Holly.W komentáře u knih

Moc se mi to líbilo. I když to bylo nesmírně smutné čtení. Od chvíle kdy si Alice připustí, že s ní něco není v pořádku, přes zdrcující diagnózu a rychlý postup nemoci. To mě opravdu překvapilo, jak rychle nemoc postupuje a nejde s tím vůbec nic dělat. Je to hrozná bezmoc.
Kniha je velmi dojemná. Obsahuje pocity hlavní hrdinky, která se od diagńozy dál snaží normálně fungovat, dál vykonávat práci vážené univerzitní profesorky, dál tady být pro svoji rodinu. Nicméně postupně ztrácí své vzpomínky, ztrácí schopnost normálně fungovat a být člověkem. Přiznám se, že jsem nevěděla, co všechno způsobuje Alzheimer. Je to hrozné. Většina lidí se bojí rakoviny ale jsou další příšerné nemoci jako právě Alzheimer kdy člověk postupně ztratí sám sebe a stane se absolutně závislým na svém okolí.
Kniha mě obohatila a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

Kniha je vyprávěna pohledem tří postav - Elsi, Willema a Matildy.
Elsi je mladá dívka, která je se svou rodinou uvězněna v ghetu kde vidí každodenní hrůzy války. Zamiluje se do mladíka a začne pomáhat odbojářům, což má neblahé důsledky.
Willem je německý doktor, jehož otec je vysoce postavený německý činitel. Willem se snaží nevidět kolem sebe hrůzy války, nicméně jeho zkušenost v koncentračním táboře Auschwitz mu otevře oči, probudí v něm jeho laskavou stránku a začne lidem pomáhat.
Matilda je malá dívenka, jejíž Rumunská matka se jí vzdá. Matilda je odvezena do Německa kde má být součástí programu Lebensborn. Poněmčování dětí, aby je adoptovali němečtí rodiče. Matilda v sirotčinci kde se snaží o její převýchovu a zažívá spoustu týrání ze strany ošetřovatelek, přesto jejího silného ducha nezlomí.
Nakonec se osudy všech tří hrdinů spojí.
Kniha byla skvělá. Měla přesně to, co má kniha s tímto tématem mít, byla velice emotivní. Postavy jsem si oblíbila a mohla jsem nahlédnout do jejich nitra. Knížka je výborně napsaná. Dozvěděla jsem se, jaké další hrůzy, o kterých jsem tohoto příliš nevěděla, se během této války odehrávaly. A to nejenom zabíjení vojáků a obyvatel ale odebírání dětí a jejich převýchova, a po válce snaha o jejich navrácení skutečným rodičům. Oplodňování "vhodných árijských" žen.
Willemův příběh mě zasáhl asi nejvíc. Ano během války napáchal pár hrozných skutků, ale uvědomoval si, co je správné a co špatné, co je morální a co ne. A snažil se pomáhat druhým. Bylo mi moc líto jak dopadl. A hlavně, že po válce ho viděli jako monstrum i když to nebyla pravda a takových příběhů bylo určitě víc.
Kvůli Willemově osudu a kvůli konci, který bych si představovala jinak, svoje hodnocení musím trochu snížit.

Pokud někdo nečte Carterovi detektivky popořadě tak Zlobu a Nenávist by měl. Zloba a Nenávist za mě patří k tomu nejlepšímu co dosud Carter napsal, a to čtu celou sérii podruhé. Pokud si nějak představuju zlo v lidské podobě, tak je to bezpochyby Lucien.
Lucien, kterého Hunter chytil ve Zlobě uprchl a chce se pomstít. Vymyslí dokonalý vražedný plán. A jeho působištěm se stane Los Angeles.
Já se budu opakovat, ale na Cartera prostě žádný jiný spisoval nemá. Je to génius, dokáže vymyslet takovou zápletku, že čtenář jako zhypnotizovaný otáčí stránku za stránkou a nemůže, prostě se nemůže odtrhnout, dokud nedočte. Je to spirála emocí, šoku, zhnusení, smutku, lítosti, čtenář prožívá každý okamžik s hrdiny této knihy a potřebuje vědět jak to dopadne. Tleskám.

