Habana
přečtené 156
Zemři, Kaine: Svatyně
2022,
Ludmila Svozilová
Ludmila Svozilova je velice zajímavé pozorovat v tvorbě. U sbírky povídek Hřbitov bílých králíčků si mohl čtenář přečíst pár lehce duchařských textů. V prvním díle Sběračka kostí už si autorka více hrála s motivem biblických příběhů a matením čtenářovi mysli. Pak přišel mysteriózní thriller Achernar a L. Svozilová se již ponořila do mnohovrstvého vyprávění a tajemných, téměř psychadelických scén. V roce 2022 vydala první díl románu - Zemři, Kaine: Svatyně a soudě dle čtenářských ohlasů, je vidět, že úroveň svého psaní opět pozvedla. Příběh o mladé Matyldě Eliáškové nás zavede do pražské firmy Wersent, kde pracuje jako fotografka. Protože si román už od počátku hraje s čtenářem jako grizzly s turistou v trepkách, bude trochu složité titul přiblížit a vyvarovat se spoilerům. Čím si u L. Svozilové můžeme být jisti, je to, že jde přímo k jádru věci. Už od prvních stránek, kde hlavní hrdinka a její lehce excentrický šéf fotografují mrtvá dětská těla, začíná být čtení hodně znepokojivé. Atmosféra a napětí knihy čtenáře od počátku nemilosrdně strhnou a otazníky, které se nad dějem vznáší, nechává z velké části prozatím stranou. Je jasné, že se ve Wersentu děje něco podivného, ale jak se stránky obracejí, nejsme si jisti, co. Je to něco mystického a nadpřirozeného? Nebo je to realita prožívaná vyšinutou psychikou? Děj se ohýbá, kroutí a stáčí jako klubko hadů a autorka bezohledně pokračuje ve svém příběhu dál. I v Zemři, Kaine – Svatyně je vyprávění zvoleno v ich – formě z pohledu hlavní hrdinky. Matylda Eliášková je postavou se silným ženským charakterem a vlastnostmi. V určitých pasážích a navzdory jejímu věku, je až neuvěřitelně vyspělá a zrála. Takový typ protagonistek je pro L. Svozilovou typický, což ale vůbec není na škodu. Dalším společným rysem jejich děl jsou, nejednoznačné scény, balancování na hranici reality a mystiky často s prvky biblických příběhů. V jedné z dřívějších recenzí jsem její texty přirovnala ke kaleidoskopu a za svým názorem si stojím. S každou další vydanou knihou je pro čtenáře obtížnější bezpečně se ve vystavěných kulisách orientovat. A tak mu nezbývá nic jiného, než pokorně čekat, co mu L. Svozilová naloží, aby se s tím popral. A co když už je to celé až zbytečně komplikované? V chytře vymyšlené zápletce je tolik odstínů, že se pravda stává lží a naopak. Čím více stránek však otáčíte, tím blíže jste k rozluštění tajemné záhady. A po dočtení si říkáte, jestli jste konečně na všechno přišli. Dovolte mi, abych vám dala odpověď: Ne! Titul nabízí více hlavních postav a to zejména mužů, kteří mají jako obvykle potřebu vládnout, řídit a množit se. Charaktery aktérů jsou přirozené, srozumitelné, a proto uvěřitelné. Mezi řádky cítíme bolest, zoufalství a nenaplněnou lásku, kterými postavy trpí, ale jejich osudy nikdy zcela nešokují ani nepřekvapí. Čtenář je zkrátka očekává a přijímá. To je od této autorky opravdu zajímavý a osvěžující způsob psaní. Závěr trpěl několika nelogičnostmi. Nejvíce pro mě vynikl nešvar v podobě jistého handicapu hlavního hrdiny, který v jednom napínavém okamžiku zmizel. Z hlediska důležitosti tohoto postižení to byla velká rána mezi oči. V Zemři, Kaine jsem se osobně setkala možná až se zbytečným kroucením příběhu, které mi ve finále nedávalo