huhuhu komentáře u knih

Náš 5letý syn byl z knihy nadšen, moc ho bavilo hledat všechny ty postavičky, věci, zvířata apod.

1 15.03.2021

V příběhu jsem trochu viděla paralelu k dřívějším událostem, které líčí Jirásek v Psohlavcích. Opět Chodové (tentokrát jen jejich část – sedláci, reprezentující ryzí češství) musí čelit bezpráví a útlaku a bojovat za svá práva. Opět je ve hře vzácná listina, opět se bojuje proti Němcům, opět se objeví vůdce a hrdina, tentokrát to není Kozina, ale Král. Samozřejmě nechybí líčení venkovského života (i když Klenčí je oficiálně městečko) v první polovině 19. st. se vším, co k němu patří (zvyky, tradice, víra i pověry, těžká práce, nářečí, příroda, vztahy…). Postavy, které se mihnou v Hanýžce a Martínkovi, jsou zde představeny šířeji (zajímavou postavou je např. P. Faster). A bonusem je paní komisarka – zidealizovaná Božena Němcová.

3 27.02.2021

Moje první kniha od Mornštajnové. Vůbec nic jsem o ní – kromě toho, že je hodně čtená a populární – předem nevěděla, což byl skvělý výchozí bod, protože mě pak stále něčím překvapovala. Ač téma není vůbec lehké, kniha je natolik čtivá, že jsem se od ní nemohla odtrhnout.

O holokaustu toho už bylo sice napsáno dost, ale většina příběhů končí s koncem války. Tady se dozvídáme i to, jak vypadal Hanin život poté, jaký byl návrat domů, co to vše udělalo s její psychikou apod. Oceňuji obzvláště myšlenku, že ze všech těch prožitých hrůz pro ni byly nejvíce zničující pocity vlastní viny… (Hana je – jak jsem se dočetla – nejen jméno hrdinky, ale též pocit, se kterým musí žít.) Zároveň je na postavě Hany hezky vidět, jak je nesmyslné někoho odsuzovat třeba kvůli tomu, že se chová nebo vypadá „divně“, když o jeho životě nic nevíme.

Románem prostupuje všudypřítomná osudovost a zdá se, že v obtížných dobách může mít i sebemenší špatné rozhodnutí fatální důsledky, např. rozhodnutí neodjet před válkou za příbuznými do Anglie. V koncentračním táboře pak stačí drobný „přešlap“ a člověk je okamžitě poslán „na východ“ nebo tam velmi snadno „pošle“ někoho jiného. (Dokonce i Jarka, které vše dlouho vycházelo, se nakonec přepočítala...)

Zaujala mě i psychologie postav, třeba jak se lidé do poslední chvíle utěšují, že vše dobře dopadne, že to přece nemůže být tak hrozné, jak se říká. (A když to už je opravdu hrozné, utěšují se tím, že už to horší být nemůže. A může...) I když mnozí mají správné informace, nevěří jim a chovají se tak, jako kdyby je neměli…

Takových drobností, které mě zaujaly, je víc. Zarazila mě jen jedna věc – že Mira vypráví události ze života ostatních členů rodiny, o kterých nemohla nic vědět.

Každopádně pro mě byl tento román velkým čtenářským zážitkem a už se těším na autorčiny další knihy.

41 14.02.2021

Kniha, která má potenciál vyvolat diskusi, přináší nejen vhled do života, myšlení a názorů ženy - kněze, ale je též cenným svědectvím o fungování podzemní církve, resp. její brněnské větve, v době pronásledování jakýchkoliv projevů víry komunistickým režimem. Podrobně se též věnuje osobnosti P. Felixe Davídka, jehož byla paní Javorová pravou rukou.

