indyka komentáře u knih

Životní terno není úplné terno, alespoň pro mě ne. Moc mě mrzí, že to musím napsat, protože Backman je můj miláček a doporučuji ho, kudy chodím. Ale tahle kniha mnou nějak...prošuměla. Vnímám pár zajímavých myšlenek Backmanovského rukopisu... a trochu tíseň. Ale asi jsem zmlsaná Fredrikovým dosavadním dílem, čekala jsem víc.

Dám knize šanci uzrát a určitě se k ní někdy vrátím. Možná ji v jiné životní fázi ocením líp. Aktuálně ke mně nepromlouvá, bohužel.

7 30.10.2019

Ne, jakmile jde o Mariusze Szczygiela, nedokážu být objektivní a to přiznám hned na začátek. Už od prvního přečtení Gottlandu jsem se stala nadšenou fanynkou, která s chutí zhltá vše, co mi tento pán naservíruje. Nevím o žádném jiném autorovi, který by dokázal tak dobře spojovat zdánlivě nesouvisející věci do jednoho harmonického celku a ještě z nich vyvozovat tak zajímavé myšlenky. K Lásce nebeské jsem se vrátila po pár letech a strávila jsem s ní příjemný večer, během kterého jsem se dozvěděla zase něco nového o tom, jací my - Češi, Poláci, lidé - vlastně jsme.

7 03.09.2018

Kočky mám ráda, knihy taky, ale četba tohoto dílka mi šla nějak ztuha... Má i nějaké zajímavé myšlenky, ale jinak jsem většinu času měla pocit, že čtu knihu pro starší děti či mládež a úplně jsem se s tím příběhem nepotkala.

6 31.07.2023

Nahlédnutí do buddhismu pro široké masy. Jsem zarytý kočkomil a kočičí téma je rozhodně plus, ale celou knihu neudrží. Předkládaná poselství jsou občas hezky sepsané staré pravdy, občas mě něco zaujalo a trklo, občas jsem si říkala, že s tímto tedy rozhodně nesouhlasím... milá oddechovka, život mi to nezměnilo, ale ráda si odpočinu i u dalšího dílu.

6 25.12.2020

(Mrzí mě, že to musím napsat, protože autorčiny předchozí knihy jsem si užila, ale) toto snad napsala Irena Obermannová s Richardem Krajčem!

Už z předchozích knih vím, že autorka umí napsat věrohodné postavy a podat výstižné myšlenky - nicméně ve Foukneš do pěny je čtenář musí preparovat z hromady vzletných, ale prázdných slovních obratů, kterými je kniha doslova zaplevelená. Chápu, že byl to zřejmě tvůrčí záměr, což nic nemění na tom, že plácat se ve spoustě kýčovitých vět opravdu nebyl zrovna dechberoucí čtenářský zážitek. Za mě krok vedle.

6 24.05.2020

Jak ráda jsem se zase vrátila ke starým známým! Jedničku to nepřekonalo, ale stále je Aristokratka skvělá zábava na sobotní odpoledne. Smích nahlas tradičně přítomen a touha číst dál a dál, dokud to nebude přečtené, také - co víc si přát?

6 23.11.2019

Autorka si ukousla obrovské sousto - podat sovětskou a ruskou historii včetně velmi zajímavé historie vlastní rodiny, to vše v gastronomickém kabátě. A povedlo se jí to na výbornou, nicméně tím ukládá stejně obrovské sousto čtenáři - prokousat se knihou není úplně jednoduché. Nečekejte oddechovku, co slupnete za víkend, kniha je opravdu nabitá fakty a místy připomíná učebnici dějepisu (ale zajímavě napsanou, nenechte se oddradit). Ač ruskou kuchyní nepolíbená, sbíhaly se mi u čtení sliny a doufám, že mé příští setkání s touto knihou bude realizace některého z uvedených receptů.

