Scény z venkovského života

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Znepokojivý portrét izraelské venkovské komunity, který předkládá ve své poslední knize světoznámý izraelský prozaik, se vetře čtenáři pod kůži hned v prvním příběhu podivné návštěvy u místního rodáka Arjeho Celnika. Kdo je muž, který Arjeho přesvědčuje, že se má zbavit své staré matky a dům výhodně prodat? Jaký původ mají záhadné zvuky ozývající se zpod domu bývalého politika Kedema? A kam zmizela starostova manželka poté, co manželovi zanechala vzkaz, aby se o ni nebál? Cyklus místem i postavami propojených povídek upoutá výstižným obrazem lidské samoty a nejistoty, traumat dnešní izraelské společnosti i mistrně navozenou atmosférou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176256/big_sceny-z-venkovskeho-zivota-ao2-176256.jpg 4.133
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Paseka
Originální název:

Tmunot me-chajej ha-kfar, 2009


více info...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Scény z venkovského života

IvaKo
31. srpna

Povídky ze života jedné židovské vesnice mají velmi sugestivní atmosféru s náznakem tajemna. Prostředí vesnice a jednotlivé postavy jsou vylíčeny tak barvitě, že čtenář získá dojem, že to místo a všechny ty lidičky důvěrně zná.

Lola_cte
29. května

Hlásím se jako překladatelka knížky s vysvětlením stran té poslední povídky. I mně přišla zvláštní a úplně jiná než ostatní v knize. Když jsem se na ni Amose Oze ptala, říkal mi, že se mu prostě zdála a že tam celý ten sen přepsal tak, jak si ho pamatoval. Prý si nemohl pomoct a musel ji tam dát. :)


EL.ZA
29. května

Nikdy jsem nic podobného nečetla. Čtete a jste tam v té vesnici, cítíte vůně i pachy, cítíte vítr, déšť, horko. Příběhy zdánlivě všední, někdy hororové. Většinou nedopadnou nijak a o to větší je prostor pro vaši fantazii. Jen z poslední povídky jsem na rozpacích, její zařazení jsem nepochopila. Někdy se ke knize vrátím, protože postavy z příběhů se objevují v dalších povídkách a já si špatně pamatuji ta hebrejská jména. Třeba tam najdu pointu předchozího příběhu.

huhuhu
18.10.2020

Mistrně napsané povídky, které svou tajemností, nejednoznačností a neukončeností jitří čtenářovu fantazii. Všechny (až na poslední, která je hodně specifická) se odehrávají v izraelské vesnici Tel Ilan. Postavy přecházejí z jednoho příběhu do druhého, všechny se znají a setkávají. Žijí své obyčejné a navenek nudné životy, které ale skrývají své třinácté komnaty plné traumat a existenciálních úzkostí. Povídky rozhodně překračují realitu izraelského venkova a lze v nich vidět obecné lidské vlastnosti, zklamání, strach, bolesti, noční můry, pocit osamocení a odcizení. Sice se nedozvíme, co se odehrávalo jen v mysli postav a jak to bylo ve skutečnosti, ani nezjistíme, jak to všechno dopadlo, ale ta úžasně vykreslená atmosféra ve čtenáři ještě dlouho zůstane.

000nugatovej
19.03.2020

Oz je pravdivý. Člověk mu věří. Tak prostě běží život... Se svými složitostmi, záhadami.
A zároveň má Oz odvahu říkat věci, které se jeho čtenářům asi nečtou lehce: "Oni nás přece nenávidí. Všichni. Copak mohou jinak? Být na jejich místě, taky bych nás nenáviděl. A vlastně nejen na jejich místě. Nenávidím nás, i když na jejich místě nejsem. Stačí se na nás chvilku dívat zvenčí, a hned je jasné, že si zasluhujeme nenávist a pohrdání. A možná trochu soucitu, toho se nám ale nedostane od Arabů. Vždyť oni si zaslouží všechen soucit, co ho na světě je." (str. 43)

kokodaros
28.12.2014

Pěkné a příjemné čtení, ale popravdě příběhy mi z paměti brzy vyprchaly a zůstala jen atmosféra rozpálených izraelských uliček a scéna, kdy neznámý návštěvník nakonec po kafkovsku přilehne k paní domácí pod peřinu a dům se ponoří do ticha. Bylo to tak?

asam
31.12.2013

Izraelská vesnice Tel Ilan žije poklidným životem, nic se zde neděj, ani místní drbny nemají o čem povídat a musí si vymýšlet. Ale to je jenom zdání. Odehrávají se zde rodinné tragédie, rozvíjí se příběhy o kterých se nemluví, postupně se odkrývá minulost obyčejných obyvatel. A to vše v klidu, nesnesitelném horku a v tichosti domovů a zahrad.
Napsat dobré povídky je umění, povídka musí mít děj, musí gradovat a končit pointou. To vše na několika stránkách. Amos Oz je mistr povídek. Ovšem tyto jeho povídky nekončí. Jako když utne a rozuzlení žádné. O to více vás napíná jak to bude dál. A dopátráme se vůbec konce???
Velice zajímavá kniha.

Boboking
26.11.2013

Neskutečně nádherné, spíše melancholické vyprávění z dnešní izraelské vesnice o jejich obyvatelích. Jednotlivé příběhy, nebo spíše scény, jsou okrajově propojené, ale každá má svůj vlastní děj. Děj, který ale jakoby neměl začátek, a vlastně nikdy nemá konec.