Rozhovor probíhá v přátelské atmosféře, ale je zároveň hodně emotivní, často se zde odbíhá od tématu nebo se leccos opakuje. Autor knihu sice doplnil vysvětlivkami, ale ani to mi někdy nestačilo a trochu jsem se v té záplavě jmen nebo jen naznačených situací ztrácela. Přesto je jasné, že paní Javorová je obdivuhodná žena a má co říct. Nejvíc mě koneckonců zaujaly části, které nejsou ani tak o podzemní církvi, jako o paní Ludmile samotné, o tom, jak vnímá své kněžství, duchovní život apod. Nepochybuji o tom, že takové ženy by ve funkci kněží byly pro katolickou církev velkým obohacením.

5 14.02.2021

Kdysi, za studií, jsem měla „halíkovské“ období, kdy jsem přečetla snad všechno, co od něj v té době vyšlo. Ale tahle kniha rozhovorů, ač už existovala, mě tehdy nějak minula… Jsem moc ráda, že se ke mně nakonec dostala, protože rozhodně stojí za to si ji přečíst, i když těch skoro 400 stran není četba na pár večerů. Navíc to je „správný Halík“, takže žádné povrchní tlachání a vyprávění veselých příhod (i když i ty tam najdeme), rozhovory jdou do šíře, do hloubky i do podrobností a nevyhýbají se žádnému tématu. Potěšilo mě, že nás P. Halík nechal nahlédnout do svého duchovního života, a překvapilo mě, čeho všeho se aktivně účastnil před revolucí i po ní. O šíři a záběru jeho znalostí a vědomostí jsem sice věděla, ale stále mě to udivuje. Kniha mi hodně rozšířila obzory a v lecčems vedla k zamyšlení. Musím si dočíst ty jeho ostatní knihy.

Citát: „Věřím, že nejvlastnějším autorem našeho života je Bůh, a těším se, že nám jednou své dílo ukáže. Představuji si to tak, jako když se tká orientální koberec. Když se díváte na tu stranu koberce, na níž se pracuje, vidíte jenom celkem ošklivou spleť nitek a uzlíků. Až je koberec dotkán, obrátí se – a člověk žasne, když vidí jeho líc, symetrický ornament a zářivé barvy. Povzbuzuji tímto obrazem lidi, kteří procházejí velmi zauzlovaným životním obdobím: Jednou uvidíte „líc“ a smysl toho všeho.“

4 28.01.2021

Knížku jsem měla na poličce nepřečtenou už dlouho, ale nebylo to proto, že by se mi do ní nechtělo. Naopak. Moc jsem se na ni těšila, tak jsem si ji šetřila pro nějakou zvláštní příležitost, kdy bych si ji pořádně vychutnala. A ta nastala teď, když jsem byla v izolaci s covidem.

Láďa jako obvykle nezklamal. Moc se mi líbí to propojení příběhů ze života s úryvky z Bible. Láďa Heryán jako člověk a jako biblista. V obou rolích je obdivuhodný. V životě ve své lidskosti, laskavosti a velkorysosti dokáže jít mnohem dál než ostatní (zatímco my maximálně z tepla domova pošleme pár korun na dobročinné účely, Láďa se nebojí osobně setkávat s bezdomovci apod.). A ve znalostech Bible je bezkonkurenční (text zná v originálních jazycích a dokáže vyhmátnout i různé posuny v překladech apod.). Přesto je neuvěřitelně skromný a pokorný. Zkrátka takový exot, ale v tom nejlepším slova smyslu.

13 25.12.2020

Už dlouho jsem hledala nějaký kvalitní komentář k Bibli, kde by byly osvětleny okolnosti vzniku jednotlivých textů, jejich zasazení do dobových souvislostí apod. Zároveň jsem chtěla, aby to bylo podané srozumitelným jazykem, nic příliš teologického. Kniha rozhovorů s prof. Sokolem tohle všechno splňuje a přináší ještě mnohem víc. Není zde samozřejmě rozebraná celá Bible, což je pochopitelné. (Ale rozhodně bych si v doprovodu prof. Sokola celou Bibli přečetla moc ráda.)

