haWranka komentáře u knih
Po dlouhých letech jsem opět sáhla po Čachtické paní a vůbec toho nelituji. I když je kniha místy až červenou knihovnou (ta 30. léta se nezapřou), tak je i krásně dobrodružná, napínavá, dramatická. Rozhodně jsem ji nečetla naposledy.
Nevím, nakolik je knize podobná rozhlasová hra Českého rozhlasu, tak jsem totiž měla možnost se s příběhem seznámit. Byla jsem naprosto nadšená! A to rozčarování - já vždycky myslela, že kapitán Nemo je srdečný milý pán. Jejda! :)
Moc jsem se na knihu těšila, začátek mě navnadil, ale pak jsem se nějak nedokázala začíst. Pokud jsou u podobně závažného tématu všechny postavy ukradené, pak je něco špatně. Bylo mi vlastně jedno, jak to všechno dopadne, dočítala jsem jen ze setrvačnosti.
Knihu jsem naposlouchala jako audio a musím říct, že právě ta tady hojně kritizovaná honička v lese mě moc bavila. A ani jsem nic neprokoukla. Ovšem závěr byl na můj vkus trochu moc uspěchaný, to mě mrzelo... :)
Hlavně erotika. Ale na druhou stranu, pokud bych měla srovnat s 50 odstíny, tohle je lepší. Autorka dokázala vytvořit uvěřitelné postavy.
Na můj vkus až moc přestřelené, nereálné. A já se potřebuji s hlavním hrdinou alespoň do určité míry ztotožnit nebo ho pochopit, tady se mi to moc nedařilo. Poslední výtka - člověk by řekl, že jde o thriller, ale spíš mi to přišlo jako romantická slátanina s prvky krimi.
I když je to "klasická" červená knihovna, člověk si projde změtí citů a změn názorů na hlavní hrdiny. Nikdo není černobílý, nikdo není čistě dokonalý a charakterní. Musím říct, že mi chvílemi i běhal mráz po zádech a také jsem si poplakala. Ano, je to romantika pro ženské, ale dost temná, chvílemi smutná... Přesto se k ní ráda vracím :)
Kdo má rád červenou knihovnu, nemůže být sérií Gablers zklamán. Knížky jsou plné citu, romantiky, erotiky, ale i humoru, napětí a trochou toho smutku. Když potřebuju jednohubku před spaním, nějaké nenáročné čtení po dlouhém dni, ráda po obou dílech série sáhnu.
Kdo má rád červenou knihovnu, nemůže být sérií Gablers zklamán. Knížky jsou plné citu, romantiky, erotiky, ale i humoru, napětí a trochou toho smutku. Když potřebuju jednohubku před spaním, nějaké nenáročné čtení po dlouhém dni, ráda po obou dílech série sáhnu.
Četlo se to velice hezky, nápad také dobrý. Ovšem já měla trochu problém nějak více si oblíbil hlavní hrdiny. Ne že by byli nesympatičtí, to chraň bůh! Ale... Asi na knihu brzy zapomenu a znovu ji číst nepotřebuji.
Sandru Brown mám moc ráda, ale tak nějak se mi od ní asi víc líbí romány ze současnosti. Tady mi přišla hrdinka taková jalová, hlavní hrdina až moc kruťas a trouba v jednom. No, nevím.
Tenhle případ už byl na můj vkus trochu překombinovaný. Vlastně jsem ho prokoukla téměř hned, aby mě autor vlekl přes různé další teorie zase k tomu, co jsem si na začátku myslela. Ale moc se mi líbila atmosféra i zajímavosti ze světa magie.
Jedna z nejlepších knih od této autorky. A to i přes to, že překvapení se v mém případě nekonalo. Nějakým zázrakem jsem vše prokoukla prakticky na začátku (většinou se mi to nestává). Ale vůbec mi to nevadilo. Postavy patřily k těm sympatičtějším :)
Moje první audiokniha. A musím říct, že byla strhující. Opravdu jsem netušila, kdo za vším stojí. A líbila se mi i ta soukromá linie knihy. Jen byl ten konec na můj vkus až trochu moc natahovaný.
Opět velice dobře napsaná kniha. Bohužel mě tu více zajímala osobní stránka Lincolna a Amelie než případ samotný. Nějak jsem se nemohla začíst. Ale rozuzlení mě opět dostalo!
Tenhle díl byl tak nějak jiný hned z několika důvodů. To nejvýznamnější je asi naprostá změna prostředí a pak taky rozpor v názorech mezi Lincolnem a Amélií. Ale mně se to líbilo mnohem víc než Tanečník. Četla jsem se zatajeným dechem, a mít víc volného času, zvládla jsem knihu na jeden zátah. No, jsem zvědavá na na další díl!
Slabší než první díl, ale na druhou stranu, závěr všechno bohatě vynahradí. No, kdo to prokouknul? Já tedy ne!
Nejdřív jsem si říkala, že milá Betty je tak cynická, až už se mi to nelíbí. Postupně jsem se ale vžívala do její situace víc a naopak jsem si řekla, že bych utekla při první zimě! Teď se jdu vrhnout na další díla, která jsou prý ještě lepší.
King má pro mě osobně takový zvláštní styl psaní. Moc jsem toho od něj zatím nečetla, ale téměř pokaždé to probíhalo obdobně: Zpočátku jsem se nemohla vůbec začíst, začínala jsem číst na několikrát. Pak se něco zlomilo a kniha mě pohltila, nemohla jsem se dočkat konce! A četla jsem jedním dechem.
Právo nálezce je rozhodně hodně zajímavý počin se spoustou osobitých postav (mám ráda závisláky na čtení:). Moc se mi líbila absence nadpřirozena, které jinak autor rád využívá. Já mám od něj radši realistická díla. Celkově jsem byla moc spokojená a těším se na další Kingovy počiny.
Velice dobrá kniha, kdy člověk od začátku do konce neví, co je pravda, co jsou jen představy. Která postava je kladná, která je záporná, která je skutečná... Navíc atmosféra je velmi temná, chladná. Měla jsem rozporuplné pocity, což ale nijak nesouvisí s kvalitou románu. Určitě si od Dorna přečtu ještě něco.