iceVS komentáře u knih

Jsem prostě materialista. A materialistu narcistická filozofická exhibice neuchvátí. Ani nepobaví.
Těžko uvěřitelná domovnice, věčně řešící třídní postavení a svoji nadřazenost. Hlavně - byť bychom si to tisíckrát přáli, lidi jsou prostě takoví, jak vypadají, jaký první dojem ve vás vzbudí. Prostě jsem jí nedokázala uvěřit. Dvanáctiletá Paloma budiž, v jejím věku se cítí jedinečným každý.
Abych knihu jen nehaněla. Třetina se mi opravdu líbila. Vazby mezi osobami byly propracované, reálné. Místy i vyloženě pobavila. Třetina mě vyloženě iritovala. Hlubokomyslné traktáty o tom, že kočka je možná jen zelená koule slizu považuji za ztrátu času. A zbytek knihy mě holt nechával chladnou.
Nemám důvod knihu adorovat, jen proto abych se zařadila mezi ty "vyvolené", kteří ji pochopili. Chápu, ale neuchvátila. Je to zkrátka subjektivní hodnocení.
Nemůžu nedodat: Pobavila mě tklivá a nosná vzpomínka domovnice Renée. Narodila se dle mých propočtů cca 1952, její mladší sestra odešla sloužit do města k bohatým lidem, pak se vrátila, celá od bláta a deště, přišla domů porodit, zemřela ona i dítě... To celé tak těsně před r. 1970...? Autorka se v tu chvíli asi moc prožívala, ne? Tenhle příběh by byl uvěřitelný o 100 let dřív, ale takhle to byla fakt už parodie.

6 15.07.2020

K Čapkovi se vracím moc ráda. A k téhle knize obzvlášť.

6 15.06.2020

Tahle knížka vyšla když mi bylo deset, od té doby ji mám pořád v knihovničce... Milovala jsem ji, četla do roztrhání a za dva roky plynule přešla na Dicka Francise... Živého koně jsem zblízka potkala tak dvakrát v životě :-) Stačily knihy :-)

6 16.12.2019

Jsem kapánek rozpolcena. Kniha je bezpochyby propracovaným vědeckým dílem a je v ní spousta dobrých rad. Jenže zároveň by už půlka světa musela být mrtvá. Amerika - přepracovanost, Evropa - střídání času, Japonsko - 66 % lidí spí méně než 6 hodin... Přitom právě Japonsko je zemí s nejvíce starými lidmi. Studenti a pracující musí vstávat, to je špatně, svítíme, máme starosti, žijeme... to je taky špatně...
Já osobně už jsem podle téhle knihy dávno mrtvá. Takže asi nejlépe, berme dobré rady s rezervou... :-) Fanatický obdiv není vždy na místě.

6 01.12.2019

Ať už je Ferrante kdokoli, jedním si začínám být jistá. Nenávidí ženy. Ano, píše naprosto fantasticky, nedokážu se od těch knížek odtrhnout, ale je to schizofrenie. Miluju ten styl psaní a nesnáším ty ukňourané, exaltované hlavní hrdinky, neustále se nípající ve svých citečcích a ublíženosti. Jsou na facku. Tu a tam mají jako správné psychopatky nějaký hrdinský výkyv, ale pak se zase objevuje sebelítost a strašlivé trpění. Ale jak jsem již zmínila, napsané je to geniálně a nejde od toho utéct.

6 21.11.2019

...Mlčenlivé, do sebe schoulené postavy osamělých existencí, rozptýlení světla v krajině a městě...
...Je to pohled, v němž není vzpomínky, není zasnění, není toužení, není naděje...

Kniha splnila svůj účel, vysvětlila, poučila, objasnila, navedla na netušené.
Obrazy Jakuba Schikanedera jsou nádherné, úžasné, překrásné. Musí to být zážitek vidět je v reálu. Tichý úžas.

6 05.11.2019

První dvě knihy o Bobovi mě nadchly. Bylo to převážně dojemné a člověk těm dvěma musel podvědomě fandit. Možná o to větší je zklamání z třetí knihy. Snad proto, že kočičí chování znám zblízka, přijde mi to celé trochu přehnané. Ždímání předchozího úspěchu a plno motivačních plků. Světlou stránkou knihy jsou střípky z Bobova života, ale považovat za moudrost instinktivní chování je na mě trochu moc. Každopádně je fajn, že se ti dva našli, fandit jim budu dál.

6 24.09.2019

Přiznám se, málem jsem knihu odložila. Začátek byl nepřehledný, chaotický, přemrštěné chlapáctví až křičelo a moc mě to nezaujalo. Ale vážně se vyplatilo vydržet. Najednou jako kdyby z mlhy začaly vystupovat postavy, děj se vyjasňoval... A já už se od knihy nemohla utrhnout. Střídání dějových linek mi vyhovuje, jen je v knize až přespříliš smutku.
Baví mě interakce vypravěče se čtenářem, přitahuje mě jeho pojetí personifikace čehokoli - smrt seděla na kuchyni a kývala nohama - celý mě to prostě bavilo. A trápilo to jejich trápení.
Překladatelka to měla těžký, tenhle text musel být fakt náročný. Přizpůsobit hovorovou řeč, hrátky autora se slovíčky, občasné chlapské vtípky na hranici pochopení.
Mrzí mě, že v poděkování na závěr autor děkuje dámě s českým jménem za jeden řádek v češtině a já ho nejspíš nepotkala... v polštině ano, byla jsem jen nepozorná nebo je to jinak?

