Habana komentáře u knih

Ludmila Svozilova je velice zajímavé pozorovat v tvorbě. U sbírky povídek Hřbitov bílých králíčků si mohl čtenář přečíst pár lehce duchařských textů. V prvním díle Sběračka kostí už si autorka více hrála s motivem biblických příběhů a matením čtenářovi mysli. Pak přišel mysteriózní thriller Achernar a L.
Svozilová se již ponořila do mnohovrstvého vyprávění a tajemných, téměř psychadelických scén.

V roce 2022 vydala první díl románu - Zemři, Kaine: Svatyně a soudě dle čtenářských ohlasů, je vidět, že úroveň svého psaní opět pozvedla.

Příběh o mladé Matyldě Eliáškové nás zavede do pražské firmy Wersent, kde pracuje jako fotografka. Protože si román už od počátku hraje s čtenářem jako grizzly s turistou v trepkách, bude trochu složité titul přiblížit a vyvarovat se spoilerům.

Čím si u L. Svozilové můžeme být jisti, je to, že jde přímo k jádru věci. Už od prvních stránek, kde hlavní hrdinka a její lehce excentrický šéf fotografují mrtvá dětská těla, začíná být čtení hodně znepokojivé.

Atmosféra a napětí knihy čtenáře od počátku nemilosrdně strhnou a otazníky, které se nad dějem vznáší, nechává z velké části prozatím stranou. Je jasné, že se ve Wersentu děje něco podivného, ale jak se stránky obracejí, nejsme si jisti, co. Je to něco mystického a nadpřirozeného? Nebo je to realita prožívaná vyšinutou psychikou?

Děj se ohýbá, kroutí a stáčí jako klubko hadů a autorka bezohledně pokračuje ve svém příběhu dál.

I v Zemři, Kaine – Svatyně je vyprávění zvoleno v ich – formě z pohledu hlavní hrdinky. Matylda Eliášková je postavou se silným ženským charakterem a vlastnostmi. V určitých pasážích a navzdory jejímu věku, je až neuvěřitelně vyspělá a zrála. Takový typ protagonistek je pro L. Svozilovou typický,
což ale vůbec není na škodu.

Dalším společným rysem jejich děl jsou, nejednoznačné scény, balancování na hranici reality a mystiky často s prvky biblických příběhů. V jedné z dřívějších recenzí jsem její texty přirovnala ke kaleidoskopu a za svým názorem si stojím.

S každou další vydanou knihou je pro čtenáře obtížnější bezpečně se ve vystavěných kulisách orientovat. A tak mu nezbývá nic jiného, než pokorně čekat, co mu L. Svozilová naloží, aby se s tím popral.

A co když už je to celé až zbytečně komplikované?

V chytře vymyšlené zápletce je tolik odstínů, že se pravda stává lží a naopak. Čím více stránek však otáčíte, tím blíže jste k rozluštění tajemné záhady. A po dočtení si říkáte, jestli jste konečně na všechno přišli. Dovolte mi, abych vám dala odpověď: Ne!

Titul nabízí více hlavních postav a to zejména mužů, kteří mají jako obvykle potřebu vládnout, řídit a množit se. Charaktery aktérů jsou přirozené, srozumitelné, a proto uvěřitelné.

Mezi řádky cítíme bolest, zoufalství a nenaplněnou lásku, kterými postavy trpí, ale jejich osudy nikdy zcela nešokují ani nepřekvapí. Čtenář je zkrátka očekává a přijímá. To je od této autorky opravdu zajímavý a osvěžující způsob psaní.

Závěr trpěl několika nelogičnostmi. Nejvíce pro mě vynikl nešvar v podobě jistého handicapu hlavního hrdiny, který v jednom napínavém okamžiku zmizel. Z hlediska důležitosti tohoto postižení to byla velká rána mezi oči.

V Zemři, Kaine jsem se osobně setkala možná až se zbytečným kroucením příběhu, které
mi ve finále nedávalo smysl, a jisté věci se setkaly s mým nepochopením. Ale to je jen názor jedné ženy.

Zemři, Kaine – Svatyně do čtenáře vrazí jako náklaďák a nekompromisně jej drtí pod koly na placku.

Poslední čtvrtina románu však celkem chladne a táhne se jako med. Konečné pasáže se už zase vrhnou do zběsilého a záhadného tempa a L. Svozilová si kypří půdu pro druhý díl.

Každopádně jsem s titulem velice spokojená. Udrží vás v pozoru, řekne vám, co si máte myslet a jak na to reagovat. Kniha vás sejme a vyvolává ve správný moment otázky: Co bude dál?

