intueri komentáře u knih
Tak toto byl opravdu kvalitně strávený čas při čekání na spoušť s mi doposud neznámou českou autorkou... Trefy do svého ´terna´jsem se sice od žádné z postav nedočkala, ovšem o to větší ´osvěta´z jejich čekané číší... Efekt jediné vlnky, která může způsobit na druhé straně břehu tsunami, se knihou vlní (někdy až přespříliš kombinovaně) všemi příběhy a zaplavuje čtenáře určitou melancholii z nelehkých situací aktérů, jejich smutků, křivd...ale i útěchou v snad lepší vyhlídky.
Další absynt, který se dotýká každého z nás, kdo si tedy alespoň minimálně obléká tričko..:)
Plně souhlasím s Rilian a tím, co autor mnohokráte opakuje - situaci nevyřeší apel na zastavení dětské práce, využívání žen v továrnách či navýšení výrobní ceny trika o 2-3 dolary...všichni obyvatelé Bangladéše jsou na oděvním průmyslu více méně závislí a práci, i když vykořisťující, potřebují k holému přežití... Je třeba změnit potřeby nás-zákazníků a apelovat-pomáhat se vzděláním, které budoucí generace mohou proměnit na funkčnější a svobodnější živobytí i žití..
Sklenice se zavařeninou na obálce knihy je více než výstižná - takhle přesně jsem se poměla - vzala si knihu do křesla a vybírala si z ní jednu bizarnost za druhou...Parádně jsem si chroupala a pochutnávala na krásných slovních spojeních, symbolech, myšlenkách, nečekaných prostředích, postavách, dějinných vyústěních, utopických a fantazijních vizích, připomínkách a varováních jednotlivcům i lidstvu... Doporučuji k ochutnání :)
Po ne plně hvězdných recenzích jsem od této knihy své oblíbené autorky moc nečekala...O to příjemněji překvapená jsem - žádná vykombinovaná fikce se nekonala, spíše zajímavé memento, jak se historie stále opakuje a jak jsme se málem z toho bludného kruhu nevymotali..
Hlavním lepidlem historie i možného budoucna je přetrvávající vláda komunismu s tehdy běžnými ´příběhy´ perzekuce občanů, politického věznění, zastrašování rodinných příslušníků, odjímání dětí s výchovou v dětských domovech a omezování základních práv i svobod... Kdo zažil, tak si nad knihou zavzpomene - kdo naštěstí už nezažil, tak snad nikdy nezapomene..
I když dnes už mnoho o ´vlastenecké´organizaci ETA neslýcháme, patří určitě stále k palčivým tématům doby a lze si klidně místo ni dosadit jakékoli jiné extremistické uspořádání.. Čtenář je seznámen se životem dvou obyčejných spřátelených baskických rodin, jejichž vztahy se přetavují působením vlastenecké radikalizace, vydírání, vraždy, věznění, tíhou viny a odpuštění, břemenem handicapu i nemocí, cejchem příslušnosti k správné či nesprávné straně.. Celkově mě bavil nejen obsah, ale i jeho vyjádření stylem různorodostí pohledů na věc všech příslušníků rodin, mnohotvárností projevů myšlenek a těkavostí děje.
Za mě slabší reportážní počin pána Jagielského - celkově hezké cestopisné čtení z oblasti Indie, Turecka, Afganistánu.. Vyprávění a vzpomínky bývalých Hippies i současných "hledačů štěstí" se mísí mezi sebou, tříští, prolínají se se zážitky z pobytů autora a přeskupují do pohledů z druhé strany - tedy místních obyvatel..
Jak vnímají hledači "své štěstí v ráji svobody" dnes? A jak vidí místní obyvatelé svůj život "v ráji svobody"?
44 dní, které znovu zamíchaly ´kartami´, rozdmýchaly staré emoce, zpřeházely životy a překreslily mapy...
Opět hluboce smekám před odvahou Lenky a Markéty zdokumentovat události a osudy lidí přímo v Karabachu a v čase, kdy se tam už téměř nikdo neodvážil.. Pohybují se po Arménském území, protože pro Azerbajdžánskou stranu jsou nežádoucími živly - i tak se však snaží podávat nestranná svědectví prošpikovaná fotodokumentací: Jak vypadá´moderní´válka vedená drony? Jak se lidé donucení k vystěhovalectví loučí se svým domovem a kam se podějí? A co Ti, kteří odmítli odejít? Jak se okolní krajiny včetně světových velmoci staví k celé situaci?
Celkový kontext dokresluje T. Šmíd rozborem historických souvislosti v závěru.
Nezavírejme oči před tím, co může potkat i nás! Doporučuji k přečtení..
