evismaior komentáře u knih

65 % - z anotace o zločinu na luxusní výletní lodi jsem byla docela natěšená, ale přestože je knížka docela čtivá a děj rychle a bez větších zádrhelů odsýpá, ve finále mě to zase až tak nenadchlo. Příběh je psán v ich formě, ale ani tak se toho o hlavní postavě zase tak moc nedozvíme kromě toho, že bez valného důvodu už léta podléhá záchvatům paniky a bere na to prášky. Jinak je to postava celkem bezbarvá a pro mě nebyla příliš zajímavá. Příběh na lodi nakonec skončil téměř dřív, než začal, ona je ta kniha sice na pohled tlustá, ale má asi jen 350 stran psaných velkým písmem, takže mnoho času na to, aby se čtenář seznámil se všemi postavami, tam není, a o pachateli se dozvídáme dřív, než má pátrání hlavní hrdinky čas někam gradovat a vyvinout více podezření proti ostatním na palubě. Což je škoda, protože taková malá uzavřená společnost kdesi na moři mohla být mnohem zajímavějším prostředím. Jenže Lo se často nechová příliš logicky, tudíž záhy ztratí k jakémukoli pátrání prostor a naopak se všechno dozví - a čtenář s ní, takže pak už se jen čeká na nezbytný konec. Ale na pár večerů v týdnu to bylo vcelku příjemné nenáročné počtení.

5 11.01.2018

(SPOILER) 85% - "Nikdo nevěděl, co by se stalo, kdyby někdo vyslovil jen jedno z osmi Velkých zaklínadel, ale většina zasvěcených se shodovala v tom, že nejlepší místo, odkud by se to dalo pozorovat, by byla vedlejší galaxie."
Lehké fantastično začíná přesně tam, kde skončila Barva kouzel - u Mrakoplaše padajícího z Okraje Zeměplochy vesmírným prostorem. A u Dvoukvítka na palubě vesmírné lodi Mocného poutníka. Jenže jelikož se Mrakoplašovi kdysi na Neviditelné univerzitě uhnízdilo v hlavě jedno z Velkých zaklínadel knihy Oktávo, kterou si kdysi zřejmě zapomněl Stvořitel odnést s sebou, a takové zaklínadlo odmítá přijít k úhoně, může se kolkolem pozměnit prostor a čas a pak se nešikovní potulní mágové a jejich kamarádi turisté ocitnou třeba v lese s mluvícími stromy a opuštěnou perníkovou chaloupkou. Všichni mágové Zeměplochy jsou osmému Zaklínadlu, potažmo Mrakoplašovi na stopě, ale ten záhadně uniká se stejnou lehkostí, s jakou před něj Terry Pratchett vrší další a další barvité a neotřelé překážky. A tak se s dvojicí přátel a nerozlučným Zavazadlem ze dřeva Myslícího hruškovníku čtenář proletí oblohou na druidském kameni, společně se stárnoucím hrdinou Barbarem Cohenem zachrání obětovanou dívku Bethan, navštíví sídlo Smrtě a jeho adoptivní dcerky Ysabell a bude svědkem toho, jak Dvoukvítek zasvěcuje jezdce apokalypsy do složité karetní hry, spřátelí se s kamennými trolly či zažije fanatismus hvězdonošů a paličů knih a pobude si v obchůdku s tajemnými předměty cestujícím vesmírem. A zatím se pletichářský mág Trémon z Neviditelné univerzity snaží využít hrozivě se přibližující Rudé hvězdy a ovládnout Zaklínadla. Hvězda se blíží a Zaklínadla musí být řečena v ten správný okamžik...
Autorova fantazie je nevyčerpatelná a to množství míst, situací, postaviček a hlášek sice není úplně nezapomenutelné, ale rozhodně pobaví.

4 16.06.2024

80% - od Gaimana jsem toho četla nemálo, ale proslulé komiksy se Sandmanem mě zatím kupodivu míjely. Tyhle začátky (kde on sám přiznává, že to nebylo úplně ono) mi sice s ohledem na to, jak znám jeho spisovatelské umění, připadají trochu neobratné, ale atmosféru těmhle prvním osmi příběhům upřít nemohu.
Samotná postava Sandmana (hrdiny DC univerza, kterého si Gaiman přetvořil podle svého) lapeného v roce 1916 do pasti zlotřilým Burgessem (který chtěl ve skutečnosti přemoci Smrt) čtenáře hned zaujme. Mladší bratříček Smrti po svém osvobození pátrá po svých symbolech moci - měšci s pískem (podle dávné germánské mytologie se písek sype do očí lidem a přináší spánek a sny - a to mě na Gaimanovi odjakživa nesmírně baví, jak umí pracovat s mýty, pověstmi atd. - viz jeho společný počin o přátelství anděla a démona Dobrá znamení napsaný s Terrym Pratchettem), helmě (pro tu se musí vydat až do pekla) a mocném rubínu, který si přivlastnil doktor Destiny, který právě uprchl z ústavu... A nakonec se seznámíme i s jeho sestrou Smrtí.
Mně připadaly asi nejzajímavější ty drobné střípky ze života (a snů) různých nedůležitých lidí, kteří byli tak či onak postiženi Sandmanovým zajetím. V kombinaci s výraznou a velmi výstižnou kresbou to byl silný zážitek.