smysl, a jisté věci se setkaly s mým nepochopením. Ale to je jen názor jedné ženy. Zemři, Kaine – Svatyně do čtenáře vrazí jako náklaďák a nekompromisně jej drtí pod koly na placku. Poslední čtvrtina románu však celkem chladne a táhne se jako med. Konečné pasáže se už zase vrhnou do zběsilého a záhadného tempa a L. Svozilová si kypří půdu pro druhý díl. Každopádně jsem s titulem velice spokojená. Udrží vás v pozoru, řekne vám, co si máte myslet a jak na to reagovat. Kniha vás sejme a vyvolává ve správný moment otázky: Co bude dál?... celý text
Aréna smrti
2010,
Suzanne Collins
Hunger games má jednu velkou vadu. Že je často zkratkovitá a neposkytuje více prostoru pro seznámení se světem, ve kterém se čtenář nachází. Co však na této knize či sérii je velice neobvyklé v a jedinečné je zpracování politiky, emocí a machinací.... celý text
Zlatá Grai
2021,
Kristina Waagnerová
Pokud jste příznivci akčních fantasy, nesmíte opomenout si přečíst Zlatou Grai. I když se na první pohled zdá, že jde o román sladké chuti, mýlíte se. Kristina Waagnerová , doposud neznámá autorka, vypráví příběh o světě, kde musíte chtít víc, než ostatní, kde je potřeba hodně páry a odhodlání přežít a rozvíjet se. Titul nás zavede do země Aithra, která je po Pádu hvězd rozdělena na království Arachryst, kde žijí urození jorrei, potomci andělského lidu, divokého Stínu a Temné sarreijské bašty, kde přežívají krvelační sarrei. Tito nadlidé, získávají svou moc z padlých hvězdných trosek a samotných hvězd. Každá frakce podléhá jiné hvězdě. Denní hvězdy Maintré náleží jorrei a hvězdy Chribdy zase vládnou sarrei. A jestli se vám to zdá jednoduché, tak přidejme ještě druidy, grai, draky a sitty. Než se čtenář setká s mladou dívkou, která unikne ze Stínu, autorka na něj hodí obrovské množství informací. Ty si prostě zpočátku nedokážete pořádně zaškatulkovat a uchovat v paměti. Až po přečtení Zlaté Grai začíná úvod dávat smysl. Z mého pohledu je to skutečně škoda a může to čtenáře odrazovat. A to by o hodně přišli. Příběh talentované Isarell, potomka téměř vyhynulého kmene Grai, je napínavý a fascinující. Sledujeme knihu z pohledu třetí osoby a vstupujeme do světa, kde se vše řeší silou a bojovností. Autor je k postavám nekompromisní a ty si často sáhnou až na dno svých schopností a možností. Hlavní zápletkou prvního dílu je šplhání Isarell po společenském žebříčku. A proč? V podstatě proto, že jí to bylo řečeno. Tato dívka, později žena, vždy dělá jen to, co se jí řekne. Čtenář si nejednou klade otázku, zda má vlastní vůli, nebo zda vůbec chce o svém osudu rozhodovat sama. Často jsem přemýšlela o tom, jestli není až moc poslušná vzhledem k vytváření jejího divokého charakteru a neslouží samotné autorce jen jako loutka v příběhu, oplývající intrikami a zajímavějšími jedinci. Nejpozoruhodnějšími postavami, vzbuzující zvědavost, je královna Ymira, vůdkyně klanu divoženek, a ambiciózní princ Damión. Jejich osobnosti mezi řádky doslova ožívají a jejich osudy nenutí autora obcházet pravidla vlastního světa. Zlatá Grai nabízí skvěle vystavěné napětí, akci a postupné vtahování do děje. Spisovatelka i bez předchozích zkušeností dokáže nadchnout a podat zajímavý svět a osudy lidí. Čtení jsem si užila a Zlatá Grai ve mně zůstala, takže se k Aithře plánuji vrátit. ALE Slabinou románu je, že obsahuje spoustu