huhuhu

Příspěvky

DědinaDědinaPetra Dvořáková

Jako lingvisticky zaměřený člověk oceňuji především autorčinu práci s nářečím, pomocí kterého skvěle charakterizovala jednotlivé postavy generačně i sociálně. Jazyk jsem si prostě užívala. Co se týče obsahu, bylo to někdy až úmorné čtení, zvlášť nejdelší kapitola (o rodině prodavačky Maruny), která se dost vlekla. Při jejím čtení jsem v některých chvílích měla pocit, že čtu vlastně jen samé vesnické drby, které mě vůbec nezajímají.

Celkově to je hodně negativně zaměřený text, do této nejmenované "dědiny" na Vysočině se koncentrovaly všechny nešvary, které na venkově bezesporu najdeme (závist, pomlouvání, hamižnost...), přičemž pozitivní vlastnosti a vztahy byly v podstatě opomenuty. Jednotlivosti jsou rozhodně skvěle odpozorované a působí realisticky, jako celek to je trochu přehnané, ale asi to byl autorčin záměr, protože jinak by ty špatnosti tak nevynikly.

Každpádně zajímavý počin a jsem zvědavá na další knihy P. Dvořákové.

12. května


Jestli chcešJestli chcešH. Helle (pseudonym)

Mně se to líbilo. Rozsahem drobná próza, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale jak je u autorky zvykem, to podstatné se odehrává mezi řádky... Bloudění muže a ženy v (dánském!) lese je metaforou jejich životů, které jsou podobně zmatené, marné a osamělé a každá banální příhoda může v jejich očích přerůst v děsivý horor, ve kterém jde o život.

02. května


Devadesát dnů za železnou oponouDevadesát dnů za železnou oponouGabriel García Márquez

Země východního bloku v 50. letech očima kolumbijského spisovatele a novináře. GGM v reportážích vychází ze dvou cest, při nichž navštívil NDR, ČSSR, Polsko, Maďarsko a Sovětský Svaz. Ač byl sympatizant socialistického zřízení, je vidět, že ke své novinářské práci přistupoval poctivě a rozhodně socialistickým státům nenadržoval. Texty jsou plné zajímavých postřehů a detailů a skvěle vykreslené atmosféry (např. v rozděleném Berlíně, tehdy ještě bez zdi, v moskevském mauzoleu apod.), leccos však působí trochu naivně nebo vyvolává otázky. Občas by mi pomohl komentář historika k objasnění některých detailů. (Opravdu nosili lidi v SSSR ve dne pyžama, která byla kvalitnější než ostatní oblečení? Hrála u nás na nádražích v té době obvykle latinskoamerická hudba? Atd.).

01. května


RekonstrukceRekonstrukceViktorie Hanišová

Autorka si jako obvykle vybrala náročné téma související s (nefunkční) rodinou a mateřstvím. A jako obvykle jej prozkoumává ze všech stran a úhlů.

Kniha je od začátku čtivá a člověka nutí číst dál a dál, i když tempo je nejprve velmi pomalé. Trochu mě zarazilo, že Eliška přes to, jaká tragédie se odehrála v její rodině (a jíž byla ještě ke všemu zčásti svědkem), prožila vlastně úplně normální (spíše nudné) dětství a dospívání, a navíc byla schopná zachraňovat kamarádku Romanu, která se utápěla v depresích. K "rekonstrukci činu" pak přistupovala zpočátku také neuvěřitelně racionálně, skoro jako kdyby v tom nebyla vůbec citově angažovaná. Tohle na mě působilo tak nějak nepřesvědčivě... Ale ke konci se to rozjelo, příběh nabral tempo a závěr knihy mi přišel perfektní a velmi uvěřitelný. Zaujaly mě i mnohé úvahy týkající se tématu, hlavně otázka ne/věrohodnosti vzpomínek.

26. dubna


Cestovat nalehkoCestovat nalehkoTove Jansson

Povídky s hodně specifickou poetikou, která asi neosloví každého. Vycházejí z obyčejných každodenních situací, nebo naopak ze situací hodně zvláštních, častými tématy jsou příroda, samota, moře, cesty, ostrovy... Jsou to jen takové výseky ze života, často neukončené a neuchopitelné. Člověk může knihu číst jako lehkou, oddychovou četbu, nebo nad jednotlivými texty dlouho a složitě hloubat. Nejvíc mě oslovily povídky první (Korespondence) a poslední (Skleník).