4 05.06.2024

55% - o knize i seriálu jsem hodně slyšela, a tak jsem neodolala, když na mě vykoukl v knihovně první díl této ságy. Musím nicméně říct, že mě Cizinka příliš nezaujala. Rozsah by mi nevadil, dlouhé příběhy mám ráda. Nicméně tady jsem se ke čtení musela trochu nutit.
Nejvíc mi asi vadila ta stěžejní zápletka, kdy se hlavní hrdinka Claire dotkne menhiru a ocitne se 200 let v minulosti na skotské Vysočině v době chystaného povstání Skotů proti králi. 700 stran jsem čekala, jestli tahle dějová linka bude mít nějaký důvod, leč nedočkala jsem se. Chápu, že si ho autorka schovala do dalších dílů, leč já bych u takové zápletky prostě očekávala naprosto zásadní konflikt - střet dvou civilizací 20. a 18. století. Autorka tohle ovšem podle mého názoru prakticky nevyužila - její hrdinka je totiž armádní sestra, která za druhé světové války viděla lecjaké hrůzy a je zvyklá na život v polních podmínkách, a tak se životu v 18. století vlastně přizpůsobí velice rychle a její největší problém je vysvětlit podezřívavým Skotům i Angličanům, kde se tam vzala a že není špionka protistrany. A já si nemohu pomoci, ale při takovéto zápletce je to strašně málo - jednak se propadá do minulosti z roku 1945, což je pro čtenáře taky minulost (proč nemohla být třeba lékařka bez hranic ze současné doby odněkud z Afriky?) a za druhé tam prostě chybí ten rozdíl moderní doba vs. prakticky středověk (pověry, upalování čarodějnic). Hrdinka si prostě na sebe natáhne soudobé šaty, začne sbírat bylinky, manžela z 20. století vymění za místního štramáka, a když tam někoho mučí nebo zabíjejí, tak to holt nějak zkousne.
Druhá věc byla, že mi ani Claire ani Jamie nepřirostli k srdci, a přes všechny ty často značně překombinované věci, co se jim děly (několikeré opakování scénáře zajetí-týrání-zázračné osvobození), mi vlastně bylo jedno, co se s nimi stane.
A konečně mi neseděl ani autorčin nesourodý styl psaní, který mi přišel tak trochu, jako kdyby se vždy pro něco nadchla a začala to popisovat do nejmenších podrobností (včetně toho mučení nebo sexu), ale pak ji to najednou přestalo bavit, tak to podivně utnula a po pár nicneříkajících větách o tom nechala hlavní hrdiny pronést dvě-tři repliky, které mi přišly tak matoucí, že jsem často ani nevěděla, co že se to tomu či onomu z nich přihodilo.
Po dočtení jsem neodolala, abych si nepřečetla anotace a komentáře k dalším dílům, takže plus mínus tuším, jak to bude pokračovat, ovšem ke čtení dalších knih mě to nenalákalo. Dala jsem po dočtení šanci i několika dílům seriálu, ale ten byl snad ještě rozvleklejší než kniha - i tam, kde autorce stačily dvě věty, z toho tvůrci vykřesali desetiminutovou nezáživnou scénu, takže jsem to zhruba v polovině vzdala.

4 06.05.2024

50% - od romantické knížky odehrávající se v Dánsku jsem čekala víc. Hlavní hrdinka píáristka Kate se vydává se šesti novináři z Londýna do Kodaně načerpat životní styl nejšťastnějšího národa na světě. A do jednoho původně nepříjemného novináře se zamiluje.
Jenže mně ve stylu hygge přišla snad jen ta pekárna/kavárna Evy, maminky zákazníka, který plánuje v Londýně otevřít hygge obchoďák a pro nějž Kateina agentura pracuje. Jinak to byla přehlídka drahých hotelů, obchodů s bytovými doplňky a luxusních restaurací, což mi popravdě dost narušovalo ten pohodový dojem, který bych ze čtení knížky s takovým tématem chtěla mít. Zřejmě to takhle odpovídá životu samotné autorky, mně to připadalo jako zájezd s našlapaným programem pro influencery a zbohatlíky, kteří prostě potřebují ty své zážitky, osobně jsem ráda, že mám z návštěvy Kodaně jiné pocity a vzpomínky (které dost možná budou i mnohem víc hygge). Kate si dost dlouho natvrdle jela svoji vidinu kariéry a přišla mi spíš nesympatická, mnohem milejší mi byly vedlejší postavy, často jsem se přistihla, že bych se toho chtěla dozvědět víc o zakřiknuté fotografce Fioně, krásné Avril se zdánlivě dokonalým životem a manželstvím, o upovídané milovnici jídla Sophii nebo třeba o sestře/pohromě hlavního hrdiny Benedicta, než o podivně se rozvíjejícím vztahu Benedicta s Kate. Mimochodem jeden z nejhorších popisů milostných scén, jaké jsem v červené literatuře četla.

