eraserhead komentáře u knih

Svým způsobem vcelku zajímavá kniha, spíše svým dojmem, který zanechá, než samotným příběhem. Nezabývá se ani tak historickými tématy (ty jen využívá) jako spíše vnitřními bolestmi a utrpeními té doby. Z dnešního pohledu ještě mnohem zajímavější. Příběh o lidech, kteří vyznávají stejného boha, svou víru posilují knohou, v nichž jim ten bůh přikazuje nezabiješ, a přesto se navzájem nenávidí a zabíjejí (dokonce i když jsou stejné kultury i národa - byť tohle Jirásek v rámci trochu zakrývá). Snad i proto, že svůj vcelku krátký román časově rozprostřel hned na několik desetiletí, dává vyrůst vnitřní bolesti, trhání duše i mysli, například, když jedna z hlavních postav přeje svému vlastnímu dítěti raději smrt než jiné myšlení a víru, než má on. Román jako celek si prostě jen tak plyne, aby se dostal k lehce katarznímu závěru, silnému a spoustu myšlenek vyvolávajícímu. Tohle na Jiráskovi mám hodně rád. I ve své jisté a nezakrývané jednostrannosti (pochybuje snad někdo, že ke krutostem, nenávisti a špatnostem docházelo na obou stranách a z obou stran? Proč by to z jedné strany mělo být vnímáno jako dobro?), dokáže i po těch desítkách let zaujmout a přimět k zamyšlení.

3 22.09.2017

Já mám tyhle staré československé sci-fi antologie hodně rád, ale tahle mi přišla hodně kvalitativně rozkolísaná. Kvalitativně asi není to správné slovo, prostě mě jich dost vůbec nezaujalo, některé trochu více, pořádně snad jen dvě-tři. Co mě zaujalo už pořádně, je krátké shrnutí na závěr o české sci-fi. 2.5*

3 14.09.2017

Má druhá kniha od Štěrby a naprosto jiná než ta první, což mě hrozně zaujalo. Tentokrát klasický cestopis o pěti výpravách do nehostinných míst Asie. Trošku jsem sice nechápal, proč ty výpravy nejsou v knize chronologicky za sebou (občas to opravdu mate, když zmiňuje něco z předchozí výpravy, která je v knize ale až za tou, o které zrovna píše), ale i tak zajímavý pohled nejen na přírodu a životní prostředí, ale i lidi, jejich zvyky a schopnost přežít prakticky kdekoliv. Už jsem to asi někde psal u jinhé cestopisu, ale baví mě u těch starších (tahle vyšla v 70. letech, ještě před mým narozenin) si předtavovat, co z toho všeho, o čem zrovna čtu, ještě existuje a jak to tam vypadá asi dneska.

1 06.09.2017

Dortouny jsem objevil u synova kamaráda a zběžným prolistováním mě kniha hrozně zaujala. Hlavně povedenými ilustracemi. Když jsem na knihu pak narazil v knihkupectví, okamžitě jsem ji synovi koupil a začali jsme před spaním číst. Musím říci, že mě kniha bavila o něco více, než jeho. Parádní mix sci-fi dobrodružství s lehce horrorovými pasážemi. Hodně dobře napsané, chytlavým a strhujícím způsobem. A samozřejmě doplněno výbornými ilustracemi. Nevím jak syn, ale já se k Dortounům jistě někdy vrátím.

1 03.09.2017

Další nálož lovecraftovských povídek. Tentokrát mi mnohé příběhy přišly ještě mnohem otevřenější a uvolněnější, ne tak úzce sevřené tématem. Zajímavé jsou bezpochyby ty, které operují (přímo či zprostředkovaně) se samotným autorem (výtečná USOUVZTAŽNĚNÁ BEZOBSAŽNOST). Zajímavá je také HISTORIE JEDNOHO DOPISU, povídka, která svým uvodem dokáže čtenáře pěkně zmást. Všechny povídky jsou víceméně dobré a zajímavé, kromě KRÁLE NA KLÍČEK, SKLENĚNÉ KRÁLOVNY A MUŽE SE STOVKOU NOŽŮ, v ní jsem cítil více spíše z Barkera než z Lovecrafta, navíc ještě z fantasy Barkera, což nemám rád. Ale těším se na trojku.

