Etule
komentáře u knih
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
(SPOILER) 4,5*
Těžko se mi hledají slova, která by dokázala popsat, jakou bouři emocí ve mě kniha vyvolala.
Vztek, že museli své city skrývat, že by je měli obhajovat, že to bylo "nenormální", že to takhle nemělo být. Proč? Proč by to tak mělo fungovat. Jako vím, že to byla šedesátá léta a lidi prostě byli předpojatí a plní předsudků (což jsou mnozí i teď), ale prostě ne, tohle nedokážu pochopit. Prostě, když někoho miluješ, tak máš přece právo být s ním a tečka.
Opovržení, že lidi mají potřebu mluvit někomu jinému do života.
Radost, že nakonec našli odvahu spolu přece jen být, i když to nebylo takové jak si představovali.
Smutek, že to nakonec dopadlo tak jak jsem od začátku předpokládala, že to dopadne.
Naději, když jsem si zpětně poslechla začátek knihy, kdy mi došlo, že to možná dopadlo přece jen o něco lépe.
Rozmrzení za otevřený konec, který ale vzápětí nahradila maličká radost, díky níž jsem si mohla říct, že to vlastně skončilo přesně tak jak jsem chtěla.
A nakonec hluboký, teskný smutek, který ani pořádně nedokážu vysvětlit, který mi vehnal slzy do očí a nutil mě přemýšlet o tom, že život prostě nehraje fér.
Ano, vadilo mi jak se v určitých chvílích choval vypravěč (nedostaneme tady ani jména obou hrdinů, ačkoliv vlastně jednoho ano) - student - ale i jak se choval učitel. Že spolu nedokázali mluvit. Že došlo k rozhodnutím, které nemělo být nutné učinit. Že před sebou měli tajemství. Že si tak úplně nevěřili. Že student často překrucoval, co mu vlastně učitel říká a zbytečně dramatizoval. Ale chápu, že není lehké se skrývat, že to vnitřně nakonec člověka začne nahlodávat, že začne chtít něco jiného. Lepšího. A učiní rozhodnutí, kterého později možná bude litovat. Nebo možná taky ne.
Je toho spoustu řečeno mezi řádky. V knize je hodně bolesti, ale i lásky, touhy a radosti. A možná, že nakonec má i šťastný konec.
Posmrtná predace
Vilém Koubek
Nebudu si tady na nic hrát a rovnou přiznám, že jsem knihu poslouchala, protože ji namluvil Martin Stránský. :D Od něj prostě i návod k mikrovlnce prosím.
Nápad s mileniály, kteří prostě odmítají umřít a zastavili stárnutí byl zajímavý. Jen mi nějak nesedl hlavní hrdina. Spousta času je "promrhaná" tím, že posloucháme o tom, jak se hrdina musí ožrat jinak to nedá, což mi časem začalo lézt na nervy. Než se tak nějak pořádně pustí do práce - hledání ztraceného otce jakéhosi grázlíka - je to stále to samé dokola - vstát, ožrat se a dělat že něco dělám. Konec dostal trochu grády, hrdina trochu kredit za to že nebyl úplně k ničemu, ale něco tomu chybělo.
I tak si druhý díl poslechnu, protože (světe div se) ho čte taky p. Stránský. :D
Srpny
Jakub Stanjura
(SPOILER) Těžké, velice těžké téma tato kniha zpracovává. Je smutné vědět, že se tohle skutečně děje a lidé jsou k tomu mnohdy opravdu slepí. Pokud nejde o fyzické násilí, tak to přece není násilí. Hloupá myšlenka, ale bohužel ve společnosti přetrvává, ačkoliv se to lepší.