4 25.04.2024

85% - To správné čtení pro děti (a nejen pro ně), které si připadají být tak trochu podivné a nezapadající do běžného kolektivu vrstevníků. Oceňuji zajímavě zvolené charaktery - Mila, která se v myšlenkách dokáže úplně odpoutat od okolního světa a hodinu pozorovat třeba vosy, Katka, která si připadá tlustá a neoblíbená, protože pořád jenom čte, Petr, který se bojí všeho, co by na něj mohlo v noci vybafnout ze tmy, a ten strach je až tak velký, že mu to zabraňuje jet kamkoli, kde se bude muset spát. A Franta, který chodí o berlích, natáčí videa na Youtube a dokáže být na ostatní pěkně hnusný, protože je kvůli svým nohám naštvaný na celý svět. Nejsou to ale žádní nespravedlivě opomíjení klaďasové, jak by se dalo v knížce pro děti čekat, ale reálné uvěřitelné typy - Mila dokáže být se svým zájmem o pavouky a nulovou empatií pěkně otravná, Katka je podezíravá a nepříjemná, Petr nepoužitelný a Franta zachází tak daleko za hranici, že mu ani ty berle nemusí pomoci, aby mu někdo nenamlátil. Uvěřitelnosti napomáhá i to, že nejsou všichni z jedné třídy ani školy a dokonce jsou i různě staří. A přesto je okolnosti svedou dohromady a ve snaze pomoci Petrovi, aby nemusel odjet na školu v přírodě, zažijí při útěku z domova nečekaně sbližující dobrodružství.
Knížka je příjemným překvapením, vlastně jsem s ní měla jediný problém - všechny postavy jsou vyprávěné v první osobě, jenže pro mě naprosto totožným stylem, který se jazykově neliší. Třeba bych čekala, že kluk šesťák bude "v hlavě" mluvit jinak než desetiletá holka, ale kdybych neměla kontext a všechny čtyři postavy řešily třeba špatné počasí, tak bych jednu od druhé nepoznala.
Ilustrace raději do hodnocení nezahrnuji, kdyby v knížce tyhle nicneříkající "výtvarné" výkřiky nebyly, tak by se vůbec nic nestalo.

4 12.03.2024

Nejnovější antologie povídek od nakladatelství Yoli je věnovaná tentokrát školnímu prostředí (i když některé povídky se ho jenom dotkly) – široké zaměření povídek mě přesto překvapilo a potěšilo. Je to opravdu pestrý výběr – od téměř detektivního příběhu či luštění šifer, přes trochu hororu, prvních lásek mezi spolužáky a jejich více či méně šťastných vztahů, a to i těch ne úplně standardních s učiteli, dále přes nepochopení spolužáků a v krajním případě až šikanu či obtěžování, až třeba po vážné osobní důvody, které mohou nezvratným způsobem zasáhnout nejen do školních výsledků.
Už tradičně u této povídkové série obdivuji provedení jednotlivých dílů – opět nechybí krásné a trefné ilustrace ke každé povídce, medailonky o autorech a netradiční ořízka, která je tentokrát dokonce hravě vícebarevná. Vizuálně je to určitě jedna z nejhezčích knížek, jakou jsem kdy držela v ruce.

4 27.02.2024

(SPOILER) 40% - Tak tohle se s mojí náladou a vkusem nepotkalo a hodnotím vlastně jen proto, že jsem to byla schopná dočíst. Sedmnáctiletá Noah se se zatnutými zuby přestěhuje do luxusního sídla nového manžela svojí matky, už ne až tak zásadově vyrazí k rodinnému bazénu a začne strašně nesnášet svého nevlastního bratra Nicholase. Teda kromě toho, že ji neskutečně přitahuje, nejradši by mu nakopala zadek anebo mu sahala na vyrýsovaný hrudník. Mezitím Nicholas občas zamáčkne cigaretu a někoho zmlátí, Noah se opije nebo nechá zdrogovat na další party, pohádají se, lezou po sobě a pak si zase jakože uvědoměle drží odstup. A takto se to v různých obměnách několikrát opakuje na více než 400 stránkách, než se z Nicholase stane ta nejněžnější, nejchápavější a nejvíc pečující opora, jakou si může týraná dívka přát. Jasně. Za mě oba hrdinové nesympatičtí a vlastně mi bylo dost jedno, co se o jejich minulosti nakonec dozvíme. A jak jsem si tak pročetla komentáře k dalším dvěma dílům série, tak myslím, že je zřejmě vynechám.

4 22.01.2024

90% - Po úspěchu prvního dílu u technicky zaměřeného syna, který nenávidí čtení, jsme sáhli po pokračování a byla to dobrá volba. Jirkův vesmírný lov pokladů pokračuje ve všem dobrém, co Stephen Hawking a jeho dcera vepsali už do prvního dílu - opět se jedná o vesmírné dobrodružství Jirky (jehož rodiče, kteří už nepůsobí jako z bláznivé ekosekty, autoři tentokrát odsunuli na misi na potápějící se ostrov Tuvalu) a Aničky, dcery nadšence do vesmíru Erika, který momentálně pracuje pro NASA a s celou rodinou se odstěhovali na Floridu - a kniha je zároveň doplněna mnoha krásnými fotografiemi a zajímavými informacemi o vesmíru, které děj parádně dotvářejí (pilotované lety, využití automatických sond, Venuše, Titan, rudý posuv atd.).
Navíc se tentokrát autorům podařilo děj udělat ještě o něco akčnější, když Jirka s Aničkou a jejich novým kamarádem počítačovým nadšencem Emanem sledují stopy záhadných "mimozemských" zpráv, které je s pomocí ne zcela funkčního počítače Kosma zavedou třeba na Mars, Titan i do zcela jiné hvězdné soustavy. A nechybí ani "oblíbený" záporák.
V minulém dílu mi Kosmo otevírající dveře na zvolená místa do vesmíru přišel jako fajn nápad, jak dostat hlavní hrdiny tam, kam autoři potřebují. Tady už to vzhledem k novému Erikovu zaměstnání působí trochu zvláštně (hlavní hrdinové mj. sledují start raketoplánu a řeší se nefunkční sonda na Marsu, když přitom mají v šuplíku počítač, který může kohokoli dostat kamkoli ve vesmíru), ale je to holt knížka pro děti, tak to tak beru. Určitě budeme číst i dál.