Velmi chutné menu a struktura knihy, která mě opravdu bavila! Co chod, to jiný diktátor: Idi Amin, Fidel Castro, Saddám Husajn, Enver Hodža, Pol Pot a jejich kuchaři i s oblíbenými recepty z Keni a Ugandy, Kuby, Iráku, Albánie, Kambodže.. Dobrá, neúnavná práce autora a prožitky lidí "od ploten" despotů.. Jací byli tihle tyrani v soukromí? Jak probíhaly mnohé klíčové události z pohledu obyčejných ´poddaných kuchyně´? A jak šel život dál po odchodu tyrana - co dělají kuchaři dnes? Doporučuji všem reportáží chtivým k přečtení..
Příjemná, čtyřgenerační rodinná sága osvětlující Japonsko-Korejské vztahy z období 1910-1989. Název knihy - Pačinko - pod sebe shrnuje jako uvozovky celý rodinný osud těchto korejských příbuzných...dramata okupace a uprchlictví, náhodná setkání i příležitosti, rychlé zvraty od štěstí ke smutku, životní výhry formou mezilidských vztahů či práce, ale i životní prohry zakončené hořkostí a smrtí..
Provoz pačinko heren v Japonsku byl převážně doménou přistěhovalých Korejců. Odrážel jejich chudobu (nedostatek vzdělání, pracovních příležitosti, beznaděje z návratu domů, opovržení Japonci) i bohatství (peníze a moc nabyté z hazardu, návaznost na jakuzu-tradiční japonskou mafii) a zrcadlil jejich postoje (hrdost, machismus, tradiční uspořádání rolí žen v rodině i společnosti, silnou potřebu zabezpečení svých blízkých, kolektivní pocity emigrantů)..
Hodně povedené! Tyhle medailonky s rozhovory (i webovými odkazy) tvůrčích Izraelců z řad aktivistů, umělců, terapeutů a spirituálních osobností mě opravdu bavily.. Pestrý výběr zajímavých projektů, témat a hlavně ´obyčejných´občanů, kteří:
"nečekají, až za ně stát něco udělá: snaží se ihned o nápravu, z místa, kde jsou, svými silami, ve spolupráci s druhými a v pružné přizpůsobivosti podmínkám. Nezdržují se výmluvami, proč něco nejde - hledají cesty, aby to šlo."
Znamenitá originalita! Z nadhledu astrologa jsem se proletěla planetárním prostorem, z pohledu biologa se radovala z nádherné Kladské samoty, z podhledu psychologa se seznámila s velmi osobitými postavami a z průhledu eticko-filozofického se potěšila spoustou krásných myšlenek... Tenhle ´monolog jinakosti´vřele doporučuji, aby se mohl jednou proměnit v ´dialog rovnosti´!
Bravurní´dávka´cynismu napěchovaná do´minidílka´... Jinak těžká a vážná témata smrtelnosti, umírání, chátrání těla i duše a ztracenosti pod taktovkou mistra Alzheimra jsou tak odlehčená bez ztráty lidskosti nebo trapnosti.. Zajímavým podtextem knihy je také otazník proč Déziré takhle rezignoval nebo vyzrál na své blízké, na svůj život i na svou důstojnost..
"´Tak už konečně víš, proč tu trávíš většinu dní v pyžamu?´ Ano, věděl jsem. ´Život, zdá se, plynul rychleji než myšlenky,´pronesl jsem majestátně. ´A než se stačil rozhodnout, byl z něj stařec...´"
Až ´investigativní´čtení nabité silnými příběhy lidí, obrazů válečných zkáz, politických i vojenských her a celým spektrem emocí... Smekám před autorem za jeho odvahu a za ´pravdu´, která rozšířila i můj pohled na´pravdu´!
"První rok jsem na Donbas přijížděl jako všichni - věděl jsem dopředu, na čí straně je pravda, kdo je v tomto konfliktu obětí a kdo predátorem, a materiál, který jsem měl získat, měl být jen ilustrační pomůckou, jak to ukázat ostatním. Potom jsem tuto jistotu úplně ztratil. Způsobilo to utrpení, s nímž jsem se setkával na obou stranách - bylo ho příliš a bylo příliš nesmyslné. Jak odsuzovat zvěrstva vojáků zmanipulovaných propagandou, když podobné věci páchá armáda, která je spojencem Západu?"
"Ukrajinu od Užhorodu až po Krym a Savur Mohylu pod kontrolou proruských sil není možné posuzovat podle standardů západní polokoule. My jsme nikdy nebyli opravdovou součástí ruského světa, nanejvýš jeho osobitou periferií. Ukrajina leží příliš blízko Moskvě, než aby v ní mohlo docházet k pražským jarům a něžným revolucím."
