Jak nakrmit diktátora

Jak nakrmit diktátora https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472664/bmid_jak-nakrmit-diktatora-oOq-472664.jpg 4 103 20

Lidé musejí jíst, ať jde o obyčejného člověka, krále či prezidenta. Nebo diktátora. Ani revoluce se nedají dělat s prázdným žaludkem. Witolda Szabłowského napadla otázka, kdo vařil nejhorším diktátorům 20. století, když utlačovali a masakrovali obyvatele vlastních zemí? Co mohou říct o historii lidé, kteří se denně starali o jejich jídelníček? Co měli nejradši Pol Pot, Idi Amin, Milton Obote? Na čem si pochutnávali Fidel Castro, Saddám Husajn či Enver Hodža? A kdo byli lidé, kteří byli diktátorům denně nablízku a snažili se je udržovat jídlem v dobrém rozmaru? Autor vyhledal osobní kuchaře diktátorů, aby vyslechl příběh jejich života a dozvěděl se, co měli pod pokličkami hrnců, když se řešil osud země nebo světa. Ovlivnili svým kuchařským uměním chod dějin? Jejich osudy odpovídají na mnohé otázky, a zároveň tak autor kreslí intimní portréty diktátorů v domácím prostředí. Navíc kuchaři prozrazují recepty na oblíbené pokrmy svých zaměstnavatelů, podle nichž si může uvařit i čtenář. Kniha vyšla s úspěchem zároveň v USA a Polsku a ocitla se ve finále literární soutěže o nejlepší světovou knihu na kulinární téma za rok 2020 (Gourmand World Cookbook Awards).... celý text

Žánr:
Literatura faktu , Historie , Příběhy

Vydáno: , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - Máj
Originální název:

Jak nakarmić dyktatora , 2019


více info...

Komentáře (20)


Limonadovyjoe
Limonadovyjoe
05.12.2023 3 z 5

3,5/5
“Věděl jsem, že Hodža potřebuje něco sladkého, pak to bude lepší pro nás všechny, pro celou zemi, když dostane dezert.

Jaké to je vařit největším diktátorům 20.století? Jaké to je vařit se strachem ze smrti? Jaké to je být pořád prvním podezřelým z případné otravy vůdce? A jak moc se vyplatilo být opravdu dobrým kuchařem? Je možné, že kuchaři svým uměním trošku tahali za nitky a ovlivňovali tak chování svých vůdců i svůj vlastní blahobyt? Je možné, že plný žaludek dobrého jídla zachránil několik životů?
Co zvedalo náladu Hussainovi, vážně měl Castro krávu, která dojila 3x více než běžné krávy ? A co jedl Polpot?

W. Szablowski si dal mravenčí práci a skrze chutě a vůně sepsal životy největších diktátorů 20.století a jejich kuchařů. Povedlo se mu vypátrat dvorní kuchaře a nechat je povídat o lásce k vaření i k vůdcům.
Za mě pěkná kniha s čtivě zpracovanými moderními dějinami, pokud o diktátorech a politických situacích v zemích nemáte až tak načteno.


“ Od převratů jsou tady generálové. Kuchař je od toho aby vařil. Když oni dělají puč, přijdou s prázdnými žaludky, a když pro ně máš něco dobrého, je šance, že tě nezabijí. Umíš si představit, kdyby Amin celý den dělal puč, večer přijel do paláce a tady by nečekala večeře? Udělal by mi peklo na zemi. Z hladu. Lidi z hladu šílí.

R47
R47
16.01.2023 3 z 5

Nakonec standardní kniha „moderních“ dějin, která se snaží vnímat klíčové osobnosti skrz netradiční optiku. Tady navíc s recepty, abyste se mohli živit jako masoví vrazi. Nevím. Přijde mi to jako důmyslný nakladatelský konstrukt. Nic víc. Nic objevného se nedozvíte. Ti kuchaři se „přece jen snažili vařit dobře, aby je ten a ten diktátor nezabil“ a diktátoři navenek jedli jako obyčejní lidé, ale ve skutečnosti si debužírovali. Hm. Objev. Fakt to podle mě nemá smysl číst.