Malinko mě odradil začátek, to už totiž čtenář ví, jak to dopadne. Autorce ale odpouštím, protože jinak je kniha skvělá.
Maggie byla odlišná. Byla hrdá, silná, nebojácná, říkala svůj názor nahlas a to se v tehdejší puritánské době nelíbilo, zvlášť když se takto vyjadřovala žena. Pak stačilo opravdu málo, aby ženy končily na hranici. Hrozná doba.
Příběh je vyprávěn jak z pohledu Thomase, Magiina manžela, tak samotné Maggie. Čtenář se tak podívá do samotného nitra, do myšlenek obou hlavních hrdinů. Sleduje jejich každodenní život, a ten opravu nebyl jednoduchý ani radostný, ale měli jeden druhého.
Moc se mi líbilo, jak je kniha psaná, autorka má opravdu velice dobrý styl.

(SPOILER) Pulitzerova cena? Pardon, ale jako za co?!
Viděla jsem seriál, ten se mi líbil, asi i díky velmi sympatickým hlavním hrdinům. Kniha mě velice zklamala. Neslané, nemastné a navíc mi absolutně nesednul styl autorova psaní. Díky bohu za krátké kapitoly! Námět je dobrý, proto se mi líbil i seriál, ale kniha už ne. Jsou mnohem lepší romány s tématem druhé světové války. A kdyby bylo v seriálu vidět, jaký osud autor přichystal Wernerovi, tak se s čtením knihy ani neobtěžuji.

Veliká firma testuje uchazeče na univerzity tím, že jim pustí různé záběry do speciálních brýlí a vyhodnocuje jejich pocity a reakce. Zaměstnankyně této firmy, Midnight, přitom odhalí super nebezpečného jedince, nikdo jí ale nevěří. A vzápětí se objeví nebezpečný vrah.
Kniha je vyprávěna z pohledu hlavní hrdinky Midnight, která se stará o svou postiženou sestru a z pohledu pachatele, to už tady bylo asi tisíckrát. Midnight jsem si nijak zvlášť neoblíbila, a to ani další postavy z této knížky.
U mě se nadšení nekonalo, přišlo mi to dost přitažené za vlasy, žádný wow okamžik se u mě nekonal. Žádné překvapení nebylo. Zkrátka a dobře, četla jsem mnohem lepší.

(SPOILER) Na pokračování životních příběhů dvou hraničářů Calla a Guse jsem se moc těšila, tuto dvojku jsem si oblíbila už v prvním dílu Stezka mrtvého muže, která byla skvělá.
Roky plynou a oba hraničáři zažívají další dobrodružství a to jak v divoké Texaské krajině, tak i na milostném poli.
Čtenář sleduje výpravu hraničářského velitele Sculla za mexickým banditou Ahumadem, válku severu proti jihu, osudy Komanče Buvolího hrbu a jeho syna Modrého kačera.
Stezka mrtvého muže se mi líbila malinko víc. Bylo to skvělé dobrodružství, jedna velká pouť od začátku do konce. Také tam bylo spousta hraničářů, které jsem si oblíbila i když většina se nedožila konce.
Měsíc nad prérií je vyprávěn z pohledu velké spousty postav, a to včetně indiánů, což je možná malinko na škodu. Některá místa byla poměrně hluchá a rozvláčná, hůř se mi soustředilo, nebyla jsem zkrátka ke knize v některých pasážích vyloženě přikovaná. Také mi vadily pasáže krutého zacházení se zvířaty.
Zklamal mě konec Buvolího hrbu. Čekala jsem něco jiného, nějakou velkolepou bitku mezi jím a Puškou ve vodě (Callem).

