eraserhead komentáře u knih

Skvělý výběr povídek s mnohdy skvělými pointami balancujícími na hraně haškovského škodolibého humoru nbeo syrového nepříjemného horroru. Povídky o lidech, kteří chtějí někoho napálit, ale napálí akorát sami sebe nebo lidech, jimž se stávají velmi nepříjemné věci. Skvrnou na kráse je pár slabších a velmi slabých kusů, které se však v přemíře dobře napsaných, zajímavých a chytlavých povídek vcelku příjemně rozmělňují.

2 20.11.2016

Kingovo skvělé propojení sci-fi a horroru, mnohem povdenější než v pozdější Pavučině snů. Hrozně se mi líbí střední část, kdy se příběh odpoutá od dvou hlavních (ale opravdu jsou oba hlavní?) hrdinů a vydá se do města, kde začne pustošit a vyvádět. Mám takový dojem, že se tohle Kingovi zalíbilo natolik, že to později (zlo, které si hraje s celým městečkem) rozvinul v Nezbytných věcech do celého románu. Ač v podstatě sci-fi zápletka, podána z notnou dávkou horrorové atmosféry (kouzlo z bráškou). Jako negativum vnímám jen Kingůlv občas typicky až na samou hranici snesitelnosti roztáhlý konec. Ale ta střední část, ta střední část!

3 16.11.2016

Z dvojice knih Beznaděj/Strážci zákona jsem měl Strážce vždycky raději a dodnes nechápu, že se, na rozdíl od Beznaděje, skoro naprosto ztratili ze čtenářského hledáčku a v Kingově tvorbě se stala prakticky nezmiňovanou knihou. Strážci zákona jsou skvěle napsanou knihou, s hodně drsným a v některých místech až nepříjemně ulítlým příběhem, dostatečně šíleným, atmosférickým a nepříjemným, aby dokázal naprosto strhnout. Detailová i částečně zápletková provázanost s Beznadějí (aniž by však úplně v pohodě šlo obě knihy číst naprosto samostatně a v jakémkoliv pořadí) je jen dalším zajímavým detailem této skvělé knihy. Stejně jako výborně promyšlená a graficky zpracovaná forma vyprávění. Prokládaní hlavního příběhu různými dopisy, deníkovými záznamy a úryvky ze scénářů je prostě chuťovka.

6 15.11.2016

Temnou půli mám hodně rád, pro její civilnost a jednoduchost. Je to v podstatě nijak komplikovaný tzv. "home invasion" thriller s velmi chmurnou a temnou zápletkou a velmi svižným tempem. Jen pár postav, známé prostředí a Kingův tradiční spisovatelský hlavní hrdina. A spisovatelství je jedním z hlavních tahounů zápletky. Navíc další z knih, které vychází přímo z Kingova skutečného života. Navíc mám rád vrabce a mrzí mě jejich úbytek. Mám rád i Romerovu filmovou verzi, ale kniha je prostě kniha. Docela mě mrzí, že je poměrně opomíjena a její název v kingovských diskusích moc neslýchám a nevídám.

4 03.11.2016

Československý žánrový pohled na fenomen zombie. Všechny prvky fantastiky se se zombie vypořádávají po svém. Což může být zároveň i negativem knihy. Pokud vás nějaký žánr nebaví a nic vám neříká (jako mě třeba fantasy), některé povídky prostě nezaujmou. Na druhou stranu kniha ale ukazuje, že taky záleží i na autorech a autorkách a jejich snaze. Třeba steampunk jde takřka zcela mimo mě, ale steampunkem silně načichlá povídka PEKELNÁ OPERA Petry Slovákové patří k těm nejlepším a nejzajímavějším z antologie. Nejvíce se mi líbila makabrozně nechutná ale zároveň nenuceně vtipná VSKUTKU NEOBYČAJNÝ ÚČINOK INSTANTNÝCH POLIEVOK Lenony Štiblaríkové a závěrečná tématická esej o zombie HNIJEM, TEDA SOM Juraje Búryho. Dále mě nejvíce zaujaly OZBROJENÍ A EXTRÉMNE NEBEZPEČNÍ, POPLACH MARLENA!, SAMOČISTIČ a westernová groteska BOB WESTON NEODPOČÍVA V POKOJI. Antologie má žánrově a stylově obrovský rozsah, od vesnických zombie romancí, přes syrové gore horrory, čarodějnické fantasy, moderní i klasické westerny, vesmírné akční military sci-fi až po crossovery s upíry a vlkodlaky. Oproti předchozí podobné antologii Hydry má tato mnohem sympatičtější grafické zpracování a výborné doprovodné ilustrace od různých autorů.

