Jak nakrmit diktátora

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Lidé musejí jíst, ať jde o obyčejného člověka, krále či prezidenta. Nebo diktátora. Ani revoluce se nedají dělat s prázdným žaludkem. Witolda Szabłowského napadla otázka, kdo vařil nejhorším diktátorům 20. století, když utlačovali a masakrovali obyvatele vlastních zemí? Co mohou říct o historii lidé, kteří se denně starali o jejich jídelníček? Co měli nejradši Pol Pot, Idi Amin, Milton Obote? Na čem si pochutnávali Fidel Castro, Saddám Husajn či Enver Hodža? A kdo byli lidé, kteří byli diktátorům denně nablízku a snažili se je udržovat jídlem v dobrém rozmaru? Autor vyhledal osobní kuchaře diktátorů, aby vyslechl příběh jejich života a dozvěděl se, co měli pod pokličkami hrnců, když se řešil osud země nebo světa. Ovlivnili svým kuchařským uměním chod dějin? Jejich osudy odpovídají na mnohé otázky, a zároveň tak autor kreslí intimní portréty diktátorů v domácím prostředí. Navíc kuchaři prozrazují recepty na oblíbené pokrmy svých zaměstnavatelů, podle nichž si může uvařit i čtenář. Kniha vyšla s úspěchem zároveň v USA a Polsku a ocitla se ve finále literární soutěže o nejlepší světovou knihu na kulinární téma za rok 2020 (Gourmand World Cookbook Awards)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472664/big_jak-nakrmit-diktatora-oOq-472664.jpg 4.382
Žánr:
Literatura faktu, Literatura naučná, Historie

Vydáno: , Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj
Originální název:

Jak nakarmić dyktatora, 2019


více info...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Jak nakrmit diktátora

kristleko
27. srpna

„Od převratů jsou tu generálové. Kuchař je od toho, aby měl umyté ruce a čistou zástěru. A aby vařil.“ V našich životech hraje jídlo podstatnou roli a nejinak tomu je u diktátorů. Witold Szabłowski sepsal „politické dějiny jídla“ a vyzpovídal ty, kteří se starali o žaludky pěti mužů, před nimiž se třásla celá země. Chytře sestavená a s nadhledem napsaná kniha, kombinující oblíbené recepty krutovládců s mrazivými příběhy z jejich dvorů, kde hrozil bič či provaz za sebemenší poklesek. Vypráví o „malých“ lidech, kteří se ocitli v (až intimní) blízkosti diktátorů, zatímco za zdmi paláců zuřila jejich krutovláda, o Jonáších uprchlých z břicha velryby. Je to zvláštní vztah všemocného pána a užitečného otroka, jenž oddaně slouží, než jednou přesolí polévku a skončí jako jeho předchůdce. S nostalgií vzpomínají na okamžiky, kdy jejich chutná krmě projasnila vůdci den, nebyl tak hladový a naštvaný, což mohlo pár lidem zachránit život… Příběh kuchařky Pol Pota se liší, ona tvořila elitu jeho zvráceného režimu, který připravil o život miliony Kambodžanů, a nadosmrti ho uctívala. Kromě mnoha střípků z nedávné historie Iráku, Ugandy, Albánie, Kuby i Kambodži mě zaujaly momenty, kdy se jídlo stalo součástí politiky. Fidel Castro propagoval zdravé vaření a rozdával Kubáncům papiňáky, ale když se rozešel se Sověty, ostrov postihl hladomor. Rudí Khmerové používali hlad jako zbraň proti svým odpůrcům (podobně jako Stalin ve 30. letech na Ukrajině) a lidé vyjedli džungli včetně tarantulí či netopýrů. Na besedě na Světu knihy (2021) autor zmiňoval kritiku, že kulinární pohled diktátory nemístně polidšťuje, přitom jen odbourává pohodlný mýtus, že to jsou netvoři. Není to příjemné, ale i oni jsou lidé jako my, co mají své oblíbené chuťovky. A zřejmě opravdu stojí za to si uvařit oblíbenou rybí polévku Saddáma Husajna – ona přece nemůže za to, že si ji oblíbil zrovna on. (9/10)

