huhuhu komentáře u knih
Od L. Zibury jsem přečetla všechno kromě Santiaga a Evropu (společně s cestou do Jeruzaléma) řadím mezi jeho TOP. Určitě tady hrají roli osobní důvody: Jednak mám taky jistou stopařskou minulost, jednak po Evropě cestuju velmi ráda a všechny země, o kterých autor píše, jsem navštívila. Mohla jsem tedy vzpomínat na své zážitky a srovnávat je s těmi Ziburovými. Zatímco já jsem spíš na ty památky, Ladislav má obdivuhodnou schopnost seznámit a skamarádit se s kýmkoliv kdekoliv na světě. Zároveň je to dost velký vtipálek a „mluvka“, tak je otázka, jestli tak trochu v něčem nebalamutí i nás čtenáře. :-)
Kniha útlá svým rozsahem, ale velká svým obsahem. Těžké téma, ale psané lehkým perem. Autor zde dává odpovědi na mnohé otázky, které jsem si již dříve kladla, když jsem něco četla o koncentračních táborech. O tom, jak lidská psychika funguje v takto extrémních podmínkách. Otázka dobra a zla. A hlavně co všechno může mít vliv na to, zda člověk přežije. Je fascinující, jak autor vše dokázal pojednat velmi objektivně, s odstupem a nadhledem, bez známek hořkosti a touhy po pomstě.
Dlouho jsem se nemohla začíst, i když téma bylo velmi zajímavé a člověk se ještě navíc dozvěděl leccos o životě v Turecku. Nejvíc mě zaujalo, jak se příběh na konci vlastně vrátil na začátek: Židovská rodina utekla před pronásledováním z nacistického Německa a našla azyl v Turecku. Během let ale Turecko, které Židy kdysi vřele přijalo, začíná nápadně připomínat Německo za Hitlera. Pro Židy v zemi, kterou přijali za svou vlast, už opět není bezpečno.
Testovala jsem na svých synech (8 a 6 let), zda jsou Čapkovy pohádky zajímavé i pro dnešní děti. A ano, měly velký úspěch. Občas bylo nutné vysvětlit nějaké slovo nebo reálii, ale to vůbec nevadilo, naopak jsem vždycky ráda, když se děti při společném večerním čtení něco nového dozvědí.
Zajímavá a pestrá ochutnávka "finského podivna" v podobě sedmi povídek, přeložených studenty finštiny na FF UK (jednou z překladatelek je moje kamarádka). Kniha mi trochu připomínala Bizarní povídky od polské autorky Olgy Tokarczukové.
Rozhovor s knězem, mnichem - karmelitánem a psychoterapeutem v jedné osobě. Petr Glogar není v katolickém prostředí (zatím) příliš známý, o to víc člověka překvapí, za čím vším stojí. Je to takový ten nenápadný a skromný člověk, který koná velké věci. Zároveň vnitřně silná a zralá osobnost, která má co říct. Číst rozhovor s takovým člověkem je velmi obohacující, zvlášť když i tazatel je dobře připraven.
Čtivá kniha z Karvinska 50. a 60. let 20. st., která se zabývá vcelku velkým množstvím témat (česko-polské vztahy, osudy rodin v poddolovaných obcích, zinscenované procesy 50. let, komunistické vězení, důlní neštěstí, život autistů v době, která toho o autismu ještě moc nevěděla...). To vše propojuje postava varhaníka Teodora, který je prostě nepoučitelný.
Velmi obdivuji autora, že svou negativní zkušenost dokázal přetavit v něco pozitivního (pomoc dalším obětem, osvěta, prevence), čehož součástí je i tato kniha. Je jasné, že to vyžadovalo velkou dávku odvahy!
Přiznávám, že se mi do knihy dlouho nechtělo, věděla jsem, že to nebude - vzhledem k tématu - lehké čtení. A nebylo. Když jsem četla před spaním, nemohla jsem pak v noci vůbec spát.
Že bude kniha o sexuálním zneužívání, jsem samozřejmě věděla dopředu, ale překvapilo mě, jak moc to bylo spojeno a propojeno s manipulací a psychickým vydíráním. Velmi oceňuji odborné informace, které příběh doplňují a celou problematiku dovysvětlují. Jako každý normální rodič chci své děti před potenciálními predátory ochránit, ale pokud člověk neví nic o tom, jak zneužívání obvykle "funguje", může děti chránit před něčím, co statisticky vzato příliš velkou hrozbou není (náhodné přepadení na ulici), ale přehlédnout něco na první pohled zcela neškodného, co hrozbou naopak být může (velmi "přátelský" člověk z blízkého okolí dítěte).
Za mě tedy velice užitečný počin: kniha, kterou by si mělo přečíst co nejvíc lidí.
Uf, to bylo psycho! Autor dokázal velmi sugestivně vylíčit tu tíživou a dusivou atmosféru, která Danielu obklopuje. Zároveň to je jedna z těch knih, které by si mělo přečíst co nejvíc lidí, aby věděli, o co jde, kdyby se dostali (oni nebo někdo v jejich okolí) do podobné situace. A snad dokázali včas zareagovat...
