Inka063 komentáře u knih

Právě jsem dočetla. Mám stažené hrdlo, brečím, vyčítám si, jak jsem si kdy mohla stěžovat na hlouposti a prkotiny, které se mi kdy staly, a nevím, čím začít dřív. Zrůdnost nacismu? Peklo koncentračních táborů? Přeměna lidí ve zvěř, které zbyl jen jeden ze základních pudů? A kde by se to ještě dalo pochopit, ale co v případě, že je k takovému chování pud přežít nenutí? Peklo "viny" horší, než to v lágrech? Síla člověka nebo řízení osudu? Nebo snad konec "prokletí" splacenou karmou? Proč to všechno, proboha?
Čisté, upřímné, nevyumělkované vyprávění. Bez patosu, a proto působivější než stovky tanků a proslovů. Neobyčejně silný příběh, který mě rozsekal a zdecimoval.

20 11.01.2018

Výborné. Výborně napsané. Na podobné téma působivěji, výstižněji a citlivěji naž Les(ž) v domě od paní Morštajnové. I když jsem v depce a nemohla jsem usnout. Moje třetí přečtená kniha od autorky a opět bomba. Hned jdu vyhledat a koupit Dlouhou trať a Neděli odpoledne.

18 19.08.2023

Nádherně napsaný román, úžasně vykreslené lidské charaktery. Vše už asi bylo v komentářích napsáno a jen bych opakovala. Takže pouze stručně: pane Steinbecku, klobouk dolů a děkuju.

18 03.05.2019

Uvědomění si čehokoli, je začátkem cesty, jak na sobě pracovat. Bývalý farář Jarek toho schopný je, ač jeho poznání sebe sama mu vyrazilo dech. Daleko odpornější mi připadá chování okolí. Zloba, nenávist, snaha poškodit, a to ještě ke všemu ze strany těch, kteří by měli chápat každý projev člověka, "neb ho tak Bůh chtěl". A to, že lidé jsou stádo, dav, který si utvoří názor podle toho, co říkají ostatní, je už dávno známé. Autorka tak plasticky a přesvědčivě vypsala pocity "vyděděnce", že jsem je vnímala, jako by byly moje vlastní. Moc dobře napsaná kniha.

17 24.09.2023

Proboha, to bylo utrpení! Tak trapně a plytce napsaný příběh, z něhož by se dalo tolik vytěžit! Ostuda. A doufám, že paní rádoby "spisovatelka" se bude věnovat jiné činnosti.

Takový vlastně obyčejný (když pominu závěr) krátký příběh, pár dní v lidském životě. ALE: pak se vcítím do té marnosti nad marnost, do těch všech vysněných přání a tužeb, o nichž sami protagonisté dávno vědí, že se nikdy nesplní, a je mi z toho hodně hodně úzko. Přežívání ze dne na den, bez výhledu něčeho lepšího. Čekání na smrt, které snad nedejbože nebude poznamenáno nějakým úrazem, které ze mne udělá mrzáka a budu vyděděncem i v komunitě vyděděnců.
Sám příběh velmi smutný, tragický, ale mně se zdá v celém kontextu až nepodstatný.
Ještě že existuje tato a podobná klasika, která nezklame, když je to na současných pultech samý thriller a potřebujete denně před spaním číst :-).

16 17.03.2019

To je něco tak ojedinělého, nevšedního, surrealistického, neuvěřitelně vtipného, neuchopitelného, že se to nedá popsat. Tisíce různých Buendiů, prolínání skutečnosti s představami a minulostí, iluzemi, sny, fantazií ...
Zpočátku jsem chtěla sledovat dějovou linku, hledat realitu, oddělovat ji od všeho ostatního, pamatovat si jména a příbuzenské vztahy všech Buendiů. Brzy se mi to vymklo. Vzdala jsem to. Nechala jsem se unášet něčím pro mě zcela novým, tak neobvyklým a zvláštně krásným.
Závěr na mě zapůsobil nečekaně smutně, kdy jsem si uvědomila, že jde vlastně o "sto roků samoty". Beze sporu dávám 5 a dalších minimálně 5 překladateli.

