Hellboy komentáře u knih

Ne úplně obvyklý námět "elegie za krajinu, z níž museli odejít její obyvatelé" obohacený o několik více či méně zajímavých dějových linek (bouračka - totální nuda, vztah s otcem - pořád tak trochu klišovité), vlastně jen to, co se týče dospívání v 80. letech ve stínu atomové katedrály stálo za to. První polovina tudíž skvělá, druhá polovina v chalupě č. 11 byla zoufale natahovaná. Chápu, že záměrem autora bylo čtenáře totálně vydusit a nechat na něj dolehnout stav hlavní hrdinky, nicméně i tak mohl celou tuto pasáž zkrátit klidně o 150 (!) stran a účinek na čtenáře mohl zůstat stejný. Takhle se zoufalost hrdinky přenesla na čtenáře ve formě zoufalé nudy. Samotný závěr pocit z knihy trochu vylepšil, ale stejně si to budu pamatovat asi hlavně jako tu "zajímavou knihu o Temelínu, která se v druhé polovině tak strašně táhla".

8 22.06.2020

Nejdříve jsem přečetl Normal people, až pak Conversations with Friends. A musím se přiznat, že autorčin debut mě oslovil mnohem víc. Normal people je skvěle napsaný příběh, který člověka vtáhne a rozloží, ale teď zpětně si uvědomuji, jak moc je to "jen" příběh, skoro pohádka, připadá mi, že je vzdálený opravdovému životu. Tato kniha mi přijde "opravdovější", syrovější, zřejmě více autobiografická (nevím, neověřoval jsem). Normal people je příběhem velmi mladých lidí, kteří stále ještě dospívají, a v tomto ohledu mi tato kniha přijde dospělejší - řeší se vážnější problémy, dospělejší a vyzrálejší vztahy, ať už milostné, přátelské či rodinné, ale také třídní - z toho všeho zbylo v Normal people jen to třídní napětí. "Zápletka" je relativně přímočará, ale dokáže v pravidelných intervalech překvapovat zajímavými zvraty, řeší se zajímavé morální otázky (opět něco, co už v Normal people vlastně tolik není). Ale ze všeho nejvíce na autorce oceňuji její schopnost vytvořit životné postavy, které si dokážu dokonale představit, a které promlouvají mým jazykem, nenuceně, ve skvostně napsaných rozhovorech potažmo emailech, a jejich charakter je konzistentní (neříkám si: panebože co to ta postava dělá, tohle by nikdy neudělala). Perfektní prvotina, 9/10.

2 22.05.2020

Essential Jaroslav Foglar. Tahle kniha snad obsahuje úplně všechny jeho trademarky. Ale zároveň tam něco chybí, něco, čím by mě víc oslovila a vzala za srdce. Ve srovnání s příběhy Rychlých šípů, bobřích hochů nebo Chaty v jezerní kotlině tu zkrátka chybí něco pozoruhodnějšího a pamětihodnějšího, než je jen boj o autorská práva hry Fan-Tanu.

5 06.05.2020

První scifi, které jsem kdy přečetl? Mohlo mi být asi 16 let a svět pouštní planety Arrakis mi učaroval. Z příběhu si pamatuju jen kostru, koření, navigátory a gildy, vznešeného Muad'diba a Atreidy a zlotřilé Harkonneny a samozřejmě šaj-hulúdy... ale také některé drobné detaily, které mi utkvěly, jako je naprosto zásadní potřeba šetřit vodou - tzn. obleky, které shromažďují pot atd.) Zásadní četba. Musím si to brzo přečíst znovu.

7 16.04.2020

Lynčování. Western. Sníh. Morálka. Davová psychóza. Co je spravedlnost? Protagonista a jeho parťák Gil se přichomejtnou někdy v roce 1885 k lynčování, po extrémně dlouhém rozjezdu nás čeká intenzivní druhá polovina, přičemž kniha staví zejména na několika klíčových a dost dlouhých dialozích, v nichž spisovatel ústy několika postav vyjasňuje své postoje k této problematice.

2 15.04.2020

Silný a dobře zpracovaný příběh. Vynikající úvod do dalšího studia komunistické éry.

3 29.03.2020

Rozumím touze rychle nahrabat další peníze, ale takhle zbytečný počin jsem dlouho neviděl. A i Aleš Palán na mě tady skrze své promluvy z nějakého důvodu působí dosti nesympaticky.

