Habana komentáře u knih

Marcos Teja, hlavní protagonista Znamenité mrtvoly nás zavede do světa, kde záhadný virus vyřadil z jídelníčku maso zvířat. Lidé jsou vynalézavý a umí si poradit… a copak je to za život bez jitrnic, bůčku nebo knedla, vepřa, zela? (rozuměj máme to rádi hezky česky)
Dystopická novela poukazuje na lidstvo jako na stádo bezcitných a hloupých ovcí, jenž poslouchá, neptá se a nepochybuje. A proč se ptát, kdy vláda ví vše? Mají tolik odborníků a lékařů… Bohužel plytké a nevěrohodné dialogy či přehnané chování postav stahují děsivost příběhu, kde lidé jí lidi.
Čtenář nemá šanci si oblíbit postavu ani na straně pojídače nebo na straně pojídaného. Odehrávající hrůzy jsou chrleny bez přestávky - příprava masa a chod mrazíren je psán jako manuál (naporcuj si svého člověka) bez emocí. Je to škoda neboť pohnutí a pocitů může kniha vyvolat mnoho. Nakonec čtenář může být k titulu stejně chladný a strohý jako on k němu.
Znamenitá mrtvola je jen připravené jeviště a kulisy, ale bez herců, kteří by dílu vdechli život. I přesto se jedná o kruté a syrové čtení a jistou pachuť na jazyku zanechá.

● rychlý děj
● kulervoucí konec
● detailní přiblížení alternativní potravy pro lidstvo

○plytké dialogy
○ postavy nemaji propracovaný charakter
○ myšlenka není plynule zapracovaná do díla

3 05.08.2022

(SPOILER) Na knihu jsem se těšila, neboť draci jsou přece super, ne? Začneme pozitivně. Autorka má příjemný styl psaní, je znát, že ví co dělá. Kniha se čte jednoduše, rychle a plynule, ale jsou tu negativa, která hodnocení snižují. Jedná se o nelogičnosti, které se v titulu objevují. Postavy občas vyskočí ze svých rolí a chovají se podivně, nelogicky k nastalým situacím. Často je i na hlavu chování organizace Řádu.
Celkem mě pobavilo, když se nejvyšší hlavouni této sekty vydali na milost a nemilost nejobávanější příšeře v zemi... Proč ne, že? Pyrotechnici taky střihají drátky stylem buď a nebo, bez osvědčeného postupu. Pokud to nevybuchne, tak je v pořádku si vzít bombu dom... to dá rozum.
Svět je anonymní, pointa zápletky vysvětlena na koci v jednom rozsáhlém monologu. Hlavní postavy se pořád hádají a chtějí se pozabíjet a vlastně ani nevím, proč to neudělali. Asi bude složitější odpravit draka, ale drak byl celej žhavej trhat, byl by klid.
Celkově mi to přijde příběhově děravé. Na druhou stranu je to napsané kvalitně a má to mnoho potenciálu. Tak z toho zůstávám pořád dost rozpačitá.

3 01.11.2020

Hunger games má jednu velkou vadu. Že je často zkratkovitá a neposkytuje více prostoru pro seznámení se světem, ve kterém se čtenář nachází. Co však na této knize či sérii je velice neobvyklé v a jedinečné je zpracování politiky, emocí a machinací.

Dítě tmy je celkem jednoduchý horor, který je více atraktivní svou nehororovou částí. Ač to zní podivně, tak Pech umí psát běžné lidksé situace, postavy mají logické charaktery a vše se čte jednoduše a člověk se zasměje. Horor, gore scény zde byly a neříkám, že by nebyly dobré, ale neměly moc logičnosti. Spíše taková slepenina, amulet, krev, bestie a úchyláci. Raději bych viděla více propojenosti a informací.

