huhuhu komentáře u knih

Tahle kniha mě příjemně překvapila.
Vlastně mě normálně vůbec nebaví číst o tom, jak jiná žena prožívá své běžné dny doma a v práci, jak se stará o děti, vaří a uklízí, co manžel atd. Přijde mi to hrozně banální a nemám potřebu o tom číst. Ale s Bárou to bylo jiné. Přišlo mi, že o banálních věcech a každodenních situacích dokáže psát tak trefně, vtipně, s nadhledem a otevřeností, že mě to prostě nadchlo.
Takže hodnotím jako velice příjemnou oddychovku a určitě si nenechám ujít ani Šťastnou knihu.

2 10.10.2019

Silný, poutavý a čtivý příběh, skvělá psychologie postav, smutné a depresivní čtení.
Ačkoliv se děj odehrává hlavně v 70. a 80. letech 20. st. v Americe, pro mě je příběh v mnohém aktuální a vlastně nadčasový, už jen svými tématy: rasová diskriminace a nezapadání "jiných" do většinové společnosti, otázky slaďování kariéry a rodiny u žen, odvaha žít svůj život namísto naplňování očekávání druhých lidí, problematika výchovy v rodině... A především to, jak destruktivní mohou být různá rodinná tajemství, nevyjádřené touhy a pocity, mlčení o tom podstatném.
Každá postava mě něčím zaujala: Paradoxně nejvíce destruktivní bylo podle mě pro rodinu chování bílé Američanky Marilyn, která si s sebou na rozdíl od ostatních nenesla trauma v podobě "jiného" (asijského) vzhledu: především upřednostňováním jednoho dítěte na úkor ostatních a promítáním vlastních tužeb a představ do dítěte (příklady z fyziky k snídani mě dostávaly!). Nevýhodou u Lydie bylo to, že byla extrémně poslušná a vždy se vším souhlasila, i když se jí to ve skutečnosti příčilo. U Jamese mě zaujalo, jak byl přesvědčen, že Marilyn je opustila kvůli tomu, že je Asiat, i když to s tím ve skutečnosti vůbec nesouviselo, ale on už bral jako samozřejmost, že to každému musí vadit... Nejvíc líto mi bylo přehlížené a neviditelné Hanny. Zaujal mě i Jack - hlavně když se ukázalo, že i on je vlastně "jiný".
Kniha ve mně bude ještě dlouho doznívat a rozhodně ji doporučuji!

6 05.10.2019

Knihy K. Lemana jsou sázkou na jistotu. Při čtení této jsem si neustále říkala, že je neuvěřitelné, jak tento psycholog - muž dokonale rozumí ženám. A také jsem si uvědomila, že na tom se stresem vlastně nejsem tak špatně a jak je super, že česká společnost na rodiny nevytváří tak obrovské tlaky jako třeba ta americká. To, co je u nás už nadstandardem (např. mít obrovský luxusní dům, několik super aut), je tam považováno za standard, který každý "musí" mít, i když na to vlastně nemá, za což ale rodina zaplatí (mj.) obrovským stresem. Stejně tak nutnost všech členů rodiny mít spoustu aktivit vede spíše ke stresu atd. Velmi poučné!

1 27.09.2019

Překvapivě zdařilá (beletristická) prvotina, která ale rozhodně není pro každého.
Svou depresivností a nekonvenční (anti)hrdinkou mi trochu připomněla Macochu P. Hůlové, ale líbila se mi mnohem víc (z Macochy jsem byla spíš znechucená). Anna mi byla o něco sympatičtější (nebo méně nesympatická?) než její kolegyně z Macochy. Chronicky ulhaná, sebedestruktivní, psychicky labilní a cynická 27letá žena, která se často chovala (a mluvila) jako puberťačka, mi sice neustále lezla na nervy, ale zase jsem ocenila její smysl pro humor, ironii, hravost a nápaditost.
Jinak mě u knihy zaujal originální styl vyprávění, skvěle vystavěné dialogy, postupné odhalování rodinného "temného tajemství" a autorčina hra s nespolehlivým vyprávěním (jak to tedy vlastně bylo?).
Jsem ráda, že jsem na tuhle knihu narazila. Autorčin talent je nesporný a doufám, že bude psát dál.