Daniela měla s manipulací a domácím násilí zkušenosti bohužel již z dětství, ale i tak se jí nepodařilo ho poznat, když se do toho kolotoče znovu dostala. Prostě uvěřila, že si vlastně nic jiného nezaslouží a to je smutné. Nesmírně smutné. :(
Lenochod Jimmy & jeho backup band
Pavel Bareš
4,5*
Tohle byl celkem horký kandidát na pět hvězd. Příběh mě nesmírně bavil - prostředí hudebního festivalu mi bylo blízké. Napsané je to nesmírně čtivě, člověk hltá stránku za stránkou a chce vědět, jak to sakra bude dál a taky, co se vlastně sakra v minulosti stalo. Ačkoliv, to nám tak trochu dojde i mezi řádky.
Jenomže pak tam přišel zvrat, který to přehoupl do úplně jiné kategorie, jak už tady bylo mnohokrát zmiňováno, a byť mi to až tolik nevadilo (spíš jsem zůstala s otevřenou tlamičkou, co se to sakra právě stalo), přesto to příběhu trochu ubralo. Převážně tedy souboj, který se stal dost - ty jo teď nevím, jak to vyjádřit - překombinovaným je nejspíš to správné slovo.
Nicméně je vidět, že autor má nesmírně živou a neotřelou fantazii. Skvěle jsem se bavila. :-)
Šťastně až po smrti
Eleanor Corvin (p)
(SPOILER) A první pětihvězdičková kniha letošního roku (sira Pratchetta a jeho Hlídku nepočítám, tam je to tak nějak automaticky :)) je tu!
Musím poctivě přiznat, že jsem si ze začátku nemyslela, že to bude na pět hvězd a to z jednoho prostého důvodu - nebyl tu tolik můj milovaný Lucien. Nicméně Káleb jeho absenci dost vynahrazoval. :) Jeho linka mě velmi bavila, ačkoliv jsem dokázala odhadnout, jak to s ním ve skutečnosti je. Rozhodně to ale nebylo na škodu. Moc se mi zamlouvalo, že mu zůstal stejný způsob chování (alespoň veřejně), že se najednou nějak brutálně nezměnil a nestal se z něj najednou miláček všech. Přestože se v soukromí samozřejmě měnit začal. Tessa mě bavila a její podivné zmizení, kdy se v minulém díle moc nevyskytovala, bylo konečně vysvětleno. Linka s Meggie byla nakonec taky dost zajímavá, ačkoliv jsem si zpočátku myslela, že mě nebude bavit. Ale Erik je prostě miláček. A i Meggie si v mém srdci našla své místečko a přijde mi že do příběhu hezky zapadla. Jsem moc ráda, že se tady upevnil vztah Emy s Eskarem, protože byly oním prvním párem, který se dal dohromady a dokázali spolu překonat všemožné překážky.
Objevení Jezdců na scéně mě totálně odrovnalo, miluju je (ačkoliv si nejsem jistá, co to o mě vypovídá :D).
Je mi líto, že se se smrťáky loučíme, ale jak nám Ema na konci pověděla, nejspíš to nebude poslední příběh. Alespoň v to doufám. Je ještě tolik postav, které by si zasloužili svůj příběh. Třeba takový Bastien - nenápadné pomrknutí po autorce. ;) A pokud by to náhodou nakonec přece jen byl poslední příběh, tak se jedná o velice podařené zakončení skvělé série a velice zajímavého světa. Během celé série se setkáváme s klasickými pohádkami, které jsou nám představeny v trochu jiném světle a to mě na knihách taky velice bavilo.
Těším se na autorčin další počin, který už mám předobjednaný. :)
Osamělý vévoda
Christi Caldwell
3,5*
Kdybych knihu četla během Vánoc asi bych to hodnotila o kousek výš. Četlo se to skvěle, ale nějak jsem moc nevěřila tomu, že se vše odehrálo tak rychle. Bylo dost zvláštní, že Val byl roky uzavřený a s nikým nechtěl komunikovat a najednou si ho získalo takové třeštidlo jako Myrtle. Nemyslím to zle, Myrtle byla zábavná, ale možná bych tomu uvěřila o trochu víc, kdyby se do sebe tak šíleně nezamilovali během pár dní.
