Dědicové Tuonely
Milada Střítezská
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424044/bmid_ilusie-dedicove-tuonely-W0m-424044.jpg
5
21
7
Smrt není opakem života. Opakem života je neživot, neexistence, prázdnota. Smrt je ve skutečnosti stejně živá jako život sám, protože je jeho součástí, a to, co se děje v Tuonele, podsvětní říši, děje se i na zemi. Severští hrdinové tentokrát stojí před záhadou vlastní rozpolcené duše a před branou, která se otevírá do neznámého světa, plného nástrah. Druhý díl osmidílné fantasy ságy, inspirované finskou mytologií, vypráví příběh ženy, která musí podniknout cestu vlastním nitrem, aby pochopila, kým je, a dokázala přijmout sebe samu. Jen tak může odvrátit zkázu v podobě živoucího kovu, která ohrožuje zemi. Příběh, který začal jako pohádka, se prohlubuje, hrdinové nabývají na plasticitě a mýty, které v knize hrají velkou roli, získávají nový rozměr. Dokáže Sarai najít tu správnou cestu a odpovědi na otázky, které pro ni připravil nejtěžší okamžik jejího života? Dokáže projít branou dřív, než se pták letící ze severu dotkne jedním křídlem oblohy a druhým zamete hladinu? Vydejte se po mystické cestě člověka do vlastního nitra, kde se rozkládá krajina bájné Tuonely.... celý text
Přidat komentář
"To je život, Niilo. Měl jsi zůstat na severu. Vlastní blbci člověka naštvou vždycky míň než cizí."
Dávám za pravdu těm, kteří druhý díl vyzdvihují jako lepší. Já jsem na tom stejně, i když i tady bych měla malé výhrady: více než 600 stran hustě psaného textu bez jediného obrázku mi dalo zabrat, už proto, že je na něm opatrná jistá (pochopitelná) nevyváženost co se týče čtivosti. (Naprostá pecka byla pro mě kapitola 24, při ní mi nezmizel z tváře úsměv a obdivovala jsem autorčiny vyjadřovací schopnosti.) Navíc se tady objevují častější překlepy a občas i gramatické chyby jako mateřské obětí či vymýtání ďábla.
Přesto jsem nadšená a knihu určitě doporučuju, mimo jiné kvůli skvělým perličkám jako je tato:
"Asi je to nějaká zvláštní nákaza nebo věc estetiky, ale vysvětlete mi, proč všichni záporáci, které jsem v životě potkal, mají tu utkvělou potřebu vyholit si hlavu, než začnou následovat prvního dostupného maniaka se sklony k násilí? To je kvůli vším nebo praktičtější údržbě, nebo kvůli tomu, aby vlasy nebrzdily tok mocných myšlenek daného vůdce?"
Děj byl velmi dobrý, umí vtáhnout. Některé části mi přišly dost uměle natažené a byly zdlouhavé. Detailní popisy pokusů na lidech byly až zbytečně moc konkrétní na to úplně nemám žaludek teda. Co to ale vyvážilo byl konečně nádech trochy erotiky, klidně by jí mohlo být víc, ale respektuju, že to není autorčin směr a že prostě musím přijmout uřezané hlavy. Nemůžu se dočkat až se začtu do dalšího dílu. Nebojte se počtu stran, zhltnete to.
Bože, ta byla nadherna. Miluji spoustu knih, ale tahle má duši. Nevím jak jinak to popsat.
Je spousta takových které mi vzali dech, nemohla jsem je odložit. Tato je pro mě jiná, skoro to až nejde popsat. Popisy přírody i děje mě vztahují tolik že hned prvními slovy po každém otevření jsem hned uvnitř, v Ilusii, se všemi, jako bych byla i já jejich součástí. Nevím jak to p. Střítezská udělala, ale tato kniha má duši.
Miluji tuto knihu, tuto sérii.