4 22.08.2019

Škoda, že se čtenář v knize nedozví víc informací o rakousko-uherských věznicích (žádná zmínka o tom, jak to tam měli s hygienou, kam chodili na záchod atd.), ale je jasné, že o tohle autorovi vůbec nešlo. Nejdůležitější pro něj byly postavy, jejich rozhovory, názory, vyprávění. Je obdivuhodné, jací byli vězni (ve většině případů) optimisté, jak se snažili zachovat si svou hrdost, dobrou náladu a užívat si drobných radostí (třeba jídla). Zdá se mi, že si autor postavy revolucionářů trochu zidealizoval...

3 20.08.2019

Úžasná kniha, autorem kvalitně a poctivě odvedená práce. Obdivuji, jak si dokázal získat důvěru samotářů, oceňuji, jak k nim dokázal přistupovat s respektem, bez hodnocení a podsouvání vlastních pohledů... Samotní hrdinové mě překvapili. Čekala jsem lidi, kteří odcházejí do samoty uprostřed přírody proto, že jsou moudří a vyrovnaní, ale opak byl ve většině případů pravdou. Často právě až v přírodě našli (nebo pomalu nacházejí) sami sebe. Některé příběhy byly inspirativní, jiné spíše odstrašující, ale ve všech případech jde o velkou odvahu žít jinak, než je v dnešní době běžné. A važme si toho, že jsou stále ještě místa, kde to jde.

18 13.08.2019

Dlouho se to všechno tvářilo hrozně banálně, ale postupem času se začalo ukazovat, že to zase tak banální není...

1 18.07.2019

Kniha mě opravdu zasáhla a dojala. Ale brzy jsem se dostala k názorům p. Hradilka (viz jeho studie o případu a rozhovor v dvtv), který tvrdí, že pí Sosnarová v gulagu nikdy nebyla. Myslím, že svůj názor má dostatečně podložený. Pí Sosnarová nemá podložené nic, ale její vyprávění (na besedách apod.) je velice sugestivní a emocionální. Nevím, co si o tom mám myslet, ale zdá se mi, že pí Sosnarová není podvodnice v pravém slova smyslu a že ona sama je přesvědčena o tom, že v gulagu byla. Nějaká taková psychická porucha existuje, nebo ne?

Inspirativní kniha, i když nějaké výhrady mám...
Především mi to přišlo moc "americké" - všechno se odehrávalo ve velkém stylu. Třeba že hlavní hrdina musel kvůli tomu, aby poznal sám sebe, zcestovat půl světa.
Proti uvedeným moudrům se nedá nic namítat, i když se nejedná o žádné novinky (všechno už bylo dávno řečeno např. v Bibli). Příběh je trochu slabší (a hlavně předvídatelný), ale člověk by ho asi neměl brát jako klasický román nebo realistický příběh. To, že Mnich prodal ferrari, mě nijak neohromuje, když mu zůstala hromada peněz, díky kterým si může žít, jak se mu zlíbí (ale první díl jsem nečetla, tak možná nevím všechno). Nebo že boháč žije pod své poměry a investuje i do chudších... To je sice hezké, ale víc obdivu si podle mého názoru zaslouží někdo, kdo má sám málo, a přesto dá druhému... Nevím, toho bohatství a peněz tam na můj vkus bylo nějak moc. Jako kdyby chudý člověk nemohl prožít šťastný a plnohodnotný život.
Ale přes všechny výhrady knihu hodnotím pozitivně (především pro ten potenciál, co se týká inspirace a motivace) a asi si přečtu i toho Mnicha.

