Hanka_Bohmova komentáře u knih

Hodně hutné, spíš studijní materiál než "věc k přečtení".

22.01.2015

Bylo to napsané čtivě, popis tradičního života Gróňanů byl zajímavý, ale že bych se toužila k tomu někdy vrátit, to zas ne.

Nikdo to tu zatím nezmínil - na několika místech mě zarazil (doslova) překlad, nepřirozený slovosled. A jednu větu jsem nerozluštila ani po opakované námaze - pochopila jsem, co chtěl autor říct, ale česky to teda nebylo.

6 22.12.2014

A byla svatba a žili šťastně až do smrti.
... anebo ne? :o)

Výborná kniha, četla jsem podruhé a stále silný zážitek.

1 13.12.2014

Strhující kniha.

Tahle kniha mě hodně nudila. Většinu tvoří doslova opsaná evangelia. Zbytek je takové krátké křesťanské kázání, které už mnoho a mnoho lidí zvládlo mnohem a mnohem lépe... před Mailerem i po Mailerovi.

22.11.2014

Zápisky téměř 30leté manželky a matky, které jako by vypadly z deníčku sebestředné 16leté adolescentky. Byl to záměr? Něco tady krutě zakrnělo. Svoboda pojímaná jako odstřihnutí se od všech "ty" s jejich nároky a potřebami... SKUTEČNÝ ŽIVOT spočívají v tom, že nejsem rušen a obtěžován druhými... kam to asi tak může vést? Jasně, do tmy.

Tahle kniha pro mě byla úplně zbytečná.

4 09.11.2014

Způsob vyprávění hned od první stránky připravuje člověka i na obsah knihy.

S tou neschopností přetvářky bych to neviděla až tak žhavě, sám hrdina říká, že je zvyklý leccos odkývat, chcel-li mít od druhých pokoj, sebereflexi se nevěnuje... do jaké míry jde o "zápas o pravdu" a do jaké míry o prosté setrvávání v navyklém způsobu uvažování, protože vykročení ven je vzhledem k jeho psychickému založení (nebo snad nemoci) opravdu krajně nepříjemné? Není pak hlavní postava v obdobném zajetí jako ti, kdo ji soudí?

Soudící dav má svou únikovou konstrukci v konvencích a strachu z jejich překročení, hrdina má svou únikovou konstrukci v "absurditě života"... jediné, k čemu si může gratulovat, že ta jeho má lepší PR, je modernější a rozhodně zní vznešeněji.

1 06.11.2014

Smělost a energie, jaká se hned tak nevidí. I když moje zkušenost je přece jen odlišná, rozhodně jde o básně působivé a nepřehlédnutelné.

1 04.11.2014

Všechno, co jste si kdy nechtěli přečíst o dětech, potažmo o sobě :o(

Dobře si pamatuju, jak jsem ji před nějakými 15-20 lety vzala doma do ruky a maminka mi říkala, ať to ještě nečtu, až budu starší. Ale já si to tehdy stejně přečetla.

7 21.10.2014

Úžasná věc, vnímala jsem velkou dávku naděje v celém tom "údolí stínu smrti".

1 18.09.2014

Navždy si budu pamatovat své první seznámení s touto knihou. Bylo to ještě na základní škole...a výtisku tehdy chybělo posledních cca 30 stránek. Taková frustrace je skutečně nezapomenutelná! :o)))

Zdá se, že v dnešní tak aktivní společnosti už žádný Oblomov existovat nemůže. Ale když si rozvážím, kolik mých aktivit je ve skutečnosti "pasivitami"... no, hned mi z toho plynou jiné závěry ;o)

Příjemně zaplašilo nemocniční nudu... na dětském oddělení moc rozumných věcí ke čtení nenajdete.

1 01.09.2014

Neodvažuju se knihu hodnotit, mám sporné dojmy :o)

Ústřední myšlenka je cenná. Dnes, po 40 letech, asi část společnosti nepřekvapí, pro část společnosti bude jak z jiného vesmíru. Z knihy je cítit určitá naděje na obrodu (vyšla v 70. letech), ale nemám pocit, že byla výrazněji naplněna. Možná jsem pesimista, ale zdá se mi, že jsme zabředli o to více. Dost možná, že by se autor zhrozil, jak v éře sociálních sítí a několikaměsíčních globálních mód konzumujeme i non-konzumismus.