4 01.01.2024

90% - "Jde-li vaše země do války, musíte přece udělat všechno, abyste ji podpořil, na tom nic hanebného není. Proč by se měl člověk za to omlouvat sebevraždou?"
"Někdy mě napadá, že by se podobně měli omluvit i mnozí jiní, ale jsou asi příliš zbabělí, než aby si svou odpovědnost přiznali. Ušlechtilá gesta pak zůstávají na tak význačných lidech, jako byl náš prezident. Spousta lidí už se stačila vrátit do postavení, která zaujímali za války. Někteří nemají daleko k válečným zločincům. A ti by se omlouvat měli."

Kazuo Ishiguro sice od šesti let žije ve Velké Británii, ale v některých svých románech se neváhá vydat zpět do rodného Japonska a vyprávět tamní velké příběhy drobných lidí. Masudži Ono navenek vystupuje jako význačný muž na odpočinku a svými ústy se o tom snaží čtenáře přesvědčit, ale za jeho vyprávěním lze záhy vytušit jinou verzi jeho života, v němž se živil jako malíř propagandistických děl japonského válečného režimu, jimiž dost možná celou řadu mladých mužů přiměl jít do druhé světové války a umírat tam. Je zajímavé, jak se vyrovnává se svou vinou - někdy jako by se tím opravdu trápil, někdy máme pocit, že je to jen póza, aby svou minulostí neškodil vdavkám dcery, a jindy zase celkem jasnozřivě poukazuje na ty, kteří svižně převlékli kabát, přizpůsobili se nové době a hlasitě odsuzují to, s čím dřív neměli sebemenší problém. A přestože je nám japonské kulturní prostředí a japonská nátura na míle vzdálená, právě v tomhle člověk snadno rozpozná i české rysy.
To neustálé vracení se do minulosti se sice místy již opakovalo a nepřinášelo mnoho nového, přestože román není nijak dlouhý, ale líbí se mi tenhle styl "nespolehlivého" vypravěče, kdy si často jen z jím nesprávně interpretovaných či záměrně nepochopených rozhovorů s ostatními můžeme udělat obrázek toho, co a jak se vlastně stalo, vždy ovšem s přiměřenou dávkou nejistoty vyplývající z vypravěčovy nedokonalé paměti a více či méně úmyslného zkreslování skutečnosti.

4 21.12.2023

60% - Po natěšení z prvního dílu jsem se brzy vrhla i na ten druhý, ale jak to u pokračování poměrně často bývá, i tady už se podle mě autorovi nepodařilo dosáhnout originality původního nápadu. Chování Wadea, kterému na konci prvního dílu spadl do klína celosvětový virtuální systém OASIS a příslušné bohatství moc a sláva, je docela realistické a uvěřitelné - je z něj tak trochu namyšlený spratek, který se vyžívá ve své vládě nad celým systémem a všemi, kdo jsou v něm zrovna zalogovaní, a v reálném životě přátele i lásku postupně ztrácí.
A pak přichází očekávaný quest - a ono těžko něco vymyslet, když původní tvůrce Halliday je už léta mrtvý, takže na scénu musí zákonitě nastoupit jím vytvořená AI, která věrně svému předobrazu touží po lásce Kiry (manželky spolutvůrce Ogga), jenže ta už je dávno mrtvá. Anebo by nemusela tak úplně být? No a v tomto okamžiku to začne drhnout - protože AI Anorak je sice všemocný, jenže autor ho musí udělat i trochu natvrdlého a neprozíravého (jinak by bylo stěží možné s ním byť i jen bojovat) - a čtenář zkrátka obtížně věří, že by snad mohlo být možné tuhle AI nějak ošálit či snad podvést.
Pozitivní je, že Wade už není vševědoucí a s prvním questem mu musí poradit nová postava dívky L0hengrin, jenže pohříchu potenciál téhle holčiny a jejích kamarádů je v příběhu posléze naprosto zabitý, když jsou vysláni získat jistý mocný artefakt a setkáme se s nimi zase až na konci. No a samotné plnění úkolů k získání úlomků, tak tam nebylo oproti prvnímu dílu nic přelomového, jen mě vždy překvapilo, že jsou questy jakoby na míru šité jednotlivým postavám, které ohledně daných témat jeví naprosto encyklopedické znalosti. Část s Princem fakt ocení snad jedině fanoušci tohoto popového zpěváka, mně přišla šíleně dlouhá a nezábavná. A když jsem se začala chytat v Tolkienovi, tak byl další úlomek v inventáři dřív, než se to pořádně rozjelo. Takže ne že by to bylo špatné, jen mě tahle knížka zkrátka nebavila tak, jak jsem čekala.

4 14.11.2023

85% - Díky nápadu zaměřit tentokrát sbírku young adult povídek na prostředí LGBT+ komunity, což vytvořilo určitým způsobem nejsevřenější okruh zápletek, mi tato antologie připadá ze soutěžní série nakladatelství Yoli zřejmě nejzdařilejší, i když i tentokrát se mi některé povídky líbily víc než jiné.