24. dubna


Tajemství předkůTajemství předkůPeter Teuschel

Zajímavé čtení o tom, jak náš život můžou ovlivňovat naši předci. Díky spoustě příkladů z praxe je vše srozumitelné a čtivé i pro laiky.

23. dubna


Jenom matkaJenom matkaRoy Jacobsen

Ráda jsem se zase po čase vrátila na norský ostrov Barrøy, opět se nechala pohltit jeho jedinečnou atmosférou a sledovala další osudy jeho obyvatel.

17. dubna


Tisíce planoucích sluncíTisíce planoucích sluncíKhaled Hosseini

Nečekala jsem, že to bude tak kruté... Samotné téma domácího násilí se pochopitelně netýká jen Afghánistánu (a dít se může i mezi partnery, kteří se brali zcela dobrovolně a z lásky), ale specifické bylo, že v daných společenských podmínkách (kdy žena nemůže ani sama na ulici) pro Marjam a Lajlu nebylo z té situace úniku a vyústění příběhu bylo vlastně jediným možným "řešením"... Jinak mě zaujaly i politické události a změny režimů, se kterými autor čtenáře na pozadí příběhu nenásilně seznamuje.

11. dubna


Byly jsme tam takyByly jsme tam takyDagmar Šimková

Co dodat... Snad jen, že je dobře, že se knihy tohoto typu píšou (a vydávají) a že je lidé čtou.

25. března


Soumrak dneSoumrak dneKazuo Ishiguro

Nejdřív mě kniha moc nezaujala, protože téma anglických lordů a jejich sluhů mi není příliš blízké. Ale protože autorem je Ishiguro, věřila jsem, že stojí za to pokračovat ve čtení. A ano, stálo to za to. Jakmile jsem pochopila, že věci nejsou takové, jak se zdají (resp. jak nám je předkládá vypravěč - majordomus Stevens), kniha mě pohltila a už se četla sama. Líbí se mi, jak autor ukázal, že člověk může podporovat zlo a ubližovat lidem kolem sebe (i sám sobě), přestože je přesvědčen (a hrdý na to), že dokonale plní své povinnosti a svěřené úkoly. (Můj dodatek: Vždyť i ta největší zvěrsta, jako např. koncentrační tábory, se mohla dít jen díky tomu, že spousty lidí plnily své povinnosti a poslouchaly rozkazy.)

21. března


Pán se staráPán se staráJosef Prokeš

Výborná kniha, určená především lidem uvnitř katolické církve, vhodná pro pomalejší (a rozjímavé) čtení. Vychází z apoštolské exhortace papeže Františka Radost z evangelia, ale autor se nebojí úvahy o křesťanství a církvi prokládat vlastními zážitky a vzpomínkami, díky čemuž se text snadno a příjemně čte (v tom mi připomíná knihy P. Heryána). Nejvíc mě nadchla kapitola Nevyslyšená modlitba.

Měla jsem tu čest zúčastnit se i jedné přednášky P. Prokeše a vím, že je to moudrý a zapálený kněz, který má rozhodně co říct. Jeho prvotina to jen potvrzuje a já moc doufám, že bude psát dál.

18. března


MezipřistáníMezipřistáníMatěj Hořava

Když jsem kdysi četla Pálenku, očekávala jsem něco jako cestopis, takže jsem byla zpracováním dost překvapená. Teď už jsem předem věděla, co mám čekat, a dostalo se mi toho vrchovatou měrou. Autor píše vlastně stále stejně, jen kulisy se změnily (dostáváme se do gruzínského Tbilisi). A když se čtenář naladí na autorovu notu, funguje to perfektně: neschopnost hrdiny zůstat na jednom místě, jeho zvláštní rozlítanost a roztěkanost, tíhnutí k duchovnu, úvahy o jazycích, schopnost vžít se do druhých lidí, ale ne žít s nimi..., to vše je fascinující. Jsem zvědavá, do které země se autor/hrdina vydá příště. Nebo už někde zakotví?

14. března


Oněgin byl RusákOněgin byl RusákIrena Dousková

Hrdý Budžes je jedinečný a pro mě nepřekonatelný, ale tohle bylo také velmi dobré. Z příběhu zmizela Helenčina roztomilá naivita, gymnazistka Helena si už moc dobře uvědomuje, v jaké době žije. Právě skvělé vylíčení atmosféry doby normalizace považuji za největší klad knihy - ta šeď, všudypřítomné pokrytectví, marnost, bezmoc, neustálý vztek a naštvání všech na všechny.

