hermína14 komentáře u knih

Se stárnoucími postavami pomalu ztrácíme ostré hrany i my; a to je sledujeme jen pár dnů. Osudy časem blednou a ztrácejí se pod vrstvou nových starostí, aby se v poslední větě slily zase v úplné děsivé jasno. Ty různé úhly pohledu dláždí vyprávění moudrem...příhodná příloha k učebnicím dějepisu (se Zdivočelou zemí).
"A možná že když sleví ze všech svých představ, když se uskromní na dřeň kosti, když se přestane zaobírat tím, jak žít, že by tu mohla být i šťastná."
"Domov je tam, kde tě lidé vítají, když vstoupíš."

19 27.09.2020

Dr. House bez lesku, vtipu a cynismu...

2 14.09.2020

Okouzlená část byla blábolivá, nadšená a předváděcí, druhá přistála na zemi a podívala se pravdě do očí a třetí už jen sčítala škody a užitek. Příliš mnoho slov na jeden příběh.
"Láska mužova a jeho život nejsou totéž. Pro ženu však celou existencí jest."
"...jak se mám chovat u stolu muže, do jehož ženy jsem se zamiloval."
"Kde jsi byl celý můj život?"

6 06.09.2020

Nedá se tomu vytknout nic...a možná to je právě to, co je vytknutí hodné. Dokonalý, promyšlený oblouk; jako podle příručky. Ano, příběhy jsou velmi upřímné, bezcitné, hojivé, kruté a zatraceně čtivé, leč o žádnou postavu jsem se nebála...neožily pro mě:).
"Možná že blízkost mezi lidmi se nezrodila díky hodinovým debatám a rozhovorům, ale právě ve chvílích společného ztišení."

9 30.08.2020

Tomu hrubému příběhu daly vrány křídla, lesk a pocit odstupu. Někdy jsou dva andělé na jedno peklo málo...málo drsní?
"...nejsem zvyklá, aby mě hladil, a taky je to trochu divný, protože mě napadne, že tou rukou mě bije."

20 27.08.2020

Slova dialogu bez melodie, postoje a mimiky jsou svůdná; při čtení vzbuzují představivost a při psaní není třeba se krotit. Ano, může dojít k nedorozumění nebo se to zvrhne, ale ten risk snad všechno ještě násobí. Autoři se museli u práce královsky (a záviděníhodně) bavit.

"Mluv na mne... Protože když budeš mlčet, budu mluvit já, ticho mne k tomu dožene a to, co ti řeknu, zboří všechny zdi i celý dům."

6 22.08.2020

Překvapila. Vzbuzuje dojetí, probouzí snění a podněcuje k cestě. Tady je hezké číst pocity místo popisů.
"Prošly jsme hory a teď necháváme hory projít nás."
"Miluju vracet se, ale když jsi u mě, cítím se vrácená pořád."
"Pořád máme všeho moc. Nemít skoro nic je mnohem přehlednější, úlevnější."

9 21.08.2020

Moudrost, nadhled a špetka rezignace...
"Jsi minulá a nebo zítřejší..jsi věčná či zda vůbec jsi? Jsi v noci v slunci? Nejsi za rohem? Jsi kurva sakrální, jsi pouhým podvodem?"

2 17.08.2020

Líto je mi každé nevyslovené nadějné věty a nedokončeného laskavého pohybu. Z Roku kohouta se kdysi vyvalila dlouho tepající nespravedlnost, bolest a soucit...z Anežky zadumání, vztek, smutek a pochopení (i díky krásně uháčkovaným slovním spojením).
"Na světě neexistuje místo, kde by bylo vysloveno tolik povelů, zákazů, výhrůžek a uštědřeno více ran a facek než na hřišti pro děti od dvou do deseti let."
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá."

10 15.08.2020

Vedle sebe postavené dva světy nás přinutí mít za sympatičtější ten, ve kterém se hlavní postava cítí dobře a smysluplně, ač bez srovnání s "normálnem" soudné veřejnosti bychom ho také měli za chorý...
" S vašimi smradlavými geny si dožijte sama a po smrti si je vezměte s sebou do nebíčka."
"Mám pocit, jako kdybych RÁNO nosila někde uvnitř ve svém nitru."

5 14.08.2020

Nic nevyhnije jen tak. O čem se nemluví, nezmizí...jen to na chvilku možná pohasne, aby nás to jednou spálilo (třeba i na popel). Upřímné slovo je klíč...někdy želbohu k neuzvednutí. Ať už to byl "encyklopedický" kalkul nebo ne, čtení hladce plynulo ke konci podle mého gusta.
"Co to čteš?"