"Bylo to důležitější, než zůstat s náma?" ptá se Zuzka Davida, který kdysi dávno býval její matkou, v povídce Rodinné setkání, jež by klidně mohla vydat na celý román.
"Já jsem si taky myslela, že jsem jenom na kluky. A pak jenom na holky. Bisexualita přece neexistuje, viď?" slyšíme hořká slova Mariky v povídce Žába, když pochybuje nejen o svojí sexuální orientaci, ale především o svých přátelích.
"Bohužel útoky na homosexuální páry nejsou tak ojedinělé," hlásá novinový článek v povídce Bez šance, kde Anna a Žanet nepřestávají doufat, že se pouze plácají v únikové hře. I když únik z toho, co omezuje jejich vztah, vlastně hledají už léta.
"Když střídavě kopeš za oba týmy, je občas trochu náročný udržet si přehled o tom, na jakou branku zrovna hraješ," vypráví Elsa Adamovi v povídce Pecka jak z broskve a doufá, že Adam její bisexualitu skousne. Jenže i Adam má tajemství, a tak Elsa potká Stellu...
"No, a není to jen taková fáze, Týnko?" je otázka, kterou lesbička Týna nesnáší úplně nejvíc v sympaticky mileniálském stylu napsané povídce Nacpěte ji do škatulky.
"Ne! Fakt už dost. Jsem ženská. Vždycky jsem byla. A už v životě nechci vidět a hlavně cítit jedinej pisoár!" dodává si Saša odvahu před dámskými záchodky. Jenže za dveřmi tentokrát bude muset bojovat s něčím víc než jen běžným společenským opovržením. Skvělá povídka Jak jsem šla na záchod, kterou si umím představit zfilmovanou.
"Jsem kluk a chci ženicha!" stojí na transparentu Martina a Františka v povídce Vezmi si mě, když to dokážeš. Řeklo by se - zamilovali se, zasnoubili se a žili šťastně až do smrti. Jenže oni nemají právo se vzít. A vlastně se ani rozvést, když jim to přestane klapat.
"Můžeš se topit ve svém neštěstí, anebo si z něj vzít to nejlepší a jít dál," říká Sára v povídce Čokoláda na dně kornoutku Anežce, která se trápí kvůli nevysvětlitelnému rozchodu s Elenou.
"Vítek," zamumlala jsem, protože říct svoje jméno nahlas bylo pokaždé jako přetvařovat se a všechny obelhávat. Tak přemýšlí hlavní hrdinka povídky Tajemství umírají osamělá. Protože co když snaha udržet vlastní tajemství může pro někoho jiného s temnějším tajemstvím skončit fatálně?
"Myslím, že nejsem na nikoho," zjišťuje Hyacint v povídce Šťastně nezamilovanej. Za nejdůležitější vztah považuje pevné přátelství. Ale co když to nebude stačit k tomu, aby jednou nebyl úplně osamělý?
A kdy je ta správná chvíle, aby hlavní hrdina řekl svému nejlepšímu kamarádovi, že se do něj zamiloval? Možná, když je Pozdní léto, sobota odpoledne...

Příjemná délka povídek tak akorát na chvilkové počtení. Jako vždy krásná grafická úprava s obrázky, medailonky o autorech a tentokrát super růžovou ořízkou. Bylo by možná zajímavé knížku doplnit třeba o povídku s nebinárním hlavním hrdinou. Třeba někdy příště.

4 27.09.2023

80% - Dočteno po několika prodlouženích v knihovně a čtení znovu od začátku - a stejně se mi nezdá, že bych se do tohoto románu, za který Salmanu Rushdiemu už několik desetiletí hrozí smrt, dokázala ponořit tak, jak jsem zvyklá. Na vině je samozřejmě především neznalost náboženských a filozofických souvislostí (člověk by ke knize ideálně potřeboval ještě výkladový komentář), ale také styl autorova psaní, kdy je schopen vršit v jediné větě přes půl stránky pásmo slov, myšlenek, postřehů a úvah, a pokud není čtenář zrovna naladěný na stejnou vlnovou délku, tak jsem měla občas pocit, že i když čtu sebepozorněji, musím některé pasáže přečíst víckrát, abych mohla absorbovat všechny jejich části. Když se totiž Saládín Čamča (herec indického původu, který strávil léta snahou odpoutat se po boku britské manželky od svých britských kořenů a nenáviděného otce) a Džibríl Farišta (bollywoodská superstar mířící do Anglie za krásnou horolezkyní, do níž se zamiloval) zřítí po výbuchu letadla uneseného teroristy na britské pobřeží a jeden se promění v čerta a druhý v anděla, začíná jízda, při níž inteligentní, sečtělý a zatraceně chytrý Salman Rushdie dokáže mísit základní otázky víry, psychologie, sociologie, filozofie i kosmologie s ironií a nadhledem moderního člověka.
Samotných satanských veršů se přitom týká jen část knihy věnovaná několika Farištovým snům (motýlí prorokyně, která zvedne celou vesnici k pouti do Mekky apod.) - v této vizi Prorok zakládá v jednom pouštním městě nové náboženství a v první fázi je ochoten tolerovat i některé původní polyteistické bohyně, než nazná, že tyto myšlenky mu našeptal Satan a Bůh je jenom jeden. V tomto kontextu nemohu než pochybovat o tom, že ti, kteří schvalují Rushdieho smrt, vůbec vědí, o čem ta knížka je.
---
Saíd se přestal ovládat. "Mišal? Mišal?" zavřískl. "Přikázáno? Archandělé, Mišal? Džibríl? Bůh s plnovousem a andělé s křídly? Nebe a peklo, Mišal? Ďábel se špičatým ocasem a kopyty? Jak daleko v tom hodláš zajít? Mají ženy duši, co říkáš? Nebo jinak: jakého jsou duše rodu? Je Bůh černý nebo bílý? Až se mořské vody rozestoupí, co se stane s tou vodou navíc? Vytvoří po stranách něco jako stěny? Mišal? Odpověz mi. Dějí se zázraky? Věříš v Ráj? Budou mi odpuštěny moje hříchy?" Rozplakal se a padl na kolena, čelo stále přitisknuté ke zdi. Jeho umírající manželka k němu přistoupila a zezadu ho objala. "Tak si na tu pouť běž," pronesl sklesle. "Ale vezmi si aspoň dodávku. Má klimatizaci a můžeš si vzít lednici plnou coca-coly."

