Tíživá láska
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387065/bmid_tiziva-laska-UAa-387065.jpg
3
342
92
V prvním románu Eleny Ferrante, autorky celosvětového bestselleru Geniální přítelkyně, se hlavní hrdinka Delia vrací do rodné Neapole, aby dala do pořádku záležitosti své zesnulé matky Amalie. Autorka v próze tematizuje problematický vztah italských žen a jejich dcer, které musí ustupovat do pozadí před svými otci a bratry. Delia se po nejasné smrti matky, nalezené spoře oděné na pobřeží, snaží posbírat poslední střípky jejího života a rekonstruovat nejasné vzpomínky na své dětství. Ferrante svým románem otevírá svět symbolů, svět, v němž hlavní roli hraje hledání a nalézání – ztraceného vztahu s matkou i k sobě samé.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
Ľamore molesto , 1992
více info...
Přidat komentář
Těžko uchopitelná, extrémně expresionistická kniha. Přečetla jsem od Eleny Ferante skoro všechny knihy, ale tato je skutečně velmi těžká. Pro čtenáře, který tuto knihu od Ferante zvolí pro četbu jako první, věřím, že může být problém pokračovat ve čtení jejich dalších knih.
Vůbec nevím kam tuto knihu zařadit. Přijde mi, že mi tak půlka příběhu chybí, další část je hrubě surrealistická plná popisů náhodných předmětů a zbytek se snaží tvářit skoro jako detektivka, kde ale nevíme co za zločin vlastně vyšetřujeme.
Oproti bestselleru Geniální přítelkyně je toto skutečný odpad, do čtení těch pár stránek jsem se nutila a pokaždé mě zamrzelo, když se ukázalo, že skončila jen kapitola a nikoliv kniha.
Tíživá láska je pro mě po Geniální přítelkyni velkým zklamáním. Začátek vypadá poměrně slibně, ale pro mě osobně se děj nikam neposouval, rozvláčný popis situací, které ho nikam neposouvaly... Kniha mě neoslovila, nedočetla jsem.
Milujem Elenu Ferrante. Jej knihy sú presvedčivé , hrdinky vidím pred sebou, nie vždy im rozumiem, ale snažím sa ich pochopiť. Tak komplikovaný vzťah matky a dcéry. Nie je to moj svet, ale o tom ma byť kniha, preniesť nas do inych svetov. Spoznať iný zivot.
První kniha od E.F., kterou jsem četla. Můj šálek italského espressa to tedy nebyl - tenhle literární "expresionusmus".. Rozhodně se autorce nedá upřít skvělá obrazotvornost, jako bych se těmi horkými, úzkými a špinavými uličkami Neapole prodírala spolu s Delií. Ale pochybuji, že se pustím do Geniální přítelkyně.
Áno, konečne som sa dostal k textu slávnej pani Ferrante. A áno, je to silná kniha... len možno na moj vkus v nej príliš prevažuje ženské téma, keďže všetci chlapi sú tam úplní idioti, alebo mizogýni... každopádne kniha veľmi dobrá!
Představuji si autorku, jak ve své bolestné chvilce při vzpomínce na svou zemřelou matku sedí sama v ponurém pokoji, ve starém odrbaném žlutě polstrovaném křesle, kouří jednu cigaretu za druhou a krotí slovy probuzené zvíře ve své duši . Zvládla to snad za jednu noc, unavená, zpocená a lehčí usíná a spí několik dní.
Obdivuji zpracování jejich vzpomínek, které prošívá trhajícími se nitěmi syrových nezpracovaných pocitů, slovy vyjádřenými stylově a originálně. Pokud bych ovšem chtěla autorku pochopit, musela bych si knihu přečíst ještě jednou.
Hodnotím podobně jako Dny opuštění. Postavy jsou šílené a těžko pochopitelné, situace a představy bizarní, spousta naturalismu, hnusu, sprostoty... K tomu ještě navíc patologická žárlivost a domácí násilí... Ale to vykreslení tíživé atmosféry a rozervaného nitra je prostě jedinečné, v tom je E. Ferrante nenapodobitelná.
Tíživý příběh. Smutné. Místy bizarní. Šílené vztahy v rodině, v manželství, v chudé a špinavé Itálii. Jedinečný styl EF.
Unesena kouzlem jazyka, stylem psaní a vytvořenou atmosférou nechala jsem se unášet příběhem hrdinky, poznamenané nešťastným dětství. Smrt matky ji přivedla na cestu poznání sama sebe, odpuštění matce, že dovolila otci psychicky ničit celou rodinu a nakonec konfrontace s tyranem, kterou zvládla a vyšla z ní čestně.
Velmi zvláštní kniha, ze které mám trochu smíšené pocity. Četla se mi dobře, i když některé části byly trošku zamotané a mentalita postav a rodinné vztahy v příběhu mi nebyly úplně blízké. Občas mi chvíli trvalo než jsem se v myšlenkách a pocitech hlavní hrdinky zorientovala, jestli v tu chvíli mluví o minulosti a nebo přemýšlí o současnosti. Rozhodně si ale myslím, že tak nízké hodnocení si nezaslouží, a i když se ke knize pravděpodobně vracet nebudu, rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla.