Příběh je vyprávěn pohledem dvou žen - Melanie, jejíž snoubenec po tragické nehodě zůstane v kómatu a Hanny, její babičky. Hanna vypráví Melanii svůj životní příběh, který začíná ve Vietnamu. Knížka byla docela hezká, jenom mi připadalo, že Hanna měla až moc smutný osud.

U detektivek od Lindy Castillo se čtenář nenudí. Knížka se čte velmi dobře, má spád, pořád se tam něco děje. Baví mě sledovat vztah Kate a Johna. Přesto si nemůžu pomoct, přijde mi, že se tam některé motivy už opakují.

Opět se mi potvrdilo, že jenom hrstka autorů dokáže napsat knížku o této strašné době. A co se týká knížek z prostředí koncentračních táborů, zatím nic u mě nedokázalo překonat nezapomenutelný zážitek z knihy Černá a purpurová.
Nechápu vysoké hodnocení Tatéra z Osvětimi.
Vůbec se mi nelíbil styl autorčina psaní.
Přišlo mi, jako by hlavní hrdina byl v Osvětimi snad na dovolené. Kdyby to byla skutečnost, s tím, jak se choval by tam nepřežil ani 5 minut.
Kniha ve mě dokázala vykřesat jednu jedinou jiskřičku emoce, a to když je hlavní hrdina uvnitř krematoria mezi mrtvými lidmi.
Jinak jak už jsem psala, autorka píše tak, že kniha ve mě nezanechala vůbec žádný dojem, žádné pohnutí. Ne, prostě o tom nedokázala napsat s takovou poutavostí, jaké je u tohoto tématu třeba. Čtenář musí soucítit s postavami, musí jim držet palce, aby to přežili, musí být vděčný, že do takového pekla nikdy nevkročil a že žije v této době. Nic takového jsem při čtení této knihy, bohužel, nepocítila.
A ten chabý autorčin pokus o jakýsi milostný příběh z tohoto pekla, to se také vůbec ale vůbec nepovedlo. Nevěřila jsem tomu.

Hlavní hrdinka Joetta žije poklidný a spokojený život na farmě s milovaným manželem, dvěma syny a tchánem na farmě. Radost jí dělá starat se o hospodářství, plodiny a o svou rodinu.
Potom ale do života rodiny zasáhne válka Severu proti Jihu. Joettin syn Henry uteče aby mohl bojovat v této válce. Joettin manžel je nucen vydat se za ním.
Joetta s mladším synem Robertem a tchánem se snaží pokračovat ve svém životě a starají se dál o hospodářství. I na ně ale válka nemilosrdně dopadne. Joetta se snaží zůstat nestranná, ale to není po chuti jejím sousedům a lidem z města. Musí se potýkat s jejich záští, s hladem, se strachem o milované ale snaží se nevzdávat naděje. Uchová si i svou laskavost, obětavost pro jiné a lásku ke svým blízkým i když ti jí to neusnadňují.
Joetta jako knižní hrdinka se mi moc líbila. Musela jsem ji obdivovat, i tváří v tvář smrti a utrpení se snažila držet svých zásad a pomáhat ostatním. Knížka se mi moc líbila.

(SPOILER) Psycholog Cyrus pomáhá své kamarádce od policii řešit vraždu dospívající dívky. Mezitím se v dětském domově seznámí s velmi problémovou dívkou Evie, která byla jako malá nalezena v neobydleném domě s mrtvolou umučeného muže. Evie si v sobě nese z tohoto zážitku velká traumata. Cyrus se rozhodne, že se stane Eviiným opatrovníkem do doby, než ona dosáhne 18 let. Jejich soužití je problematické, ale Evie pomůže Cyrusovi s objasněním vraždy dospívající dívky.
Hodnotím jako průměrné. Nemůžu říct, že bych se začetla a nemohla se odtrhnout. Jak už bylo v některých komentářích zmíněno, moc mi nesedl styl autorova psaní. Díky krátkým kapitolám to plyne poměrně rychle, ale přišlo mi to moc přeplácané. Například vsuvky s drogovými dealery byly zbytečné a už toho bylo moc. Příběhu to nic nepřidalo. Konec asi nejzajímavější. Možná by mě bavil víc příběh Evie nebo Cyruse. Uvidím, jestli v sérii budu ještě pokračovat.