Je to jinak... :-) A děkuji tímto paní překladatelce za vysvětlení :-)

6 15.09.2019

Je to zajímavý příběh, ale zároveň vnímám i to, že je jedním z těch starších. Oceňuji výlet do mineralogie, to bylo zajímavé. Ale celkově mi přijde, že jsou ti Hájíčkovo chlapi na pěst. Řeší své mužské věci a nevidí vlevo vpravo...

6 03.08.2019

Tak za mě tedy ne. Líbivá obálka, krásné recenze. A hned v první povídce příběh malé holky, která musí svému dědovi v jeho zubařské ordinaci vytrhat všechny zuby. Stařec omdlí, pomočí se, pozvrací se, krvácí... Další povídky jsou již mírnější, nicméně je to koncentrovaná lidská bída a špína v amerických prádelnách, plných indiánů a mexikánců... Vše podle hesla "Život je jedna velká katastrofa".

Tvary Juliusovi, Fortunatusovi, Sextusovi, s Juliusem, s Fortunatusem, se Sextusem... Ještěže tam nebyl Zeus.

PS: Je mi to fakt fuk ;-)

6 08.05.2019

Chvíle se staříkem nejsou promarněné :-)
A můj 101 příspěvek :-)

6 09.03.2019

Ježiš, jak já jsem ráda, že jsem žena, že jsem se narodila ve střední Evropě, že jediné zákony, které musím uznávat, jsou jasně dané právním systémem... Lilin píše výborně, je to strhující, děsivé, přitažlivé, odporné, morbidní - a nedá se od toho utéct.

6 01.08.2018

Knížka, která pohladí, byť chvílemi drsnou dlaní.

6 29.07.2018

Z mé strany velký přehmat... sebestředné rýpání v citečcích, bez ohledu na to, jak moc je ubližováno druhým; slovíčka, slovíčka, slovíčka - světe hleď a padni, jací jsme literáti, filozofové, géniové... Nevím, nechtěla bych být panelákovou sousedkou někoho, kdo bezohledně pořádá léta noční disidentské mejdany pro desítky lidí. Netuším, proč tato kniha vznikla, pro vnoučky - jak je uvedeno v záhlaví - asi těžko... ti si mohli přečíst ty deníky

6 24.06.2018

Knihu jsem poprvé četla před více než třiceti lety - a doposud ji nic nepřekonalo...

6 25.05.2018

Knihu jsem přečetla za jednu (stylově) neděli :-) Měla jsem tu čest se s panem Čepelkou osobně setkat a chvíli si povídat, je to úžasný a sečtělý člověk. Myslím, že si ještě poslechnu toto vyprávění na CD. Dokázala bych ho poslouchat hodiny.

6 24.05.2018

To je výhoda knihovnic... Neumím si představit, že bych si tuto knihu koupila pro sebe :-). A přesto si ji s chutí přečtu. A jupí, nemusím být otrávená, když se mi tak úplně nelíbí. Což je i tento případ. Jak již bylo řečeno přede mnou, je to lehce zmatené, jednou dokonce chyběl i konec věty, popisky mě spíš mátly, než informovaly. Ale zase úžasná fotodokumentace. Lepší průměr, radost prohlídnout a s chutí vrátit :-)

6 07.05.2018

Třetina knihy jsou notoricky známé citace z původního Saturnina. A ten zbytek je cosi jako kombinace Kameňáků od Trošky a Dekameronu. Když si přečtete - opět musím použít slovo "notoricky" - známou historku o kocourovi, co zatne drápky do klinkajícího se šourku, chce se vám zvracet. Knihu jsem dočítala jen s velkou nechutí. Za mě nejhorší kniha roku. Autor mě jako politik znechutil, jako spisovatel ještě víc... Tak třeba jako doktor aspoň kdy za co stál...

Moravec umí, Dvořák je sympaťák, kterého člověk potkat spíš nechce. Vyhlídkový let vrtulníkem bych si ráda nechala ujít.
Zarazilo mě, kolik věcí mám naučeno jinak, umím si představit, že by kluci sepsali nějaký nový rychlokurz první pomoci.

5 20.03.2024

Po posledních dvou knihách příjemné překvapení. 3/4 knihy se mi opravdu líbily. Značně mě iritovaly dvě věci, ta nablbá smajlíková komunikace a taky ty zapařený kozy. Občas se tam zjevilo cosi přeslazeného a občas cosi značně nadsazeného, ale celkový dojem není špatný.

Jen nevím, co si myslet o zjištění, že Patrik Hartl je víc ženská než já chlap...

5 31.10.2023