(7/20)
Knížka se mi těžce četla, ale nenutila jsem se do čtení. Pro mě tam nebyla žádná dějová linie. Hrdinka se jen se zajímala a hrabala se v minulosti...
Čo knihe nemôžem uprieť je aj neskutočne tiaživá atmosféra, ktorá ma pri čítaní pohlcovala.
Román Tiaživa láska bol pre mňa náročným čítaním, kde som si musela od čítania dávať prestávky a len zvedavosť, prečo bol vzťah matky a dcéry taký aký bol, má donútila knihu krvopotne dočítať.
Nakoniec musím usúdiť, že príbeh má niečo do seba, lebo opisovať vzťah násilníckeho muža k svojej žene a jeho dôsledky prejavujúce sa na (ne) láske k svojim deťom nie je vôbec jednoduché.
láska, ta nejúžasnější věc na světě, ale někdy taky ta nejkomplikovanější a nikdy ne bezbolestná. Příběh byl náročný, přesto velmi uvěřitelný, protože nedokáže být dobrým člověkem.
(SPOILER) Uzasny pribeh zamerujici se na vztah matky s dcerou (ktery je nejdulezitejsim vztahem prave pro zeny - formuje pak vsechny ostatni vztahy, hlavne ten k sobe samotne). Musim se priznat, ze pasaze, kdy se Deliin otec choval k Amalii hrube, se mi poslouchaly velmi spatne. Rozuzleni v zaveru knihy (obtezovani Delie otcem Kazerty) mi vyrazil dech a najednou mi davalo smysl, proc je vlastne sama. Se vsemi temi traumaty, kterymi si prosla; s celym vzorem otce, ktereho neuznavala, proste proklouzavala zivotem, aniz by mela z neceho opravdovou radost a videla v necem hlubsi smysl. Az mi ji bylo obcas lito. Syrovy pribeh, ktery mi najednou dava porozumnet, proc se rika "italska domacnost"... Rozhodne se k teto knize znovu vratim.
Tíživá láska je opravdu tíživá. Italská rodina je zvláštní, ten boj o energii a hrubý vztah k ženám, to je mazec. Číst mi to nešlo, poslouchat ano. Ale k této knize se nikdy nevrátím.
Po každé knize si říkám, že už nikdy žádnou další. Audioknize neodolám. Nehezké vzpomínky na dětství. Koho ale litovat ? Dahlii, Amálii nebo Cazertu (nevím jak se jména píší) ? Ta kniha má atmosféru, to jo, ale to je jediné , co ve mně zanechala.
Náročné a tíživé,těžké.Perfektně vylíčený příběh plný neradostných vzpomínek na dětství,nefunkční rodinu a lež.Špinavé,zaprášené,syrové.Ale stojí za přečtení.
Zprvu jsem nechápala Proč tato kniha má tak nízké hodnocení po audio poslechu jsem asi pochopila zaprvé Itálie je místo kde si muži své ženy zatím pořád mnohem víc nárokují než u nás jsou tak trochu majetkem toho muže aspoň pro ně Což je pro většinu žen u nás nepřijatelné a zadruhé je to opravdu velmi těžká Psychoanalýza možná používám špatný výraz prostě není to pro lidi kteří se zatím nepodívali do své duše a ani nechtějí protože každý tam najde aspoň Atom svého života a myslím si že to lidi vyděsí kteří nejsou připraveni se podívat do svého dětství do své rodiny a nechtějí to přijmout.. Jinak si myslím že autorka je určitě psycholožka psychoanalytik nebo něco podobného člověk bez vzdělání by to asi neuměl rozpitvat do takových detailů...
Štítky knihy
zfilmováno italská literatura rodinné vztahy rozhlasové zpracování matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Nedokázala jsem ji uchopit...
Ze začátku jsem se opravdu snažila. Dala jsem paní Ferrante třetí šanci mě oslovit. Bohužel jsem stejně frustrovaná jako u dřívějších pokusů nechat se okouzlit její literaturou.
Rozuměla jsem tomu, co tato tíživá kniha sděluje. Dokonce jsem se do toho místy až nezdravě vciťovala a vracela se z procitnutí jejích vystavěných scén silně znechucená.
Přesto mi Elena Ferrante nerozdrásala duši. Sama nevím proč, když je pro mě téma velmi osobní. Slova mnou proplouvala, ale nic ve mně nerozbouřila.
Autorka působila často rozvláčně, svými sáhodlouhými popisy nudila. Nepodstatnými nezáživnými souvětími zaplnila někdy i tři strany za sebou.
Nedokážu říci, co přesně na ní svět vidí. Co oceňuje, pro co ji vyzdvihuje a staví na piedestal.
Přála bych si tu fascinaci také cítit.
Ale pro mě je čtení jejích knih většinou jen nudné a značně neharmonické. Myšlenky mi utíkají jinam, i když mé oči stále brázdí její řádky...
Možná musím k jejím textům dospět. Možná časem propadnu této Italce, která rozvášnila svět.
Možná taky ne. A bude to v pořádku. Snad.
"Říct znamená spoutat ztracené časy a prostory."