Marek.Sc
Marek.Sc
03.01.2023 5 z 5

Päť diktátorov, ktorí hýbali dejinami. Dá sa povedať, že aj svetovými. Ale čo ak je diktátor hladný a mrzutý. Keď má hlad, v ten deň môže niekto umrieť. A či to budú politickí oponenti, kolaboranti či niekto z kuchyne, na to odpovedia sami najpovolanejší, kuchári diktátorských hláv. Či jedli ako „pospolitý ľud“ a či mali výsady svojho postavenia? Autor si zobral do hľadáčika bývalých vládcov. Krvavých prezidentov a „predsedov“ z piatich štátov.
Abú Alí, Erasmo Hernadnez či pán K. Áno, aj po takejto dlhej dobe, sa niektorí boja priznať svoje meno, aby ich tiene minulosti nedostihli. Ani fotografia, ani iniciálky ani meno. Boli k nim tak blízko ako je len osobný lekár a osobný strážca. Ako kúzelníci na tanieri, však mali pomyselnú moc urobiť despotu šťastným či nespokojným. Preto sa v knihe dozviete, to čo sa nedá vyčítať z iných kníh v súvislosti s týmito režimami. Ich výpovede sú ako osobný dotyk čitateľa s bývalou hlavou štátu. Či bol diktátor prajný, či zabil niekoho keď sa mu zachcelo, či bol lakomý, či trpel nejakými chorobami, ktoré boli štátnym tajomstvom a s ktorými hlavami svetových mocností prišli kuchári do kontaktu. Veľa a ďalších iných známych aj zákulisných „kuchynských“ informácii sa dozviete z tohto titulu. Kniha sa číta ľahko. Reportážny štýl je výborným nástrojom podania svedectiev z druhej strany jedálenského stola a už teraz sa teším na pokračovanie, „Čo sa varí v Kremli.“

ctenar2846
ctenar2846
21.12.2022 4 z 5

Nejslavnější diktátoři 20. století, jenže jinak. Spousta a spousta se toho o nich už napsala, ale tohle je úplně nový a originální náhled do života těchto mužů. Přes kuchyň, chutě a žaludek.

kristleko
kristleko
27.08.2022 5 z 5

„Od převratů jsou tu generálové. Kuchař je od toho, aby měl umyté ruce a čistou zástěru. A aby vařil.“ V našich životech hraje jídlo podstatnou roli a nejinak tomu je u diktátorů. Witold Szabłowski sepsal „politické dějiny jídla“ a vyzpovídal ty, kteří se starali o žaludky pěti mužů, před nimiž se třásla celá země. Chytře sestavená a s nadhledem napsaná kniha, kombinující oblíbené recepty krutovládců s mrazivými příběhy z jejich dvorů, kde hrozil bič či provaz za sebemenší poklesek. Vypráví o „malých“ lidech, kteří se ocitli v (až intimní) blízkosti diktátorů, zatímco za zdmi paláců zuřila jejich krutovláda, o Jonáších uprchlých z břicha velryby. Je to zvláštní vztah všemocného pána a užitečného otroka, jenž oddaně slouží, než jednou přesolí polévku a skončí jako jeho předchůdce. S nostalgií vzpomínají na okamžiky, kdy jejich chutná krmě projasnila vůdci den, nebyl tak hladový a naštvaný, což mohlo pár lidem zachránit život… Příběh kuchařky Pol Pota se liší, ona tvořila elitu jeho zvráceného režimu, který připravil o život miliony Kambodžanů, a nadosmrti ho uctívala. Kromě mnoha střípků z nedávné historie Iráku, Ugandy, Albánie, Kuby i Kambodži mě zaujaly momenty, kdy se jídlo stalo součástí politiky. Fidel Castro propagoval zdravé vaření a rozdával Kubáncům papiňáky, ale když se rozešel se Sověty, ostrov postihl hladomor. Rudí Khmerové používali hlad jako zbraň proti svým odpůrcům (podobně jako Stalin ve 30. letech na Ukrajině) a lidé vyjedli džungli včetně tarantulí či netopýrů. Na besedě na Světu knihy (2021) autor zmiňoval kritiku, že kulinární pohled diktátory nemístně polidšťuje, přitom jen odbourává pohodlný mýtus, že to jsou netvoři. Není to příjemné, ale i oni jsou lidé jako my, co mají své oblíbené chuťovky. A zřejmě opravdu stojí za to si uvařit oblíbenou rybí polévku Saddáma Husajna – ona přece nemůže za to, že si ji oblíbil zrovna on. (9/10)