1 15.03.2024

Pokud jste příznivci akčních fantasy, nesmíte opomenout si přečíst Zlatou Grai. I když se na první pohled zdá, že jde o román sladké chuti, mýlíte se. Kristina Waagnerová , doposud neznámá autorka, vypráví příběh o světě, kde musíte chtít víc, než ostatní, kde je potřeba hodně páry a odhodlání přežít a rozvíjet se.

Titul nás zavede do země Aithra, která je po Pádu hvězd rozdělena na království Arachryst, kde žijí urození jorrei, potomci andělského lidu, divokého Stínu a Temné sarreijské bašty, kde přežívají krvelační sarrei. Tito nadlidé, získávají svou moc z padlých hvězdných trosek a samotných hvězd. Každá frakce podléhá jiné hvězdě. Denní hvězdy Maintré náleží jorrei a hvězdy Chribdy zase vládnou sarrei. A jestli se vám to zdá jednoduché, tak přidejme ještě druidy, grai, draky a sitty.

Než se čtenář setká s mladou dívkou, která unikne ze Stínu, autorka na něj hodí obrovské množství informací. Ty si prostě zpočátku nedokážete pořádně zaškatulkovat a uchovat v paměti. Až po přečtení Zlaté Grai začíná úvod dávat smysl. Z mého pohledu je to skutečně škoda a může to čtenáře odrazovat.

A to by o hodně přišli.
Příběh talentované Isarell, potomka téměř vyhynulého kmene Grai, je napínavý a fascinující. Sledujeme knihu z pohledu třetí osoby a vstupujeme do světa, kde se vše řeší
silou a bojovností. Autor je k postavám nekompromisní a ty si často sáhnou až na dno svých schopností a možností. Hlavní zápletkou prvního dílu je šplhání Isarell po společenském žebříčku.
A proč?
V podstatě proto, že jí to bylo řečeno. Tato dívka, později žena, vždy dělá jen to, co se jí řekne.

Čtenář si nejednou klade otázku, zda má vlastní vůli, nebo zda vůbec chce o svém osudu rozhodovat sama. Často jsem přemýšlela o tom, jestli není až moc poslušná vzhledem k vytváření jejího divokého
charakteru a neslouží samotné autorce jen jako loutka v příběhu, oplývající intrikami a zajímavějšími jedinci. Nejpozoruhodnějšími postavami, vzbuzující zvědavost, je královna Ymira, vůdkyně klanu divoženek, a ambiciózní princ Damión. Jejich osobnosti mezi řádky doslova ožívají a jejich osudy nenutí autora obcházet pravidla vlastního světa.

Zlatá Grai nabízí skvěle vystavěné napětí, akci a postupné vtahování do děje. Spisovatelka i bez předchozích zkušeností dokáže nadchnout a podat zajímavý svět a osudy lidí. Čtení jsem si užila a Zlatá Grai ve mně zůstala, takže se k Aithře plánuji vrátit. ALE

Slabinou románu je, že obsahuje spoustu informací, bez kterých se v podstatě obejdete. Autorova snaha napsat vše, co vymyslel, knihu zbytečně komplikuje a zamotává. Dalším problémem jsou zákony, které v Grai fungují a často skřípou a jak už jsem psala dříve, ohýbají se podle potřeb příběhu.
Občas se fungování království zachvěje pod kostrbatým nastavením a jednáním vystupujících.

Vyprávění o Isarell a jejím výcviku je někdy dlouhé, někdy zkrácené a roky uběhnou ani ne po dvou stranách. V tomto ohledu je příběh velmi nevyvážený.

Všechny nedostatky se však zdařile a efektně skrývají pod napětím a atmosférou, kterou titul doslova dýchá.

Zlatou Grai mohu doporučit.

1 13.12.2023

Jihočeši si s hororem umí poradit, to už víme. Ale co říkáte na atomovky pršící okolo a devastující zem? Či nulová porodnost? Že je to dost na prd? Ano. Dle Jiří Sivok totiž Líp už bylo. Starosti všech na planetě se smrskly jen na jedno – přežít.

Dystopická novela s prvky hororu čtenáře usadí pěkně u Českých Budějovic v roce 2045. Vmete mu do tváře zmar, bolest, beznaděj a jadernou zimu. Setkáváme se s postavou Cappyho, vědce, který se snaží v nehostinném prostředí přežít a narazí přitom na rodinu Sněžínovu, která má stejné hobby. Jejich spojení je tragické stejně tak, jako vše okolo. Při společném putování zasvěcují čtenáře do nepřátelského světa. U žen nemožná reprodukce totiž mění lidi na bestie bez morálky a hranic. Proč? Protože za pár let nebude nikdo, kdo by je soudil a nebude nikdo, kdo by přebral jejich odkaz.