3 21.08.2017

Uznávám autorovy (průkopnické) zásluhy o hned několik žánrů i formální kvality jeho tvorby, ale mě prostě jeho dílo tak nějak nudí. Nedokáže mě zaujmout, vtáhnout. Pár povídek je fajn (z této knihy např. Skokan, Černý kocour), ale v rámci jeho díla obecně je to dost výrazně malá část.

15.08.2017

Úchvatná knížka, se skvěle napsanými příběhy, mixujícími poučení, tajemno, místy až horror, kulturně-sociální dramata (nejednou silně feministického rázu) a povídkovou tvorbu s poezií. Některé příběh možná nebyly zrovna originální nebo nepředvídatelné, i tak v žádném z nich nebylo nudné místo nebo pasáž, která by mě nebavila. Na některých příbězích mě hrozně zaujalo, jak vlastně vypráví příběhy dva, jeden kratší, který je jakýmsi úvodem k nosnému delšímu. To mi přišlo hrozně zajímavé jako styl. Tahle kniha na plné čáře předčila mé očekávání.

5 14.08.2017

Sice útlá, ale velmi zajímavá a poučná kniha o místních (tedy Chrudimských) strašidlech. Jako součást širší edice místopisných knih skvěle zapadá do ucelenějšího celku publikací o jednom městě. je napsaná s pečlivostí a odpovídajícím jazykem, doplněná mapkou, ilustracemi a fotografiemi. V Chrudimi jsem nikdy nebyl, ale přijde mi, že teď už jo, protože když někde znáte strašidelné domy a místní strašidla, je to, jako byste tam byli skoro doma.

3 08.08.2017

Haškova souborná povídková tvorba rozdělená do tří tématických bloků - antimilitarismus, rakouský militarismus a policejní aparát. Z toho všeho si Hašek dělá srandu, tohle všechno kritizuje a tohle všechno podává ve svém někdy až nezvykle dojemném a milém stylu. Název knihy je trošku zavádějící (byť vychází z knihy vydané jetě za Haškova života), protože povídek o Švejkovi je zde jen pár. Na rozdíl od ostatních svazků Haškova souborného díla mi povídky v tomto připadly poměrně literárně vypracované a popisné, ne tak přímočaré, jako by si v nich Hašek opravdu hrál s tím, co píše. Negativem může být opakování point a zápletek, tomu se ale u podobně souborného vydání vyhnout nedá. Naopak to ukazuje, jak Hašek tvořil. Velmi zajímavá je ediční poznámka, plná informací.

4 07.08.2017

Kdysi jsem od Jamese četl jeho Příšeří a moc mě to nevzalo. Přesto, když jsem pak narazil na dvě další jeho knihy, bez mrknutí oka jsem je koupil. A po čase sáhl k Proroctví. Možná pomohlo to, že jsem nic moc nečekal, snad proto, mě kniha rychle strhla. Výorně napsaný, chytlavý a přímočarý příběh, o kterém si dlouho nevíte co myslet a co z toho vyleze. Za velký klad považuji, že i když se to poté začne konečně rozplétat a všechny ty napínavé a atmosférické náhody zapadat do sebe a dávat jasný obraz, James udrží stopu tajemství a překvapení až do samotného konce. Tentokrát se mi totiž můj zvyk dívat se na poslední slovo v knize vymstil (proto, že mi díky němu byla odhalena důležitá pointa). Ale i tak velmi napínavý a poměrně slušně atmosférický příběh kombinující moderní horror s horrorem gotickým (respektive gotickou atmosférou). Do třetí Jamesovy knihy půjdu asi dost brzy.

02.08.2017

Jako obrovský fanda seriálu i filmu nemůžu hodnotit jinak. Bylo to jako návrat do rodného městečka, mezi staré dobré známé. Tam, kde se (mírný) seriál i (dravější) film mírnili, kniha jede naplno. Není jen souhrnem známých a tušených věcí, sama přichází hned s několika překvapivými zjištěními a objevy. Již od seriálu mám hrozně rád postavu Donny, těší mě, že kniha, po filmu, více odhaluje její temnější stránku a ukazuje, že Donna není až tak moc tím, čím se zdá být. Je Lauřinou souputnicí, světlejší stránkou její temnoty.