Mě to nepřekvapuje, ale já narozdíl od autora nemyslím, že lidé se všeobecně mohou (sami od sebe) napravit, jen uspořádáme-li vhodně podmínky a přesvědčíme-li je o vážnosti situace. Stručně řečeno, já věřím na dědičný hřích :o)

Větší problém jsem měla s formou argumentace. Je možné, že jsem byla nepozorná, zaujatá... ale přetrval ve mně dojem, že autor na mnoha místech nevysvětluje, nýbrž dokládá na příkladech. Nemám tedy "brát" věci proto, že si řeknu "ááá, to dává smysl, jasně", ale proto, že "např. ten a ten říká to a to". Jenže to je dost zavádějící. Znáte to: přece všechna sudá čísla jsou prvočísla, žejo. Si vezměte třeba... třeba takovou dvojku. Je sudá a je prvočíslo. No tak vidíte.
Tak asi v tomto smyslu. Kdekoli autor říká, že "mnoho, většina, řada"... a pak uvede jeden příklad, mám sto chutí kontrovat s Jimem Hackerem z Jistě, pana ministře - "Jmenujte šest!"

OK, to je věc důvěry, že autor nezamlčel nebo pro neznalost neopominul nějaký významný protipříklad. Ale mou důvěru poněkud narušuje, když pozoruju místy dost volné zacházení s informacemi, které náhodou celkem dobře znám - tedy např. s věcmi okolo křesťanství. Tam vidím, že na několika místech je skutečně "přání otcem myšlenky" a autor si vyzobává to, co se mu zrovna hodí. Když pak argumentuje obdobně buddhismem, nemůžu se ubránit přemítání, nakolik jde skutečně o buddhismus, a nakolik jde o západní módní odvar buddhismu, zvlášť když přihlédnu k době vzniku knihy a tehdejším módním vlnám.

Sečteno a podtrženo - prakticky po celou dobu jsem byla s autorem v duchu alespoň částečně ve při. Ale to mi nijak nebránilo zhodnotit některé z hlavních myšlenek jako cenné a pravdivé a pokusím se k nim přihlédnout ve své životní praxi.

Pokud to mám pojmout tématicky vzhledem k tomuto webu - možná, že přečtení této knihy velmi ovlivní kolik, čeho a jakým způsobem budete v budoucnu číst. :o))

Měla jsem velká očekávání, která nebyla naplněna. Naprosto mě to nechytlo, většina myšlenkových pochodů hlavní postavy mě nezajímala, rodinné vztahy tvořily tu lepší část obsahu, dějová zápletka mě svou akčností v jinak velmi uměřené knize vyloženě rušila. Neustále omílané myšlenky o válce v Iráku a ateistickém materialismu mi připadaly příliš... explicitně naučné? Spíš jako neorganická sebeprezentace autora, než jako přesvědčivá součást vnitřního světa hlavní postavy.

Napsané je to dobře, ale očividně to není kniha pro mě.

4 13.08.2014

Útlá kniha plná závažných věcí. Zejména poslední část knížky bych doporučila všem, kdo mají problém s Matkou Boží a tradiční podoba mariánské zbožnosti je spíše odpuzuje, než aby jim pomáhal ke spáse. Pro mě to znamenalo opravdu hodně.

08.08.2014

Červená knihovna mě nezajímá, ale slečna Austenová je moje srdeční autorka. Takový talent pro odhalování a znechucování nectností, to se hned tak nevidí. Téměř na každé stránce si (někdy zcela nemístně) říkám "fakt doufám, že taková nejsem" :o)
Každá její kniha je pro mě milým zážitkem.

9 08.08.2014

Nemůžu se zbavit pocitu, že styl a úroveň knihy odpovídá nadšení 13letého pána jeskyně, kterému připadá, že mívá celkem fajn nápady, a tudíž by mohl napsat knihu...

Zhruba na str. 20 jsem si řekla "Ale tohle snad měla být kniha pro dospělé, ne?". Zhruba na str. 130 jsem to vzdala, prolistovala zbytek a sklapla to na věky věkův.

Pro mě tedy veliký omyl. A to prosím čtu sci-fi, fantasy i cyberpunk a důvěrně znám hraní dračáku.

9 27.07.2014

Moc roztahané, ale změna perspektivy na konci dost vylepšila celkový dojem.

26.07.2014

Krásná kniha! Přiznám se, během čtení jsem musela odběhnout na Wiki k životopisu Maestra, prostě jsem potřebovala vědět, kam se to vyvine :o)

Každá Werfelova "životopisná" kniha mě nadchne pro své téma. Zamilovala jsem si Bernardettu, získala jsem nové impulsy ke čtení prorockých knih Bible... a nyní zřejmě začnu poslouchat operu :o))

5 12.07.2014