Líbilo se mi, že je v rozhovorech často upozorňováno na detaily, kterých by si člověk v biblických textech normálně nevšiml (nebo je nepovažoval za důležité), a že jsou zde vysvětleny důležité dobové reálie (jak vypadal život kmenového společenství, kdo přesně to byli Samařané, farizeové nebo celníci, jak se lidé v Ježíšově době obvykle chovali k postiženým apod.). Já jsem si díky této knize uvědomila, jak se téměř všechno, co Ježíš učil nebo dělal, nějak vymykalo tomu, co bylo v té době obvyklé a normální. Dnes už nám to tolik nepřijde, protože naše kultura vychází z křesťanství, takže některé druhy chování už prostě očekáváme, ale tehdy bylo leccos dost jinak.

Prof. Sokol je neméně působivý, když mluví v souvislosti s Biblí o dnešní době. Zaujal mě třeba jeho pohled na bezdomovce a žebráky, jejichž přítomnost ve veřejném prostoru považuje za jednoznačně přínosnou – pro nás ostatní.

Kniha je určitě vhodná spíše pro pomalé, hloubavé čtení, ale přiznám se, že některé části jsem doslova zhltla, protože byly hrozně zajímavé. Týká se to i textů, jejichž interpretaci jsem už četla nebo slyšela mnohokrát (např. některá podobenství), ale prof. Sokol mě stejně vždycky zaujal něčím novým.

Rozhodně vřele doporučuji každému, kdo chce lépe porozumět Bibli. A jsem zvědavá na další knihy z téže edice…

Citát:
„Almužna je důležitá věc a péče o chudé je nesmírně důležitá součást života, ale jejím cílem není odstranění chudoby, nýbrž pomoc bohatým, aby neshnili ve svém bohatství. Chudí jsou tu pro nás, bohaté, co bychom si bez nich počali? Čili je to obráceně, než se zdá.“

7 20.12.2020

Kontrola společnosti dovedená ad absurdum. Děj nepříliš rozsáhlého románu se sice odehrává v Osmanské říši v 19. st., ale je jasné, kam autor svou kritikou míří - především do Albánie své současnosti (román vyšel v Tiraně r. 1981 a okamžitě byl zakázán), ale též všude tam, kde vládly a vládnou totalitní režimy. Kniha nabízí nejen hluboké myšlenky, ale (přes svou ponurost) i uspokojivý čtenářský zážitek. Doporučuji.

5 13.12.2020

Musím říct, že jsem hodně na rozpacích, jak tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu obdivuji autorku, že se jí povedlo najít tak neobvyklé a silné příběhy (každý z nich by vydal na samostatný román), na druhou stranu jejich shromáždění v jedné knize působí dost tendenčně a ukazuje, že hlavním autorčiným cílem nebylo ukázat různé pohledy na církev (a různé zkušenosti s ní), ale ukázat pohled jediný (že církev je prostě špatná a tečka). Zkrátka to na mě působilo jako proticírkevní propaganda, trochu okořeněná bulvárem (třeba téma kněze, který se ožení, mi přijde docela bulvární), naprosto tam chyběl pohled z druhé strany.

Tím nechci říct, že já sama si myslím, že všichni věřící jsou světci a církev je bezchybná a ideální. To po čtyřiceti letech systematického útlaku a pronásledování ani není možné (příběhy se odehrávají v 80. a 90. letech). Nicméně v knize téměř všichni věřící působí jako ti největší darebáci a zloduši, navíc nejhorší z nich jsou obvykle kněží a řádové sestry. Nemůžu si pomoct, ale tohle je v přímém kontrastu s mojí vlastní zkušeností. Skoro jako kdybych žila v úplně jiné zemi nebo církvi.