Ale jako oddechovka na jeden večer, když přijdete unavení z práce, tak mohu doporučit. :)
Těžké melodično
Terry Pratchett
Druhá kniha se Smrtěm, která mě opět trošičku zklamala. Hlavně proto, že tam Smrť prostě nebyl až tak moc, jak bych doufala. Vypadá to, že ačkoliv má být hlavní postavou, stejně se tak nějak drží v pozadí.
Ale přesto to byl opět skvělý poslech, usmívala jsem se u toho, hlášky se mi líbily a hlavní postavy taky celkem super. Ačkoliv Zuzanka mi to moc utáhnout nedokázala.
Jako celek ale opět skvost. :-)
Strasti vánočních svátků
Lenka Hnátová
(SPOILER) 3,5*
Nalákala mě překrásná obálka a LGBT téma. Kniha byla čtivá, vzhledem k její délce, přečtena za pár hodin. Nicméně mi přišlo, že se tam dělo strašně moc věcí strašně moc rychle. Bohužel mi tam dost chyběla nějaká chemie mezi hlavními postavami. Chápu, že Max byl nešťastně zamilovaný, takže z jeho strany tam toho bylo dost, ale ze strany Berta tam nebylo nic. A pak najednou lusk a byla z toho oboustranná láska. Líbilo se mi Bertovo myšlení, že soudí člověka podle osobnosti a ne podle vzhledu či pohlaví.
A musím tedy bohužel konstatovat, že mi tady mírně vadil věkový rozdíl. Nemyslím si, že bych byla nějaká konzerva, ale tady mi ten rozdíl tak nějak kazil celý dojem ze čtení. Ale od autorky si pravděpodobně něco dalšího přečtu.
Stín
Adam Przechrzta
Sérii jsem poslouchala jako audioknihu a opravdu mě to bavilo. V prvním díle mi moc neseděla Anastázie, v druhé se to zlepšilo, ale ve třetím se tolik neobjevovala, což mě nakonec celkem mrzelo. Chvílemi mi trošku lezl na nervy Rudnicki, ale nebylo to nic hrozného. Nápad s Enklávami se mi zamlouval, škoda, že tam nebylo více výprav právě do Enklávy.
Sice mi přišlo, že konec byl nějaký urychlený. Škoda, že to autor ještě trošku nerozvinul. Byl to takový nápad z ničeho nic a najednou konec války. Nejlepší díl byl za mě ten první, protože mám slabost pro Samarina a tam se mi zamlouvala chemie mezi ním a Rudnickým. Tak třeba se dočkáme i dalších knih.
Dcera zimy
Vladimíra Šebová
Tak tohle mě dost bavilo. :-) Slovanská mytologie je po té severské má druhá nejoblíbenější, takže tohle bylo přesně pro mě. Musím říct, že mi knihu dost táhla Morana. Trochu jsem se bála toho, jak to skončí, ale nakonec mě autorka překvapila, páč se mi konec zamlouval. Určitě se pustím i do dalšího dílu, ačkoliv jsem netušila, že je to součást série. Doufám, že i třetí díl v češtině nakonec vyjde také.
Čas čarodějnic
Deborah Harkness
3,5*
Na mé poměry jsem knihu četla až příliš dlouho. Nemohla jsem se vůbec začíst. Diana mi dost dlouho lezla na nervy tím, jak byla poměrně ufňukaná. Což se na konci trochu zlepšilo, ale pořád to není úplně hrdinka, která by mi byla sympatická. Co se mi líbilo byl vztah mezi ní a Matthewem, ačkoliv to bylo teda dost nakvap. :D Ale asi mi to až tolik nevadilo. Matthew byl prostě skvělý. Líbilo se mi poznávat jeho rodinu i minulost. Doufám, že se toho dozvíme ještě více. :) I vedlejší postavy byly celkem sympatické. Nicméně jakmile jsem knihu z nějakého důvodu odložila a přestala číst, tak mě vůbec nelákalo si ji znovu otevřít a pokračovat. Doufám, že další díly budou o něco lepší - chci je nejdřív přečíst než se vrhnu na seriál.
