gonga komentáře u knih
Nuda, klišé, jazyk plný až afektovaných popisů přírody, které působí jako by se autorka rozhodla psát "to umění", jenže jo z něj nakonec vylezl zase jen ten kýč. Děj neuvěřitelný až nesmyslný, třeba zázračné samovzdělání se hrdinky na prahu dospělosti. Pro mě kýč a doklad téměř faktu, že když je na knize nápis bestseller a a má zde hodnocení okolo 90% vypovídá to často daleko více o čtenářích než o knize samotné.
Nina upozadila sama sebe a nechala promlouvat obyčejné uprchlíky z jedné pro život nejhorších zemí světa. A je to vskutku výživné čtení. Každý blb, který obhajuje KSČ , by je měl číst, jakkoliv jsme se tady měli v porovnání s KLDR jako na Západě (Pravda, měli jsme se lépe i než v SSSR) Přesto mi leccos přišlo povědomé, byť to tady nebylo tak drsné jako v KLDR. V každém případě velice smutné a bezvýchodné čtení, každému čtenáři musí být jasné, že lidé v KLDR s tamním režimem nemůžou udělat vůbec, ale vůbec nic. Pokud někdy přijde změna, bude to buď shora nebo zvenčí.
Kultovní a nádherná kniha se skvělými Bilibinovými ilustracemi ve starších vydáních, nová tak pěkně ilustrována nejsou.
Jedním slovem fantastické. A strašně smutné. Pro západní smýšlení takřka nepochopitelné, jak snadno mohl fanatismus převzít vládu nad tak kulturni zemí jako byla Čína. Pravda, masy rolníků o kultuře nevěděly zhola nic a podle toho to také dopadlo.
Povinná četba pro všechny zdejší pomatené idioty vzpomínají se slzou v oku na "ruské bratry", pro ostatni silné memento, protože to, co je dnes na Donbase, může být jednou i u nás. Chci ale věřit, že se ruské hybridní agresi ubráníme, ačkoliv dnes to tak rozhodně nevypadá.
Ano, Vzpomínka na Zemi převyšuje oba předchozí díly takřka ve všem a je důstojným završení příběhu lidské a nejen lidské, rasy , který započal v Problému tří těles. Kniha je napsána velmi poutavě a četl jsem ji jedním dechem, snad bych našel výhrady, v tuto chvíli mě ale žádné významné nenapadají. Snad jen , a to nemusí nutně pro každého být zápor, že v některých pasážích působí kniha extrémně depresivně a bezútěšně. Jenže co dělat, když takový vesmír možná přece jen je? Strhující zážitek od tradičně lehce rozvleklé expozice, které zde ovšem netrvá nijak dlouho, až po konec, přičemž od druhé třetiny knihu již nedokážete odložit.
Za mě lepší než první díl, je skvělé jak autorka dokázala popsat jakým způsobem se nacionalismus podepsal a vždy podepíše na životě lidi a kam slova nácků a populistů typu Okamura či Babiš vedou. Historie se opakuje.
Jedna z nejkrásnějších a nejhlubších knih, které kdy byly napsány. Plná hluboké moudrosti a pochopení Kristova učení. Čtenář, který má blízko ke křesťanství či jinému náboženství oceňujícímu soucit a lásku, ji ocení více, ale má co říct i agnostikům. Pokud jsou ochotni naslouchat.
Skvěla popsaná politická kariéra jednoho z největších monster české politiky všech dob. Poutavě a čtivě napsaná , faktograficky podložená. Po pravdě moc nechápu komentáře o snůšce nesmyslů. Vždyť ty věci se staly a je to dobře známo a podloženo. Zeman takový , jako se uvádí v knize, prostě je, ať se to někomu líbí nebo ne. Po Gottwaldovi nejhorší prezident/prezent naší historie.
Nesnesitelná hlavní "hrdinka", vypitá, psychopatická, labilní troska, způsobila, že jsem knihu v polovině odložil, vyptal se kolegyně, která ji dočetla, jak dopadla, zjistil, že tak, jak jsem očekával a byl rád, že jsem knize zbytek svého času nevěnoval.
Kniha je velice poučná , zajímavá a zejména varující. Znaky rozvíjejícího se hybridního konfliktu vidíme všude kolem nás a velice děsivou netečnost minimálně třetiny obyvatel této země také. Skutečnost, že současná ruská politika a realita mohou být pro některé pomýlené jedince přitažlivé, patří k velkým záhadám našeho světa. Lidská hloupost a ignorance jsou nekonečné stejně jako boj proti nim.