3 26.07.2017

Maupassantových 34 odstínů vášně. Mnohem dojímavější, více strhující, rozhodně zajímavější a barvitější než titul, který jsem si dovolil parafrázovat. Maupassant naprosto realisticky a nekompromisně nahlíží na různé podoby a projevy lásky, v knize tak narazíme nejen na něšťastné lásky, milostné trojúhelníky, lásku ztracenou, zrazenou, nenaplněnou, ale také na incest, kurvy a lásku jako elemnt mezilidských vztahů, kterým se dá hanit, vydírat či narovnávat vztahy. perfektní encyklopedie vášně, toho, co s člověkem umí udělat, jak s ní člověk umí naložit. Některé povídky jsou humorné, jiné smutné, další doslova semelou čtenářovo nitro na prach. Přesně tak, jak to Maupassant moc dobře umí.

2 23.07.2017

Cyrano mě nejvíce překvapil zjištěním, že není tak starý, jak jsem si myslel. Měl jsem za to, že vznikl mnohem dříve. Nic to však nemění na skvělém provedení, svižném ději, zábavných vtípcích, dojímavé romantice a skvělých verších. Jedinou, zanedbatelnou, pihou na kráse se mi občas jevil přehršel postav na scéně, kdy popis děje převyšoval pronášené slovo. Ale to je jen takový detail. Cyrano je řízek!

3 12.07.2017

Kristina Haidingerová je zvláštní autorka. Proto snad i můj komentář bude zvláštní. Richardovy živé hračky jsou totiž hodně dobře napsaným příběhem, který mě ale moc nezaujal. Steampunkové prvky mě lehce iritovaly, absint se mi vzdálil snad ještě více a celkově jsem příběh očekával trochu drsnější. Faktem ale je, že celé to universum a rozsah příběhu je promyšlené a poměrně dobře vybarvené, připomnělo mi to (což snad asi mělo) staré typy románů, dnes již skoro historických a starých. Postavy jsou vykresleny zajímavě, byť mi žádná nepřirostla k srdci, autorka se moc dobře pohybuje v prostoru, který si vymyslela a s nímž operuje. Problém prostě asi je, že tohle není příběh pro mě. Upřednostňuji autorčinu horrorovou tvorbu. Zajímavostí ale je, že jak se s prvním románem snažila vypořádat s následky katastroficky upadajícího upírského žánru, Richardem se, zdá se, pokouší vypořádat s obecně nastoleným směrem erotického románu s BDSM tématikou. V obou případech nekompromisně a po svém. Což je velmi příjemné. Kniha to není vůbec špatná, jen si asi bude své čtenáře a fanoušky hledat. Respektive oni ji.

5 05.07.2017

Asi bych nedokázal někomu odvyprávět, o čem ta kniha je, ale jednotlivé její části, dějové úseky a scény, které na sebe zdánlivě nijak nenavazují, jsou napsány opravdu úchvatně. Atmosféra staré židovské Prahy, jednotlivé její postavy a postavičky, temná zákoutí, místy až tajemná a strašidelná horrorová atmosféra. Skvělé čtení.

12 26.06.2017

Už dlouho mě kniha tak nepohltila hned na prvních stránkách. Deset stránek přečtených a byl jsem chycen. A to i přesto, že jsem dřív viděl filmovou adaptaci (myslím tu švédskou, ne americký remake, v němž jistě mnohé podstatné prvky tohoto románu chybí). Ono se to nakonec sice trochu rozplizne, ale dějová linka tahá pořád, jen by možná nemusela zabírat tolik postav. Zcela jistě potěší syrovost a neústupnost románu, jeho (neprvoplánovitá) drsnost. Je radost vědět, že v upírském žánru ještě pořád může vzniknout něco syrového a zajímavého.

1 21.06.2017

V předmluvě ke knize je zmiňován J. Hašek a ano, román nejednou padá přesně do jeho stylu bláznivého humoru (i když tak nějak po svém). První kapitola je toho nejlepší ukázkou a je to ale , naneštěstí, právě ona, která je z celého románu nejzábavnější a nejzajímavější. Hned druhá kapitola zmate natolik, až si čtenář není jistý, zda čte stejnou knihu. Některé další kapitoly (v kasárnách, při kázání v kostele) se první částečně vyrovnají, ale román jako by již ztratil dech. Závěr je pak již jen pusté mlácení slovy.