Nejspíš jsem měla od knihy příliš velká očekávání. Odevšad jsem slyšela, jak je to skvělý a boží, ale já prostě nějak nemohla začíst a už se neodtrhnout. Což je škoda. Nicméně další díl mě zajímá vzhledem k tomu, co se událo na konci, tak uvidíme.
Blue: Kdekoli mě najdeš
Nikola Hotel
Četlo se to dobře. Rozhodně to bylo srdcervoucí, s Alexem jsem soucítila, ale musím říct, že Jane mi místy lezla na nervy. Ale líbilo se mi, jak byla chápavá a jak se k Alexovi začala chovat poté, co ho poznala.
Nicméně jsem jim tu romantiku moc nevěřila. Bohužel. Něco mi tam nesedělo, ale rozhodně to nesouviselo s tím, že tam nebyl sex nebo něco takového. Možná to bylo tím, jak najednou Jane otočila. Ale další knihy od autorky si ráda přečtu. ;)
Má to háček
Tessa Bailey
Koukám, že tady půjdu asi dost proti proudu, ale mě se to líbilo. Dokonce i o chloupek více než jednička. Fox byl super, líbilo se mi, že prostě fakt, že je chlap krásnej a sexy neznamená, že je taky automaticky šťastný. Nechci moc spoilerovat.
Takže jo, super oddechovka, návrat do Westportu. Jen mě trošku mrzelo, že ostatní z první knihy tu nebyli trochu víc.
Sekáč
Terry Pratchett
Lehké zklamání, ačkoliv to píšu skutečně nerada. Má to dva důvody.
1. Tak nějak jsem měla radost (podle žebříčku), že zrovna díky siru Pratchettovi splním jednu položku z výzvy. Konkrétně milovníka koček. Jenže ejhle, ono nic. Jako chápu, že to že je Smrť milovník koček je tak nějak všeobecně známo. Doufala jsem tedy, že se to v knize zmíní. A ono nic. :D Tudíž jako knihu do výzvy nezařazuji, nepřijde mi to jako splněné.
2. A to je důležitější než že mi to nesplnilo bod výzvy. Doufala jsem, že v knize bude více Smrtě. :(
Nicméně to neznamená, že jsem se u poslechu nebavila, ostatně jako vždy u Zeměplochy. Opět skvělý humor, dokonalé hlášky a skvělé metafory. Reference na Indiana Jonese ke konci knihy mě neskutečně pobavila. A jak se zmiňuje v komentáři pode mnou - nepotrháte si bránici, ale já se u toho zubila od ucha k uchu a o tom to je.
#audio
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
(SPOILER) Jako wau. Tohle mě teda fakt bavilo. Skvěle napsáno, četlo se to samo. Nejsem si jistá, jestli Evelyn obdivuju nebo bych ji párkrát propleskla. :D Ale musím říct, že spíš asi obdivuju, protože si šla za svým v podstatě i přes mrtvoly. A nebylo to vždycky tak růžové, jak se v bulváru lidi mohli dočíst. Nikdy to není jen černé nebo bílé.
Zamilovala jsem si Harryho, jako že fakt, fakt moc. On byl prostě úžasný. Nebudu spoilerovat, ale jako pobrečela jsem si.
Jak to ve skutečnosti asi bylo s Monique Vám v jednu chvíli tak nějak dojde, ale není to hned na začátku, což je za mě super. Postupně se Vám odhaluje, jak to ve skutečnosti s manželi Evelyn bylo. Bohužel jsem od začátku tak nějak tušila, kdo je vlastně Evelynina pravá láska, protože kniha byla jeden čas tak moc populární, že se člověk částečným spoilerům nevyhnul. Takže pokud máte načteno dost knížek, tak se Vám skládačka spojuje o něco rychleji.