Kryštofka
17. května

Jak nahlédnout na diktátory z jiné perspektivy. Jejich vztah k jídlu a ke kuchařům o nich hodně vypověděl. Stejně tak jako vztah jejich kuchařů k nim. Skvělý nápad. A pro mě i lekce z historie.


erik385
19. března

Zaujíma vás čo jedli diktátori ako Pol Pot, Idi Amin, Fidel Castro, Saddám Husajn? Dozviete sa tu nielen to, ale okrem iného aj okolnosti vzniku diktátora, v akých podmienkach sa najčastejšie "rodí" diktátor. A že niektorí chcú aj tak variť len to, čo im varili ich mamičky. A že na Pol Pota jeho kuchárka nedá doteraz dopustiť, hoci sa dokázalo, že spáchal totálnu genocídu (nechával zabíjať ľudí len za to, že nosili okuliare, lebo sa bál, že to sú intelektuáli). Avšak jeho kuchárka tomu doteraz neverí, lebo Pol Pot bol podľa nej svätý človek...atd. Chápem, že nie každý teraz chce čítať takéto depresívne veci, ale v tejto knihe je to dávkované tak akurát - hlavný je vzťah kuchára ku svojmu diktátorovi, vášeň k jedlu, recepty... a pomedzi to sa dozvedáte ako sa desivo varili dejiny. Odporúčam všetkým literárnym gurmánom, ktorých nebaví čítať klasickú reportážnu literatúru.

xxtom
27. února

Zajímavý pohled na diktátory blízské minulosti vyprávěný jejich kuchaři.

-Endy-
30. ledna

Witold i téma jeho knihy se nám zalíbili už minulý rok na Světě knihy v Praze...rozšířil nám obzory o jména, která jsme předtím neznali, navíc představil diktátory z úplně jiného úhlu pohledu - jako lidi, kteří mají žaludek, stravovací preference a kteří jsou protivní, když mají hlad. Zároveň chválím, že se přeci jen nejedná o recepty, ale spíše o vzpomínky z kuchyně a lidskou stránku (většinou) nelidských monster.

Martinmmm
29. ledna

Pohľad na niektorých z najhorších diktátorov 20. storočia z netradičného uhla..cez spomienky ich kuchárov..

marieke
20. ledna

Opravdu originální námět na knihu. Tak trochu kuchařka, ale hlavně o politice a vzpomínkách kuchařů na známé diktátory, kterým vařili takže to nejsou ani klasické životopisy. Líbí se mi, že autor ani v nejmenším neodsuzuje zpovídané osoby, naopak mnozí neměli na výběr než práci vzít a musím říct, že ani jeden z kuchařů a kuchařek mi nebyl nesympatický, jsou to prostě obyčejní lidé, kteří se řízením osudu dostali velmi k blízko k těmto nechvalně slavným vůdcům a popisují je i z pohledu, který jsme dosud z novin a televize vůbec neznali.

asden12
18. ledna

Stravitelné čtení i pro lidi, co se o politiku moc nezajímají a skrze tyto lidské příběhy se jí dotknou a nahlédnou do zákulisí a jaksi mimovolně - díky komentářům autora - si udělají i jasno v pár světových politických událostech. Bála jsem se, o čem tak asi může být celá kniha, že tam budou mlít pořád to samé, ale zmýlla jsem se. Každému svému kuchaři dokázal autor vtisknout originální styl, přímo jsem cítila atmosféru místa o osobnost každého zpovídaného jedince. některý byl svižný a při síle, jiný melancholický. Moc hezká práce a neumím si představit tu dřinu všechny zdroje najít. Klobouček.

1