Moje seznámení s autorem. Ze začátku jsem byla skeptická, moc mě to nechytlo, ale dala jsem knížce šanci a nelituji.
Není to žánr, který bych běžně četla, ale díky doporučení z facebooku a vysokému hodnocení jsem se rozhodla, že to zkusím.
Moc se mi líbí styl autorova psaní. Dokáže skvěle popsat místa, okolí, postavy, jejich povahu. Samozřejmě Gus a Call jsou ústřední postavy, o malinko víc jsem si oblíbila Calla. Postav je tam ze začátku vskutku tak velké množství, že jsem měla problém si zapamatovat kdo je kdo, ale ono se stejně ukázalo, že jsem se s tím nemusela obtěžovat, protože to hodně prořídne.
Gus a Call se vydávají s velkou skupinou statečných texaských hraničářů na nebezpečnou cestu do Nového Mexika za lepší budoucností. Cestou se musí potýkat s mnohým nebezpečím - nebezpečnými přírodními jevy, počasím, hladem, žízní, divokými zvířaty, a hlavně krvelačnými indiány a nejhorším z nich - Buvolím hrbem. Upadnou i do zajetí.
V knize je taky dost vážně vážně nechutných i krvavých scén, že jsem byla ráda, že se na to nedívám v TV, ale jenom to čtu.
Jedná se o opravdu skvělou dobrodružnou knihu, která mě postupně neskutečně vtáhla do děje. A moc se těším na další díl!

Leo Askerová a její ztracené duše vyšetřují nový případ, vraždu která se odehrála v takzvaném rezavém lese. Oběť - mladou ženu, někdo přivázal ke kůlu, podřízl ji a odřezal prst na ruce. Případ se podobá nálezu mrtvoly, tzv. šedé dívky, kterou před lety skupina mužů vyhrabala z rašeliny.
V knize se opět objevuje Martin, kamarád Leo. Nicméně o nějaké jejich spolupráci nemůže být příliš řeč, možná až v samotném závěru.
Nemůžu si pomoct, ale něco tomu chybělo. Bylo to neslané, nemastné. Čtenář od začátku ví, kdo je vrah, žádné velké překvapení, zvraty ve vyšetřování ani v samotném příběhu nejsou, je to předvídatelné. Nenadchlo mě to. Ani to strašidelno - šedá dívka, hrobaříčci, tajemný les - tomu nedodalo potřebnou šťávu.

Černá a purpurová byl pro mě mimořádný, nezapomenutelný zážitek, který jsem měla v mysli ještě dlouho po přečtení. Proto jsem byla zvědavá i na další autorovu tvorbu. Když jsem v knihovně narazila na Američanku, neváhala jsem.
U Američanky se, bohužel, o mimořádný čtenářský zážitek nejednalo. Byl stěží průměrný.
Jane, židovka z Ameriky a studentka filozofie před druhou světovou válkou přijíždí kvůli studiu do Německa. Zde si však nadělá několik významných nepřátel, má sexuální poměr s mladičkým Němcem a tyto chyby ji v budoucnu přijdou draho. Jane pochopí, jak je pro ni v Německu nebezpečno a z této země uprchne. Minulost ji však dostihne a ona je nucena stát se milenkou Němce, se kterým měla poměr. Zároveň se jí pomstí i její nepřátelé a Jane skončí v koncentračním táboře v Jugoslávii.
První polovina knihy se na můj vkus hodně točí kolem filozofie a tyto pasáže mi přišly nesmírně nudné. Druhá polovina, kdy začne druhá světová válka, byla zajímavější. Nicméně Jane jsem si vůbec neoblíbila, přišla mi velmi naivní. Asi nejzajímavější pro mě bylo dozvědět se, jaké zvěrstva se děly v Chorvatsku a Jugoslávii během druhé světové války, tyto informace jsem vůbec nevěděla. Pasáž z koncentračního tábora byla, bohužel, zanedbatelná. Na rozdíl od Černé a purpurové, kde se prakticky celý děj odehrával v koncentračním táboře a byl nesrovnatelně emotivnější, syrovější a zajímavější.
Škoda, Američanka se nepovedla.

