huhuhu
komentáře u knih
Malý Bobeš 2
Josef Věromír Pleva
7letý syn si malého Bobše velmi oblíbil, takže jsme se pustili i do druhého dílu. Synovi se líbily hlavně různé rošťárny, které Bobeš prováděl, dětské hry a vztahy mezi dětmi. Já zase oceňuji, že autor před dětmi netají ani negativní stránky života (chudoba, smrt bratříčka, Maruščin tatínek opilec...), takže je to čtení i dost poučné. Bohužel poslední kapitoly jsou už hodně poplatné minulému režimu, takže celkový dojem z knihy dost zkazí, některé pasáže jsem přeskakovala.
Pláňata
Petra Dvořáková
Kniha mi lecčíms připomínala Dědinu (každodenní život na venkově) a Vrány (toxické vztahy v rodině). Opět je to takové "ze života", ale hodně je zdůrazněna ta negativní stránka - jak už je u P. Dvořákové zvykem.
Novinářky
Linda Bartošová
Velmi zajímavé čtení. Líbila se mi ta pestrost - přestože všechny zpovídané ženy jsou novinářky, pracují v různých médiích na různých postech, liší se i generačně, zkušenostmi, povahou... Rušivá byla akorát až moc úporná snaha autorky dostat do rozhovorů co nejvíc feministických témat, někdy i na úkor témat, ke kterým by daná novinářka měla víc co říct. A taky je škoda, že v textu zůstalo dost překlepů.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Pouť do Santiaga mě láká už léta, tak jsem byla ráda za možnost projít si ji (zatím?) aspoň takto. Láďa Zibura je navíc ten nejlepší průvodce - nejen proto, že francouzskou trasu absolvoval už podruhé. Je totiž hrozně zvídavý, trochu odrzlý a velmi komunikativní, takže dokázal zjistit spoustu informací jak o caminu samotném, tak i o ostatních poutnících. Je to zvláštní, v knize se pořád jen jde a jde, občas pije kafe a spí, ale v Láďově podání je to hrozně zajímavé, až vás z toho skoro taky bolí nohy.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Všechny knihy od Mornštajnové jsou čtivé, ale tahle je po Haně druhá, která se mi vryla pod kůži.
Nemocí stala se pravda
Marek Vácha
Texty v této knize jsou hodně různé - společensky angažované, duchovní nebo i velmi osobní. Dobré jsou všechny, ale některé jsou přímo skvosty!
Pipi Dlouhá punčocha (4 příběhy)
Astrid Lindgren
S Pipi to mám podobně jako s Ronjou. V dětství jsem si k ní taky nenašla cestu, myslím, že jsem se knihu pokoušela číst, ale nebavila mě. Možná jsem se k ní dostala v nesprávném věku. Pro samostatné čtení je totiž vhodná spíš až pro starší a zkušenější čtenáře (dlouhé kapitoly, dlouhé odstavce, málo obrázků), ale zdá se mi, že příběhy pobaví spíš mladší děti. Náš 7letý syn byl nadšený, Pipiným rošťárnám se smál a oba jsme si společné čtení užívali.
Sophiina volba
William Styron
K přečtení Sophiiny volby je potřeba hodně času a trpělivosti a zvlášť pasáže, které se netýkají Sophiina příběhu, ale dost nezajímavého a pasivního vypravěče Stinga, jsou na můj vkus zbytečně podrobné a rozvleklé. Ale Sophiin příběh jde až na dřeň, autor čtenáře nešetří, otázka dobra a zla (a s tím související viny) je zde nahlížena ze všech možných úhlů pohledu a čtenář navíc dlouho tuší, že vše nevyhnutelně směřuje k Sophiině poslední volbě.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Jak už tady mnozí psali, prvních 200 nebo 250 stránek je k neučtení, několikrát jsem to už chtěla vzdát. Je totiž potřeba vyznat se asi ve 20 postavách a pochopit vztahy mezi nimi, čehož jsem dlouho nebyla schopná, hrozně se mi to všechno pletlo. Navíc ten rozjezd je takový pomalý. Ale pak už příběh dostává spád, začíná se toho spousta odhalovat a dít, takže zase naopak nechcete dát knihu z ruky. Nejvíc oceňuji práci s postavami, které rozhodně nejsou ploché a černobílé, a nahlédnutí do jejich myšlení, pocitů, motivů apod. A taky to, jak skvěle Rowlingová odhaluje a ukazuje pokrytectví ve společnosti. Nejen té britské, řekla bych.
