Iljaajli komentáře u knih
Budete fandit STASI...
Vzhledem k tomu, že jde zřejmě o jeden díl ze série, rozhodně zkusím sehnat ostatní.
Hezká historická exkurze po 19. století, bohužel hlavní postava je dost uměle zkonstruovaným pokusem o spojení událostí do jedné linie. Kapitán Simonini zkrátka nemá vlastní život, jeho pocity jsou okleštěny na nezbytné minimum a tak nedokáže přesvědčit čtenáře o tom, že je skutečně naživu, ani kdyby se rozkrájel, přesto že právě to s ním Eco udělal, aby ho alespoň ozvláštnil. V první části knihy se postava rozvíjí úspěšněji a čtenář se jí ještě občas chytá, později ustupuje do pozadí a v závěru je zcela pohlcena líčením historických událostí. Takže faktograficky velmi cenná a brilantně vymyšlená kniha, která nemá vlastní příběh a postavy skutečných lidí jsou zastupovány stíny, které vrhaly na světlo dějin. Na román je to skoro málo, na historickou práci skoro moc. Ale přečtení doporučím rozhodně.
Úchvatná kniha, která kombinuje vypravěčskou citlivost k emocím devatenáctého století s rozmachem moderny století dvacátého na příběhu miostného trojúhelníku. Všichni hlavní aktéři jsou nadšeni novým stoletím a zdánlivě bezstarostně vzlétají k životu nezatíženému předsudky předchozích věků, ale nedokáží uletět vlastnímu tíživému lidství. V náznacích gest a uloupených pohledech postupně objevované zamilovávání se Evana Grahama do Pauly Forrestové je pak jedním z nejpravdivějších popisů, které jsem četl.
Můj nejmilejší kraj v dokonalém, poetickém, vtipném i moudrém popisu.
Ono to vlastně není zas tak špatné. Do vlaku, do autobusu, na toaletu...
Geniální díla nestárnou. Učebnicový příklad je Válka světů.
Vtipná a čtivá knížka z prostředí lidí, kteří jsou tak báječní, moderní a emancipovaní, až se z toho může středoevropanovi udělat drobátko šoufl. Takže kromě zábavného počtení je to i milá exkurze do současné skandinávské kultury a já jsem upřímně rád, že u nás na vsi řešíme přízemnější témata a tak to doufám i zůstane. 60%
Utopie jako od H.G. Wellse :-) Z dnešního pohledu možná nepříliš populární experimentování s vývojem společnosti a hledání poměru techniky a spirituality přímo těží ze Stroje času a předznamenává explozi zájmu o toto téma v šedesátých letech. Jenže právě díky těm šedesátkám je kniha dnes tak trochu na druhé koleji žánru, uvízlá na časové ose mezi prvními průkopníky a génii zlatého věku. Takže spíš oddychová sci-fi/ fantasy pro nenáročné a poměrně dobře napsaná. Nenudí.
Dva světy jsou si zrcadlem a někdy je těžké říct, který je víc doopravdy. Zanechalo to ve mě velmi podobné pocity, jako Strugackých Kulhavý osud. Pro mě nejlepší Murakami. 100%.
Příběh světa se stále opakuje, jako se opakují příběhy jednotlivých lidí. Kniha má co říct a čte se dobře, protože netrpí roztříštěností filmového zpracování.
Knížka se celostní medicíny spíše jen dotýká, častěji ilustruje nemocné uvažování a směřování celé společnosti. Zde se dá jednoduše vytknout před závorku, že nemocná je ta část společnosti, která neuvažuje jako doktor Hnízdil.
Pro mě zklamání za 40%.
Dobrá knížka pro chvíle odpočinku, když nechcete přemýšlet, ale dobře se bavit.
Občas to bylo zábavné, ale rozhodně jsem neumíral smíchy. Nějak nedokážu vysledovat, co stálo za ten zrod kultu.
Brilantně napsáno, se silným poselstvím, ale Dostojevskij to umí i lépe. Občas je to poněkud krkolomné, ale atmosféra zimního Petrohradu by se dala krájet a úpadek šlechty je místy tak hmatatelný, že by z toho člověk téměř naplánoval útok na Zimní palác.... krásných 80%
Zalistovat může být osvěžující až zábavné, ale rychle se to omrzí.
Uctívání Země původních obyvatel Ameriky se prolíná s vírou příchozích a vytváří něco o čem možná ani autor netuší, o co přesně jde. Pro mě jedna z nejlepších knížek o síle přírody a jejím prožívání.