Kniha na mě působila naivně, jakoby byla napsaná s obrovskou snahou , aby se líbila lidem, aby zaujala, aby byla hezká a malebná. O to více pak vynikne, že autor , ač napsal mnoho slov, zase nemá až tolik co říct. Takový Coelho krásné literatury.
Jedna z nejnudnějších knih, které jsem kdy četl. Stále se nic neděje, neděje a když už čekáte, že se něco začne dít, neděje se nic. Nuda umocněná na nudu nudou. Po přečtení cca třetiny knihy jsem ji odložil a litoval času, který jsem s ní strávil.
Rusko budoucnosti? Ale kdeže, žhavá současnost.
Opět jsem se nechal nachytat zdejším vysokým hodnocením , utratil jsem celých 400,- Kč za tuto naivní knihu. Po přečtení 4 kapitol lituji, i když jsem pubertu prožil také v 80. letech, jako guru hlavního hrdiny. Bohužel to byly osmdesátky v socialismu, nikoliv v USA a tak na mě spousta popkulturních odkazů ani fungovat nemůže. Byť je znám, tak jsem na nich nevyrůstal. To by mi ale nevadilo tolik, jako jazyk , kterým je kniha napsána. Infantilní, dětský, naivní. Snad taková nebude celá kniha.
Takřka geniální Nosovovo opus magnum, kde autor pronikl do duše kapitalismu více než mnozí jiní a předestřel nástrahy tohoto zřízení nevinným dětským duším. Nedávno jsem si kupříkladu v IKEA připadal jako v Hotelu u levného bydla, taky je zde spousta věcí nekompletní a jeden je dostane teprve tehdy, když připlatí. Nikolaj Nosov sice psal propagandu, ovšem jeho propaganda byla poučená, tudíž jsem díky němu pochopil principy akciového trhu již v 10 letech. Nutno zmínit kongeniální Zápalovy ilustrace, bez kterých si mnozí z nás Neználka nedovedou představit dodnes.
Dle mého názoru velice přeceňovaná kniha, která si nezaslouží své hodnocení.
V dětství jsem četl Trosku, Trosku a zase Trosku. A Zápas s nebem byla moje nejoblíbenější, uměl jsem ji takřka nazpaměť, četl nesčetněkrát. Snad je z dnešního pohledu Troskovo dílo poněkud naivní, nevím, ale tehdy to pro mě, coby náctiletého, bylo zjevení, které stálo spolu Julesem Vernem u zrodu mé celoživotní lásky k žánru sci-fi.
Vždy mě fascinovali (pozitivně i negativně) lidé, kteří za minulého režimu uměli v socialismu kapitalisticky žít. Mezi ně patřil Karel Gott a skvěle popisuje jak k tomu došlo a co všechno pro to musel udělat. Jde o fascinující čtení, skvělou sondu do té doby. Knihou se bohužel táhne páně Klusákův úšklebek nad Karlem Gottem třeba v podobě poznámky o skutečnosti, že se delikvent Gott načapaný při veřejné masturbaci nijak nezajímal o duševní zdraví dívek, které jej při tom viděly. V té době by se nezajímal nikdo, nikdo, vyjma pár odborníků, netušil, jaké škody může podobný zážitek napáchat. Vyčítat mladičkému Gottovi toto "pochybení "skutečně naznačuje autorovu zaujatost. Karel Gott byl fenomén ať už si o něm myslíme co chceme a taky byl jen člověk s chybami a přednostmi, jakkoliv by jej mnozí dnes rádi viděli na piedestalu jako zlaté tele.
Fanatismus ve své nejčistší podobě, premisa kniha něco do sebe má, provedení a úpornost, jakou je čtenáři do hlavy vtloukán " jediný správný světonázor" je otravná a ubíjející. Knihu jsem nedočetl, v podstatě opakuje stále dokole ten samý "jediný správný názor" a podkládá jej ̶a̶r̶g̶u̶m̶e̶n̶t̶y̶ , pardon, opakováním "jediného správného názoru". Stejně jako Zdroj je pro mě tato kniha nesnesitelná ať už způsobem vyprávění a fanatismem autorky, tak hlavně tím, co hlásá. Děkuji, nechci. A to nejsem žádný levičák nebo, nedej bože, komunista či socialista.