Výborně napsaný román s uvěřitelnými postavami a věrohodnými dialogy. I když se dotýká událostí, které znám velmi dobře z evangelií, přistihla jsem se, že jsem napjatá, jak bude příběh (i ten biblický) pokračovat. :-) Líbilo se mi, jak autor domýšlí to, co v Bibli přímo není (nebo ani nemůže být), jeho "doplňky" jsou v duchu evangelijního příběhu a skvěle do něj zapadají. Kniha zároveň pěkně ukazuje život v Ježíšově době, hlavně vztahy mezi Židy a Římany, ale i mezi různými skupinami Židů. Čtivá, obohacující kniha, vhodná určitě nejen pro věřící.
Smutné, melancholické čtení o Švédce Marianne, která se usadila na Novém Zélandu. Příběh odkrývá její traumatickou minulost, ukazuje dramatickou současnost a předjímá nadějeplnou budoucnost.
Ač jsem kdysi povinnou četbu četla poctivě, Zapadlí vlastenci mi nějak unikli a přečetla jsem si je až teď po letech. Moc jsem od této knihy neočekávala, ale nakonec to vlastně bylo velmi milé a příjemné čtení. Je zde pěkně vykreslen život v horách před téměř 200 lety, čtenář pozná místní ("kerkonošské") nářečí a naučí se i spoustu nových starých :) slov (třeba jsem zjistila, co to je "podsebití"). I když autor nezapomíná dopodrobna vylíčit vzhled každé postavy a každého místa, děj vcelku svižně ubíhá, protože tam je zároveň velká spousta dialogů. Ani tématu vlastenectví není třeba se bát, je zde podáno docela stravitelně. A černobílé vykreslení postav autorovi odpouštím. :-)
Četla jsem kdysi ve 2. třídě a teď znovu svým synům (8 a 6 let). Musím říct, že tahle na první pohled zastaralá kniha je i pro dnešní děti zajímavá, kluci poslouchali pozorně a 5letého "rozumbradu" Bobše si velmi oblíbili. Ale je dobré Bobšovy příběhy číst společně, přece jen je potřeba leccos vysvětlit a prodebatovat. Děti se dozví mnohé o životě v minulosti (děj se odehrává na počátku 20. st., nikoliv ve 30. letech, jak tvrdí anotace zde na DK - ve 30. letech ji Pleva napsal) a autor před nimi netají ani nejrůznější životní těžkosti (třeba úplný závěr 1. dílu mi už přišel docela drsný - a pokud si dobře pamatuji, ve 2. dílu bude těch smutných věcí ještě víc). Ale když je rodič ochotný s dětmi o přečteném debatovat, určitě jim to velmi rozšíří obzory.
Na první pohled je to taková groteska plná humoru a nadsázky, ale pod povrchem se skrývají velmi vážná, až tragická témata. Můžete to tedy číst čistě jako oddechovku, nebo se vážněji zamyslet nad životem.
Dlouho jsem se do knihy nemohla začíst a málem jsem ji odložila, ale nakonec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Nicméně se mi zdá, že ačkoliv praktiky totalitní moci byly vykresleny přesvědčivě, vysvětlení důvodů, které vedly k převratu a zavedení PAKTu mi přišlo nedostatečné a málo uvěřitelné. Proto mi asi celý příběh dlouho nesedl, i když jinak byl napsán perfektně.
Četla jsem po výborných povídkách Světlo z Pauliny a ve srovnání s nimi je tento příběh takový nijaký, spoléhající zřejmě na atraktivnost tématu. Každopádně ale oceňuji, že téma je pojato citlivě a nevulgárně, i když i samotný hlavní hrdina, který se od začátku snaží být nad věcí, postupně ztrácí hlavu (na což zřejmě nakonec doplatí)...
Moje první kniha od M. Klevisové a musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapena. Líbilo se mi postupné odkrývání rodinné historie, propletené vztahy mezi postavami, skvělé vykreslení atmosféry života v Pošumaví a hlavně zapojení tamějších dějinných událostí do příběhu (odsun německého obyvatelstva, osídlení rumunskými Slováky). Zvažuji, že si od Klevisové přečtu snad i nějakou tu detektivku, ač jsem se tomuto žánru dosud spíše vyhýbala.
Takový bonus k románu o Winterbergovi. Milé setkání se starými známými, i když možná trochu zbytečné...
Večerníček o malé čarodějnici jsem jako dítě moc ráda neměla, tak se mi do knihy příliš nechtělo. Ale nakonec musím říct, že to nebylo špatné, a synové (8 a 6 let) příběhy dobré čarodějnice a jejího kamaráda havrana Abraxase poslouchali s velkým zaujetím.
Tři generace žen a příběh, který začíná v 50. letech 20. st. a završuje se v době covidu. Propletence vztahů a zajímavě nejednoznačné postavy. Z nich mě paradoxně nejvíc zaujaly některé vedlejší (Matylda, Vláďa, Evla Škrlandová), zatímco jednání hlavních protagonistek (hlavně Ludmily a Amálie) pro mě bylo občas dost nepochopitelné.