16 03.01.2018

Ove asi nebyl žádný sympaťák a kámoš na pivo. Skrblík a cholerik, nerudný nemluva a bručoun. Ale byl to Chlap. Chlap, za něhož mluví činy, osobnost, která nepotřebuje podporu a oporu okolí, člověk spolehlivý a zvyklý spolehnout se vždy jen sám na sebe, po životních zkušenostech nedůvěřující lidem, neočekávající aplaus, pochvaly a lichotky. Jeho krusta byla jen obranou jeho neuvěřitelně měkkého jádra a obrovského srdce. Oh, kéž by bylo víc takových Ovů…
Krásné, něžné pohlazení bylo číst tuhle knížku…

15 03.02.2022

Zpočátku se mi autorčin styl zdál divný. Krátké, až telegrafické úsečné věty. Samostatná slova. Kulometná palba. Po chvíli jsem si zvykla a musím říct, že tahle palba měla naopak jedinečný efekt. Výborná knížka, která se mi zaryla do hlavy a do srdce. Skoro bych ji chtěla už dostat pryč, ale nejde to. Nejen kvůli líčení zvěrstev v koncentráku, ale i (nebo možná především?) kvůli vylíčení odpornosti lidských skutků a povah. Stoprocentně doporučuji k přečtení. Jen se citově obrňte a nečtěte ji těsně po Listopádu od A.Mornštajnové, abyste nebyli emočně rozsekaní jako já...

15 01.05.2021

Pro mě naprostý emoční masakr. Listopád bych asi zařadila ještě před Hanu. Tohle totiž není vůbec daleko od pravdy. Takhle to tady vypadalo v 50.letech, to není vůbec přehnané a zveličené! Velmi podobně si totalitu pamatuju i já před rokem 89. A za nic na světě bych se jí nechtěla znovu dožít. Tohle by měla být povinná literatura pro všechny i v dnešní době, přes všechny podložené informace a dokumenty, obdivovatele komunismu, diktatury a všeho rudého.
Za mě opět vypravěčský šperk, kdy autorka bez patosu a vykřičníků dokáže sevřít srdce a neovládnete slzy.

15 26.04.2021

Zajímavý nápad, téma, kniha hodně čtivá. Popravdě - byla jsem hlavně hodně, ale hodně zvědavá na závěr, na příčinu, odhalení. Čekala jsem cokoliv, jen ne otevřený konec. A to mi trochu vadí, protože ač se zde řeší dvě smrti, moc to se mnou nezamávalo. Buď jsem tak cynická, nebo knize něco chybělo, nebo vše přebila pro mě značně nesympatická postava Elišky, ač se jejímu chování asi nelze divit. Geny jsou holt geny a prostředí v opomíjenosti určitě udělalo své. V každém případě jedna z knih, kterou si budu pamatovat.

15 09.02.2021

Měla by to být povinná literatura pro všechny bývalé a současné komunisty. Aby si připomněli podmínky v tehdejším Sovětském svazu, jejich vzoru. Výborná kniha. Naprosto uvěřitelný psychologický posun hlavní postavy. Naprosto věrně popsané otřesnosti, které se děly (a možná ještě dějí). Němci se za své koncentrační lágry dosud stydí. Rusové ne. Před pár dny usedl Putin znovu na vrcholný post a donekonečna se oháněl slovem Respekt. Jak je možno respektovat tuto zem?
Knížka, na niž budu dlouho myslet.

15 23.03.2018

Tohle že je víc jak 100 let stará kniha??? Klobouk před Londonem dolů. Taky mi trvalo, než jsem k ní dozrála. Začala jsem jí číst tak trochu z nouze a s despektem. London nebyl zrovna mým koněm. A ona mi přitom vyrazila dech!
Cholerický vysokoškolský učitel Darrel Standing si určitě trest zasloužil. Jestli byly podmínky ale takové, jak autor (či Ed Morrell) popisuje, pak mi běhá mráz po zádech. Oč větší muselo být jeho utrpení, velice schopného intelektuála, když nad ním měli moc tupci. A když tupec dostane moc, vždy se schyluje k tragédii. Svými duchovními útěky primitivní dozorce jen více popuzoval. Hrdý a nepoddajný člověk. Darrele, máš moje sympatie. I když si myslíš, že by žena nikdy tak silného ducha nemohla mít.

15 03.01.2018

Ten autorčin styl! To střídání krásy slov a barvitého popisu a úsečnými větami blízkými bodnutí nožem! Nádhera. A pak ten nápad. Na několika dějových linkách ukázat nedostatek porozumění, smutek, nepochopení, odcizení, nekomunikaci, nemožnost či nechuť svěřit se nejbližším... Světy vzdálené a přeci lidské jednání a prožívání tak stejné. I když mi byl nesympatický slaboch Ptáček, Hideki, Eva i Květa, po přečtení si říkám, zda je možno někoho z nich odsoudit? Každý měl ke svému jednání svůj snad i pochopitelný podnět a příčinu. A každý se s ním popasoval tak, jak nejlépe dovedl a vůbec mohl. Za mě ještě lepší než Němci. Pište, Katalpo, pište!!!