3 27.05.2020

První díl Ilusie byl pro mě velice rozpačitý. Na stránky se nám nahnal nový svět, dost divný chlapi ze Severu a maniodepresivní Sarai. Vše to bylo protkáno samou akcí a autorka si se mnou pinkala sem tam a zase zpátky. Čtení prvního dílu bylo mnohdy až úmorné a tedy druhý díl jsem rozhodně nechtěla. Byla jsem nervózní z toho, že bych něco podobného, řemeslně nedotaženého, měla číst zase a rovnou přes 600 stran.
Ale shodou jistých náhod se mi Ilusie dostala do rukou v prosinci 2019 a řekla jsem: "Ok, kniho, voníš hezky, tak uvidíme." (Pokud patříte mezi čuchače knih, je to fakt totální bomba!)
Autorka mě velice překvapila. Chyby z jedničky se vytratily. Jako bych četla text od úplně jiného autora. Je pravda, že mnohdy spisovatelka ujíždí na nehodících se scénkách, které jsou spíše trapné, ale eliminovala je natolik, že seveřané jsou velice sympatický a dějové linky vtahují tak rychle, že Ilusii těžko opouštíte. Největší klady vnímám hlavně u charakterů postav. Jsou neuvěřitelně zpracované a fandím tomu, když se autor nebojí odhalit jejich slabiny, klady, zápory a více méně vše, co je běžné u ne - románových lidí.

Vážně smekám a doufám, že Ilusie si ponechá stále stejnou tvář, kterou předvedla.
Děkuji za příjemné čtení.
Habana

3 01.03.2020

Je těžké dostat se k autorovi, tak, aby z toho byl jeden moudrý. Ale když už se to stane a jeden se začne orientovat, je tohle dílo vážně něco.

3 01.03.2019

Kniha od "neznámého autora" je na prvním místě líbivá svým vzhledem a na druhým dokáže rovnou vtáhnout do děje. Celkově mi vyhovoval styl vyprávění i humor knihy. Co mi moc nesedělo bylo dost časté upozorňování Larse, že není takový super hero, jak se od něj očekává a tím hodně ztrácel na kráse. Přeci jenom takovéhle akční kousky si člověk hltá hlavně kvůli ultramegakillerským postavám, víme?
Ohledně dějové linie neříkám že to je všechno ok. Měla jsem pocit, že se autor odklonil od dějové linky Dana a vlítnul na dějovou linku zazobance a jeho prsatice. To mi trochu nesedělo. Ke všemu, když Dan se zapletl do stejné aféry, do které se zašmodrchal i Lars.
Celkově knihu hodnotím velice kladně. Velké body příběh nasbíral na konci!

3 27.08.2018

V jednoduchosti je krása, v mléku je škraloup.
Asi tak bych popsala sbírku básní Rupi Kaur. Je fakt, že knihy vybírám dle toho, co si o nich v kostce přečtu nebo jaký mají obal, či poslední fakt... je ve slevě? Rupi měla zajímavý reklamní tahák "plné zneužívání a sexu a všech jiných nechuťáren co má Habanka ráda". Ale bohužel to není TO (ne není to King), co jsem očekávala. Kniha mi slouží velice dobře, když mám hodně vína a proto již není černobílá, ale místy rudá a růžová. A taky počmáraná. To ve mě asi evokovaly ty holé stránky a nechci si připustit, že bych vyhodila tolik peněz za poloprázdnou knihu. Na to jsem moc velký škrt.
Sbírka se rozděluje do čtyř kapitol a každá má své NĚCO. Z toho poslední kapitolka je taková zašívárna pro feministky.

Prostě náš kvapný život nejspíš potřebuje rychlou literaturu, ale i přesto že Kaur ospravedlňuje svou knihu jako moderní poezii, není v tomto díle vůbec nic, co by mě natolik uchvátilo. Teda pokud už nezdolávám druhou lahev vína. To už je samozřejmě Mléko a med vrcholný dílo, které musím dopisovat.

3 11.02.2018

Jako první jsem objevila film. Jaký jiný film si chcete pustit k vaření, než příběh první pornohvězdy? Pro jistotu jsem jej ztlumila, aby manžel nedostal podezření že se dívám na porno přes den. Pro jistotu jsem byla stále ve střehu v případě vzdychacích akcí odhodit vařečku a stopnout film.
Ale překvapení pro mě. Nechala jsem spálit vše co jsem dosud vařila a hleděla na osud, který nebyl nikterak obohacen štěstím. Já ale štěstí nalezla v podobě knihy, která byla předlohou pro tento snímek a mohu potvrdit, že kniha byla velice silným zážitkem.
Neshoduji se s čtenáři pode mnou, že nevěří tomu jak někdo může být tak naivní. Já tvrdím že ano. Může a pro ty co pořád tvrdí opak. Napište mi vzkaz. Doporučím knihu u které jsem mlátila hlavou do zdi, jak mohla žít lidská bytost tak neuvěřitelně hloupá.