08. března


Jaké je to asi v čuduJaké je to asi v čuduZdeněk Svěrák

Texty písniček, příběhy o Radovanovi a zlém výrostku Hugovi a několik dalších pohádek/povídek, které potěší děti i dospělé.

07. března


Peníze od HitleraPeníze od HitleraRadka Denemarková

Musím říct, že na mě byla tahle kniha až moc brutální. Co se Gitě dělo za války a po válce bylo sice strašné, ale dávalo to smysl. Ale morbidní událost v pražském bytě mi přišla už trochu moc. Chyběl mi motiv tak krutého jednání, pořád jsem čekala, že se to nějak osvětlí, že tam třeba bude nějaká souvislost s událostmi v Puklicích, ale ono nic. Takže to nakonec působilo v podstatě jen jako snaha šokovat za každou cenu. Ale téma odsunu a zabavování německého majetku, osudy německých Židů, otázka viny a jejího ne/přiznání a ne/odpuštění atd., to vše bylo zpracováno stylisticky jedinečně a nezapomenutelně. Ale jsem ráda, že to mám za sebou. :-)

07. března


Opuštěná společnostOpuštěná společnostErik Tabery

Trochu jsem se obávala, že tuto knihu o stavu současné společnosti z r. 2017 už čtu vlastně dost pozdě, ale opak je pravdou. Některé myšlenky v posledních dnech nabývají na obrovské aktuálnosti. Třeba kapitolu o Rusku jsem četla shodou okolností zrovna v den, kdy Putin napadl Ukrajinu. Ve světle těchto událostí mi při četbě lezl mráz po zádech – Rusko je v knize velmi prozíravě vykresleno jako největší bezpečnostní hrozba dneška. I další myšlenky jsou více než aktuální. Třeba vděčnost Havlovi a dalším porevolučním politikům, kteří nás dovedli do NATO. Nebo naopak neprozíravost většiny politiků po Havlovi, kteří naprosto kašlali na vytváření spojenectví a vztahů naší země s ostatními státy (a naopak nám v zahraničí dělali spíš ostudu). No a témata populismu, dezinformací, Babiše a Zemana jsou taky stále aktuální – všechny je tu ještě pořád máme.

Všem, kteří ještě nečetli, knihu moc doporučuji.

„Předseda vlády Ladislav Adamec se dlouho odmítal setkat s Václavem Havlem, protože podle něj byl „nula“. To je třeba mít stále na paměti. Z každého Ladislava Adamce se může brzy stát nula a z každé nuly se může stát Václav Havel.“

„Sám Vladimir Putin říká, že pro něj bylo traumatizujícím zážitkem, když jako člen kdysi mocné KGB sledoval na začátku devadesátých let upadající moc SSSR. Rozpad Sovětského svazu, této říše koncentračních táborů, je pro současného ruského prezidenta „největší geopolitickou katastrofou" našich časů.“

„Je třeba si jasně říct: Rusko není náš přítel.“

28. února


Zlepšete své prezentační dovednosti: Jak srozumitelně, inspirativně a sebevědomě prezentovatZlepšete své prezentační dovednosti: Jak srozumitelně, inspirativně a sebevědomě prezentovatTheo Theobald

Velice kvalitně zpracovaná příručka. Je tam všechno, co byste mohli při přípravě a přednesu prezentace potřebovat, a ještě se to dobře čte.

22. února


Kosprd a TelecíKosprd a TelecíEva Papoušková

Abych řekla pravdu, nějak jsem se nemohla přenést přes to, že se děti ve školce oslovují příjmením, což je vlastně hlavní východisko celého příběhu. Je to prostě divné, i když tam vidím určitou paralelu s Machem a Šebestovou (ti ale pocházejí z doby, kdy se příjmením ve škole skutečně oslovovalo, ale myslím, že ve školce ani tehdy ne). Pak mi přišlo, že školkové děti se chovaly a mluvily mnohem vyspěleji, než by odpovídalo jejich věku. S dcerou nás kniha zaujala ve chvíli, kdy děti utekly a začalo to být napínavé a dobrodružné, to nás bavilo. Jinak jsem ale z této oceňované knihy trochu na rozpacích.

