Populární knihy
/ všech 5 knih



Nové komentáře u knih Witold Szabłowski

„Nikdy mě nenapadlo podívat se na historii tak, jak to udělal polský novinář Witold Szabłowski. Tedy přes kuchaře a kuchařky a jídlo, které vařili.
Líbila se mi už předchozí kniha Jak nakrmit diktátora, tahle o Rusku je však propracovanější, ale také mnohem, mnohem depresivnější.
Podobně jako autor také například nechápu, jak na Ukrajině při několika hladomorech mohlo zemřít x milionů lidí. Nikdo neví kolik. Vždyť je to tak nesmírně úrodná země, ta nejlepší půda - černozem! Jak je to možné?
Jak je možné, že jediné, co udělali pro zdraví kuchařek v Černobylu, bylo, že jim po několika dnech sebrali dozimetry, aby kuchařky neustálé pípání těchto měřičů záření nevyvádělo z míry. A co kuchař cara Mikuláše, popravený společně s carskou rodinou? Proč on? Za co?
Ach jo. Místy fakt depresivní!
Ale v knize jsou i mnohem veselejší pasáže. Tak třeba divočáci, naučení přijít až k posedu, aby si kremelští mocní mohli "užít" honitbu. A nebo víte, že aby těsto dobře vykynulo, že je mu potřeba zpívat? Aspoň tak to prý tvrdil Stalinův kuchař a kupodivu to prý fungovalo! Tak to zkuste!“... celý text
— boxas

„Přiznám se, že ačkoliv se hodně zajímám o dějiny, tak mě nikdy nenapadlo to, co Witolda Szabłowského, tedy co vlastně jedli všichni ti mocní a kdo to pro ně uvařil? A jak? A měl strach, jestli kvůli připálené cibulce nebo přesolené polévce nepřijde o hlavu?
Byla to pro mne kniha zajímavá, nevšední a objevná.
Autor mi dokázal, že vždycky je možné se podívat na současnost i minulost novým, netradičním a velice zajímavým pohledem.
A přitom se můžete naučit i mnohý nový recept! Některé docela dobře použitelné, jiné jen těžko. Třeba pečenou celou kozu asi dělat nebudeme.
Ale co třeba kofta, jak to měl rád Saddám Husajn?
"Rozemlel jsem půl na půl hovězí a jehněčí maso, smíchal ho
s rajčaty, cibulí a petrželí. Směs jsem dal odpočinout do lednice, aby
pak dobře přilnula na špízy. Připravil jsem misku na umývání
rukou, rozdělal oheň, upekl pita chleba a udělal jsem salát z rajčat
a okurek. Když máš nachystané maso, tak ho v tenké vrstvě naneseš na
špízy, přimáčkneš prsty, pak špízy položíš na několik minut na rošt
– a hotovo."
Nebo co tohle?
"Tak jsem vzal jablka, část jsem jich rozmixoval s pár lžičkami
medu a část upekl. Ta upečená jsem vykrájel a místo jádřince jsem
dal jablkovou pěnu s medem."
Chutnalo by? Ano? Tak to máte stejné chutě jako postrach Albánie Enver Hodža.
Ale v knize nejsou jen recepty a úsměvné nebo smutné příběhy, občas se kuchaři projevili jako dobří pozorovatelé okolí. Konec konců na jejich dobrém odhadu situace a nálady diktátora mnohdy závisel jejich život. A nejen jejich!
Líbila se mi např. tato pasáž z příběhu Husajnova kuchaře:
"V Sovětském svazu se i kuchaři chovali jako kuchaři velmoci. Vařili jsme
na jednom velkém plynovém sporáku a oni každou chvíli posouvali naše
hrnce. Nebylo to nutné, místo by stačilo pro všechny, ale oni už byli takoví.
Jejich země se roztahovala po světě a oni se roztahovali v kuchyni.
Přesunovali hrnce tak, že zabíraly místo a plotny určené pro naše hrnce.
Samozřejmě, jakmile to udělali, přišel jsem a vrátil svůj hrnec na místo. Za
chvíli zase někdo z ruských kuchařů přesunul své hrnce na naše hořáky
a něco si brumlal pod nosem. Určitě nás proklínal, nevím, neumím rusky.
Tyhle hrátky trvaly několik hodin.
Tehdy mě napadlo, že právě tak začínají války. Každý chce, aby jeho hrnce
byly co nejblíž u ohně."“... celý text
— boxas

„S Witoldom som už mala tú česť. Knihou Ako nakŕmiť diktátora ma navnadil na ďalšiu, no a vybrala som si Čo sa varí v Kremli, aby som nadviazala na tematiku kuchyne.
Oceňujem tento nápad (a následný výskum, cestovanie, rozhovory...) pretavený už do dvoch autorových kníh - priblížiť významné historické míľniky tej-ktorej krajiny prostredníctvom jedla, resp. rozprávania kuchárov súdobých dejateľov. Tuto od Mikuláša II., hladomoru na Ukrajine (výpovede babiek, ktoré ho zažili na vlastnej koži, sú neskutočne silné), pokračujúc príbehom Stalinovho kuchára a jeho ženy, obliehaním Leningradu, kuchyňou druhej svetovej vojny cez hostinu na Jalte, Gagarinove krmy, kulinárske hody v Kremli, zážitky z vojny v Afganistane, silné dojmy z rozprávaní kuchárok v Černobyli až po poslednú večeru ZSSR, Putinovu kuchyňu a na záver gurmánske pochúťky Krymských Tatárov.
Každá kapitola (nazvaná výstižne "Tanier") je rozprávaním o rodine kuchára i toho, pre koho varil. A na konci každej sú vybrané tie najlepšie podávané recepty.
Odmysliac jednoznačný politický postoj autora, človek sa od rozprávačov priamo i medzi riadkami dozvie veľa zaujímavého - nielen o sýtych či hladných ruských bruchách. Všetko v pútavom, vlastne reportážnom románe rozprávanom ľudsky, citlivo, so zdravým sedliackym rozumom, vtipne, dojímavo i napínavo.“... celý text
— Lessana

„Dějiny každodennosti - pohled na ruské a sovětské dějiny pohledem kuchařů a kuchyňského personálu slavných mužů, přišlo mi to dobře napsané.“
— Fidibus

„Popravdě ty carské dějiny mě moc nebavily, ale jakmile se to přehouplo do období druhé světové války a po ní, bylo to o poznání zajímavější. A Krym už mě zase nikterak nebral. Po stránce informační vynikající, ale historie není mnou vyhledávaný žánr. 85%“... celý text
— Timkim
Witold Szabłowski knihy
2023 |
![]() |
2021 | ![]() |
2016 | ![]() |
2018 | ![]() |
2021 | ![]() |
Štítky z knih
Rusko 20. století vzpomínky Turecko Sovětský svaz reportáže genocida 1. pol. 20. století stravování, výživa medvědi
Szabłowski je 11x v oblíbených.