Tíživá láska

První Ferrante a tíživá láska v tíživé knize. Do textu jsem se musela trochu začítat, umulousaná banálnost úvodního vyprávění nicméně klamala. Opakovaně jsem se pak v průběhu četby přistihla v zaraženého kontemplaci vlastního bolavého, lepkavého vztahu s mrtvou mámou. Jízda, která začíná a končí v Neapoli (skoro).

Po dlouhé době kniha, u které jsem někde kolem první třetiny přemýšlela, že ji snad ani nedočtu. Dala jsem si nějakou chvilku pauzu a říkala jsem si, že není až tak silná, abych ji nezvládla... Po polovině přišlo trochu zlepšení a konečně jsem pochopila, o co tam ze strany hlavní hrdinky celou dobu šlo. A to jen proto, aby se mi v závěru zase kamsi rozplynula. Takže za mě spíš nedoporučuji, ale opěvované autorčině Geniální přítelkyni dám možná ještě šanci.

(SPOILER) Kniha mě okamžitě zaujala. Chvílemi jsou možná myšlenky psané zbytečně složitě

Matky a dcery mají většinou vždy komplikovanější vztahy (stejně jako otci a synové). Až mě bolelo srdce z toho, jak moc svoji matku milovala až ji nenáviděla.
SPOILER:
Pokud jsem to správně pochopila, tak ji otec Caserty ve sklepě sexuálně napadl? (Na druhou stranu je tam psané, že se tam stěží mohli vejít oni jako děti). Každopádně by to vysvětlovalo, proč není schopna v dospělosti orgasmu.

A samotný Caserta sám také obtěžoval děti? Proto na tom místě u krámu stal ten muž s tyčí? Nebo byl puvodcem toho všeho nakonec opravdu on sám?

Když se pokus o romantiku změní v nekonečný maraton klišé, výsledek připomíná spíš návštěvu u tchyně, která vám servíruje pořád stejný bramborový salát a ještě vám tvrdí, že je to delicatesa. Emocionální hloubka tady plave někde mezi louží po dešti a suchým asfaltovým parkovištěm, což by ještě bylo k přežití, kdyby to alespoň mělo jiskru, ale místo toho se tahle záležitost vleče jako ospalý seriál, kde každý díl sledujete jen proto, abyste si potvrdili, jak moc vás to nebaví. Když je taková romantika těžší než vyprat bílý prádlo s červeným, je čas přestat se na ni spoléhat. Osobně jsem si při čtení připadala jako na nechtěném rande, kde nechybí trapné ticho a nulová chemie. Jedinou úlevou bylo uvědomění, že naštěstí existují i mnohem lepší způsoby, jak si zkazit večer. Když romantika dusí místo toho, aby rozkvétala, je čas nechat ji uschnout a jít dál.

Na tuhle autorku jsem byla hodně zvědavá a nezklamala mě. Čtení poutavé, ale neveselé, skoro s detektivní zápletkou. Jako bych měla přímo před sebou ospalé špinavé italské městečko se zapadlými uličkami a stejně tak zapadlými osudy jejich obyvatel. Taková úzkostná jednohubka.

Miluju paní Ferrante a její styl, ale tato kniha byla extrémně zvláštní. Poslouchala jsem jako audio, a přestože byla skvěle načtená, musela jsem některé pasáže poslouchat několikrát.
Vypravěčka mi připadá jako v určitém transu, hrubá realita se prolíná se sny, myšlenkami, minulostí a přítomností a není lehké se v tom všem vyznat.
Jako i v jiných autorčiných knihách se i zde dozvídáme o neblahém osudu žen, domácím násilí a žárlivosti, a touze se od všeho oprostit a osvobodit se.
Je to kniha neskutečných rozporů v italské společnosti, popsaná velmi syrovým stylem. Určitě není pro každého, jen opravdové fandy Ferrante.

Sice útlá, ale jinak náročná kniha. Měla jsem co dělat jí přečíst.

Audiokniha na ČRo. Paní Helena Dvořáková se načtení zhostila naprosto skvěle a díky tomu se i v tak náročném příběhu člověk dobře zorientoval a pěkně se to poslouchalo. Téma vztahů a starých křivd a bolestí (v tomto příběhu hlavně rodinných) je a vždycky bude složité. Ale svým barvitým líčením všeho, co se klidně může stát (a určitě se to děje) i v životě kohokoliv z nás, je to rozohodně zajímavá kniha, která stojí za přečtení..
I když jak zde napsal už někdo přede mnou, já osobně si nejsem vůbec jistá, jestli bych v tištěné podobě dočetla do konce .?.

U této knihy mě velmi mrzí nízké hodnocení. Určitě je to kniha, na kterou potřebujete klid a čas. Pokud je však najdete, Elena Ferrante se vám odmění úžasně barvitým popisem i těch nejmenších detailů. Dlouho jsem takovou knihu neměla v ruce.