1 01.07.2019

Na téhle humoristické klasice (z r. 1889) mě nejvíc dostalo, jak je vlastně stále aktuální a "moderní". Jasně, některé reálie jednoznačně poukazují na dobu, kdy byla kniha napsána, ale na mnohém je vidět, že se svět zase až tak nemění (nerudní majitelé pozemků, na některých místech spousta turistů atd.). Hlavně lidé jsou stále stejní, v tom možná tkví nadčasovost tohoto dílka, které zesměšňuje především nejrůznější lidské vlastnosti, zvyky, podivnosti... Autor to však dělá s vlídností, laskavostí a nadhledem a nebojí se zesměšnit ani sám sebe. Ne, žádné výbuchy smíchu se při čtení nekonaly, ale často jsem se usmívala a obdivovala autorovu hru se slovy a vtipné vylíčení třeba i banálních situací.
Láká mě zkusit ještě další, ne tak známé knihy od JKJ.

19 25.06.2019

Pozoruhodná kniha. Velice mě zaujala, i když jsem o ní už mnohé předem věděla (i to, jaký tragický osud Annu čeká).
Nejvíc mě překvapilo, jak vyspělý je Annin styl psaní i uvažování, i když hlavní témata jsou pro takto starou dívku typická (spory s rodiči, první lásky, pitvání se ve stále stejných problémech, hledání sebe sama). Anna byla neuvěřitelně statečná dívka a silná osobnost a válečné zážitky a zkušenosti uspíšily její dospívání. Nesporný je její literární talent - kdyby přežila, jistě by literaturu ještě o mnohé obohatila.
Zajímavé bylo sledovat vliv událostí na psychiku obyvatel Zadního domu. Naprosto chápu, že to musela být šílená ponorka, že si všichni hrozně lezli na nervy, že byli nervózní, protivní atd. Navíc často řešili malichernosti, protože na tom nebyli tak špatně jako třeba lidé v koncentráku, kde už jde jen o holý život. Vlastně je smutné, že v knížce všichni vyznívají dost nesympaticky, i když za normálních okolností by takoví zřejmě nebyli... Ani vztah mezi Annou a Peterem by pravděpodobně jinde a jindy vůbec nevznikl...

9 10.06.2019

Pavel mi hrozně připomínal Pavla ze Selskýho baroka. Taky je to takový ztroskotanec, který má svoji životní vášeň, miluje jihočeskou krajinu a přírodu, svoji svobodu, ztroskotá mu vztah s manželkou, má špatný vztah s bratrem a celkově je ve vztazích dost naivní a důvěřivý...
Jinak oceňuji neotřelý námět, hledání vltavínů mě dost zaujalo, i když kameny mě ve skutečnosti vlastně vůbec nezajímají. :)

6 02.06.2019

Moje první kniha od Palahniuka. Šíleně mi lezla na nervy (hlavně opakujícími se větami a nechutnými detaily), ale zároveň jsem byla hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat a hlavně jak to všechno skončí. Vlastně pořád ještě nevím, co si o tom myslet. Je to bizarní, šílené, hnusné, ale zároveň originální, fascinující a plné skrytých významů.

1 20.05.2019

Čekala jsem něco úplně jiného, příběh odehrávající se na Islandu nebo tak něco... :-) Ale rozhodně jsem nebyla zklamaná.

2 03.05.2019

Zajímavá sbírka současných pověstí a fám. Musím přiznat, že většinu jsem nikdy neslyšela, známým mých známých se holt asi nestávají. Dokonce ani černou sanitku jsem z dětství neznala, ale to bude asi tím, že po vesnicích nejezdila:)) Na základě názvu a obálky knihy jsem čekala víc hrůzostrašných příběhů (ale jsem ráda, že jich moc nebylo). Většinou šlo o příběhy vtipné nebo takové, u kterých si říkáte, co je to za nesmysl a jak tomu někdo může věřit. Ale je fakt, že jsem si sama taky myslela, že škvorové lezou do uší:)) A některé historky mají reálný základ, což přiznává i autor knihy, který téměř ke každé pověsti napsal podrobný komentář. Tyhle analýzy, souvislosti a výsledky bádání českých i světových folkloristů obzvlášť oceňuji, bez nich by kniha byla taková nijaká. Autor toho musel strašně moc načíst a probádat, klobouk dolů.