Při výletění po jesenicku jsem si knihu sbalila s sebou k "dokreslení" atmosféry navštívených historických míst. Souhlasím s Krbi, že jde o román, ne o faktografii a tak je nutno i celé dílo chápat.. Kaplický velmi čtivě zachytil úděsnou část dějin inkvizice u nás a jako opar nad knihou nechal viset nevyslovené otázky - Jak snadné je zneužití moci a finančních prospěchů v každé době ? Jak důležité je vzdělání a poznání? Jak potřebná je záruka osobních svobod a práv? Jak strašlivá je degradace víry v Boha na náboženské nesmysly vedoucí až k týrání, mučení a zabíjení?
Určitě doporučuji k přečtení!
Prostě "irvingovina" - tragikomika v americkém stylu opepřená absurditou.. Některé části mě hodně bavily, některé zase hodně nudily, ale tohle asi patří k životu ve státech, který jako Evropan nikdy plně nepochopím..
"Knížka působí pravdivě, když pravdivá je. A knížka je pravdivá, když můžete říct, Jo! Přesně takhle se lidi v jednom kuse chovají.´Pak víte, že je pravdivá."
Je to celkem předvidatelná rovnice: milé čtení + krásné ilustrace = Pavel Čech
Knížečku jsem věnovala jako svatební přání, takže zase dělá radost mladým zamilovaným..:)
Další přečtená kniha Lisy See a další nádherný příběh z netradičního prostředí, za kterým stojí nemalé úsilí autorky sesbírat informace, navštívit později vylíčená místa a hlavně poznat tamější obyvatelé... Děkuji za tuto snahu! Velmi ráda jsem se dozvěděla zase něco nového z dějin - tentokrát Korejských - něco fascinujícího ze života nezdolných žen moře - henjo - a něco krásného o ženském společenství - komunitě potápěček.
Není to "lonely planet", ale to je v pořádku, protože splňuje, co v anotaci slibuje.. Zajímavé zážitky z cest a lidských i zvířecích setkání, tipy kol kolem cestování, hezký barvitý jazyk i myšlenky, atraktivní fotografie.. Souhrnem: příjemné čtení pro milovníky cestování :)
Opravdu přepestrý kolorit "všech chutí" Indie.. Lenka s manželem popisuje své půlroční putování Indií (částečně i Nepálem) s lehkostí, vtipem a opravdovostí.
Navštěvují známá místa: Tádžmahal, Palác větrů Havá mahal, pevnost Méhrángarh, ášram Haidakhan, Váránasí, Dárdžiling, ovšem i méně známé destinace. Bez zázemí cestovní kanceláře (jen s výbavou lonely planet v rukou) se přepravují stejně jako místní obyvatelé vlaky, autobusy, rikšou i pěšky..spí v hotýlcích, houstelech, u domácích.. jí dostupná jídla a statečně se perou s dostupným hygienickým standardem.. poznávají a zažívají nezkreslenou místní kulturu, zvyky, spiritualitu, ale i nepříliš příjemný zájem o "bílé turisty"..
Děkuji autorce za velmi příjemné představení Indie...
Velmi čtivé, napínavé a nevšední nahlédnutí za oponu "běžných" životů izraelských Arabů. Nikdy nebudou "pravými" Izraelci a zároveň ani "pravými" Palestinci... Toto uvíznutí "mezi dvěma světy" zažehává doutnák osobitých dilemat, obtíží, traumat i jejich řešení.
Typologie postavy právníka sleduje cestu prestiže a bohatství - zároveň se však stále užírá hanbou ze svého původu i kultury, kterou skrývá za masku intelektuálství a liberalismu. Stačí ovšem jedna nevinná událost k podkopání všech pečlivě vystavěných"jistot" - jak se postaví sám k sobě i ke svému okolí? Zvítězí naučený liberalismus a místní obyčeje nebo se ozve tradicionalismus a prvotní kulturní zvyklosti? A je schopen respektovat pravdu, kterou svým zaměstnáním reprezentuje?
Naopak Amir je od počátku outsiderem - bez vhodného původu, majetku i vzdělání (sociálním pracovníkem se stávají jen ti neúspěšní Arabi). Nesnaží se vyniknout, zapůsobit na okolí ani nemá přesnější představy o svém bytí. Jedna"obyčejná"vedlejší práce mu ale změní celý pohled na život i jeho směřování. Je možné se nějak vymanit z "kasty" outsidera, probudit v sobě umělecký talent a uspět v tom, co mě skutečně baví? A je vůbec možné udělat ten"očistný krok" přiznání samému sobě i někomu dalšímu, že jsem stavěl na lži a podvodu?