Gooverka
komentáře u knih
Vlčí jáma
Jarmila Glazarová
Nádherný a citlivý příběh. Strašně dobře se mi to četlo a už od začátku mi bylo jasné, že nic nemůže být tak idylické, jak se na první pohled může zdát. Glazarová bravurně vystihla pocity všech postav, jejich psychologii. Po dlouhé době jsem zase nějakou knihu přečetla jedním dechem.
Naprostá šílenost
Tereza Kopecká
Nádherná kresba, papír a celkově zpracování. Nemám úplně přehled, jaká témata české komiksy zpracovávají, ale řekla bych, že úzkosti v teenage věku nebude úplně vyhledávané téma. I proto jsem ráda, že takový komiks vznikl, i když konec Naprosté šílenosti mě negativně překvapil a vůbec mi tam neseděl.
Nebe po bouři
Sabaa Tahir
Je mi trochu líto, že jsem si moc nepamatovala oba předchozí díly, protože čtenářský zážitek by byl možná o trochu větší, kdyby mi souvislosti docházely dříve. :-D Nicméně ukončení young adult ságy asi docela dobré, místy mě to hodně bavilo, ale je poznat, že autorka už tolik neřešila motivaci postav a jejich předchozí jednání. Hlavní bitva mě neuspokojila vůbec a tak nějak jsem tušila, jak postavy skončí, takže za mě průměr.
Život na míru
Marek Rabij
Další oči otevírající absyntovka, která nás tentokrát zavede přímo do hlavní textilní velmoci, Dháky. Téma nákupů oblečení vyrobeného v Asii už zkoumám pár let a můžu říct, že i tato kniha mě donutila o něm přemýšlet ještě o trochu víc. Trochu mi v knize chyběla nějaká jasná struktura, která by víc spojovala témata k sobě, ale jinak hodně povedená reportáž.
Má sestra je sériový vrah
Oyinkan Braithwaite
Zajímavý námět, originální prostředí Nigérie a příběh dvou sester, kdy se naprosto otáčí role - fandíte spíše vražedkyni, než obětem. Vůbec to nebyla špatná knížka, ale asi si ji za pár dní nebudu pamatovat. Hlavně ke konci by to chtělo větší spád a možná nějaké rozuzlení. Poslouchala jsem ji jako audioknihu.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Na Knihy od Katalpy se vždy mimořádně těším a i přesto, že se mi Zuzanin dech dost líbil, asi nebude patřit mezi to nejlepší, co jsem kdy k tématu židovství a koncentráků četla. Mám ráda knihy, ve kterých je popsán život hlavních postav od dětství až do dospělosti, což tu bylo splněno do posledního puntíku. Kniha se četla skvěle, ke konci jsem jí přímo hltala, i když to vůbec nebylo jednoduché čtení. Závěr mě trochu zklamal.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Soukupová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek vůbec. Ale i já musím souhlasit s některými komentáři přede mnou, že tohle je asi to nejslabší, co jsem od ní četla. Laťka je ale v tomto případě nastavena tak vysoko, že i tak musím knihu hodnotit dost pozitivně. Příběh je sice všední, ale řekla bych, že se v obou hlavních postavách každý z nás alespoň trochu najde, až mě z toho místy mrazilo. Soukupová znovu popisuje děj z pohledu více postav, minimalisticky, syrově a tísnivě, což utváří celou atmosféru knihy. Zklamal mě hlavně závěr, obecně jsem od knihy čekala trochu víc, ale stejně jako u jejích předchozích děl, vše asi skončilo v ten správný čas.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
Po dočtení druhé autorovy knihy v této volné sérii mi v hlavě vrtaly naprosto stejné otázky, jako u dílu prvního. Bylo jen zábavné dozvídat se o lidech, se kterými asi nikdy nepřijdu do kontaktu, nebo mi kniha dala něco něco víc? Jelikož se tato otázka v mé hlavě opakovala, ubírám oproti šumavským samotářům jednu hvězdu. U samotářů mi přišlo, že je téma - žití na Šumavě - skvěle spojovalo. U této knihy mi nějaký jednotící prvek chyběl, i když autor hned na začátku vysvětluje, že ho příběhy mít nemají. Hodně jsem se těšila na rozhovor s českým poustevníkem bratrem Andělem, ale ten mě ve výsledku zklamal asi nejvíce. Naopak se mi líbily dva ženské rozhovory. Co musím ocenit hodně, jsou skvělé fotografie Johany Pošové.
Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete
Karolína Fourová
S nadsázkou se dá opravdu říct, že je to jediná kniha o jídle, kterou potřebujete. Myslím, že jen v málokteré kuchařce najdete tak dobře shrnuté ty nejzákladnější věci - jaké oleje používat, proč jíst dostatek sacharidů, jak číst etikety apod. Dozvěděla sem se spoustu nových věcí a příjemně mě překvapilo, že autorka nezatracuje tradiční potraviny, spíše naopak. Recepty jsou také skvělé, škoda jen, že jich není ještě víc jako na autorčině blogu.
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
Forma knihy je naprosto úžasná, alespoň já jsem nic podobného nikdy nečetla. Každá kapitola má "pouze" padesát slov a na takto krátkém formátu se autorce podařilo vykreslit život hlavní hrdinky dokonale. Právě protože je forma tak úsporná a strohá, běhal mi mráz po zádech. Příběh je sám o sobě také silný, ale musím se přiznat, že si knihu asi za pár dní pamatovat nebudu. Dala bych čtyři hvězdičky, ale závěr mě donutil jednu hvězdu ještě ubrat.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Naprosto chápu, proč je autorka mezi knižními nadšenci tak opěvovaná. Toto bylo mé první setkání s ní a jsem si jistá, že ne poslední. Po stylistické a obecně jazykové stránce je kniha mistrovským dílem, autorka umí popsat situace a myšlenkové pochody, jež se na papír jen těžko zachycují. Nicméně musím říct, že i když naprosto chápu, proč je kniha tak úspěšná, já se s jejím vyzněním nesetkala ve správnou chvíli. Vím, že kdybych knihu četla v jiné části svého života, určitě bych dala pět hvězdiček.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu skvěle namluvenou českými herci a dva příběhy, které nebyly nahrány, jsem si dočetla v knížce. Po dočtení jsem vlastně dlouho nevěděla, co si o knize a příbězích šumavských samotářů myslím. Ptala jsem se sama sebe, zda mi něco daly, a vlastně musím říct, že jo. Většinu z nich spojují atributy jako náboženství, alkohol, drogy, transcendentální prožitky, vztah k přírodě, špatné rodinné vztahy a neschopnost se zařadit do klasické společnosti. Vlastně moc takových lidí neznám, proto bylo obohacující si přečíst o jejich osudech a myšlenkách. Utvrdilo mě to v tom, že ne každý dokáže žít tak, jak mu to dnešní společnost nastavila a tak trochu jsem pochopila překážky, které jsou na takové lidi kladeny. Fotografie v knize jsou nádherné a já se těším na volné pokračování.
Americký deník
Jana Ciglerová
Jana Ciglerová je skvělá novinářka a její Americký deník je velkým skvostem, který se už na začátku roku 2020 nebojím zařadit mezi to nejlepší, co ještě letos přečtu. Sloupky jsou krátké a úderné, vždy na jedno specifické téma, proto se kniha tak dobře čte. Nutno říct, že jako člověk, který byl v Americe dvakrát na dovolené, tak nějak vím, jak to tam chodí, ale spoustu věcí mě i tak překvapilo. Kniha vám nabídne detailní vhled do témat jako jsou zdravotnictví, školství, výchova dětí, nákupy, politika, postavení imigrantů a spoustu detailů, které jako výletník jen tak nechytíte - musíte v té zemi žít, abyste ji poznali tak, jako Jana Ciglerová. Tato kniha mi dala velmi ucelený pohled na Ameriku očima Češky a troufám si říct, že mé znalosti opravdu dost prohloubila. Díky za to a moc doporučuji. Navíc, deník N s rozhodl knihu vydat v naprosto nádherné úpravě. Jsem strašně moc ráda, když se obálce a vnitřku knihy věnuje takové péče.
Rodinné povídky
* antologie
Ani nevím, co jsem od tak krátkých povídek čekala. Navzdory tomu, že mám povídky obecně ráda, a líbí se mi ten element nedokončenosti a krátkosti, musím říct, že tohle asi nebyl můj šálek čaje. Nechci říct, že by se mi žádná z povídek nelíbila - Dvořáková se Soukupovou i Mornštajnovou jako vždy bodují, ale nenašla jsem v souboru nic, co by mi po dočtení rezonovalo hlavou a co bych si ještě za pár dní pamatovala. Bohužel.