3 31.03.2019

Minimalismus jako takový se mi líbí, i když asi nejsem schopná ho plně praktikovat (ale každý pokrok se počítá). Je to ekologické, nekonzumní,... a uklízení pak nezabere tolik času. Každý člověk má doma totiž spoustu věcí, které nepotřebuje, nepoužívá a třeba vlastně ani nemá rád. Zbavování se harampádí je očista nejen pro domov, ale přináší úlevu i duši. Oprostí nás od minulosti a dovolí nám více se soustředit na přítomnost a budoucnost.
Bohužel v knížce se vlastně mluví o tomtéž stále dokola, jen třeba z různých úhlů pohledu, jako kdyby autor předpokádal méně inteligentního čtenáře, který si nedomyslí, že to, co platí o hračkách, lze aplikovat třeba i na knihy nebo oblečení... :))

1 26.02.2019

Milé, pozitivní čtení do depresivního období.
P.S. Témata spíše pro ženy (děti, vztahy, láska) a spousta citů a pocitů. Takže si moc neumím představit muže, kterého by tahle kniha zaujala.
P.P.S. Žádné hlubokomyslné myšlenky a dost se to opakuje (v časopise to určitě fungovalo líp), ale na zlepšení nálady to je fajn.
P.P.P.S. Pěkné ilustrace.

7 18.02.2019

"Odpudivost vypravěčky a rozvrácenost jejího vyprávění dosahují takové míry, že text se místy vzpírá čtení." (recenze M. Kittlové na iliteratura.cz)
Vidím to také tak. Styl by mi zase až tak nevadil, s četbou i takového textu jsem schopná si poradit, ale obsah mi vůbec nesedl a hlavní postava už vůbec ne. Bylo to na mě moc šílené, kontroverzní a zbytečně vulgární.
P.S. Zajímalo by mě, kdo byl předobrazem slavného spisovatele T. K. (pokud někdo)

8 14.02.2019

Tohle byl můj šálek kávy. Ale chápu, že to není kniha pro každého. Moje důvody k nadšení z Loutkáře jsou spíš osobní: Děj se odehrává v Norsku (Oslo, Lofoty..., často místa, která znám...), mám ráda lingvistiku (etymologie jsem si fakt pročítala s chutí) a pro podivínské postavy mám většinou tak nějak pochopení:)) Navíc jsem dopředu o knížce nic nevěděla, což bylo jednoznačné plus, takže jsem byla překvapena, že Jakop chodí na pohřby lidí, které nezná, a že Pelle není člověk. Kdo to ví dopředu, je o dost ochuzen (anotace v knize bohužel vše prozrazuje, ale naštěstí jsem si ji dopředu nepřečetla). Je to kniha psaná formou dopisů (adresovaných Agnes) o samotě, o životě bez rodiny a bez přátel, o neschopnosti navázat s druhými kontakt. A taky kniha příběhů. Příběhů slov i lidí. (Hodně drsný mi přišel konec života Runara ve sklepě.) Kniha s nespolehlivým vypravěčem. Skončilo to opravdu tak, jak Jakop píše?

8 07.02.2019

Oddychové čtivo. Velmi čtivé, celkem vtipné, hodně propletené. Ženské postavy jsou sice na první pohled velice různorodé (věkem, sociálním postavením, zaměstnáním atd.), ale ve skutečnosti se mi zdá, že jde o jednu osobu jen v různých situacích. Všechny ženy v knize totiž uvažují stejně, mají stejný smysl pro humor... a používají stejný typ souvětí, v němž pospojují kdeco. Propojenost postav a příběhů mi zpočátku přišla zajímavá, ale pak už toho bylo moc. Jednak to působilo nevěrohodně, jednak to bylo už dost předvídatelné...
Ale i tak se kniha četla dobře, rychle a celkově potěšila.

4 24.01.2019