Všichni zemřeme, takže s**t na to! Přesně tímto heslem se řídí frakce Harkonnenů pod vedením Jana Hartla, který si ze Zoo Hluboká udělal vlastní zábavní park. Bez jakýchkoliv zábran a skrupulí se baví mučením a trýzněním lidí, jež chová v klecích a voliérách. Správně odhadujete, že se osudy Harkonnenů a Cappyho s rodinou, protnou.

Krátká novela je nabitá akcí a autorův styl psaní je mi blízký. Tedy pokud pominu občasnou snahu umělecky vylíčit metafory a obraty. Z mého subjektivního pohledu by vyprávění zasloužilo delší zpracování, neboť by se Jiří Sivok mohl vyhnout cpaním všech potřebných informací do někdy až
umělých dialogů a možná by se vyhnul i pár logických chybám, které si uvědomíte, když jste rejpal.

Co zasluhuje moje vřelé díky je postava antagonisty Jana Hartla. Skvěle vykreslený zmetek umocňuje prožitek z příběhu a velice mu sluší. Obecně autor dokáže ve svých románech vždy vypíchnout nějakou figuru, kterou si zapamatujete. Jen si vzpomeňte na to příšerný mimino ve Smrt bývá nehezká.

Líp už bylo, tedy stojí za přečtení. Je to svižné, jasné a plné bezmoci ale naděje umírá poslední a tím se řídí i Jiří Sivok vydávající pod značkou Nakladatelství Golden Dog

5 28.10.2023

Kniha ma své zvlaštnosti, které hůře stravitelné pro mnoho čtenářů. Román však nabízí příběh dívky z disfunkčňí rodiny, která se snaží bojovat proti jistým traumatům svým osobitým způsobem a zároveň se snaží svou rodinu bláhově spojit. Je odhodlaná pro to udělat cokoliv.

Dílo ve mně zanechává dojem a jistě na něj dlouho nezapomenu. Takže hodnotím v plné výši neb se k Vlhkým místům určitě vrátím.

20.09.2023

Super věc tyhle Stop hrůzy. :) Dokonce i dnes to ma svou atmošku :) Možna u mě i více nostalgickou. Je to příjemné a napínavé čtení.

21.04.2023

Ja se mohu shodnout s kiraa. Je prece dobre ze se podezrele urazy resi, ne? Copak se u vysokoskolaku - hezky oblecenych a na prvni pohled milujicich rodicu - nemuze objevit tyrani svych potomku?

Chapu, je to stresujici situace. Subjektivne
se zda, ze nic neni fer a v knize se poukazuje na jiste tahanice a vytraceni podstatnych informaci... ale co kdyz by bylo dite opravdu tyrane? Jak jinak se ma postupovat? Ci koho vyhodit z kola ven? Podlehnout predsudkum?

V titulu se hodne veci opakuje a je to spis takovy denik z terapie. Zadne sokujici zalezitosti ani sokujici justicni omyl necekejte.

3 27.12.2022

Marcos Teja, hlavní protagonista Znamenité mrtvoly nás zavede do světa, kde záhadný virus vyřadil z jídelníčku maso zvířat. Lidé jsou vynalézavý a umí si poradit… a copak je to za život bez jitrnic, bůčku nebo knedla, vepřa, zela? (rozuměj máme to rádi hezky česky)
Dystopická novela poukazuje na lidstvo jako na stádo bezcitných a hloupých ovcí, jenž poslouchá, neptá se a nepochybuje. A proč se ptát, kdy vláda ví vše? Mají tolik odborníků a lékařů… Bohužel plytké a nevěrohodné dialogy či přehnané chování postav stahují děsivost příběhu, kde lidé jí lidi.
Čtenář nemá šanci si oblíbit postavu ani na straně pojídače nebo na straně pojídaného. Odehrávající hrůzy jsou chrleny bez přestávky - příprava masa a chod mrazíren je psán jako manuál (naporcuj si svého člověka) bez emocí. Je to škoda neboť pohnutí a pocitů může kniha vyvolat mnoho. Nakonec čtenář může být k titulu stejně chladný a strohý jako on k němu.
Znamenitá mrtvola je jen připravené jeviště a kulisy, ale bez herců, kteří by dílu vdechli život. I přesto se jedná o kruté a syrové čtení a jistou pachuť na jazyku zanechá.

