huhuhu komentáře u knih

Pocházím ze Sedlčanska, autora znám a regionální historie mi je blízká, takže jsem knihu s chutí přečetla. Krčín byl obdivuhodná osobnost a jeho činorodý život je opředený i spoustou záhad, tajemství a pověstí.

3 12.11.2018

Na téhle útlé knížce mě nejvíc fascinovalo, jak to zpočátku všechno vypadalo hrozně idylicky. Syn je sice "jiný", ale rodiče se mu s obrovskou a nekonečnou láskou, trpělivostí a pochopením věnují. Stejně tak učitelé ve škole... Postupně se ale ukazuje, jak je to hlavně pro rodiče (a starší sestru) hrozně těžké. Jak padají únavou, jak je syn (nevědomky) vlastně terorizuje, vysává, jak jeho agresivní a nepochopitelné chování ničí jejich vztah a rodinu. Ale přes to všechno jdou dál a synovi veškerou tu lásku, trpělivost a pochopení stále znovu a znovu dávají... Obdivuhodné!

1 19.10.2018

Tak předně jsem ráda, že si autorka pro svůj román zvolila téma odsunu. Téma citlivé, choulostivé a v beletrii dost opomíjené. Za komunismu naprosto tabuizované. Dnes už se o něm sice mluví více než dřív, ale stále je to něco, co není příliš v obecném povědomí. Ve školách se o odsunu neučí a většina lidí jen ví, že "proběhl". Vlastně je to stále určité tabu, část naší novodobé historie, ke které se nechceme moc znát. Radši se my Češi vidíme jako ti chudáci, kterým ostatní vždycky jen ubližovali. Nebo jako mírumilovní dobráci, kteří se i se Slováky rozešli v míru a pokoji... Ale nic není černobílé a existuje i pohled z druhé strany, jak román skvěle ukazuje.
Nebylo to jednoduché čtení. Ne, nevadilo mi, jako mnohým, střídání vypravěčů, je spousta knih, které jsou po této stránce mnohem komplikovanější. Tady, co se týče formy, nic obtížného nebo netradičního nebylo. Ani v událostech kolem postav jsem nezaznamenala žádné nejasnosti (kdo je Barbořiným otcem, je celkem brzy naprosto jasné). Kniha se čte dobře, brzy mě pohltila, ale - je to všechno strašně depresivní! Drsné, kruté, mrazí z toho. Zvlášť když člověk ví, že tohle se doopravdy dělo...
Chudák Gerta. Vůbec ji neviním z toho, že se časem stala hrozně pasivní, že měla komplikovaný vztah s dcerou, že se pořád vracela k tomu, co prožila, a nemohla to překonat a žít dál... Vždyť jenom to, co jí dělal její otec, by vystačilo na celoživotní trauma. A ona toho na bedrech nesla mnohem, mnohem víc. Jen proto, že se "špatně" narodila. Jak si pak člověk váží toho, kdy a kde žije.
ŽB jsem přečetla jedním dechem, Gertu jakbysmet. Za oběma knihami je znát spousta práce - obdivuji, kolik toho autorka prostudovala. A ještě jednu podobnost pozoruji - v obou knihách jsou obětmi především ženy, ty vždycky všechno schytají. A skoro všichni chlapi jsou všiváci.
Zaujaly mě osudy ostatních odsunutých žen (jak se s touto životní tragédií vyrovnávaly každá po svém), dojímala mě dobrota paní Zipfelové, zajímalo by mě, co se stalo s Karlem, překvapila mě Janinka.
Citát: "A víš, co proti tomu můžeš udělat? Suma sumárum nic moc. Zespoda s tím hýbnout nedokážeš. Ale něco přece. Nenechat se rozšlápnout a těšit se sama ze svého. Ze svého prostého, krásného života, který bude tak malý, že už jim nebude stát za to ho znova lámat. Víš. To můžeš udělat." (Hermína)

27 25.09.2018

Ideální čtivo na cestování po bývalé Podkarpatské Rusi. Od dob Olbrachta se tam zas tolik nezměnilo. Jenom Nikola tam už neběhá, ale je možné navštívit v Koločavě jeho hrob. Jo, a oborohy tam mají pořád...:)

3 13.09.2018