4 29.03.2020

Vynikající sci-fi zejména vzhledem k roku vzniku - autorka o více než dekádu předběhla Orwellův opus 1984. Myšlenka knihy je skvělá: totalitní stát ve věčné válce se sousedním (stejně jako Orwell v 1984 předznamenává rozdělení světa na dva bloky) kontroluje vše, a od vynálezu "drogy pravdy" už i myšlenky. Vlastně mě dost překvapuje, že kniha mohla vyjít v předlistopadovém Československu - autorka sice byla ovlivněna návštěvou hitlerovského Německa, ale stejně dobře lze dílo číst jako kritiku jakéhokoliv totalitního státu, tedy i komunistického východního bloku. Samotné zpracování těchto skvělých vizionářských myšlenek mě bohužel trochu zklamalo - je to jako u knih Philipa K. Dicka - úžasné, fantastické zápletky a myšlenky, ale spíše průměrné literární pojetí.

7 24.02.2020

V podobném duchu jako Osm hor, tentokrát je to ale bez jakéhokoliv děje, příběhového oblouku. Podobně jako sama cesta, která nikdy nevede na vrchol, ani kniha neobsahuje úvod, stať a dramatické vyvrcholení. Je to ještě lyričtější a melancholičtější, než předchozí Cognettiho knihy, což mi ale naprosto vyhovovalo.

5 10.02.2020

Důležité téma, naprosto nezajímavě, nudně a předvídatelně zpracované. Nakonec mě na knize nejvíc zaujaly různé zajímavosti ze světa hub.

8 10.02.2020

Vynikající, spletitá, nejednoznačná kniha, která pokládá jen samé otázky a na skoro žádné neposkytuje odpovědi. Obdivuji autorovu fantazii, se kterou vymyslel tento vesmír odehrávající se na dvou místech, ve dvou labyrintech - Domě duchovních cvičení obývaného stařenami, jejichž životním posláním je shromažďovat haraburdí, a v Rinconadě obývaného zrůdami... Obdivuji způsob, jakým autor převedl přímou řeč z okovů uvozovek do nekonečně dlouhých souvětí, a bez problémů provádí čtenáře několika časovými rovinami. Bravurní dílo, jehož čtení jsem si fakt užíval, ale vyžaduje od čtenáře trošku větší dávku trpělivosti, než je obvyklé.

5 21.01.2020

Jeden z nejlepších komiksů, co jsem v posledních cca 5 letech četl. Dobře vykreslený, tíživý příběh, houstnoucí atmosféra strachu, nedůvěry a konspiračních teorií, přirozeně eskalujících v očistném finále. S civilně děsivým příběhem pak skvěle kontrastuje jednoduchou linkou provedená kresba evokující trochu Jimmyho Corrigana. Super!

2 16.12.2019

Vynikající záležitost, naprosto rozumim tomu, proč je to takový kult, ale stejně mi tu trochu schází nějaké směřování, vyústění, konec. Tahle to celé vyznívá hrozně do prázdna.. Ale jinak mám pro Černou díru jen samé superlativy. Dokonalá atmosféra té doby, která připomíná jednu nekonečnou noční můru nasáklou neprostupným kouřem trávy...

2 16.12.2019

Začátek knihy s rozvážením pizzy do 30 minut mě přišel vyloženě dementní - a to je problém celé knihy - je poněkud nevyvážená. Tyto "humorné" pasáže reflektující náš reálný svět podle mě nefungují. Jakmile ale dojde na samotný příběh, tak jde o vynikající cyberpunk! Metaverzum, avatary, postavy interagující současně ve Skutečnosti a ve virtuální realitě, programátoři, babylónské zmatení jazyků, Sumerské náboženství, výklady Bible, L. Ross Leslie a jeho loď Enterprice (narážka na zakladatele scientologie L. Ron Hubbarda?), předpověď masivní migrační krize, hyperinflace - to vše je naprosto super! Takže když pominu lehce infantilní pasáže s rozkolísaným humorem, tak jde o dobře fungující fikční svět, který zcela očividně musel být i jedním z inspiračních zdrojů pro Matrix (první setkání Hira s Havranem a otázka: Co je to Sníh? = Co je to Matrix?, démoni=agenti, postavy schopné "číst kód" atd atd).