Kryštofka
Kryštofka
17.05.2022 5 z 5

Jak nahlédnout na diktátory z jiné perspektivy. Jejich vztah k jídlu a ke kuchařům o nich hodně vypověděl. Stejně tak jako vztah jejich kuchařů k nim. Skvělý nápad. A pro mě i lekce z historie.

erik385
erik385
19.03.2022 5 z 5

Zaujíma vás čo jedli diktátori ako Pol Pot, Idi Amin, Fidel Castro, Saddám Husajn? Dozviete sa tu nielen to, ale okrem iného aj okolnosti vzniku diktátora, v akých podmienkach sa najčastejšie "rodí" diktátor. A že niektorí chcú aj tak variť len to, čo im varili ich mamičky. A že na Pol Pota jeho kuchárka nedá doteraz dopustiť, hoci sa dokázalo, že spáchal totálnu genocídu (nechával zabíjať ľudí len za to, že nosili okuliare, lebo sa bál, že to sú intelektuáli). Avšak jeho kuchárka tomu doteraz neverí, lebo Pol Pot bol podľa nej svätý človek...atd. Chápem, že nie každý teraz chce čítať takéto depresívne veci, ale v tejto knihe je to dávkované tak akurát - hlavný je vzťah kuchára ku svojmu diktátorovi, vášeň k jedlu, recepty... a pomedzi to sa dozvedáte ako sa desivo varili dejiny. Odporúčam všetkým literárnym gurmánom, ktorých nebaví čítať klasickú reportážnu literatúru.

xxtom
xxtom
27.02.2022 3 z 5

Zajímavý pohled na diktátory blízské minulosti vyprávěný jejich kuchaři.

-Endy-
-Endy-
30.01.2022 4 z 5

Witold i téma jeho knihy se nám zalíbili už minulý rok na Světě knihy v Praze...rozšířil nám obzory o jména, která jsme předtím neznali, navíc představil diktátory z úplně jiného úhlu pohledu - jako lidi, kteří mají žaludek, stravovací preference a kteří jsou protivní, když mají hlad. Zároveň chválím, že se přeci jen nejedná o recepty, ale spíše o vzpomínky z kuchyně a lidskou stránku (většinou) nelidských monster.

Martinmmm
Martinmmm
29.01.2022 4 z 5

Pohľad na niektorých z najhorších diktátorov 20. storočia z netradičného uhla..cez spomienky ich kuchárov..

marieke
marieke
20.01.2022 5 z 5

Opravdu originální námět na knihu. Tak trochu kuchařka, ale hlavně o politice a vzpomínkách kuchařů na známé diktátory, kterým vařili takže to nejsou ani klasické životopisy. Líbí se mi, že autor ani v nejmenším neodsuzuje zpovídané osoby, naopak mnozí neměli na výběr než práci vzít a musím říct, že ani jeden z kuchařů a kuchařek mi nebyl nesympatický, jsou to prostě obyčejní lidé, kteří se řízením osudu dostali velmi k blízko k těmto nechvalně slavným vůdcům a popisují je i z pohledu, který jsme dosud z novin a televize vůbec neznali.

asden12
asden12
18.01.2022 5 z 5

Stravitelné čtení i pro lidi, co se o politiku moc nezajímají a skrze tyto lidské příběhy se jí dotknou a nahlédnou do zákulisí a jaksi mimovolně - díky komentářům autora - si udělají i jasno v pár světových politických událostech. Bála jsem se, o čem tak asi může být celá kniha, že tam budou mlít pořád to samé, ale zmýlla jsem se. Každému svému kuchaři dokázal autor vtisknout originální styl, přímo jsem cítila atmosféru místa o osobnost každého zpovídaného jedince. některý byl svižný a při síle, jiný melancholický. Moc hezká práce a neumím si představit tu dřinu všechny zdroje najít. Klobouček.

netopýr088
netopýr088
08.11.2021 3 z 5

Príbehy diktátorov sa na seba ponášajú rovnako, ako sú podobné príbehy ich kuchárov...to čím sa odlišujú, sú ich recepty, ktoré sú zrkadlom miesta a doby...dobre napísané, až na kuchárku Pol Pota, ktorá nemá odstup, lebo Pol Pot bol taký dobručký ujo Večerníček, ktorý si nevšimol, že jeho podriadení zmizli 2 milióny ľudí (zmizli je eufemizmus pre slovo smrť kdekoľvek na svete)...Môcť nahliadnuť pod pokrievku a pod nôž najväčším svetovým despotom druhej polovice 20. storočia bolo ako vyvážené menu...v staničnej reštaurácii ovšem.