4 20.08.2023

80% - je to taková příjemná kraťoučká vánoční jednohubka o tom, kterak Pipi pořádá pro děti večírek na zahradě - s vánočním stromem, sněhovou klouzačkou ze střechy a sněhovým domečkem, kde čekají dobroty. Pipi je štědrá a dokáže děti strhnout k té nejlepší zábavě, ale umí být také pěkně (byť zábavně) prostořeká, zvlášť k protivným dospělým. Asi bych čekala přece jen košatější příběh, ale na Vánoce pro děti před usnutím, když je za čtvrt hodiny přečteno, proč ne.

4 30.06.2023

(SPOILER) 70% - Autorovi nelze upřít schopnost vytvářet poutavý děj plný napínavé akce, více či méně pravděpodobných honiček a úniků a srdceryvných vztahů mezi postavami, plných lásky, zrady, pomsty a vykoupení. Tento druhý díl ze série o "napraveném" bývalém příslušníkovi MGB Lvovi Děmidovovi, který dřív zatýkal a posílal na mučení/popravy/cestu do gulagu nevinné lidi, a jeho manželce Raise, která se do něj v minulém dílu během vyšetřování vražd dětí neochvějně zamilovala, se mi četl o něco lépe než Dítě číslo 44. Asi zejména proto, že autor omezil myšlenkové pochody postav o životě ve stalinistickém Sovětském svazu, které působily spíš jako úvahy vzdělaného anglického studenta, jenž si toho o sovětské historii hodně nastudoval (což T.R. Smith bezpochyby splňuje), než jako názory rodilých Rusů. Nyní nám tyto reálie sděluje spíš z pohledu vypravěče, takže ten západní pohled zas tolik nevadí.
Bohužel i tak mám pořád pocit, jako kdybych četla spíš nějaký fantasy román zasazený do autorovy vize SSSR a Maďarska po Stalinově smrti, kdy se moci ujímá Chruščev, než jako něco, co se tehdy mohlo opravdu stát (a jak přitom lidé mohli přemýšlet a jednat). Lev vede útvar pro vyšetřování vražd, Raisa stojí věrně po jeho boku a mladší z adoptovaných dcer touží po úplné rodině. Ale je tu starší dcera Zoja, která nedokáže zapomenout, že Lev byl šéfem MGB party, jež kdysi zavraždila její rodiče. No a pak tu je Fraera - žena, která se před pár lety s Lvovým přispěním dostala do gulagu a přišla o všechno. Tam se ale po vzoru Jokera a dalších komiksových antihrdinů transformovala ve mstitelku a politickou intrikánku, jejímž cílem je zničit minimálně Lva a pokud možno i celou sovětskou mašinérii. A když unese Zoju a žádá výměnou návrat svého manžela z gulagu, musí se Lev vydat na strastiplnou cestu mezi lidi, které dřív posílal na smrt a kteří už se postarají o to, aby prošel náležitou sebereflexí. Příběh posléze směřuje i do Maďarska, které se snaží najít vlastní cestu ke svobodě. Otázka je, zda i sám Lev dojde vytouženého vykoupení. Zkrátka spíš taková poněkud drsná pohádka, ve které bych hledání historických faktů opravdu nedoporučovala.

4 29.05.2023

80% - Po letech, kdy jsem poprvé četla sérii Temná věž, byl toto velmi utěšený návrat do Středosvěta, říkám díky, sai. Nejvíc jsem vděčná za těch pár stránek, kdy se příběh věnuje putování Rolandova ka-tet kdesi na trase mezi Zeleným palácem a vesničkou Calla Bryn Sturgis, kde pistolníkova skupina sehraje roli nikoli nepodobnou té ze Sedmi statečných. Jake objímá svého milovaného brumláka Ochu, Eddie tlačí na kolečkovém křesle svoji milovanou Susannah, zkrátka jsme tam, kde cesta znamená víc než cíl a všechno je tak, jak to my, fanoušci Temné věže, máme rádi. Pak se všichni skryjí před hrozivou ledovou vichřicí Smrtidechem a Roland vypráví příběh ze svého mládí, kterak byl otcem vyslán zbavit obyvatele jedné daleké vesničky zvěrodlaka - člověka proměňujícího se ve zvíře a vraždícího celé rodiny. Tenhle detektivní mezi-příběh nebyl zas tak moc převratný, ale líbil se mi převelice ten, který mladý Roland vypravuje chlapci Billymu, jedinému svědkovi řádění líté příšery, a právě to je Závan klíčovou dírkou, který už kdysi chlapci Rolandovi četla jeho matka Gabrielle v době, kdy ještě nikdo nemohl tušit, jak to mezi nimi skončí... A i toto vyprávění je o chlapci - Timovi - a o jeho matce, o přátelství a o zradě mezi Timovým mrtvým otcem a novým otčímem a o nesmírné odvaze Tima, který se, zlovolně vylákán naším starým známým RF, vydá do nebezpečných a neznámých končin podél Paprsku, aby - vyzbrojen pistolí a věrným a pravým srdcem - našel Maerlyna a zachránil to, co jeho matce snad ještě zbývá. Kéž by nám Stephen King dopřál víc takových příběhů.