3 10.09.2019

Nihil na max. Obdivuju Houellebecqův styl psaní, jemuž vévodí dlouhá souvětí, v nichž se přelétává od myšlenky k myšlence, ale čtenář nikdy neztratí nit, a příběh ne-příběh, který je všechno, jen ne zaškatulkovatelný a předvídatelný. Hlavní (anti-)hrdina je v zásadě nesympatický bručoun, hejtr, zapšklý dědek, ale v určitých chvílích s ním člověk stejně soucítí, ba co víc, občas jsem mu naprosto dokonale rozuměl a uměl se s ním ztotožnit.

9 27.08.2019

Poslední třetina ujde, vše předtím je takřka slovníková definice kýče, viz kniha Umění a kýč Tomáše Kulky: 1) kýč zobrazuje objekty nebo témata, která (...) mají silný emocionální náboj; 2) tyto objekty a témata musí být okamžitě identifikovatelná; 3) kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazivým tématem. Ten třetí bod mi vadí asi nejvíc. Napsat sentimentální milostný román se zápletkou na úrovni latinskoamerické telenovely a zasadit ho na pozadí holocaustu, to je fakt laciné. Copak vám nikomu nevadily ploché až jednorozměrné postavy, jež se nikam nevyvíjejí a jež lze charakterizovat několika málo slovy? Uměl byste mi někdo vysvětlit, k čemu slouží celá první část (Já, Mira), když v závěru nedochází k žádné katarzi (žádný střet mezi Jaroslavem a Hanou) a román vyšumí do prázdna..? Jestli vás zaujalo téma českých židů v Terezíně, tak doporučuji vynikající, pravdivou a přesto zcela strhující knihu Někde ještě svítí slunce. Ale pokud vás zaujaly "složité" rodinné vztahy a milostné propletence, tak si radši přečtěte nějaký sešit z "Večerů pod lampou" zmiňované v této knize.

17 16.08.2019

Kopřivovo Zabíjení se mi svého času (asi tak v 17 letech) dost líbilo a někdy v tom věku bych možná ocenil i Asfalt, ale v současnosti (lehce přes 30 let) jsem ho dočetl jen s největším sebezapřením. Když pominu, že je celá kniha "o ničem" (což by ještě nemuselo tak vadit), tak jde o výplod nenapravitelného grafomana, takže cca ve 2/3 knihy jsem začal nemilosrdně přeskakovat, jen abych to dočetl, což jsem nikdy, NIKDY v životě neudělal, nech si to všici zapamatujů, ale tady nešlo jinak, vždyť je to furt dokola totéž, akční scéna rozkouskovaná na vteřiny, stránka rozkouskovaná na mini odstavce, z nichž každý musí končit vtipem nebo slovní hříčkou, ufff, to se dá číst jen chvíli, ale ne 600 stran. Snad bude příště editor (ne)milosrdnejší a rukopis třeba o polovinu zkrátí.

3 26.07.2019

Hrozně ubrečená záležitost :( Mám rád smutné příběhy, ale nemám rád, když autor moc tlačí na pilu a snaží se čtenáře dojmout za každou cenu. A také nejsem úplně fanoušek osudových příběhů, kde do sebe všechny události dokonale zapadají - právě jako tady. Jinak afghánské reálie potěšily.

3 07.06.2019

To infinity and beyond!

3 10.04.2019

Vystupuje tu Sherlock, doktor Watson, Mycroft i Lestrade, a děj se odehrává v Londýně i v Baker Street 221B. Někomu to ke štěstí stačí. Já říkám, že tohle nemá s dílem Arthura Conana Doylea nic společného. Holmes není Holmes. Kde je v knize *jakákoliv* dedukce? (když odhlédnu od podružností, jakože pozná, že nějaká žena je těhotná). Kde je jeho pronikavá inteligence? Jak je možné, že dostává neustále nakládačku? To zkrátka znamená, že ho intelektem leckdo předčí, jinak se to vysvětlit nedá. Tohle není Holmes, ale obyčejné soukromé očko, které nosí jméno největšího detektiva naprostým omylem. Watson je Watson až na půdu - z přítele hlavního hrdiny se stal trouba a otloukánek, kterého musí Holmes neustále okřikávat. Všimli jste si, kolikrát na něj Holmes "vyštěkne." Atd atd. To, že napíšete příběh, v němž vystupují postavy "Holmes" a "Watson" z něj ještě zdaleká nedělá sherlockovský román. Promarněná šance :(

3 20.03.2019