mosem
mosem
17.10.2021 4 z 5

Pokud nehledáte pouze recepty, zcela jistě tato kniha splní očekávání. Pět příběhů, rozhovorů s kuchaři diktátorů. Když si je přečtete, a jsem si jist že pro jejich čtivost jedním dechem, uvědomíte si, že tyhle příběhy jsou téměř ideální demonstrací toho, co se nazývá Stockholmský syndrom. Všichni se na své místo dostávají více-méně náhodou, a všichni si uvědomují své postavení. Postavení, ve kterém nejde jen o existenci a pracovní jistotu, ale zpravidla o existenci základní - život. Vyprávějí příběhy o svých předchůdcích, kteří zmizeli záhadně a beze stopy. Vyprávějí o krutostí těch, pro které vařili a strachu, který byl součástí jejich existence. Ale současně s jistou mírou sentimentu vzpomínají na "hezké" chvíle s krutovládci. Na jejich štědrost, velkorysost, výjimečně projevenou potřebu jiné než formální blízkosti jiných. A v určitých momentech lze v jejich vyprávění najít i jistou hrdost na postavení. Strach a hrdost, obavy a obdiv. Pocity, které se linou celou knihou. A ty recepty...jsou podle mne pouhým mezipatrem na schodišti, po kterém pátráte. Mezipatrem, na kterém mate nabrat sílu k dalšímu čtení.

milanříský
milanříský
17.10.2021 4 z 5

„Pol Pot nebyl vrah. Pol Pot byl snílek,“ říká Yong Moeun, bývalá osobní kuchařka strůjce kambodžské genocidy Pol Pota, která dodnes nevěří, že by její milovaný vůdce byl strůjcem masakru vlastního národa. A dodává, že když se teď dívá na fotbal, úsměv Lionela Messiho jí připomíná ten Pol Potův.

Vzpomínky kuchařů na dobu, kdy vařili těm, kteří mezitím vraždili, jsou v podání Witolda Szablowského někdy paradoxně úsměvné, ale především mrazivé. Pohled na pětici diktátorů, kteří se nesmazatelně zapsali do moderních dějin, je v knize Witolda Szablowského unikátní, protože do jejich života čtenář nahlédne přes kuchyň. Autor jednotlivé postavy staví do historického kontextu, vysvětluje události na pozadí a dramatické palácové převraty či invazi Američanů střídají odlehčené chvíle. Jako třeba ta na lodi, kdy Saddám Husajn pro všechny zúčastněné uvaří a potutelně se usmívá, když všichni začnou rudnout po obří dávce tabaska přimíchané do jídla. Právě tahle historka ukazuje, jak všichni balancovali na hraně, protože první, co prolétne hlavou jeho kuchaři je, zda je všechny Husajn na výletní lodi neotrávil. Nebo když Castrův číšník připomíná moment, kdy se Fidelovi zasekla kuřecí kost v krku a on jej zachránil před udušením. „Dá se říct, že jsem mu zachránil život. Mnoho lidí na Kubě by mě za to s chutí pověsilo,“ uvědomuje si.

Právě všudypřítomná blízkost smrti, práce se svědomím i vědomím toho, že kuchaři plní žaludky lidským zrůdám a vše se může rychle zvrtnout, je na knize nejpřitažlivější. Nakouknutí klíčovou dírkou do pozadí diktátorského režimu je zde vyvážené, když někdo svého chlebodárce moc polidšťuje, autor promptně připomene hrůzy, které se za jeho vlády páchaly a nechá promlouvat i další lidi, většinou dachmané režimem. Nebo klidně i ty, kteří tvrdí, že za Husajna bylo v Iráku nejlíp.