4 23.05.2023

(SPOILER) 65% - V době hladomoru na Ukrajině ve 30. letech vyráží Pavel se svým mladším bratrem Andrejem do lesa ulovit k jídlu kočku, malý Andrej se však vrací domů sám. O dvacet let později, v době nejhoršího stalinistického útlaku slouží válečný hrdina Lev Děmidov věrně režimu jako příslušník státní bezpečnosti MGB a je své vlasti a myšlence komunistického režimu natolik oddán, že neváhá ani na okamžik a přesvědčuje svého kolegu a jeho rodinu, že vražda jejich syna byla jen nehoda. Protože v Sovětském svazu, kde jsou si všichni rovni, přece nikdo nemá důvod páchat zločiny - ty jsou vyhrazeny pouze dekadentnímu Západu - a myslet si cokoli jiného rovná se vlastizradě. Brzy poté se ovšem sám ocitá v soukolí totalitního režimu, když je jeho manželka Raisa obviněna ze špionáže, Lev se k udání odmítne přidat a oba se tak ocitají ve vyhnanství na Urale. A tam Lev ke svému překvapení zjistí, že syn jeho kolegy zavražděný dost specifickým způsobem zřejmě nebyl jedinou vrahovou obětí...
Viděla jsem nejdřív film (natáčený v ČR), a protože nebyl špatný, tak jsem se těšila na knížku s tím, že se dozvím další podrobnosti, které se do něj nevešly. Kupodivu mi ale připadalo, že film po stránce příběhu knihu poměrně věrně vystihl, a nezdálo se mi, že bych si čtením nějak víc rozšířila obzory. Naopak bych řekla, že filmová zkratka alespoň zakryla to, co v knize působí nevěrohodně (náhlé prozření hlavního hrdiny po výslechu nevinného člověka, což bych čekala, že za těch pět let práce pro MGB by pro něj nemělo být překvapení, nebo třeba to, jak se z manželky, která se za něj provdala jen ze strachu a nenávidí ho, vcelku rychle zrodí neohrožená parťačka ve vyšetřování vražd na vlastní pěst a věrná životní partnerka, a to už ani nemluvím o těch početných zázračných únicích často s pomocí nepochopitelně loajálních cizích lidí anebo doslova legračních scénách, kdy se hrdinové plíží místností plnou spících lidí, ještě si tam třeba pokecají a nikoho přitom neprobudí), i když samotné rozuzlení a skutečný motiv vraha je tak přitažený za vlasy, že to nemohlo zachránit ani filmové plátno.
Je zvláštní, že se autor inspiroval sériovým vrahem Andrejem Čikatilem, který děsil zejména oblast Rostova na Donu svými sexuálně motivovanými vraždami dětí a žen o několik desetiletí později, přitom některé skutečnosti v příběhu ponechal (vraždy opravdu převážně podél železničních tras) a jiné tak velmi proměnil - jako právě pachatelovy motivy.
Což o to, děj je to i tak výživný a nečte se to úplně špatně. Co mi ale hodně nesedělo, byl ten styl zapracování sovětských historických reálií. To, že si autor nastudoval spoustu literatury o tom, jak to v SSSR v padesátých letech chodilo, je chvályhodné, jenže já bohužel měla neustále dojem, že to na mě z těch stránek strašně trčí - jak nám do toho načteného obsahu balí tak trochu neuměle příběh a snaží se vykreslit postavy a jejich přemýšlení, ale jaksi z toho pořád cítím, že takhle by o těch skutečnostech přemýšlel člověk ze Západu a ne opravdový Rus. Možná to jako narozená v době trvání sovětského bloku a po přečtení několika románů ruských autorů (v komentářích často zmiňovaný Doktor Živago) zkrátka vnímám nějak jinak. Román navíc na druhou stranu často působí až naivně, přehnaně romanticky a pak zas jak z Jamese Bonda, byť vzhledem k národnosti autora a věku, kdy knihu napsal, je to asi pochopitelné.

4 31.01.2023

60% - Další Enzo-díl, ve kterém se nakonec podíváme na zoubek dvěma posledním vraždám z knížky novináře Raffina, toho času partnera Enzovy dcery Kirsty a otce jejího dítěte. Zabil půvabnou soudcovu dceru Lucii, která pracovala v neziskovce navracející zločince po odkroucení trestu zpět do života, opravdu pasák Blanc, jenž si odpykává trest za vraždu tří prostitutek? Enzovi se na jeho milostném dopisu kdysi napsanému Lucii něco nezdá. A pak je tu stále ten tajemný děsivý neznámý, kdo usiluje o Enzův život nebo alespoň o to, aby s vyšetřováním vražd přestal. A neváhá zajít opravdu hodně daleko... Tento díl měl být dlouho očekávaným rozuzlením, ale přiznám se, že jsem po dočtení spíš rozpačitá. Jako všechny Mayovy knihy se i tato četla sama, ovšem samotný zločin mě zas tak nezaujal a jeho propojení s některými dalšími událostmi a osobami, které jsme poznali v předchozích dílech, mi přišlo neuvěřitelně překombinované a přitažené za vlasy. A ze všeho nejvíc celá ta záležitost kolem Charlotte, kdy už jsem si říkala "to jako vážně?" Myslím, že snad kromě Entomologova odkazu ve mně ty zápletky jednotlivých knih hlubší stopu nezanechají, tak jsem alespoň ráda za momentální dotažení Enzova životního příběhu, které mě potěšilo, a příležitostně se vrhnu na aktuálně nově vydané pokračování, neboť jsem moc zvědavá, co si pro nás autor po těch letech přichystal.