18. února


Kde zpívají raciKde zpívají raciDelia Owens

Ano, mohli bychom se rýpat v tom, nakolik je příběh "holky z bažiny" realistický, a zcela jistě bychom došli k závěru, že je to spíš taková pohádka v hávu reálií Severní Karolíny 50. a 60. let 20. st. Ale pokud tuto určitou pohádkovost přijmeme a necháme se unášet jedinečnou poetikou života v bažině, kde rostliny, živočichové i lidé žijí v úžasné symbióze, budeme okouzleni a uchváceni.

18. února


Já BarykJá BarykFrantišek Nepil

Četla jsem s 9letou dcerou a oběma se nám kniha moc líbila. V knize je doporučení pro děti od 5 let, ale myslím si, že pro tak malé děti to určitě není - vzhledem ke stylu, slovní zásobě a možná i ději, který není příliš akční a spíš si všímá drobných zajímavostí o zvířatech. Ale pro starší děti a dospělé krásné čtení.

15. února


Ohníčky všude kolemOhníčky všude kolemCeleste Ng

Velmi dobré čtení, ale autorčina prvotina se mi líbila ještě o chlup víc. Tohle mi přišlo až moc zaměřené na Američany. Autorka ukazuje, že dokonalý život dokonalé rodiny Richardosonovy v dokonalém městečku Shaker Heights vlastně zase až tak dokonalý není. Ale to je čtenáři Neameričanovi jasné hned od začátku. :-) Jinak ale nemám výhrady, téma rodičovství/mateřství je zpracováno citlivě a z mnoha úhlů pohledu, a nechybí ani problematika rasismu a soužití odlišných kultur, kterou autorka zkoumala už ve své prvotině. Doufám, že paní Ng bude psát dál!

11. února


My name is Karamel a bydlím v LondýněMy name is Karamel a bydlím v LondýněMichaela Sanytrová

Krásná a milá knížka, která dětem prostřednictvím příběhu medvídka Karamela přiblíží leccos ze života v Anglii i něco z angličtiny (slovíčka, fráze). Není to učebnice angličtiny, ale takové zpestření a doplnění pro děti, které se anglicky začínají učit.

08. února


Psí parkPsí parkSofi Oksanen

Abych řekla pravdu, čekala jsem asi něco trochu jiného, ale nakonec se z knihy vyklubal psychologický thriller s detektivní zápletkou, což není tak úplně můj šálek kávy. A problematika "dárcovství" vajíček (divný termín, o žádné dárky přece nejde...) je vlastně jen jedním z mnoha témat. Dalšími jsou všudypřítomná korupce, otázky domova a migrace, život na Západě a Východě atd.

Nejvíc mi asi vadilo stereotypní vykreslení postav - skoro všichni Ukrajinci byli v podstatě zločinci (členové gangů, lidé, kteří se živí nelegální činností nebo aspoň zločincům pomáhají..). Stejně tak všem šlo jenom o peníze, moc, kariéru... Ale na druhou stranu vyzdvihuji přiblížení obchodu s umělým oplodněním, při kterém jsou těla žen degradována na pouhé zboží. Např. ukázání absurdity osudů dárkyň, které mají po světě spousty biologických potomků, o nichž nesmějí nic vědět, ale samy pak často už děti mít nemohou...

06. února


Olga HavlováOlga HavlováMilena Bohatová

Olga Havlová byla mimořádná žena. Ovšem tato útlá kniha o jejím životě zase až tak mimořádná nebyla, přišla mi taková... průměrná. Některé věci se tam zbytečně opakovaly a astrologickou kapitolu jsem přeskočila. Ale svůj účel splnila.

06. února


Před povodníPřed povodníA. Bolavá (pseudonym)

Ač je první díl trilogie podle mého názoru nepřekonatelný, i toto bylo velice dobré čtení. Nepostrádá nic z toho, co od talentované a originální autorky A. Bolavé očekávám. Úžasná práce se stylem a jazykem, jedinečné vykreslení atmosféry, nejrůznější barvy, zvuky, chutě, vůně a pachy, využití nadpřirozených prvků. Právě posledně jmenované mi u jinak realistických próz obvykle vadí, ale když to autor/ka umí, může fantastično působit uvěřitelně a stát se přirozenou součástí zobrazovaného světa. A to je podle mého názoru právě případ knih A. Bolavé. Těším se na další autorčiny počiny!