07.06.2017

Tuhle knihu jsem před více než čtvrtstoletím najednou objevil v naší domácí knihovně. Už tehdy se u mě projevoval zájem o staré knihy, krásně voněla a tak jsem se začetl. A i když mi už tehdy epický román přišel docela naivní (meziplanetární létání pomocí elektřiny, elektřina jako prakticky alfa a omega naprosto všeho), docela mě to chytlo. Pak jsem tu knihu pustil z hledáčku a když jsem se k ní chtěl vrátit, zjistil jsem, že zmizela (pravděpodobně ji matka v rámci zeštíhlování své knihovny při stěhování, odvezla do antikvariátu). Tak jsem si ji pořídil nedávno znovu a zkusil, zda to pohltí stejně. No, už to nebylo takové, ta naivnost celého příběhu (částečně vycházející i z doby vzniku) vystoupila ještě více do popředí, společně s jedním zvláštním rysem - ta kniha má takřka 800 stran a objeví s v ní jen jedna jediná ženská postava a to ještě v samotném závěru a jen jako bezvýznamná dekorace. Tehdy mi to nevadilo nebo jsem si toho nevšiml, te mi to přišlo prostě divné. Každopádně, i po těch letech zajímavá space opera s parádně mrazivou a děsivou částí se Smrtonošem. 3.5*

4 04.06.2017

Někomu žánru neznalého (detektivky mě fakt zrovna neberou, ale zase mi vůbec nevadí, tu a tam si něco přečtu) by se mohlo zdát, že to bude všechno na jedno brdo. Třináct povídek o vraždě. Nejprve jsem zjistil, že všechny o vraždě nejsou. Jedna není, možná tak o kariérní (sebe)vraždě. Pak jsem zjistil, že jsou ty povídky hodně pestré, většina jich je dobře a zajímavě napsaná a v rámci žánru se docela hodně rozběhly do mnohých stran. Některé (třeba ona vraždyprostá) jsou hodně zábavné až komediální, jiné zase hrozně napínavé, další až na hraně horroru.

20.05.2017

Tak po kanibalech se největší slovenský úchyl vrhl na mimozemšťany. No, pořád lepší než zombie nebo upíři. E. Pochovým kladem jsou bezesporu postavy, s nimiž si hraje a dokáže jimi čtenáře vtáhnout, udělat z nich staré známé. Zdejší šestka sice občas trochu vypadá jako sourozenci obětí z Krajiny kanibalů, ale nelze to vnímat negativně. Hraje si s nimi natolik dobře, že mi ani nevadilo, že se něco pořádného začalo dít v podstatě až někdy ve třetí třetině knihy. A když došlo na lámání chleba, nedluží E. Pocha jak čtenářům tak i svým postavám vůbec nic. Dává jim (oběma) do těla řádně. Kniha má spád, jede, ukolébává, že je všechno v pohodě - žúrka, chlast, sex a pohodička, přesto nezakrývá cosi temného s menpříjemně očekávatelného v pozadí. Pokud se máme dostat k negativům, jsem trochu na rozpacích. Myslím, že pokud se s E. Pochou někdo setká poprvé tímto, asi bude spokojený, překvapěný, snad i šokovaný. Já možná proto, že jeho tvorbu znám, že znám dokonce jeho osobně (a proto vím, jaký je to magor), shledávám na románu několik negativ. Jedním z nich je přemíra různých odkazů a popkulturních zmínek, na sotva 160 stránkovou knihu formátu zápisníčku jich je opravdu možná až moc, natolik, že se může zdát, že právě na nich (a ne na příběhu hlavních hrdinů), celý ten román stojí, že právě tyto odkazy a zmínky byly/jsou jeho hlavním důvodem existence. Druhou věcí, co mi na knize vadí, ale to už je takový kolorit E. Pochových knih u Hydry, je vyloženě lživá PR část obálky. Stejně jako mi nic neříkají easter egg, tak mi nic neříká, ba přímo mě prudí, tento způsob prezentace a propagace. U E. Pochy o to více, že si myslím, že to kvalita jeho psaní a tvorby vůbec nepotřebuje. Ale to jsou jen takové okrajové věci. Kontakt je čtivá záležitost, strhující, nechutná, krvavá, brutální a úchylná. Přesně jak E. Pocha a jeho čtenáři chtějí. Protože ať už mám ke Kontaktu výhrady jakékoliv (a Krajina Kanibalů byla lepší, a jeho povídky jsou ještě lepší), E. Pocha pořád zůstává největším slovenským psychopatem, jakého znám. A to je bod k dobru.

4 13.05.2017