Pačinko

2 22. června

Není to špatné čtení, ale na můj vkus moc povrchní. Klidně bych brala víc stránek a hlubší sondu do života Korejců v Japonsku. Díky roztěkanosti a nesouvislým skokům v čase, jsem si nedokázala "vytvořit vztah" s žádnou z postav. Dobře se to četlo, ale asi se brzy propadne do zapomnění.

16. června

Děsně dobrý!

7 07. června

Pačinko by mohla být skvělá kniha. Příběh pokrývá život čtyř generací Korejců mezi lety 1900 až 1989, začíná na Korejském poloostrově pod japonskou nadvládou a končí v moderním Japonsku západního stylu. Hlavním tématem je zde přistěhovalectví, stará dobrá japonská xenofobie a předsudky, díky nimž se sice stále posouváme významnými dějinnými událostmi, ale dotýkáme se jich jen jaksi zlehka. Osud před až poválečných japonských Korejců je totiž ještě o patro těžší než osud čistokrevných Japonců a tak se nové problémy překrývají s těmi, které přetrvávají celých sto let a v určité formě jsou znatelné i dnes. V tomto ohledu je kniha skvělou sondou nejen do jedné rodiny, ale i do tří různých vzájemně pronikajících společností.

Ale.... Styl psaní není nijak složitý, ani umělecký. Spíše obyčejný, čte se však dobře. Zamrzelo ovšem, že autorka měla tendenci významné životní události řešit v rámci jedné věty na konci kapitoly a pak se posunout o pár let dál, aniž by se zabývala emocemi, příčinami a následky. Čtenář si může vše samozřejmě domyslet. Trochu mi ale přišlo, že odvádím polovinu práce. Co mě ovšem štvalo až k nepříčetnosti a kvůli čemuž i teď uvažuji o sražení jedné hvězdy, je vysoký výskyt zcela zbytečných korejských a japonských slov v textu. Příklad: Dvě postavy se spolu baví korejsky, a přesto je text prošpikován korejskými výrazy pro matku, otce, ženu, muže, apod. Dvě postavy se spolu baví japonsky, a přesto je text prošpikován zcela běžnými frázemi jako Hontó desu ne?, Šoga nai, Sumimasen apod. A moje úplně nejoblíbenější všude se vyskytující "nee" na konci věty bez ohledu na jazyk. Proč? Neřeknu, kdyby se v korejské promluvě vyskytlo japonské slovo nebo naopak, s přivřenýma očima bych omluvila i nějaké jazykové specifikum postavy. Takhle to ale vůbec nedávalo smysl. Text se dá lokalizovat i jinak, přijatelněji. Tohle je diletantismus na úrovni amatérských překladatelů anime. Čím víc sempaiů, tím víc Adidas.

Typ na konec: Pro srovnání by mohlo být zajímavé přečíst knihu Lidé z rodu Nire, která je rovněž rodinnou ságou a která pokrývá v zásadě stejné období, jen očima rodilých Japonců. Krásně tak vynikne rozdíl mezi Korejci v Japonsku a samotnými Japonci.

03. května

Měla jsem šťastnou ruku, když jsem sáhla po knize s nicneříkajícím názvem a půvabnou obálkou. Velmi mne zaujal příběh korejského rodu, zahrnující skoro celé dvacáté století, jehož čtyři generace žily od doby anexe Koreje Japonci v Japonsku. Celá korejská komunita byla považována za občany druhé kategorie, živila se těžce podřadnými pracemi a tento způsob života se v podstatě příliš nezměnil ani po konci kolonizace. Korejci měli naději na dobré uživení, případně zbohatnutí, snad jedině, pokud se jim podařilo dostat se k provozování herny" pačinko", které jsou doménou především korejských občanů. Příběh mne tak zaujal, že jsem se rozhodla jej dát do Výzvy, přesto, že autorka, i když původem Korejka, žije od dětství v Americe. Náměty ke knize čerpala při několikaletém pobytu v Koreji hledáním a rozhovory s pamětníky, takže příběh je sestaven z jejich vzpomínek.

27. dubna

První kniha asijského autora. Mě se moc dobře četla, nakoukla do života jiné kultury.

4 24. dubna

Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Odtažitý styl psaní a ne příliš intenzivní emoce mi nevadily, naopak mi ladily k příběhu odehrávajícím se v rezervovaném Japonsku. Ač se jednalo o exotické prostředí s jinými mravy a zásadami (pýcha a čest), autorka postavy vykreslila tak, že i přes vzdálenost k našim povahám, jsem chápala proč dělají, co dělají.
Poslední část knihy byla uspěchanější, a kdyby v takové rytmu probíhal celý příběh, tak bych hodnocení snížila, ale jednalo se asi jen o poslední čtvrtinu.

1 22. dubna

Poklidné a strohé vylíčení neklidného a barvitého života čtyř generací korejské rodiny, žijící v Japonsku. Odkrývá tradiční korejské morální hodnoty a z nich vyplývající způsob života. Ale i historické a lokální vlivy, které vyžadují změny. Vykresluje souboj tradic, morálky, soucítění a čestnosti s dravostí doby, předsudky a právními překážkami. Donutí popřemýšlet o národní hrdosti, vynucené emigraci, o vykořenění a bezpráví, kterým takoví lidé trpí. Děje se tak asi všude na světě, nejen v Japonsku. Je dobré nebýt k tomu slepý, ve světě i vlastní zemi.