6 29.06.2019

(SPOILER) Přišel čas se rozloučit s Geniálními přítelkyněmi a loučení to bylo silné - a přitom vůbec nebylo nějak gradující a velkolepé, což mě překvapilo - a ještě více mě překvapilo, že klidný konec vůbec sérii vůbec neubírá na kráse. Elena Ferrante se opět ukázala jako mistr ve vykreslování lidských povah skrz myšlenky a činy postav. Způsob, jakým čtenář vidí Lenù do hlavy a sdílí s ní každou myšlenku (včetně těch, které mívá sám a nikdy by si je nepřiznal) je ohromující.

Jsem si jistá, že jsem se s Neapolskou ságou nesetkala naposledy a těším se, až se k ní za pár let vrátím. Dříve ne, je to neskutečně hutné a intenzivní čtení - a přece se od toho nedá odtrhnout. Čtenář je lapen v kolotoči událostí a i když je to občas pěkně náročná horská dráha, ani za mák z něj nechce vystoupit.

Věřím, že tato tetralogie obstojí ve zkoušce časem a stane se stálicí světové literatury.

A ke čtvrtému dílu - POZOR, SPOILER, nechápala jsem, jak může být Lenù tak sobecká matka a mrzí mě dvě věci - neodhalil se žádný vrah (ani dost důležitých postav) a nedozvěděli jsme se, jak skončil příběh ztracené holčičky.

6 13.08.2018

Mrazivě aktuální a na svou dobu geniální - jenomže co dělat, když vás to po první třetině až polovině přestane bavit? Oceňuji nápad i myšlenky, vážím si díla Karla Čapka, ale...ale.

6 02.02.2018

"Člověk může být smutný, i když jí sladkosti, ale je to mnohem, mnohem, mnohem těžší. "

6 30.12.2017

Buddhisti a komunisti jsou propracovanější než Jeruzalém, ale z mého pohledu je jim to spíše na škodu. Ubylo syrovosti a autentičnosti ve prospěch vtípků, zajímavých obratů a básniček. Někdy jsem se smála nahlas, jindy mi toho přišlo až moc. Čínská část mi přišla zbytečně rozvláčná, nepálská byla o dost zajímavější. Ještěže zůstaly myšlenky o cestování, cizích kulturách a dobrých lidech, ty umí princ Ládík podat opravdu mistrně. A já už se těším na Arménii s Gruzií.

6 16.12.2017

Nemůžu si pomoci, třetí dílo Aleše Palána už mě neohromilo tolik, jako předchozí dvě, byť jsem si to vážně přála. Pan Palán ze svého umu nic neztratil (a fotky pana Cudlína dobarvily čtvrtou hvězdičku), spíše to přisuzuji výběru osobností. Mám problém vidět romantické záporáky v lidech s toxickým chováním a tady jich bylo na můj vkus nějak příliš. Zajímavost jejich životního příběhu bohužel nesmyla negativní dojem, který jsem z nich měla. Literární kvalitu si kniha drží, ale poprvé jsem se u Palánovy knihy těšila, až ji dočtu, místo abych si přála, aby byla nekonečná.

Na druhou stranu, rozhovor se Šimonem, kterého v brněnských ulicích občas vídám a jednou ho i zažila vystupovat, mě moc potěšil a třeba konečně seberu odvahu k básni na počkání - i kdyby jen proto, abych ho podpořila. Také mi přišlo, že mezi ostatními respondenty v knize Šimon tak nějak pozitivně vyčníval.

5 19.08.2023

Dlouho jsem nečetla nic tak intenzivního. V knize se neustále něco děje už od první strany - když jsem si myslela, že už jsem tak ve třetině příběhu, zjistila jsem, že jsem teprve na straně 35. Přemýšlela jsem, čím chudáky svoje postavy autor ještě povláčí a nedokázala jsem přestat číst, dokud jsem to nezjistila. A že je nešetřil - každá ze čtyřech hlavních postav si toho táhne vrchovatě, jejich traumata jsou desítky let propletená a autor k nim své čtenáře pozval hodně hluboko. Výborná kniha.

5 07.08.2022

Chci se vyvarovat přístupu "tak důležité téma si zaslouží pět hvězdiček", hodnocení tedy nezohledňuje závažnost témat, kterým se kniha věnuje - byť tu závažnost samozřejmě uznávám.