Hunter a Garcia tentokrát řeší sérii vražd, kde se liší typ oběti i způsob zabití. Oběti spojují pouze zvláštní nápisy vyřezané do jejich zad. Hunter a Garcia při vyšetřování spolupracují s FBI. Jaký je vrahův motiv a proč zavraždil zrovna tyto konkrétní oběti?
Carter mě vždycky dovede šokovat. Jsou vidět jeho zkušenosti se zločinci nejhoršího kalibru. Každý díl o Hunterovi je úplně jiný. Miluju Cartera, na jeho knihy žádný jiný spisovatel tohoto žánru prostě nemá.

(SPOILER) Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav. Rae Lynn žije s manželem na menší farmě. Její manžel však zahyne, Rae Lynn je nucena opustit jejich farmu, převleče se za muže a začne pracovat v táboře Vlaštovčí kopec, kde se těží pryskyřice.
Del se protlouká životem a také skončí na Vlaštovčím kopci. Pracuje v lese po boku spolupracovníků tmavé pleti.
Život v tomto táboře je velmi náročný a pracovní podmínky drsné.
Rae Lynn i Del si však nenechají nic líbit a jsou trnem v oku předákovi jménem Vrána, který se vyžívá v týrání a s oblibou zavírá lidi do dřevěné bedny, kde tito chudáci strádají i několik dní hlady, horkem a žízní.
Poslední postavou, jejíž osud čtenář sleduje je Cornelie, která žije na Vlaštovčím kopci s manželem, který ji týrá.
Knížka je opravdu velmi čtivá. Všechny postavy - Rae Lynn, Dela, Cornelii jsem si oblíbila a s napětím sledovala jejich nelehkou životní cestu. Vránu a Corneliina manžela jsem nesnášela.
Zaujalo mě téma těžby pryskyřice. V knížce je několik nelehkých témat - utlačování a týrání žen, rasismus.
Moc hezká kniha, určitě si přečtu i další od této autorky.

Tento díl mi připadal velice podobný jako jeden z předchozích dílů - Temná cesta. Že by autorce docházel dech? Tentokrát pachatelem zločinů není žádný amiš. Amišové zde vystupují jenom jako postavy poskytující přístřeší. Zločinem je tentokrát korupce u policie, žádná záhadná vražda, která volá po objasnění, možná že i proto mě to tolik nebavilo. Za mě zatím asi nejslabší díl.