Kosí bratři
Ludvík Středa
Já jsem si knížku o kosích bratrech moc neužívala, ale 6letý syn byl spokojený.
Ronja, dcera loupežníka
Astrid Lindgren
V dětství mě kniha nenadchla a nic jsem si z ní nezapamatovala, možná jsem ji četla ve špatném věku. Je pravda, že pro samostatné čtení dítětem je asi celkem náročná. Ale teď při společném čtení se syny (9 a 6 let) jsme si to užili, já i kluci.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Pěkné propojení minulosti a současnosti, reálna a nadpřirozena, paměť míst. A zajímavé pojetí osudových okamžiků v životě, kterým člověk neuteče. Jen v tom množství postav jsem se chvílemi ztrácela.
Zahrada
Petra Dvořáková
P. Dvořáková umí psát příběhy, které jsou plné emocí a na které musíte ještě dlouho po dočtení myslet. Tohle je jeden z nich. Dopředu jsem nevěděla, o čem bude, což bylo skvělé, protože autorka téma hezky krůček po krůčku odhaluje. Taky se mi líbilo, že daná problematika není nahlížena černobíle, můžeme vše vidět pohledem Jarka, ale zkusit se vžít i do pocitů a obav jeho sousedů... Naopak pohled autorky na církev je velmi jednostranný, všichni věřící jsou v knize zobrazováni buď jako fanatici, nebo veskrze negativní postavy, popř. jsou aspoň nějak "divní". Zatímco tedy autorka v jedné oblasti různé předsudky a stereotypní představy kritizuje a odsuzuje, v jiné je naopak přejímá a podporuje.
Darda
Irena Dousková
Smutné, ale příjemné čtení, takové ze života. Líbilo se mi, jak Helena ani v těch nejtěžších okamžicích neztrácela smysl pro humor, (sebe)ironii a nadhled.
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět ještě líp
Aleš Palán
To bylo hodně dobré - hravé, hezky (sebe)ironické, vtipné, ale i moudré. Navíc je pan Palán sympaťák. První díl se mi taky líbil, ale tenhle byl ještě o něco lepší.
Jizva
Danuta Chlupová
Román volně inspirovaný skutečnými událostmi je velmi čtivý a zajímavý (líbilo se mi, jak mě autorka zavedla na falešnou stopu), nicméně trochu klouže po povrchu a pár věcí mi tam nesedlo, resp. mi přišlo málo uvěřitelných.
Mikeš
Josef Lada
S Mikešem jsme trávili letošní prázdniny, 6letý syn si mluvícího kocourka a jeho kamarády velice oblíbil.
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Tak určité "kouzlo" to mělo (repetitivnost, kroužení mezi banálními a vážnými tématy, "indiánská" jména, to, jak má každý svoje téma, kterého se neustále drží - připomnělo mi to Winterberga z jiné Rudišovy knihy...), ale celkově tuhle "chlapskou konverzačku" jakožto žena asi nedokážu ocenit. :-)
Od jarmulky ke kříži - Příběh konverze francouzského rabína
Jean Marie Ělie Setbon
Hodně zajímavé, hodně k zamyšlení. Tušila jsem, že cesta žida ke křesťanství nebude jednoduchá, ale že až takhle...
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Omylem jsem si místo 3. dílu série půjčila tento, což jsem zjistila až po jeho přečtení. Vlastně to vůbec ničemu nevadilo, jen jsem se divila, kde se tam vzala tetička Nora. :-) Trochu mi to připomnělo knihu Úzkosti a lidé od Backmana, taky jsou tam takoví amatérští lupiči.