Popravdě, jsem trochu zklamaná. Podstatnou část útlé knihy tvoří předmluvy, úvod, informace o tom, co vše se po uvedení hry událo, úspěchy hnutí...a samotných monologů je pomálu. Přitom jsem si jistá, že po více než dvou stech rozhovorů je z čeho čerpat. Konkrétní monology samy o sobě jsou velmi zajímavé čtení. Bohužel, poplácávání po rameně, kolik jsme toho s hrou dokázali, převážilo. Hru bych viděla moc ráda, ke knize se nemám důvod vracet.

5 13.12.2019

Kniha jako dělaná na deštivé odpoledne. Doporučuji číst ji co nejvíce na jeden zátah, vypravěčů (= postav) se zde vyskytuje mnoho a držet s tím propletencem krok dá trochu práci.

Zápletka není nikterak složitá, spíš se jedná o náhled na život a vztahy v nepříznivé době, kdy každý žije jednoduše tak, jak umí. Irsko je drsné, krize taktéž a o lidech ani nemluvě...náhled je to občas dost syrový.

5 08.09.2019

Já vážně chtěla dát víc hvězdiček, opravdu. Styl, jakým autorka píše své postavy a ukazuje čtenáři jejich myšlení se mi líbí už od Lososa v kaluži a celá kniha byla příjemné čtení. A určitě si přečtu další knihu, bude-li. Ale ten konec, ten konec...spíše to podivným překombinováním ještě více zamotal než rozuzlil. Dojem při zavírání dočtené knihy byl...divný.

Nicméně, palec nahoru za letmé a moc hezky zakomponované setkání se "starými známými" :)

5 06.05.2019

Moje třetí setkání s autorkou, tušila jsem, co čekat a přesně to jsem dostala - čtivou oddechovku, která se četla skoro sama a nebyl problém ji dát na jeden zátah, ale kterou během pár dní pustíte z hlavy. Takže čekejte příjemně strávený volný den, ne aspiranta na zařazení do povinné četby a s Veselím vám bude vesele.

Co se týče knihy samotné - občas jsem se smála nahlas, dialogy a hlášky jsou opravdu mistrné. Dost jsem se pobavila nad skvělou výstižností při popisování životu v korporátu či životního stylu mileniálů. Chyběl mi ovšem větší náhled do Eliščiny minulosti, proč se rozhodla v Praze se vším seknout a vrátit se na maloměsto, kde jí nebylo nic dost dobré. Dle přebalu knihy jsou doma odpovědi, nicméně nepřišlo mi, že by jich tam Eliška nějak moc našla.

Docela by mě zajímal náhled nějakého čtenáře přímo z Veselí, zajímalo by mě, zda autorka zobrazila prostředí a život v obci realisticky nebo z něj udělala tak trochu karikaturu pro pobavení.

5 29.09.2018

Autorka mě mile překvapila, kniha má neotřelý námět a četla se opravdu lehce a příjemně. A v pohodě se vejde do kabelky, to je významné plus! :-)
S málokterou literární postavou jsem se ztotožnila tolik, co s Bárou - jako bych četla vlastní myšlenky. Část Milady byla zajímavá, ale na můj vkus někdy až příliš fantasmagorická.

5 14.12.2017

Přidávám se k těm, kterým se Chobotnice líbila více než Kolotoč. Ústřední pár mi přišel malinko nevěrohodný, ale byli mi oba výrazně sympatičtější než dvojice v prvním díle. Sem tam bylo náročné držet si orientaci kdo - s kým - koho zná apod., ale prostě jsem se smířila s tím, že to v hlavě neudržím :-D A obdivuju autorku, že se v tom zvládla nezamotat. Narážky na Česko či Slovensko potěšily středoevropské ego čtenářčino :-) Výborné dovolenkové čtení.

4 27.08.2023

Dojmy mám dost podobné jako u prvního dílu - skvělá forma a jazyk, horší zvládání gradace. Nicméně ráda jsem potkala staré známé a za čas si dám i pokračování.

4 17.11.2022