Kniha je velice poutavá, je i ten typ knihy, která vás rozlítí. Neříkám, že vše co Linda dělala bylo bez jejího přičinění, ale to je lidská vlastnost, dělat chyby. Jednat tak jak si myslíme, že je pro nás v dané situaci nejlepší.

Můj názor je takový, že je to zajímavá autobiografie, která nás zavede do úplně jiného světa, kam se jen tak nedostaneme "pokud nechceme". Zároveň tvrdím, že vaše odmítání toho že by to tak mohlo být, je jen nalhávání. Protože stejně tak to okomentovala Linda - naši čtenáři by byli deprimovaní -

Ženský thriller, který se čte vlastně sám. Jako obvykle tu máme zničenou ženu, nechutně bohatého a majetnického muže no a psycho může začít.
Kniha staví na několika aha momentech. První je opravdu AHA! a ač může mít čtenář chvíli pocit, že se nudí, autorky mu to naservírují pěkně do ksichtu.
Při odhalování tajemství a příčin je to však takové nikterak silné. Nemáme tu ani hlavního antagonistu, ani protagonistu. Je to spíš o tragédiích, které charaktery zformovaly do nynější podoby.
Epilog mi přišel naprosto zbytečný, spíš to podtrhlo tu snahu šokovat za každou cenu. Určitě by se kniha bez něj obešla.

2 05.05.2024

Pokud jste příznivci akčních fantasy, nesmíte opomenout si přečíst Zlatou Grai. I když se na první pohled zdá, že jde o román sladké chuti, mýlíte se. Kristina Waagnerová , doposud neznámá autorka, vypráví příběh o světě, kde musíte chtít víc, než ostatní, kde je potřeba hodně páry a odhodlání přežít a rozvíjet se.

Titul nás zavede do země Aithra, která je po Pádu hvězd rozdělena na království Arachryst, kde žijí urození jorrei, potomci andělského lidu, divokého Stínu a Temné sarreijské bašty, kde přežívají krvelační sarrei. Tito nadlidé, získávají svou moc z padlých hvězdných trosek a samotných hvězd. Každá frakce podléhá jiné hvězdě. Denní hvězdy Maintré náleží jorrei a hvězdy Chribdy zase vládnou sarrei. A jestli se vám to zdá jednoduché, tak přidejme ještě druidy, grai, draky a sitty.

Než se čtenář setká s mladou dívkou, která unikne ze Stínu, autorka na něj hodí obrovské množství informací. Ty si prostě zpočátku nedokážete pořádně zaškatulkovat a uchovat v paměti. Až po přečtení Zlaté Grai začíná úvod dávat smysl. Z mého pohledu je to skutečně škoda a může to čtenáře odrazovat.

A to by o hodně přišli.
Příběh talentované Isarell, potomka téměř vyhynulého kmene Grai, je napínavý a fascinující. Sledujeme knihu z pohledu třetí osoby a vstupujeme do světa, kde se vše řeší
silou a bojovností. Autor je k postavám nekompromisní a ty si často sáhnou až na dno svých schopností a možností. Hlavní zápletkou prvního dílu je šplhání Isarell po společenském žebříčku.
A proč?
V podstatě proto, že jí to bylo řečeno. Tato dívka, později žena, vždy dělá jen to, co se jí řekne.

Čtenář si nejednou klade otázku, zda má vlastní vůli, nebo zda vůbec chce o svém osudu rozhodovat sama. Často jsem přemýšlela o tom, jestli není až moc poslušná vzhledem k vytváření jejího divokého
charakteru a neslouží samotné autorce jen jako loutka v příběhu, oplývající intrikami a zajímavějšími jedinci. Nejpozoruhodnějšími postavami, vzbuzující zvědavost, je královna Ymira, vůdkyně klanu divoženek, a ambiciózní princ Damión. Jejich osobnosti mezi řádky doslova ožívají a jejich osudy nenutí autora obcházet pravidla vlastního světa.