Jen ten konec mohl mít, na můj vkus, trochu více. Ta kniha, ale taková prostě je, takže to chápu a přijímám.
A moc za ni děkuji.
Druhý díl série Ilusie s názvem Dědicové Tuonely je dynamický už od prvních kapitol a čtenář je náhle vrhnut do všeho dění. Královna severu Sarai hned v úvodu děje musí opět bojovat jako lvice, aby získala zpět to, co jí neznámé zlo vytrhlo z rukou a je ochotna projít třeba i samotným podsvětím, aby vybojovala to, co jí vždy náleželo. Zároveň za hranicemi roste pradávné zlo, aby si vzalo zpět to, co mu nikdy nepatřilo. Všichni hrdinové musí opět napnout síly i důvtip, aby porazili protivníka, jaký tu již tisíce let neměl být.
Na ilusijské sérii mě baví nejvíce to, že je to sranda a zároveň to není pitomý, méně elegantně řečeno. Postavy si na nic nehrají a opravdu mluví tak, jak jim na severu zobáky narostly a neváhají se u toho zpít jak dogy. Přitom však stále zůstávají na straně dobra a spolu s nečekanými spojenci se vrhají do boje za dobro a svobodu pro každou bytost. I další díl byl důkazem, že autorka opravdu umí psát a že Ilusie má pevné základy, na kterých stojí. Důmyslně vymyšlený svět jednoduše funguje a je vždy radostí do něj načas nakouknout a připomenout si, proč milujeme seveřany a proč je s nimi i přes vážnost situace vždy radost být i pít.
Druhý díl lepší než první! Víc fantastiky, víc šamanů , víc překvapení. V podsvětí jsem se trošku ztratila, ale určitě budu číst znovu a pozorněji, teď jsem spěchala, abych věděla, jak to dopadne. No jak... co nejrychleji se musím pustit do třetího dílu.
První díl Ilusie byl pro mě velice rozpačitý. Na stránky se nám nahnal nový svět, dost divný chlapi ze Severu a maniodepresivní Sarai. Vše to bylo protkáno samou akcí a autorka si se mnou pinkala sem tam a zase zpátky. Čtení prvního dílu bylo mnohdy až úmorné a tedy druhý díl jsem rozhodně nechtěla. Byla jsem nervózní z toho, že bych něco podobného, řemeslně nedotaženého, měla číst zase a rovnou přes 600 stran.
Ale shodou jistých náhod se mi Ilusie dostala do rukou v prosinci 2019 a řekla jsem: "Ok, kniho, voníš hezky, tak uvidíme." (Pokud patříte mezi čuchače knih, je to fakt totální bomba!)
Autorka mě velice překvapila. Chyby z jedničky se vytratily. Jako bych četla text od úplně jiného autora. Je pravda, že mnohdy spisovatelka ujíždí na nehodících se scénkách, které jsou spíše trapné, ale eliminovala je natolik, že seveřané jsou velice sympatický a dějové linky vtahují tak rychle, že Ilusii těžko opouštíte. Největší klady vnímám hlavně u charakterů postav. Jsou neuvěřitelně zpracované a fandím tomu, když se autor nebojí odhalit jejich slabiny, klady, zápory a více méně vše, co je běžné u ne - románových lidí.
Vážně smekám a doufám, že Ilusie si ponechá stále stejnou tvář, kterou předvedla.
Děkuji za příjemné čtení.
Habana
Autorovy další knížky
| 2019 |  Harfeníci severu |
| 2019 | Dědicové Tuonely |
| 2021 | Valgir |
| 2020 | Probuzení Louhi |
| 2022 | Ochránci sampa |
Kniha Dědicové Tuonely je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 24x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 18x |
| Chystám se číst | 15x |
| Chci si koupit | 9x |
Tento díl je asi jeden z mých nejoblíbenějších, četlo se to jako po másle mám pocit ,že se vlastně nedalo ani odtrhnout od toho čtení. Určitě moc doporučuju si přečíst