Ale i tak skvělé čtení, s Evelyn chvílemi soucítíte, chvílemi ji nenávidíte, ale stále má neuvěřitelné charisma, které Vás nutí číst dál a dál.
Formulista
Michaela Schmiedlová
Opravdu jsem nečekala, že má letošní snaha o dobrý příběh s bodyguardem bude zrovna od české autorky. :) Příjemné překvapení, ale od autorky jsem četla Bronzovou medaili, takže jsem tak nějak tušila, že zklamaná určitě nebudu.
Nicméně za téma Formule 1 jsem musela přidat hvězdičku navíc, protože to ve mě vyvolalo krásné vzpomínky na dětství, kdy jsme s taťkou každou neděli pravidelně sledovali právě Formuli 1. Michael Schumacher je prostě jen jeden.
Navíc to zkombinovalo pro mě oblíbená témata - Formuli 1, byť spíše v minulosti - a knihomolství. Tolik knih kolik jsem poznala a dokonce četla, to bylo tak milé, že jsem se u toho připitomněle usmívala. Tony byl sice chvílemi dost na pěst, ale očividně k tomu měl své důvody, které se později vysvětlily. Vanessa se mi též zamlouvala, líbilo se mi že si od Formulisty :) nenechala nic líbit a nedávala mu nic zadarmo. Takže jo, tohle bylo prostě krásné čtení, moc se těším na další knihy.
Jen mě trošku mrzelo, že se mi tam "vyspoilerovala" kniha Druhá šance pro Zoe, nebo minimálně to s kým skončí ve své knize. Ale tak ono to zas tolik nevadí, protože moje chyba, že jsem knihu ještě nečetla. :D
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Když jsem si letos přečetla rozhovor s p. Marešem, říkala jsem si, že to je top kniha tohoto roku. Ale ne ne ne, milý Watsone. Až tohle je kniha tohoto roku. :)
Pět hvězdiček je jako hodnocení pro tuhle knihu rozhodně málo. Pokud jste v dětství, stejně jako já, totálně žrali Medicopter 117 právě kvůli tomu, že ti záchranáři a doktoři lítali vrtulníkem, je tohle přesně pro Vás. Až na to, že tohle je realita, díky které Vám bude při určitých situacích běhat mráz po zádech, zamáčknete slzu dojetí a nebo se budete usmívat. A ještě Vás naučí, jak na alespoň základní první pomoc. Pokud jste na tom jako já (takže nula nula nic), protože jste všechno prostě zapomněli, tak to pro Vás jistě bude podobně poučné jako pro mě.
Pan Dvořák je naprostý sympaťák, který se ovšem nebojí vyjádřit svůj názor i za předpokladu, že by se to někomu nemuselo líbit. Navíc je z jeho vyprávění naprosto jasné, jak je pro něj jeho práce důležitá a jak extrémně ho baví. Za což si rozhodně zaslouží kredit navíc. Krom toho je ochotný přiznat, že i on se umí chovat jako ehm... nechci být sprostá, dosaďte si sami. :D Ale samozřejmě se tak většinou nechová (nerada bych, aby to vyznělo nějak urážlivě či že jeho práci znevažuji, neb to tak rozhodně není míněno).