4 20.11.2022

60% - Po nadšení z předchozího pokračování série Ravenelovi Svatba s Winterbornem přišlo tak trochu vystřízlivění (a dokonce i pár dnů, kdy jsem knihu v nezáživné části odložila před dočtením). Tentokrát je hlavní hrdinkou "nezvladatelná" část mladších Heleniných sester-dvojčat Pandora, která nemá v úmyslu se vdát, protože plánuje podnikat v oblasti deskových her. Jenže se na jednom plese dostane do kompromitující situace s (jako vždy) neodolatelným mužem, a přestože ani Gabriel st.Vincent nemá původně v úmyslu se oženit, Pandora ho okouzlí natolik, že to musí být ona a žádná jiná:-) Už mi přišlo po předchozích dílech dost okoukané, že dívka vychovaná k počestnosti samozřejmě rychle podlehne v podstatě prvnímu muži, který na ni začne dělat oči (a další věci). Gabriel mě popravdě zas tak moc nebavil, i když se ho autorka rozhodla vyšperkovat jistými potřebami, z nichž se nakonec nic zas tak šokujícího nevyklubalo (i když tehdy by na to asi řada žen celkem zírala). Pandora byla o něco lepší, dozvěděli jsme se, co v jejím dětství způsobilo, že se jeví tak nešikovná, ovšem jinak mi s těmi svými zarputilými nápady připadala občas jako adeptka na Darwinovu cenu. Docela zajímavý byl ten autorčin vhled do práv žen koncem devatenáctého století, kdy nevěsta po sňatku přišla vlastně o všechen majetek i o možnost ho spravovat. A dokonce pro zpestření přihodila i trochu terorismu a jednu historku z lékařského prostředí. Ale celkově myslím, že mi tahle knížka v rámci série v paměti moc dlouho nezůstane. Musím ovšem sáhnout minimálně po Zimní naději ze série Čekanky, která je o Gabrielových rodičích - ti mi totiž připadali na celém příběhu s Pandorou asi nejsympatičtější.

4 20.10.2022

(SPOILER) 75% - Dočteno s rozporuplnými pocity, neboť podle anotace jsem očekávala něco trochu jiného. A to hlavně v tom ohledu, aby to nebylo tak jednoznačné - čekala jsem zkrátka, že učitel nebude tak prvoplánový pedofil a manipulátor, ale zkrátka starší muž, který má opravdu "tu smůlu", že se zamiluje do dívenky - mladinké, ale přesto tolik odlišné od jejích vrstevníků. Že ta láska nebude záviset na jejím věku (neboť v knize nastala doba, kdy Vanessa už byla pro Stranea "moc stará"). Že on do Vanessy nebude promítat jen své do té doby neukojené tužby a fantazie, aniž by vnímal, jaká ona ve skutečnosti je a co chce. Že s ní nebude manipulovat jen skrze chválu jejích literárních pokusů, její osamělost a skrz to, jak se kvůli pozornosti staršího muže ona jako mladá a všemi přehlížená dívka cítí náhle výjimečně. Že ji bude opravdu milovat jako člověka a ona bude opravdu milovat jeho a bude opravdu chtít všechno to, co s ní on dělá (a ne že vždy, když dojde na věc, vypne mozek a myslí na to, jak to nechce, aby vzápětí za ním zase běžela a vnucovala se mu). Bylo by totiž zkrátka mnohem zajímavější dumat pak o tom, co ještě je a co už není v pořádku, o tom, zda lze nějak ospravedlnit vztah postaršího učitele a mladé dívky, zda lze vůbec někdy mluvit o skutečné lásce v takovémto případě. Protože tak, jak je tento román napsaný, prostě víme, že Strane není žádný klaďas, a pak už jen nevyhnutelně (a někdy dost zdlouhavě) sledujeme, jak to Vanesse postupně ničí život. Ale vlastně i jemu, ten vztah mi přišel oboustranně toxický, protože Vanessa mi nepřipadala moc v pohodě ani v době, kdy se ještě neznali, měla v sobě vážně cosi temného a jakoby fatalistického (takže se naskýtá otázka, jestli by bez jeho zásahu do jejího života na tom byla zásadně lépe a já si to, tak jak je napsaná, zkrátka nemyslím). Ano, není to prvoplánový hajzl, který by jí řekl "nedáš, tak já ti nedám dobrou známku", dává jí zdánlivě pořád na výběr, ale vidíme, jak si ji namotává blíž a blíž, jak se jistí proti možným následkům a zastrašuje ji, kdykoli hrozí, že by mohl být odhalen. A navíc to neskončí jen u ní, přestože ona se nikdy nepřestane přesvědčovat, že ona jediná nebyla ta oběť, že ji jedinou miloval - což považuje za to jediné, co ji drží při zdravém rozumu, ale dost možná jí to naopak může definitivně otrávit celý život.
Závěrem už jen poznámka, že zjišťuji, jak mě tahle vyprávění psaná kompletně v přítomném čase nesedí, protože věty typu "odhodí cigaretu, aniž ji uhasí" nebo "než si ho obéknu, chvíli otálím" jsou fakt perly. Nevím, kde se tahle móda vzala, ale přispělo to bohužel k tomu, že byly chvíle, kdy jsem přestávala mít náladu číst dál.

4 29.09.2022