Zlatá Grai nabízí skvěle vystavěné napětí, akci a postupné vtahování do děje. Spisovatelka i bez předchozích zkušeností dokáže nadchnout a podat zajímavý svět a osudy lidí. Čtení jsem si užila a Zlatá Grai ve mně zůstala, takže se k Aithře plánuji vrátit. ALE

Slabinou románu je, že obsahuje spoustu informací, bez kterých se v podstatě obejdete. Autorova snaha napsat vše, co vymyslel, knihu zbytečně komplikuje a zamotává. Dalším problémem jsou zákony, které v Grai fungují a často skřípou a jak už jsem psala dříve, ohýbají se podle potřeb příběhu.
Občas se fungování království zachvěje pod kostrbatým nastavením a jednáním vystupujících.

Vyprávění o Isarell a jejím výcviku je někdy dlouhé, někdy zkrácené a roky uběhnou ani ne po dvou stranách. V tomto ohledu je příběh velmi nevyvážený.

Všechny nedostatky se však zdařile a efektně skrývají pod napětím a atmosférou, kterou titul doslova dýchá.

Zlatou Grai mohu doporučit.

2 13.12.2023

Debut J. Kral je ve své podstatě celkově povedený detektivní thriller. Řekla bych spíš pro ty co nevyhledávají nějaké masakry, krev a vnitřnosti. Děj odehrávající se ve Švýcarsku začátkem prosince, nás zavede k mrtvole ženy s pořezaným až odřezaným obličejem. Slibný a čtivý začátek. Jenže postupem času, jakmile se na scéně objevují hlavní kriminalisté Simon a Camille, začínáte se trochu nudit. Vztah mezi protagonisty nemá žádnou jiskru a chemie mezi nimi moc nefunguje.
Tvář je román, kde vyšetřování probíhá z bodu A do bodu B, prostě se tahá figurkami na hracím plánu. Hodně prostoru je často věnováno postavám, které nemají ději nic moc co nabídnout. Za to prostě hvězdy musím odebrat.

Ale pořád se jedná o nenáročné a příjemné čtení na večer.

2 12.10.2021

Agentura je celkově jedna velká vykrádací akce od dalších jiných akčňáků a seriálů. Ale to přece nevadí. Tenhle žánr, kde jsou nadpřirozené schopnosti, katany, krev, Náckové, Valkýry a jeblý lidičkové, to se dá číst pořád a pořád dokola. Agentura je místo, kde si autor fakt dělá co chce. Když potřebuje potěšit své ego, tančí nám přes stránky Japonky - školačky (protože prostě vždycky to musí být školačky) , které mají buď ostrou katanu, pusu nebo všechno najednou. Škoda, že Štefko postavy hrozně přepálil. Buď mu odpuštěno vše, ale Katharine... ta se mu odpustit nedá.

No ale, takto... uvidíme co bude dál. Chtělo by to zfackovat hrdiny, přidat špetku logiky a já si Kill Billa, X - meny a boj proti Němcům, ráda užiji znovu. :)
Habana

2 16.02.2020

Ať už je otec autora literární super hvězda, Hill ho tímto dílem i celkem dobře přesahuje. Synáček píše více úderněji a nemá prostor pro odskakování od děje. Vánoční říše má skvěle vystavené postavy, které zaujmou a hlavně se dobře pamatují. Slušně mi tahle kniha připoměla Osvícení a to nejspíše "darem" které postavy berou často jako prokletí.

2 20.01.2020

Vulgární... já tak nějak nechápu, proč někdo plácá energii na toto slovo, aby vystihl Mansona. Vždyť to má ve jméně. Marilyn Vulgární Manson. Je to obdobné kdybych řekla o Bibli... tahle kniha byla vážně svatá.
No ale jádru pudla... Mansona. Je fajn, že něco takového vylezlo na povrch. Upřímně mi přijde, že ten člověk je prostě magor a je to dobrej magor. (A tady řeknu... já magory vážně moc ráda.) Manson nedělá umění, Manson je uměním. Ten kdo ho nechce pochopit jej nepochopí a ten kdo jej chce pochopit ho taky nepochopí.
Za mě je kniha takovou sondou do života, který bych nechtěla vést. Ve výsledku je to samota, která nás nutí se vrhnout do propasti. Manson se vrhl do propasti, která ničí lidi... on se tam stal králem.

2 08.07.2018

(SPOILER) Štefko je pro mě zvláštní brouk. Snažila jsem se přečíst "Mrtvý kráčí po zemi", ale díky vtipným hláškám v každé větě, jsem to vzdala.