Z toho důvodu mám jisté pochybnosti o věrohodnosti lecčehos, co se v knize tvrdí, a často jsem si kladla otázku, jak by ty samé události popsali a okomentovali ostatní účastníci. Možná bychom se setkali s dost odlišným pohledem na tu samou věc. Navíc u některých dotazovaných je znát dost velká zášť k církvi, s níž hodnotí negativně už naprosto cokoliv, co s církví souvisí (plus si člověk při pohledu zpět obvykle nerad přiznává vlastní chyby a hází špínu spíš na druhé). Dalším prvkem, který nepřidává na důvěryhodnosti, je nepříliš dobrý psychický stav a vůbec celková nezralost některých respondentů.

Zkrátka, na knize mi asi nejvíc vadí jedna věc – subjektivní pohled se zde vydává za pravdu.

7 09.12.2020

Jezuita P. Petr Kolář nepatří mezi naše nejznámější kněze, proto asi tato kniha rozhovorů není příliš čtená. A to je škoda, P. Kolář má rozhodně co říct. Cenné jsou například jeho zkušenosti z působení v zahraničí a nadhled, se kterým hodnotí české (nejen) církevní poměry.

3 29.11.2020

Fascinuje mě, kolik hloubky a citu dokázala autorka vtělit do tak útlé knížečky. To se některým autorům nepodaří, ani když napíšou několikasetstránkový román.

13 20.11.2020

Kniha, při které se vám chce recitovat Bezručovy Slezské písně a zpívat Nohavicovu Těšínskou. :-)

Jsem důkazem toho, že Šikmý kostel může oslovit i člověka, který Těšínsko nikdy nenavštívil. Kniha je čtivá a poutavá, jednoduše uspořádaná a přehledná, plná zvratů a emocí. Hned na začátku mě zaujala solná pouť, dojemné bylo Ludwikovo dětství, těžký život horníků a jejich rodin, úsměvné místní nářečí, poučné informace týkající se důlního neštěstí v roce 1894 nebo československo-polského konfliktu po skončení 1. světové války. Drsný život v drsném kraji! Stále jsem si během čtení říkala, jak jsme dneska pohodlní a rozmazlení…

Obvykle mě hodně propagované knihy moc nelákají, ale tady jsem podlehla a byla jsem spokojená.

28 17.11.2020

Knihy tohoto žánru obvykle příliš nevyhledávám, ale příběhy o Bridget už jsou vlastně taková skoro klasika. Přišlo mi to překvapivě čtivé a hlavně takové… hodně britské (humor, spousta narážek na britskou popkulturu, královskou rodinu apod.). A samozřejmě si nešlo při čtení nepředstavovat postavy z filmu.

Kniha je vlastně takovou moderní paralelou Pýchy a předsudku. Hlavním životním cílem Bridget (stejně jako žen z knihy Jane Austen) je najít toho pravého muže a vdát se. A tím pravým je (pro Bridget stejně jako pro Elisabeth z Pýchy a předsudku) samozřejmě dokonalý pan Darcy, kterého jí už od začátku všichni předhazují a kterého ona dlouho odmítá. Zajímavé je, že v knize jsou zmíněni i herci Grant a Firth, kteří pak ve filmu hrají hlavní mužské role, a knižní Bridget dokonce obdivuje Firtha v postavě pana Darcyho v seriálu Pýcha a předsudek.

A je třeba dodat, že Bridgetiny mindráky jsou naprosto zbytečné (její váha ve skutečnosti nestojí za řeč a jen během roku popisovaného v knize okouzlila poměrně dost mužů).

3 06.11.2020

"Děti nejsou hloupé. Slyší všechno, co říkáte, a sledují vše, co děláte. Dokonce slyší i slova, která chcete pronést, ale neuděláte to."

1 01.11.2020

Hodnotím podobně jako Dny opuštění. Postavy jsou šílené a těžko pochopitelné, situace a představy bizarní, spousta naturalismu, hnusu, sprostoty... K tomu ještě navíc patologická žárlivost a domácí násilí... Ale to vykreslení tíživé atmosféry a rozervaného nitra je prostě jedinečné, v tom je E. Ferrante nenapodobitelná.