30. ledna


Citový život zvířatCitový život zvířatPeter Wohlleben

Kniha je skvělá, dokud autor (lesník a velký milovník přírody) vypráví své zážitky a zkušenosti se zvířaty, ať už domácími či lesními, nebo líčí nejrůznější zajímavosti ze života zvířat. Jakmile však z těchto poznatků či vlastních pozorování začne vyvozovat závěry ohledně toho, jaké emoce zvířata cítí a co se odehrává v jejich hlavě, dostává se na tenký led a často působí dost nepřesvědčivě. Při kritickém čtení textu je snadno odhalitelné, že autor čtenářům předkládá pouze své domněnky, rozhodně se nejedná o žádnou seriózní vědeckou práci (autor ostatně není vědec), ač na mnohé vědecké výzkumy odkazuje.

Třeba když píše o psovi, který měl před příchodem do jeho rodiny s lidmi negativní zkušenosti. U Wohllebenových se o něj pochopitelně starali dobře, takže pes působil velice spokojeně. Potud ok. Jenže autor vzápětí dodává, že tento pes zcela jistě pociťoval vděčnost. To už je podle mého názoru dost odvážné a ničím nepodložené tvrzení a spíše jde jen o přání autora. Kdysi jsem četla výbornou knihu o psech, kde autor naopak zdůrazňoval, že je třeba nepřisuzovat psům lidské vlastnosti a emoce (a nemít tudíž nerealistická očekávání). Pes je pes, člověk je člověk. Tento přístup mi je mnohem bližší, myslím si, že zvířata mají spoustu schopností a vlastností, kterými nás lidi hravě strčí do kapsy, a není třeba z nich dělat lidi. Pochopitelně je možné, že v něčem (nebo mnohém?) jsou nám lidem blíž, než si myslíme, ale dokud to nevíme jistě, přijde mi férovější přiznat, že prostě nevíme.

30. ledna


BěsaBěsaDita Táborská

Uspokojivé čtení. Trochu „divočina“ – spousta postav, propletenost jejich vztahů a osudů, spousta témat (nefunkční rodinné vztahy, dvojčata, drogy, život Čechů na Ukrajině a Ukrajinců v Praze, epizodka z brigády v USA…), ale orientovala jsem se bez problémů. Autorka pěkně ukázala, jak člověk své minulosti, lžím a nesprávným rozhodnutím neuteče, že není nad upřímnost a čisté svědomí, jakkoliv banálně to může znít. Zatímco trochu výstřední střídání vypravěčských forem (er-forma, du-forma a občas i ich-forma) mi nevadilo, fantazijní pasáže (obzvlášť závěrečný rozhovor paní Bůh a Smrta) na mě působily v jinak realistickém vyprávění rušivě. Ručně psaný deník z léčebny byl perfektní. Určitě si přečtu i Malinku, snad nebude vadit, že o jejím životě už vlastně leccos vím.

23. ledna


Kafe @ cigárkoKafe @ cigárkoMarie Doležalová

Milé a úsměvné odpočinkové čtivo doplněné vtipnými komiksovými stripy, při kterém se navíc dozvíte leccos ze zákulisí divadelních představení, filmů a seriálů. Obzvláště oceňuji Mariinu upřímnost, smysl pro humor, sebeironii a nadhled, s nimiž přiznává svoje nejrůznější trapasy, chyby a nedokonalosti.

18. ledna


SmrtholkaSmrtholkaLucie Faulerová

Po přečtení Lapačů prachu jsem si říkala, že si nesmím nechat ujít ani další knihu L. Faulerové. Teď na ni došlo a musím říct, že autorka píše opravdu skvěle, její styl je vytříbený a kniha do detailů promyšlená. Není to ale čtení pro každého, psychicky labilní povahy by se jí radši měly vyhnout, je to dost drsné a morbidní (fuj, zelená pastelka!). Ale zároveň vtipné (rozhovory sester, new age semináře v sokolovně) a nechybí ani trocha romantiky. A rozhodně vedoucí k zamyšlení. Doporučuji, ale jen někomu. :-)

17. ledna


PoutaPoutaDelphine de Vigan

Autorka si jako obvykle vybrala silné a nelehké téma a zpracovala jej velice úsporně. Pro mě ale byla tato úspornost tentokrát spíše na překážku, rychlé plynutí příběhu mi bránilo v tom, abych se více sžila s postavami. Některé osudy byly jen tak lehce načrtnuté, třeba by mě zajímalo více podrobností ze života Theova otce, jeho vztahu s Theovou matkou před tím, než se rozvedli apod.

11. ledna


1