Hanka_Bohmova komentáře u knih
Tahle kniha mi připadala velmi banální, jako článek v ženském magazínu.
Lehce uplývající čtení, na můj vkus trochu přehnané zvraty a situace - a v kontrastu s tím všudypřítomný motiv ztráty. Pesimista i optimista si vybere :o)
Ač nejde o žádný literární skvost, kniha nabízí čtivou formou informace o Alžbětině životě a představuje ji též jako inspiraci pro nás - i když ta závěrečná aktualizace se mi jeví dost prvoplánová a omezená, což mě vzhledem k věku autorky překvapuje.
Úžasně "živá" věc. Nebylo to pro mě snadné čtení - časté změny místa, času, vypravěče, formy - ale stálo to za to. A taky to ve mně zanechalo pocit, že bych si zas měla přečíst nějakou poezii :o)
Nemůžu se rozhodnout mezi 3 a 4 hvězdičkami, ráda bych dala 3,5.
Snad je to mou tupostí vzhledem k romantickým příběhům (rozhodně ne všem), mám pocit, že jsem četla úplně jinou knihu, než popisuje většina komentářů. Romantika?! Nepřišla mi během čtení na mysl. Zpočátku jsem byla zvědavá, jak se rozehraná situace vyvine, později převládal pocit, že snad čtu absurdní drama, černou grotesku. Dospělí lidé? - interakce party pětiletých spratků. Nepopírám hodnotu negativního zobrazení, může dobře posloužit - ale zde bylo vše natolik odtržené od reality, že jsem nenašla nic, co bych si z této knihy mohla vzít.
Dočetla jsem čistě jen z úcty k autorce. Pokud není chyba na mém přijímači, pak si říkám, že snad celá ta konstrukce byla motivována snahou psát "úplně jinak", proti tehdejšímu kánonu. Pak tedy neupírám autorce body za odvahu, ale pro mě a dnes žalostná ztráta času.
Kniha mi přišla dost školácky napsaná. Je to zajímavý způsob, jak obohatit četbu Písma, ale jako samostatná "krásná literatura" u mě neobstojí.
Toto je "oddychová literatura" podle mého gusta. Svěží, chytré, velmi čtivé.
Re-reading po 8 letech: kritičtější hodnocení. Už při prvním čtení jsem se pro negativa knihy nehodlala zajímat o její druhý díl (který se mi, podle anotace, zdál stavět spíš na tom hůře zvládnutém), ale připadalo mi, že pro to dobré kniha stojí za opakované čtení a pěkný počet hvězdiček. Na to jsem teď změnila názor. Nepovedeného je přece jen příliš.
Falzifikační příběhy jsou stále stejně čtivé, ale Slivův život, to už je vyprávění mnohem těžkopádnější, táhne knihu dolů. V mých očích tomu chybí přirozenost, podobně jako u Weirova Spasitele - jako by zkoušel psát něco, co vlastně neumí. Párkrát jsem také měla pocit, že autor pokračuje nepříjemně dlouho po tom, kdy už je úplně zřejmé, co chtěl sdělit. Přicházely mi na mysl námitky mé dcery při vyučování: Mami, už dost, to stačí, já to chápu, pojďme dál.
Takové Gulliverovy cesty v malém geometrickém.
Místy příliš polopatické. Soudobí autoři by se mohli inspirovat a vytvořit nám podobně názorné dílko, matematických či fyzikálních oblastí i společenských nešvarů jsou k dispozici přehršle :o)
Výborně napsaný učební text. Ač přírodovědec, zrovna v biologii jsem poměrně nevzdělaná, na knihu jsem narazila zcela náhodou při rušení knihovny a rozhodně se jí nebudu zbavovat. Poučila jsem se i pobavila, doporučuji :o)
Větší než malé množství ironie! A proto mám Austenovou ráda, i když romance není zrovna typ příběhu pro mě. Doporučuji jako užitečnou a názornou pomůcku pro zpytování vlastního svědomí :o))))
Výborné, živé popisy velkoměsta a společnosti. Zápletka mě příliš nenadchla, nejraději bych dala 3,5 hvězdičky. Na E. A. Poea jsem při čtení také vzpomněla mnohokrát.
Ráda si přečtu další autorovy knihy.
Kniha mi byla tak moc cizí, že jsem ji dokonce nedočetla. A to se mi stává nanejvýš 1x za 10 let :o(
Čtu už podruhé, poprvé kdysi na gymplu. Dnes se mi zdá trošku nevyrovnaná, některé pasáže bych si klidně odpustila - love story, lékařské poučování atd. Ale vše, co se týká fungování famiglií, mělo šmrnc a spád. Určitě ji nečtu naposledy.
Byla mi doporučena jak klasika ve stylu Agathy Christie - a nezklamala. Lahůdka.
Celkem obyčejná kniha o velmi neobyčejné ženě. U sester boromejek jsem jako mladá holka strávila mnoho pěkných chvil, proto jsem si ráda přečetla i životní příběh matky Vojtěchy.
Vlastně jsem z toho měla stejný dojem jako z dříve čteného Hermafrodita - příběh na mě nezapůsobil. Ale vychutnávala jsem si způsob, jakým je kniha napsaná.
Vražda v domě, a ne jedna. Tentokrát žádný vyšetřovací tým, komandér Dalgliesh řeší záhadu sám. Ponuré a lahůdkové čtení, užila jsem si nejen samotnou detektivní zápletku, ale i "naťuknuté" příběhy jednotlivých postav. Právě kvůli tomu mám P. D. Jamesovou tak ráda.
Nemůžu se ubránit dojmu, že kdyby to napsal někdo jiný, mohla z toho být výborná kniha. V lecčems souhlasím s Adrianou níže. Škoda, protože tenhle styl detektivky je mi blízký, ale bylo toho tolik, co rušilo...
Výborná kniha. Ano, stejně jako jednomu ze čtenářů dříve, připadala mi konstrukce místy trochu umělá. Ale popravdě, mě by stačilo číst ty zápisky, bez dějové linky. Inspirativní.
"... přál si ledové vichry, které by odvály všechno, co znělo po pouhém jazykovém návyku, po záludném druhu návyku, který zabraňoval myšlení tím, že vzbuzoval iluzi, jako kdyby se myšlenkový proces již odehrál a v těch prázdných slovech došel zakončení."
Můj denní chleba :o)
Inspirující kniha denních modliteb může být cestou pro ty, kdo chtějí žít ve větším sepětí s liturgickým rokem a s životem církve, či s konkrétním řádem nebo řeholním společenstvím. Žalmy a jiné úryvky z Bible, zasazené do proměňujícího se kontextu (život některého světce, svátek či slavnost, liturgické období, či prostě jen úvozující věta nebo antifona) nabízejí stále jiný, živý pohled na texty Písma.
Navíc je to svou hmotností docela dobrý nástroj sebeobrany. Nevím, zda jde pořídit do čtečky, ale lidem slabší konstituce nebo s malou kabelkou bych to doporučila. My "papíroví" budeme naopak čerpat požitek z toho, že tutéž knihu bereme do ruky den co den a ona nese kus naší životní historie.