Pan Moravec má opět naprosto bravurní otázky a k tomu ještě podotázky, které dokáží odpovědi skvěle vybrousit a vy to prostě hltáte jedním dechem. Ani pracovat se vám kvůli tomu nechce. :D
Dovolím si tady být teď trošku osobnější a svěřím se s jednou životní situací. Před více jak deseti lety mi bohužel zemřel tatínek, měl rakovinu plic. Byl doma, už moc nejedl, nevnímal. A najednou ke mě v noci přilítla sestra, že táta nedýchá. Vyletěla jsem z postele jako raketa a začala ho oživovat než přijede záchranka, kterou sestra zavolala. Jenže už neměla nikoho na drátě a já do té doby nikdy nikoho neoživovala. Takže jsem to samozřejmě dělala blbě, protože jsem tatínka nesundala z postele, což by mělo být první, co uděláte, což jsem se dozvěděla díky téhle knize. Několik let jsem si pak vyčítala, že jsem to jistě dělala špatně a kdybych to uměla pořádně tatínek by mohl ještě žít. Postupem času jsem si však začala uvědomovat, že už byl v poslední fázi rakoviny a v podstatě už pro něj byl život utrpením. Lidi od záchranky, kteří tenkrát přijeli byli naprosto famózní, chovali se k nám neskutečně, dokonce zavolali i pohřební službu, protože nikdo z nás v tom šoku nebyl schopný uvažovat racionálně. Ostatní mám doteď dost v mlze, prostě mi naskočil jakýsi autopilot. Nicméně jsem touhle "historkou" chtěla říct, že díky určité pasáži v knize jsem si ještě více uvědomila, že smrt byla pro tátu vysvobození, ačkoliv nám to samozřejmě nijak truchlení ani zpracování ztráty neulehčilo. To až čas. Alespoň v mém případě.
Hanebná zrada
Lynn Messina
(SPOILER) Já je prostě žeru. Doufám, že se série bude vydávat dál, když už jsme se konečně dočkali toho, že si přiznali, co k sobě cítí.
Miluju ty jejich slovní přestřelky a to že Beatrice nenechá na vévodovi nit suchou. Lady Abercrombie byla skvělým zpestřením. Kombinace historické romance a detektivky se mi nesmírně zamlouvá a nemůžu se dočkat dalších dílů.
A musím pochválit české obálky, které jsou opravdu velice zajímavé a originální.
Lekce chemie
Bonnie Garmus
Kniha mě hned na začátku totálně vytočila (ne však kvůli tomu, že by byla špatně napsaná), ale kvůli tomu, co se hrdince stalo při jejím studiu na vysoké škole. A taky to totální ignorování kolem. Pro člověka naprosto nepochopitelné, že se takhle opravdu většina chlapů opravdu chovala k ženám. Přirovnání k Sheldonu Cooperovi je naprosto trefné.
Čtivé, vtipné i dojemné. Vím, že kolem téhle knihy byl opravdu velký boom, a proto jsem jí dlouho odkládala (v minulosti se mi většinou tyhle knihy moc nelíbily), ale tady mi to opravdu sedlo úplně se vším. A "postava" Šesti-třiceti tomu dodala celkem vtipnou a odlehčenou atmosféru.
Suma sumárum, jsem opravdu ráda, že jsem se narodila již do doby, kdy mají ženy mnohem více práv, než v minulosti.
P.S.: Seriálové zpracování mě překvapilo, možná mrknu. :)
Jenom kamarádi
Abby Jimenez
(SPOILER) První třetina knihy mě extrémně bavila. Sedla mi hlavní hrdinka, která se nebála říct, co si myslí a stejně tak hlavní hrdina. Přišlo mi že k sobě perfektně sedí, bavil mě humor, chemie (jen mi trochu vadilo, že měla vztah na dálku), i když zpočátku potlačovaná. Vedlejší postavy taky super (až na Shawna, ten mi lezl na nervy).
Jenže pak... Pak se prostě něco stalo a ze sympatické hrdinky byla totální slepice. Já chápu, že šlo o vážné téma a částečně i chápu, proč se tak bránila. Nicméně Josh se jí pak snažil vysvětlit, že to s těmi dětmi jde přece udělat i jinak a ona k tomu prostě byla totálně hluchá. Takže tady mě to začalo dost rozčilovat.
Navíc jsem si bohužel neúmyslně vyspoilerovala, že zde zemře postava. A když mi začalo docházet, kdo to bude, málem jsem knihu odložila a nedočetla. Podle mě naprosto zbytečná dějová linka. Jen mě to ještě víc naštvalo. :( Takže jsem na vážkách zda si přečíst i další dva díly. Nicméně do své knihovny si je nepořídím.
Škoda. Začátek byl opravdu super a myslím, že se to dalo vyřešit i bez těch obřích dramat.