● rychlý děj
● kulervoucí konec
● detailní přiblížení alternativní potravy pro lidstvo

○plytké dialogy
○ postavy nemaji propracovaný charakter
○ myšlenka není plynule zapracovaná do díla

3 05.08.2022

Jak již bylo zmíněno. Nových faktů je jen hrstička. Často autor uvádí djatlovce a jejich stopy v kultuře, či fanouškovskou základnu.
Což je fajn... aspoň víte, kde hledat.

4 11.03.2022

Kniha se příjemně čte, autor má bohatou slovní zásobu. Rád se věnuje detailům, a tak pro některé čtenáře může být děj táhlý. Knihu ale doporučuji, rozhodně má co nabídnout.

1 16.11.2021

(SPOILER) Rozsudek smrti je postaven na tématu pomsty. Městský policista se nakazí HIV a život s ním vytře jako s kusem hadru. Vžívá se do role samozvaného mstitele a jde bezhlavě vraždit. Jako základní pointa asi klidně. I když téma je ohrané, dlouho tu nebylo. Funguje to však?
No... román je vachrlatý... Totiž, když autor nelogicky pojme celou osudovou zápletku, stane se z toho otrava a čtenář mlátí hlavou o zeď.
Co tím myslím?
Když jste policista a vaší každodenní prací jsou feťáci a bezdomovci... podle autora je úplně logické, když jej narkoman pokouše a onen policista to neřeší. Podle autora je logické si sednout v hromadné dopravě na injekční jehlu a... neřešit to. A pak se divit "Kde jsem se asi nakazil HIV? Hm? To vůbec netuším!"
Věřte mi, že křičením na literární postavu jeho jednání nezměníte (už jsem to dělala za vás). Blbá nemoc a ještě blbější uvažování - jak pak můžete knihu brát vážně? Při dočtení už máte spíš dojem, že závěr byl jen našroubován aby to mělo tu správnou pecku mezi oči. No nic. Postav je tam fakt mrtě a rozlišujete jen Jardu (měšťák s jehlou v zadku) a to je vlastně všechno.

6 31.10.2021

Debut J. Kral je ve své podstatě celkově povedený detektivní thriller. Řekla bych spíš pro ty co nevyhledávají nějaké masakry, krev a vnitřnosti. Děj odehrávající se ve Švýcarsku začátkem prosince, nás zavede k mrtvole ženy s pořezaným až odřezaným obličejem. Slibný a čtivý začátek. Jenže postupem času, jakmile se na scéně objevují hlavní kriminalisté Simon a Camille, začínáte se trochu nudit. Vztah mezi protagonisty nemá žádnou jiskru a chemie mezi nimi moc nefunguje.
Tvář je román, kde vyšetřování probíhá z bodu A do bodu B, prostě se tahá figurkami na hracím plánu. Hodně prostoru je často věnováno postavám, které nemají ději nic moc co nabídnout. Za to prostě hvězdy musím odebrat.

Ale pořád se jedná o nenáročné a příjemné čtení na večer.

2 12.10.2021

Pokračování V pasti neslo sebou i velkou zvědavost. Co je ještě nám může autor předložit? První díl ukončen ve slepecké škole byl prostě bomba a tak Malorie, která svým objemem strčila jedničku hluboko do kapsy, vyvolala i otázku: A už nám to vysvětlí?
Dílo pokračuje masakrem ve slepecké škole a pak skáče sedmnáct let dopředu. Nyní máme k dispozici nejen pohled Malorie, ale také kluka Toma a holky Olympie. Jejich vsuvky alespoň trochu vyváží po čase nudné a často se opakující myšlenky Malorie.
Pokud prahnete po vysvětlení, tak asi zase vychladněte... Malorie je prostě neobsahuje, nic nevysvětluje. Kniha není o světě, který rázem oslepl a řeší jak z toho ven, kniha je o Malorie a démonech, kteří ji deptají a berou chuť do života. Pár náznaků o fungování světa tam je, ale je to žalostě málo.
Pokud by Malerman nechal pouze jedničku asi by to bylo lepší, než se pak zbytečně plácat třista stran v něčem, co má nejlepší záběr v konci. A vlastně konec byl uspěchaný a je to škoda. Hodně mě mrzelo, že morálka lidí nakonec byla pořád dobrá, všichni jedli stále dokola konzervy (a že jich asi bylo dost) a tak prostě dystopický svět prostě nefunguje.