4 01.11.2020

Ač nespadám do cílové skupiny, knížku jsem přečetla jedním dechem a považuji ji za velmi inspirativní. Myslím, že Váchovy rady jsou celkem univerzální - zvednout se od počítače, přestat ztrácet čas nesmysly a začít skutečně žít můžeme v každém věku. Jen v tom mládí je to ještě naléhavější, už nikdy potom člověk totiž nemá tolik energie, potenciálu a svobody jako v té době, takže je fakt škoda, když to všechno zbytečně promrhá.

7 26.10.2020

Jsem člověk, ve kterém knihy snadno vyvolají emoce, ale tady to nějak nezafungovalo. Přišlo mi to psané příliš na efekt, ta snaha vyvolat city z toho úplně trčela.

9 18.10.2020

Mistrně napsané povídky, které svou tajemností, nejednoznačností a neukončeností jitří čtenářovu fantazii. Všechny (až na poslední, která je hodně specifická) se odehrávají v izraelské vesnici Tel Ilan. Postavy přecházejí z jednoho příběhu do druhého, všechny se znají a setkávají. Žijí své obyčejné a navenek nudné životy, které ale skrývají své třinácté komnaty plné traumat a existenciálních úzkostí. Povídky rozhodně překračují realitu izraelského venkova a lze v nich vidět obecné lidské vlastnosti, zklamání, strach, bolesti, noční můry, pocit osamocení a odcizení. Sice se nedozvíme, co se odehrávalo jen v mysli postav a jak to bylo ve skutečnosti, ani nezjistíme, jak to všechno dopadlo, ale ta úžasně vykreslená atmosféra ve čtenáři ještě dlouho zůstane.

6 18.10.2020

Příjemná jednohubka. :-)

"Když člověk vstoupí do manželství, jeho práva klesnou na polovinu a jeho povinnosti se zdvojnásobí."

"Rozlišujme mezi bídou, chudobou a bohatstvím. Bídu má ten, kdo nemá ani to, co potřebuje. Chudobu má ten, kdo má jenom to, co potřebuje, a bohatý je ten, kdo má více, než potřebuje."

2 13.10.2020

Tato kniha rozhovorů mě příjemně překvapila, našla jsem v ní spoustu zajímavých informací i moudrých myšlenek. Daniel Herman to jakožto laicizovaný katolický kněz jistě nemá jednoduché, pro spoustu lidí, věřících i nevěřících, je automaticky tak nějak „podezřelý“. V rozhovoru vysvětluje, že jeho rozhodnutí vstoupit do semináře nebylo ani tak otázkou povolání, jako spíš touhou působit protirežimně (po pádu komunismu pak už logicky nedávalo smysl v této službě pokračovat). Zaujala mě Hermanova víra, která je zvláštním propojením judaismu s křesťanstvím (D. H. má též židovské kořeny), vzpomínky na seminář, příběh „Hanina kufříku“ a především reflexe nejrůznějších stránek naší společnosti. Škoda, že kniha vyšla už v roce 2013, takže to nejaktuálnější (např. Herman ministrem kultury) nezachycuje.

"Nemocí české společnosti je, že jsme tu systematicky opakovaně hubili elity."

"Žijeme ve střední Evropě, v podstatě každý mariánský sloup v kterékoli vesnici nebo městě je dokladem splněného proroctví Magnificat, kdy židovská dívka před dvěma tisíci lety řekla: ,Budou mě blahoslavit všechny národy.´Když to říkala, zdálo by se, že se zbláznila. Každá kaplička je však splněním Magnificat."

"Když sledujeme bolestnou cestu šesti milionů Židů do plynových komor, myslím si, aspoň podle svědectví mých příbuzných, kteří to přežili, a podle knih, které jsem o tom četl, že je důležité vědět, že toto není konečná, že se to dá zpracovat, tak jako kříž se dá zpracovat."

1 12.10.2020