Když jsem začala číst, tak jsem si říkala, tohle že napsala Picoultová? Vůbec ji v tom nepoznávám. To je snad červená knihovna.... Ale čím dál jsem četla, tím více jsem tam tuto autorku cítila.
Za mě to byla nejlepší kniha, kterou jsem letos zatím četla. Jedna z těch mála, kdy mám potřebu číst dál a dál.
Jak je pro autorku typické, rozebírá zde náročná témata týkající se rasismu, fyzického násilí na ženách, nadřazenost mužů nad ženami, která v některých oblastech převládá do dnes.
Kniha má dvě časové linky. První se týká hlavní hrdinky Emilie Bassanové a odehrává se v šestnáctém století v alžbětinské Anglii. Emilie je potomkem muzikantů, kteří hrají u dvora, není urozená. Vychovává ji hraběnka. Emilia je v mladém věku "prodána" šlechtici, který je o 40 let starší než ona a je nucena dělat mu konkubínu. Díky tomuto šlechtici se však dostane k hrám, které jsou uváděny u dvora. Sama má velký talent, který jako žena v této době nemá šanci ukázat. Není zde však nikdo jiný než William Shakespeare, pod jehož jménem Emilia může své hry publikovat. Čtenář sleduje celý život této výjimečné ženy. Emilia se zamiluje, její láska však nemá budoucnost, neboť její vyvolený je šlechtic a ona není urozená. Emilia je nucena se provdat, její manžel ji však utlačuje a fyzicky týrá. Měla jsem často slzy v očích, když jsem s touto hrdinkou prožívala její život.
Tato dějová linka byla naprosto fascinující. Picoultová by v mžiku mohla psát historické romány. A nejvíce fascinující je to, že autorka zpochybňuje autorství Williama Shakespeara. Mohla hry publikované pod jeho jménem skutečně napsat žena? Toto téma mě natolik zaujalo, že jsem si sama vyhledala některé informace a rozhodně doporučuji přečíst si doslov autorky.
Druhá dějová linka se týká Meliny Greenové, dramatičky, která píše hry a snaží se prosadit ve světě, který je i ve 21 století ryze mužský. Po zdrcující kritice, kterou na škole zažije od známého kritika se Melinin zájem o psaní utlumí. O pár let později však její výjimečnou hru přihlásí pod mužským jménem do soutěže Melinin nejlepší přítel. I zde nechybí krásná milostná linka. A i tato dějová linka je nesmírně zajímavá a originální. Vůbec jsem netušila, jak to v tomto odvětví mají ženy těžké.
Co víc k tomu napsat? Zkrátka knížka je opravdu skvělá a doporučuji ji celým srdcem.

Už první věty, první stránky napoví, jaká by kniha mohla být. A naštěstí se moje očekávání potvrdilo, celá knížka byla moc hezká a četbu jsem si užila.
Hlavní hrdinka Magdalena a její bratr Linus vyrůstají jako chudé děti, ale šťastná náhoda jim do života přinese jmění, díky kterému mohou začít podnikat a Magdalena vystuduje vysokou školu.
Kniha obsahuje některé zajímavé informace o Švédsku a předpokládám že budou podle pravdy - matky samoživitelky to v předválečném čase nemají vůbec jednoduché, jsou nuceny dávat své děti do pěstounských rodin, kde se k dětem často chovají velmi ošklivě. Když se o tom Magdalena dozví, začne se angažovat za zlepšení podmínek dětí a jejich matek.
Přichází druhá světová válka a Švédsko si udržuje svou neutralitu, ale za jakou cenu? Všude v okolních státech se válčí a dějí se tam příšerné věci, Magdalena sama je zajata v Norsku gestapem. O tomto svém příšerném zážitku poté napíše.
Magdalena se seznámí s Carlem-Magnusem, který je zprvu velkým obdivovatelem Hitlera, nakonec však ve Švédsku bojuje za správnou věc. Mezi Magdalenou a Carlem-Magnusem vyklíčí silný cit.
Strašně se mi líbí styl, jakým autorka píše. Kniha obsahuje mnoho myšlenek ze života, k zamyšlení a takové knihy já mám moc ráda. Oblíbila jsem si všechny postavy - Magdalenu, Linuse, Vivecu, Carla-Magnuse. A hlavně, kniha obsahuje opravdu mnoho válečných detailů. O tom, jak probíhala druhá světová válka v severských zemích se moc nepíše a proto mě to i z tohoto hlediska velice zaujalo.
Takže celkový pocit z knihy je pro mě velice pozitivní, válečné hrůzy jsou zmírňovány velikou láskou, přátelstvím, laskavostí a odvahou.