Složitý vztah s matkou (potažmo s oběma rodiči), chuť zpřetrhat všechna pouta a snaha popřít, že s nimi máte vůbec něco společného, se mě niterně dotýká. Přesto člověk vždy skončí se zjištěním, že se jim v mnoha věcech podobá víc, než si vlastně uvědomuje...

Kniha je syrová, tíživá, otevírá staré rány a sype do nich sůl, rozhodně však stojí za přečtení.

Poslechnuto na ČRo jako audiokniha.
Náročné čtení, nejsem si vůbec jistá, jestli bych v tištěné podobě dočetla do konce. Jinak ale doporučuji, rozhodně zajímavá kniha...

Audiokniha v profesionálním zpracování na Českém rozhlase. Skvěle načtená kniha p.Helenou Dvořákovou. Řeší nelehké vztahy mezi dcerou a její matkou a jejími partnery.

Poslechnuto na ČRo, Elenu Ferrante mám ráda. Umí vše popsat precizně, že je cítit ta jiskřivá, někdy i surová Itálie. Příběh ženy, kde za touhu po lásce se platí.

Náročné čtení, hodné pozornosti. Autorka důkladně popisuje věci kolem sebe, jestli je vynesený koš nebo jak si někdo vloží třešni do úst ale je tu i sexualita , první milé doteky, poznávání , nechtěné doteky. Někdy to působilo nechutně, kniha je plná násilí , trpění. Opravdu výstižný název.

Silný a ne zrovna jednoduchý příběh, který vyžadoval plné soustředění. Poslechnutá skvěle načtená audiokniha.

Audiokniha, skvěle načtená Helenou Dvořákovou. Další kniha, kde nechápu tak nízké hodnocení. Je pravda, že kniha se nečte snadno, i poslech si musíte naplánovat na dobu, kdy se můžete opravdu cele soustředit na to, co
posloucháte. Ale příběh je silný, většinou ponurý, ale krásný.

Výstižný název! Typická Ferrante v celé své temnosti, která dokáže bez obalu a bez příkras popsat pocity přetrvávající desítky let. Jak moc jsem ráda, že se doba mění!

Jedním slovem: nádhera!

Audiokniha
Tíživá láska je prvotina Eleny Ferrante a už v této knize použila svůj oblíbený koktejl námětů - Neapol, napjaté partnerské a rodinné vztahy a především ženské osudy.
Hlavní hrdinka Delia se vrací do Neapole na pohřeb své matky, která utonula za dosud nevyjasněných okolností. Delia prochází městem a snaží se pochopit minulost, hovoří s příbuznými i se známými rodičů. Vybavují se jí vzpomínky na nešťastné dětství plné násilí a strachu že ji matka opustí. Střídají se v ní pocity lásky i nenávisti vůči matce, snaží se pochopit jaká vlastně byla a konečně najít samu sebe, přiznat si, co ji v dětství nenávratně změnilo.
Velký prostor v příběhu dostávají popisy fyzického násilí, kterým nejchudší vrstvy neapolské společnosti běžně řeší rodinné problémy, sousedské hádky i milenecké spory. Přímo odporně působily popisy sexuálního obtěžování v hromadné dopravě.
Ze střípků vzpomínek se postupně skládá celá složitá mozaika života jedné podivné nešťastné neapolské rodiny až k silné pointě.

Tahle kniha se vůbec nečte snadno, je to temné syrové vyprávění, místy působící až surreálně. Na mě bylo té deprese a jakési stále přítomné beznaděje docela dost.
Nejsem si jistá, zda bych tohle chtěla číst, ale já jsem poslouchala mimořádně krásně načtenou audioknihu. Je to už druhá kniha této autorky, kterou jsem poslouchala v podání Heleny Dvořákové a jsem nadšená jejím příjemným hlasem a profesionálním přednesem, to je prostě radost poslouchat.

Tíživá láska mě po celou dobu čtení opravdu tížila na srdci. Elena Ferrante dodává ve velmi útlé knize hutný náhled do mysli ženy, která přišla o matku.

Děj se odehrává během pouhých pár dní. Podstatnou část tvoří vzpomínky, rozhodně se nedá říct, že bychom sledovali každý hrdinčin nádech. Je to ale rozhodně kniha introspektivní, do hloubky se zabývá zejména právě hrdinkou a vztahem s její matkou.

Hlavní hrdinka je briskní a její vyprávění velmi poutavé. Mám pocit, jakoby skládala mozaiku, která se vám v podstatě pořád zase rozpadá, a vytváří nové, ještě nikdy neviděné obrazy.

Knihu doporučuji všem, kteří hledají introspektivní příběhy, přesvědčivě vylíčenou italskou atmosféru, nekonvenční pohledy na věc a propracované dílo.