Dílo "Nikdy se nepřestala usmívat", mě okouzlilo a to hlavně vzhledem obálky. Miluji tyto typy ilustrací...

Kniha mě brala od začátku do středu, kdy jsem musela knihu odložit. Kniha je útlá a jak rychle pohltí, tak rychle pustí. To co jsem v knize nesnášela byly pasáže minulosti, kdy si člověk vyslechl celé rádio... (které prostě není podstatné). Často mě zarazily obraty... nikdy jsem netušila jak se mlha může plazit po špičkách stromu jako závoj "mrtvé" nevěsty... To mě od čtení odradilo, protože pokud se mohu smát u scény, která má vypadat pochmurně.
Dle mého má Štefko co nabídnout, ale nějak si nejsem jistá v jakém žánru a myslím si, že ani pan Štefko ještě netuší co mu svědčí. :)

Ovšem se nebráním přečtením dalšího jeho díla, snad už se dostanu dál než do středu.

----------------------------------
Když se k publikaci vracím po pár letech, musím upravit svoje hodnocení, podobně jako Štefko upravil svou knihu u druhého vydání z roku 2021. Určitě bych doporučila upravenou/ novou verzi, která postrádá divné slovní obraty a jiné mouchy, které jsem vytýkala. Kniha je čtivá, příběh poutavý, ovšem zvolená pointa by dala zabrat asi ne jednomu zkušenému autorovi. Často jsem narazila na nesoulad toho, co román vypráví a jak to bylo řemeslně zpracované.
SPOILER
Zážitky Alexandry, které přebírala od jiných lidí (žen, kvůli příběhu), mají tu vadu, že jsou psané pořád stejně. Jak to lépe vyřešit... Pro čtenáře bylo nutné vyvolat dojem, že zločiny páchá pouze jedna osoba, ale ve skutečnosti je páchal pokaždé někdo jiný, Alexandra jen přebrala zážitek. Určitě bych viděla větší práci s Intermezzy, které autor předkládá, neboť mluva a uvažování jsou stále totožné i když se jedná o jiné charaktery. Jak jsem řekla, je to těžké na zpracování a Martin se s tím popral tak, aby z toho nevznikl blábol. S tímto se samozřejmě pojí i to, že různé informace o Alexandře neseděly, ale v pohodě. To jednoho donutí pátrat, která mlátí, to je super.
Nakonec jsem jsem tam viděla hodně vratký motiv Alexandry, proč to všechno vlastně vzala na sebe. Podobnost příběhu se Zelenou mílí od Kinga je tím hodně výrazná, ale ten motiv slabší.

Za mě se budu zase opakovat. Nechť autor píše hodně, hodně thrillerů. Sedí mu to a tuším, že každou vydanou knihou, toho bude míň a míň na rejpání, což pak způsobí mé kratší komentáře.

2 30.03.2017

Kapča má jediný své mínus v tom, že vyjel s prvotinou, která nebyla dotažená. Kniha má zajímavé prostředí, neoriginální děj a samoúčelné scény.
Co se mi velice líbilo na díle byly charaktery Davida a Roberta, ostatní postavy byly k ničemu a to i celý charakter hlavní hrdinky... Kniha láká svým prohlášením, že jde o nechutnosti ze kterých se bude člověku zvedat žaludek. Osobně jsem četla více morbidit, než tuhle lehkou a stravitelnou polévku. Je to takový zeleninový salátek a scény jsou psané takovým stylem, že čtenáře navádí na to jak si co má představit ovšem dle mého umělci umí navodit scénu ze které není dobře a umocní ji představivostí individuálního čtenáře. Tedy... Pokud popíšu do detailu jak přesně projel šroubovák okem a co všechno svou cestou poničilo a kde co teklo, nenechám takový dojem, jako když napíšu že šroubovák projel okem. Každý z nás nechá fantazii, která vyobrazí jak to celé proběhlo i bez vodění za ručičku.

Autor by se hlavně měl zamýšlet i nad stupidními dialogy, které vedou postavy a zároveň jsem byla i zoufalá, když několik postav za sebou vyprávělo svou minulost, která příběhu nijak nepomohla a bylo to k ničemu. Je pravda, že by kniha chtěla škrtání a více logiky. Spousta postav je plochých, nudných a zcela zbytečných.