14 08.08.2020

Byl to návrat do Pravěku, jenž mě kdysi pohltil a oslnil. Tento příběh se neodehrál...on se rozprostřel, aby doprovodil čtenáře...jinam. Velkým písmenům a novým jménům tleskám. Tiše tleskám:).
"Je to země neurotických individualistů, z nichž každý, kdo se ocitne mezi jinými lidmi, začíná poučovat, kritizovat, urážet a okázale dokazovat svou nadřazenost. Myslím, že v Česku je to úplně jiné...i kdyby se chtěli hádat, nemohou, protože jejich jazyk se vůbec nehodí k hádkám"
"Chladná ironie - je to velmi zbabělé; všemu je možné se vysmát, vše je možné ponížit, do ničeho se nezaplést, nijak se nezavázat. Být jako impotent, který nikdy nezažije rozkoš, ale udělá všechno, aby o ni připravil ostatní."

17 01.08.2020

Bezradný hrdina, zoufale hledající v minulosti svou... budoucnost? Přešlapování a tápání. Křehkost povýšena chemií na bezmoc a otupělost. Ale sebeironie tomu, pravda, dodává jiskru.
"Snad se nemýlím, když lásku přirovnám k jakémusi spánku ve dvou, kam, pravda, občas pronikají kousky individuálního snu, ale který v každém případě umožňuje proměnit naši pozemskou existenci ve snesitelnou chvíli - a který je k tomu, popravdě řečeno, jediným prostředkem."
"Vypadá to, že jednoduše umíráte smutkem."

5 26.07.2020

To je ten případ, kdy za posledním řádkem dlouze nevydechnu a nezavřu, ale vrátím se znovu na začátek. Je to osvěžující, nechat se opájet každou myšlenkou, pohybem a slovem Mii. Její čisté bytí bez výmluv, citlivost, umění pozorovat a tvořit je záviděníhodné...nebo následováníhodné:)?
"Cosi v tom pohledu, jejž si matka s dcerou vyměnily, lapilo srdce paní Richardsonové do síťky na motýly."
"Vše, co ji na Izzy tolik rozčilovalo, ještě dřív, než se vůbec poprvé nadechla, mělo kořen v jediné obavě: že by ji mohla ztratit."

13 05.07.2020

Mají v sobě slzu; jako některé přátelské hlasy, které nás kdykoli slovem pohladí, přestože o nás vědí i to zlé...
"Na zimu všichni unavení andělé do sněhu mezi hroby ukládají křídla..."

12 20.06.2020

Mohlo by se zdát, že jsou ty příběhy mírně zastaralé; leč v tom je právě jejich síla. NĚKDY člověku prospěje nechat se pomalu provést povědomými uličkami a ne se pořád zběsile honit za podivnostmi:).
Stopař, Majordomus, Zvuková skříňka a Odplata jest má s. s r.o. se povedly.

5 19.06.2020

Boj, zápal, hledání, otazníky, strach... ale všechno takovým klidným tónem "vyslovené", až to spolu mírně, sotva slyšitelně, neladí..?
"Mám chtít útěchu, nebo jenom omáčku s knedlíky?"
"Jděte všichni do prdele..., řekla jsem hlasem, který byl rozmočený lihem a pláčem."

10 13.06.2020

Příběh stažený z kůže. Těmi hutnými větami se brodit je namáhavá a hořká radost. Je to choré; jako by se zhmotnily naše nejhorší pocity, ne myšlenky. Ale kniha nás nemůže odložit, jsme neodložitelní:).
"Protože chci, jistě, chci mluvit, já chci mluvit pořád, napořád, protože při mluvení něco vyrábím, ale hlavně proto, že když mluvím, něčemu zabraňuju."
"Šlo jen o rozkoš z toho být uvnitř vět. O námahu. O strach vyjít z vět."

4 07.06.2020

Hovoří-li moudrý muž, nezbývá, než se nenápadně a laskavě nechat zatáhnout do jeho témat...a ptá-li se ho poučená žena, můžeme se ještě kochat tím, že oba dělají patrně zatraceně dobře svou práci.
"Jsme složití. Naše rozhodování je poměrně komplikované. Jsme iracionální jedinci, hluboce citoví, magicky myslící. Sugestibilní..."

4 30.05.2020

Samota, bolest a nevíra, jež chlácholí nejvíce upřímné hovory a sdílení v nejneuvěřitelnějších "kulisách" s těmi nejšílenějšími bytostmi. Nepůsobí to jako komedie; ze stránek leze příběh křehce něžný a hřejivý...
"...Jim rychle zestárl, zmenšil se, nikdy už znovu nevdechl všechen vzduch, který mu její ztráta vyrazila z plic."

17 24.05.2020