Digitální minimalismus
Cal Newport
Ač jsem podobných knih četla v minulosti několik, tahle byla určitě nejaktuálnější a nejpovedenější. Více než co jiného jsem se zamyslela nad tím, jak sama sociální sítě používám a potvrdila jsem si, že po mobilu sahám hlavně ze zvyku a možná i z nudy. Určitě je to kniha, ke které se budu vracet, protože bude platná i za několik let. Hodně se mi líbilo, že autor propojoval historii a způsob práce lidí v minulosti s tím, jak dnes sociální sítě používáme.
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Na knihu jsem se v určitém smyslu fakt těšila, protože seriál Černobyl, který byl touto knihou inspirován, patří mezi to nejlepší, co jsem minimálně tento rok viděla. Vůbec nehodnotím autorčino zapálení a myšlenku takovou knihu napsat/sestavit. Má velmi silné téma a jsem moc ráda, že vyšla. Na druhou stranu se mi bohužel vůbec nelíbilo, že rozhovory s lidmi byly strašně moc chaotické a někdy mi ani celkově do knihy nezapadaly. Věci se neustále opakovaly, což autorka sice na začátku předeslala, ale celkový dojem mi to dost kazilo. Jako tu někdo psal přede mnou, byl to spíše shluk příběhů různých lidí, které sice mají svou hodnotu, ale podle mě mohly být zpracovány a do knihy dosazeny daleko lépe. Nejvíce se mi líbila první kapitola, ve které jsem dostala přesně to, co jsem od knížky očekávala a která byla ústředním příběhem seriálu. Také jsem často nevěděla, kde jaký příběh končí a kde další začíná, když jich na tři řádky bylo za sebou třeba deset. Důležitá kniha, ale špatně poskládaná. Více než tři hvězdy dát nemohu.
Moje milá smrti
Veronika Hájek Hurdová
Kniha se mi velmi špatně hodnotí, protože tři hvězdičky rozhodně nepřísluší popisu životu autorky, ale spíše celkovému dojmu z knihy. Ta pojednává o smrti pro mne ve zcela odlišném duchu, než je nám vlastně od malička vštěpováno. Autorka ukazuje, že i když vám zemře nejbližší člověk, lze na jeho smrt pohlížet zčásti pozitivně, protože vás posune do úplně nové roviny. Je to rozhodně věc, která mi otevřela oči a donutila mne přemýšlet zcela jiným způsobem než doteď. Téma bylo samo o sobě dost nosné, ale neustále se opakující, a stejně jako mnoho komentujících přede mnou, i mne dělalo problémy knihu dočíst. Motala se kolem stejného tématu celou dobu. Nelíbilo se mi ani přeskakování a vracení některých rovin (tzv. o něčem se dozvíme na začátku knihy a skoro to samé je popsáno i v závěru). Útržky rozhovorů do novin a blogové články mi rovněž nepřišly jako dobrá součást knihy.
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Mé první setkání s autorem a musím na začátek říct, že jeho tvorba má obrovský potenciál. Napříč tomu, že jsem knize dala tři hvězdy, si myslím, že jde o skvělého autora. Tento společensko dystopický román jen pomalu rozkrývá o čem vlastně je a jak by mohla vypadat naše budoucnost. Pro mne byl příběh až moc pomalý a možná ke konci takový nicneříkající. Autor se ale dotkl mnoha témat, které s námi rezonují dnes a to dost oceňuji.
Smrtka
Neal Shusterman
Asi se ze mne pomalu ale jistě stává milovnice fantasy. Smrtka se mi i přes všechny nálepky young adult zdála spíše pro dospělé a možná se stane i mou nejoblíbenější serií. Moc oceňuju, že v ní bylo spoustu fantasy i scifi prvků, měla akční děj, ale stále se jednalo o rovinu příběhu, který byl uvěřitelný a celý k zamyšlení (jak to bude vypadat až lidstvo překlene všechny nemoci, války a v pokroku dosáhne absolutního stropu). Oba hlavní hrdinové byli uveřitelní a ani konec, který byl nakonec naprosto jednoduchý, jsem předem neodhadla, a to už je co říct. Moc se těším na pokračování.
Sova
Samuel Bjørk (p)
Tato série se pomalu ale jistě řadí k mým nejboblíbenějším. Mám ráda obě hlavní postavy i zajímavý spád příběhu, který kniha vždycky má. I když třeba od půlky tak nějak tušíte, co se asi stane, stejně vás konec vytrhne. Těším se na další díl.