Fuckenbrau
Fuckenbrau
29.09.2021 5 z 5

Skvěle napsané, nechci tady rozepisovat, myslím, že vše podstatné již bylo řečeno. Ale nesmírně mě baví, že zde dostává prostor i druhá strana. Autor se ptá obyčejných lidí, jak vzpomínají na doby minulé. Člověk si pak trochu udělá obrázek, proč žili pod jhem toho a toho vůdce.

intueri
intueri
28.09.2021 5 z 5

Velmi chutné menu a struktura knihy, která mě opravdu bavila! Co chod, to jiný diktátor: Idi Amin, Fidel Castro, Saddám Husajn, Enver Hodža, Pol Pot a jejich kuchaři i s oblíbenými recepty z Keni a Ugandy, Kuby, Iráku, Albánie, Kambodže.. Dobrá, neúnavná práce autora a prožitky lidí "od ploten" despotů.. Jací byli tihle tyrani v soukromí? Jak probíhaly mnohé klíčové události z pohledu obyčejných ´poddaných kuchyně´? A jak šel život dál po odchodu tyrana - co dělají kuchaři dnes? Doporučuji všem reportáží chtivým k přečtení..

dagmar7365
dagmar7365
10.09.2021 5 z 5

Vynikající reportážní kniha. Rozhodně je dobře, že se z Witolda Szablowskeho nestal kuchař, ale novinář. Díky nepochybně velkému úsilí se mu podařilo vyzpovídat několik kuchařů, kteří vařili pro diktátory 20. století. Stejně tak by ale mohl vyzpovídat řidiče nebo jejich osobní tajemníky, protože o vaření až tolik nejde. Kniha se pochopitelně věnuje jídlu, ale hlavně zachycuje tehdejší dobu, život z pohledu člověka, který byl uprostřed toho dění. A takové svědectví je pro nás, co to můžeme sledovat jen z vnějšku (nebo knih a jiných dokumentů), vždy velmi zajímavé.

adorjas
adorjas
24.03.2021 4 z 5

Čítalo sa to dobre, pretože väčšina kuchárov týchto despotov, skôr potichu pracovala v kuchyni a bála sa o vlastnú hlavu, akoby nejakým spôsobom kritizovala fungovanie štátu, v ktorom žila. Najviac ma asi šokovala Pol Potova kuchárka, ktorá podľa mňa bola nejakým spôsobom zamilovaná a doteraz žije vo svojej vlastnej realite, ktorú si o ňom utvorila.
Lessana podo mnou knihu popísala dokonale a ja nemám jej komentáru čo vytknúť. Nápad zaujímavý, nevšedný, obdivuhodná práca autora, že si s tým dal toľko námahy a podarilo sa mu vypátrať kuchárov. Krátke recepty v jednotlivých častiach tiež potešili - niežeby som nejaký z toho chystala variť ;)

Lessana
Lessana
20.11.2020 5 z 5

Skvelý nápad, ako popísať slávnych diktátorov - prostredníctvom spomienok ich kuchárov. Nielenže v knihe nájdete skvelé recepty, výpovede najbližších spolupracovníkov jednotlivých vládcov či vtipné historky zo života pri nich, ale dozviete sa najmä, že aj taký Saddám Husajn, Enver Hodža, Pol Pot... bol človek z mäsa a kostí, človek, ktorého obdivovali, ba až milovali a ktorého by miestni prijali aj dnes. Dočítate sa o tom, že "diktátori" boli poväčšine prirodzené autority z ľudu, ktoré sa už nevládali pozerať na to, ako ich milovanú krajinu ničia USA. Preto sa rozhodli, že šancu vládnuť lapia za pačesy a vyženú z krajiny tých, ktorí tam nemajú čo robiť, potrestajú zradcov (áno, občas priveľmi kruto) a opäť do nej zavedú poriadok, zabezpečia gramotnosť i sýte bruchá svojim obyvateľom. Pri rozprávaní prejdete temer celý svet, od Afriky cez Áziu a Ameriku po Európu. S meniacimi sa kulisami, faunou a flórou sa obmieňajú aj jedálne lístky jednotlivých vládcov. Veľmi oceňujem štýl knihy (resp. rôzne štýly protagonistov) a zachovaný prejav (často prostý) jednotlivých rozprávačov/kuchárov. Pôsobí to autenticky, až sugestívne a čitateľ automaticky preciťuje rozprávané a rozumie pohnútkam všetkých... Určite odporúčam. Tunajšia propaganda nám spomínaných diktátorov vykreslila akosi úplne inak. Nezaškodí sa dozvedieť, ako to bolo naozaj. Klobúk dolu pred autorom, že sa podujal na túto (neľahkú i nebezpečnú) úlohu.