Mám ráda české autory a Kapča bude určitě velice čtivý a úspěšný v tom co dělá, ale chce to trochu méně roztěkanosti a umění uchopit řemeslo.

Za mě 2 hvězdy, ale určitě se těším na jeho další dílo.

2 22.12.2016

Knihu jsme četla ve 13-ti, pak v 16-ti a znovu ve svých dvaceti letech. Jsem ráda, že je napsaná tak jak je a že události byly skutečné. Nejsme magor, nelibovala jsem si v popisech mučení. Jen jsem toho názoru, že zlo by nemělo být utajováno. Ve světě se dějí hrůznější věci a tímto můžeme být na pozoru.
Kniha se těžko dá hodnotit. Pokud by se mi líbila nevypovídá to o mě, že jsem deviant...? A zároveň ani neřeknu, že se mi nelíbila a že jsem byla naprosto otřesená tím, co jsem se dozvěděla. Kniha bude vždy patřit na viditelnou část mé knihovny. Je to zvláštní.... Jsem otrokyní knihy Byla jsem otrokyní v satanské sektě.

2 14.12.2015

Musím upřímně říct, že to co mě zajalo byl název knihy. Celkově jsem knihu přecházela a odolávala všemu co poukazovalo na knihu jako na "super". Pak jsem šla do své oblíbené knihovny, počkala dva měsíce a knihu si vzala.

Pak jsem ji po 20 stránkách zase vrátila, pustila si audio. To jsem vypnula, stáhla jsem i film, koukla na film, sáhla si e-knihu. Došla jsem až na 300 stránku a pak jsem to zase smazala. Co mě tam upoutalo byla Lisbeth.... no a tím to skončilo. Ani tento aspekt nebyl dostatečným, abych vydržela.
Už je to celkem doba kdy jsem se u knížky tak hrozně nudila. Nudila a statečně vzdorovala.

Bohužel nejsem schopná číst a nudit se. Nějak mám špatnej pocit ze sebe, že jsem asi špatná cílovka a to jsou z toho všichni hotový.

2 17.11.2015

Moje dokonalá a úchylná maličkost si samozřejmě knihy všimla a stejně tak, jak oplzle osahávala obal "Byla jsem otrokyní v satanské sektě" jsem hladila i tento. Přistihla jsem se rvát knihu pod triko, jako by přítomná důchodkyně snad usilovala o ten samý titul. "Sorry babčo!"

Je to dost dlouho, kdy jsem měla z knihy špatné spaní.... Ani ne jako z námětu, ale z té blbosti hlavní postavy....
Kdy se vám stalo, že hlavní postava se vám hnusila? Proč mi náhle přišlo, jako by si sedl zneužitý chudák, manželka násilníka, nevychované děcko, narkomanka, neschopná matka, pornoherečka, naivní kráva a řekli si: Co kdybychom napsali něco společně....

Pokud je to vážně celé autobiografické, tak se trochu domnívám, že patřičné ústavy nefungovaly. Že hlavní hrdinka se nepoučila ani z toho, že byla vystavená smrti jako sexuální otrokyně. Že po tomto zážitku si nevážila života a zničila ho i svým dětem. Že někdo takový byl stále hrdý na to, jak si vede a přesto se měla stydět a odprosit svou matku a celou svou rodinu. Tuhle ženu měli přivázat v pokoji a nedovolit jí mít děti, protože dle mého ona není člověk, který by mohl schopně a zodpovědně vychovávat děti a co hůř, i když si to růžově malovala neuměla se k tomu postavit.

Kniha mě znepokojila, ne tím co se děje ve světě, ale tím, že někdo takto hloupý a natvrdlý. To nebylo o hrdosti, ale o blbosti. Téměř to není k politování....
Ano, část s mučením a uvězněním ano, to beru. Přeci jí jen bylo 16, ale to co se událo potom... to už je více méně její podpis. Za to nikdo nemohl... nikdo. A udivuje mě, že labilní ji uznali až kdypak... Všichni museli počítat s tím, že po tomhle incidentu jistě bude labilní. A přesto, jakým způsobem autorka popisovala hrůzy, které zažila... Si života poté nevážila. A bez studu si troufám říct, že možná sebevražda ....

2 01.06.2015