14 18.08.2021

Skvělé dílko! Propracované. Reálný námět perfektně zpracovaný. Úžasné vyprávění, trochu podobné p. Mornštajnové (hlavně v románu Hana), ale snad ještě vytříbenější jazyk.Tajemství odhalené na závěr mi vyrazilo dech stejně tak jako vše, co musely hrdinky překonat a vydržet. Oceňuji i připomenutí historických faktů poznámkami.
Ještě by mě zajímalo, jak dál žila Edita.
A nesmím zapomenout na zdařilý název a obálku: pírka (kukačky?) okolo trnové koruny? Symbol mučednictví a utrpení? Symbol židovského krále? Vše sem zapadá.
Mé první seznámení s autorkou a hned jdu objednávat její další knihy.

14 22.10.2020

Bylo mi líto, když jsem to dočetla. Opět výborná, pohodově čtivá kniha. Zajímavý námět. Naprosto uvěřitelný příběh. Vyprávění z pohledu otce a dcery. Originální je, že stejnými slovy, jimiž předchozí vyprávění jednoho z nich končí, začíná výpověď druhého z nich. Nevím, zda to tak autorka zamýšlela, ale mě to připadá, jakoby chtěla naznačit aspoň nějakou (jedinou) podobnost mezi nimi dvěma. Aspoň v těch pár stejných slovech. Nemůžu se dočkat dalšího díla, doufám, že už má paní Mornštajnová něco rozdělané!

14 10.07.2019

Očekávala jsem popisný, strohý, dokumentární styl psaní. Místo toho jsem narazila i na krásu slova a hodně dobře čtivou biografii. To je mé hodnocení zpracování této literatury. Další plus si kniha zaslouží za rozšíření obzorů, za informační přínos. Do doby přečtení této knížky jsem o žádné doktorce Kálalové neslyšela. Proč nejsme jako národ více hrdi na své výjimečné lidi? Proč se o ní učitelé nezmiňují ve školách? Mohlo by to být i příkladné mezipředmětové učení - dějepis, zeměpis, literatura, občanka, věda... Zase až tak na rozhazování nemáme ...

13 03.01.2024

Precizně vystavěná a propletená síť, kde nic nechybí a každý detail tady má svou váhu. Dříve tak nerozlučná parta spolužáků vezme za své jednak díky jiné startovací čáře po roce 1989, jednak kvůli podezírání, touze po pomstě, špatných dedukcích, intrikování, nenávisti, závisti, žárlivosti a nekomunikaci. Nic není takové, jak to vypadá, nikdo (či téměř nikdo) není bez viny, každý má svého kostlivce ve skříni. Autor ale nikoho neodsuzuje, pohnutky aktérů podává tak, že se dají i pochopit. Nikdo není jen černý nebo jen bílý. Velmi čtivá knížka se spádem, od které jsem se nerada v pozdní noci odtrhávala. Pohybování se v hluboké minulosti, nedávné minulosti a současnosti je tady naprosto samozřejmé, patří sem. Na opravdovosti a reálnosti přidávají skutečné historické události, ať sportovní či politické, které tehdy hýbaly naší republikou. Už mám nachystanou a moc se těším na Odloženou spravedlnost :-).

13 13.01.2022

Díky zvídavosti Klářino vnučky (jak se asi jmenovala?) se dostáváme na přelom 19. a 20.století a do osudů německých rodů, z nichž vystupuje Klára, později učitelka v Sudetech, osamocená bez přátel a spřízněné duše. Kromě historické dějové linky na mě doléhá smutek z nesnahy o pochopení, vysvětlení a komunikace, z odmítání a zahořklosti, která ničí aktéry samé i širší okolí. Maximálně mi vyhovuje autorčin styl - krása slov i náhlá strohost a úsečnost (stejně tak Zuzanin dech i Doupě), dávám si ji do oblíbených a knihu vřele doporučuji k přečtení.

13 18.08.2021

Stejně jako v románu O myších a lidech autor prokázal, že děj knihy nemusí být nabit akčními zápletkami. Ale musí se to umět.
Po cestě z Kalifornie kamsi k mexickým hranicím a zvlášť pak poté, co autobus s malou skupinou různých lidí zapadne v hlubokém výmolu, se v celé své "kráse" projevují a krystalizují jejich povahy, projevy, názory. Bohužel, nedostatek odvahy, zvyk, touha po pohodlí a civilizaci je mocnější i pro jediné dvě osobnosti, v nichž zbyla trocha rebelantství.
Steinbeck byl opravdu mistrem v pozorování a v psychologii. Opět čtenářský zážitek.

13 05.05.2019