informací, bez kterých se v podstatě obejdete. Autorova snaha napsat vše, co vymyslel, knihu zbytečně komplikuje a zamotává. Dalším problémem jsou zákony, které v Grai fungují a často skřípou a jak už jsem psala dříve, ohýbají se podle potřeb příběhu. Občas se fungování království zachvěje pod kostrbatým nastavením a jednáním vystupujících. Vyprávění o Isarell a jejím výcviku je někdy dlouhé, někdy zkrácené a roky uběhnou ani ne po dvou stranách. V tomto ohledu je příběh velmi nevyvážený. Všechny nedostatky se však zdařile a efektně skrývají pod napětím a atmosférou, kterou titul doslova dýchá. Zlatou Grai mohu doporučit.... celý text
Líp už bylo
2022,
Jiří Sivok
Jihočeši si s hororem umí poradit, to už víme. Ale co říkáte na atomovky pršící okolo a devastující zem? Či nulová porodnost? Že je to dost na prd? Ano. Dle Jiří Sivok totiž Líp už bylo. Starosti všech na planetě se smrskly jen na jedno – přežít. Dystopická novela s prvky hororu čtenáře usadí pěkně u Českých Budějovic v roce 2045. Vmete mu do tváře zmar, bolest, beznaděj a jadernou zimu. Setkáváme se s postavou Cappyho, vědce, který se snaží v nehostinném prostředí přežít a narazí přitom na rodinu Sněžínovu, která má stejné hobby. Jejich spojení je tragické stejně tak, jako vše okolo. Při společném putování zasvěcují čtenáře do nepřátelského světa. U žen nemožná reprodukce totiž mění lidi na bestie bez morálky a hranic. Proč? Protože za pár let nebude nikdo, kdo by je soudil a nebude nikdo, kdo by přebral jejich odkaz. Všichni zemřeme, takže s**t na to! Přesně tímto heslem se řídí frakce Harkonnenů pod vedením Jana Hartla, který si ze Zoo Hluboká udělal vlastní zábavní park. Bez jakýchkoliv zábran a skrupulí se baví mučením a trýzněním lidí, jež chová v klecích a voliérách. Správně odhadujete, že se osudy Harkonnenů a Cappyho s rodinou, protnou. Krátká novela je nabitá akcí a autorův styl psaní je mi blízký. Tedy pokud pominu občasnou snahu umělecky vylíčit metafory a obraty. Z mého subjektivního pohledu by vyprávění zasloužilo delší zpracování, neboť by se Jiří Sivok mohl vyhnout cpaním všech potřebných informací do někdy až umělých dialogů a možná by se vyhnul i pár logických chybám, které si uvědomíte, když jste rejpal. Co zasluhuje moje vřelé díky je postava antagonisty Jana Hartla. Skvěle vykreslený zmetek umocňuje prožitek z příběhu a velice mu sluší. Obecně autor dokáže ve svých románech vždy vypíchnout nějakou figuru, kterou si zapamatujete. Jen si vzpomeňte na to příšerný mimino ve Smrt bývá nehezká. Líp už bylo, tedy stojí za přečtení. Je to svižné, jasné a plné bezmoci ale naděje umírá poslední a tím se řídí i Jiří Sivok vydávající pod značkou Nakladatelství Golden Dog... celý text
Vlhká místa
2008,
Charlotte Roche
Kniha ma své zvlaštnosti, které hůře stravitelné pro mnoho čtenářů. Román však nabízí příběh dívky z disfunkčňí rodiny, která se snaží bojovat proti jistým traumatům svým osobitým způsobem a zároveň se snaží svou rodinu bláhově spojit. Je odhodlaná pro to udělat cokoliv. Dílo ve mně zanechává dojem a jistě na něj dlouho nezapomenu. Takže hodnotím v plné výši neb se k Vlhkým místům určitě vrátím.... celý text
Posedlá
1992,
Lynn Beach (p)
Super věc tyhle Stop hrůzy. :) Dokonce i dnes to ma svou atmošku :) Možna u mě i více nostalgickou. Je to příjemné a napínavé čtení.