10.09.2021

Asi nebudu patřit mezi ty nadšené... protože kniha s dobrým námětem (kdo vykradl Ridica??) je nedomyšlená a taková naivní. Upřímně netuším pro jaké čtenáře je kniha určená, myslím tím věk. Na jedné straně je místy lehce brutální, až hororová (fakt mohu chválit) a na straně druhé neuvěřitelně dětská. Často jsem měla pocit, že se tak chovají i protagonisti a tedy jsem schýzovala mezi jejich charaktery.
Dalším mínus vidím v nelogičnosti... vězni krmeni povařeným zhnilým masem? Asi trochu mimo, pokud by jim tam měli chvíli přežít. Kriminalita mladistvých se asi týká jen chlapců. Unikalo mi často proč by dělali zloduši co dělali...
Pak mě prudila naivita a spoustu prvků, které tam jsou nevysvětlené. Prostě moc otazníků a zbytečných efektů.
Uznat musím, že je titul čtivý a má pár dobrých okamžiků, ale přijde mi to hodně rozevláté a už teď vím, že druhý díl mě mine.

1 06.08.2021

Kniha je bohužel naprostá slátanina, která nemá ani pevné základy. Nic nemá logiku a pokud ano, tak jen do doby, než to autorka zase pohřbí. Více z dojmů v recenzi. I já zamáčkla slzu, nad ztracených časem.

Habana

Hanna Mácová si asi chtěla splnit sen a vytvořit romantiku, která bude pořád napínavá jak kšandy a nebude jasné, zda se nakonec ty dva milovat budou nebo nebudou. Úplně tak zapomněla, kde se děj odehrává a tak nám na scéně pořád poskakuje maniodepresivní slečna, která nejen že pořád někoho bije, ale ve skutečnosti si vyskakuje na všechny okolo sebe. Často se dovídáte, že to či ono chování jí ponižuje, nebo někoho miluje, nemiluje, nebo nenávidí, pak zase sonduje, proč ten nenáviděný o ní neprojevoval tuhle a tamhle zájem. Asi nejvíce zarážející je fakt, že spoustu tohoto výstředního chování si dovoluje v roli otrokyně. :)
Román ve skutečnosti jiný děj nemá. Sem tam se objevuje zmínka o politických rozepřích, ale že by se cokoliv na toto téma rozvádělo to zase ne. Muži vystupující v knize jsou všichni dost tolerantní a děsně ohromený z hysterky, která je drsná a neústupná, až si z toho nervózně žmoulá ruce.
Závěr knihy raději ani nekomentuji, protože to co se tam děje, bylo až masochistické pro mě jako čtenářku.

12.05.2021

Nemyslím si, že by se tohle pekelný příšerno vůbec povedlo... Většinu času ani nevíte, co čtete a maximální úsilí vynakládáte, abyste chápali úplně bezduché dialogy, které stejně nikam nevedou.

1 12.05.2021

Je hodně znát, že se jedná o prvotinu. Psychologie postav často pokulhává hlavě v té emoční rovině, linie o strážcích (která je hodně zajímavá) ustupuje do pozadí, aby si hlavní postavy užily dovádění v posteli atd... Mě to připomnělo hodně povrchově sérii Stmívání. Každopádně by kniha chtěla ještě více péče.
Ovšem příběh mě bavil. Autorka umí vyprávěním vtáhnout a i když předpokládáte, jak se vztah vyvine, nebo jak dopadne hlavní zápletka, pořád to jednoho baví číst. Za sebe můžu říct, že budu ráda autorku sledovat.

23.03.2021

Velice zvláštní antologie povídek. Převážně se jedná o příběhy pojednávající o mezilidských vztazích a psychologii. Najdete zde i krátké thrillery, lehkou detektivku a dokonce i pachuť hororu. Rozhodně se dá říct, že si v tom každý najde něco.
Kniha je díky velice krátkým povídkám (27 děl na 265 stránkách) je titul vhodný na cesty, před spaním do čekárny, prostě kamkoliv, kde máte trošku času a nevíte co s ním. :)

1 11.03.2021

Kniha je spíše takovým experimentem autora. Spojil dohromady až pohádkové fantasy pro děti s hororem pro dospělé. Bohužel nedokázal udržet balanc a titul je takový prazvláštní. Jako fanoušek hororu se neskutečně nudím při pasážích pro mládež a když dojde na tu temnější část, tak je nepříjemné vidět dětské hrdiny, kteří jsou v příběhu taháni jako koule na noze a nemají tam co děla.
Moc se mi líbil námět strážců příběhu, ale to je hodně slabé v porovnání s tím, co v dílu nefunguje. Jako by se autor pořád nemohl rozhodnout o čem to vlastně bude.

Habana

28.02.2021

Opět jsem nadšená z dalšího pokračování. V nové knize sledujeme dvě dějové osy. Vyprávění bývalého krále je daleko zabavnější a napínavější než královny, což je celkem novinka. :) Ale více se dozvíte v recenzi Čteme české autory. :)

1 14.01.2021