4 27.10.2016

Hodně povedené zakončení dobře rozjeté trilogie pobočky E. Prvních 110 stránek ohledně lodi naprostá lahůdka, atmosférou a napětím se vracející k původním Nekroskopům. Tohle bych klidně bral roztažené a rozvedené na celou samostatnou knihu. Po úvodní pentalogii (s výjimkou třetího dílu) je tahle E pobočkovská trilogie to nejlepší z Nekroskopa. Napětí, horrorové scény, zajímaví upíři, žádné infantilní fantasy odbočky a vcelku zajímavé zakončení (které je ale hned pokaženo zbytečně a (až směšně) absurdně daleko rozvedeným epilogem). Tohle by byl hodně dobrý konec nekroskopa. 3.5*

1 19.10.2016

Ač Nekroskop již jen recykluje sám sebe (ono co taky čekat u 12. svazku) a i sám Lumley již jasně rezignoval na jakési záchvaty originality a nečekaných zajímavostí (ano, nová E trilogie se o nic takového nepokouší a jede si v zavedené, již několikrát přežvýkané linii), zdá se být E trilogie v rámci celé ságy zajímavá. Atmosférou, akcí a svižností se řadí někam ke druhému dílu (na který - a ještě na 4., 9. a 10). Upíři už zase stojí za to (asi už jsem to psal, ale je opravdu zajímavé, jaký je rozdíl mezi upíry popisovanými na Hvězdné/sluneční straně a upíry v našem světě, ten rozdíl je zřetelně patrný). Lumley vzal již jednou použitý čajový pytlík a jen ho znovu zalil. A ten čaj se dá pít. Po úvodní pentalogii se tato trilogie začíná jevit druhou nejlepší z mnou zatím přečtených/rozečtených 13. dílů. Prvních pět a tyhle, těch pět dílů mezi nimi prostě vypustím.

1 13.10.2016

Tak jsem byl docela zvědavý, kam mě Lumley zavede tentokrát a s čím dějově přijde. A on navázal na osmou část, nechal krátký časový rozestup a prostě jede dál, tentokrát hlavně v našem světě. A i toho nekroskopa dokázal v ději zachovat. Ne zrovna překvapivým ale přesto zajímavým způsobem. Obecně již Nekroskop není schopen přijít s něčím novým a originálním, takže to je celkově jen přežvykování již známého a řečeného, dál a znovu, jako v klasických pokračováních. nedá se ale upřít, že mě začátek knihy docela hodně zaujal, připadal jsem si jako u prvních dílů a stejně mě to bavilo. Pak se opět skočilo do upírského světa (byť restrospektivně) a začala to být klasická nuda, ale návrat do našeho životního prostoru zase potěšil. Příjemný akční návrat, jehož největším negativem (byť ne nějak zvlášť nepříjemným - a pokud ano, tak hlavně z žánrově fanouškovského a ne nijak čtenářského hlediska) je malá přítomnost horroru. VYskakuje jen okrajově. Jinak je to mysteriózně akční thriller, který vlastně hodně dobře odpovídá a ilustruje úpadek upírského žánru na přelomu 90. a 00 let, tedy jeho zabřednutí do bizarně akčního fantasy hávu (Blade, Undervorld, Van Helsing). Což je věc, kterou zrovna nemusím. Ale takhle si Nekroskop ještě udržuje slušnou úroveň.

3 04.10.2016

No, myslím si, že informativní věkovou hrnici mohli klidně i o tři roky snížit. Klukovi bylo nedávno sedm, nepřišlo mu to skoro vůbec strašidelné. A i já si myslím, že by to snesli i (hlavně) mladší ročníky. Pro devítileté už to musí být hrozně jednoduchá a prostá zívačka. Hodně parádní na knize jsou ilustrace a celkově grafické zpracování. Jako jedno z prvních setkání a seznámení mladého človíčka se strašidelným a horrorovým žánrev obecně slušná práce. I když je možná fakt, že předbíhání formy nad obsahem je trochu škoda.

24.09.2016

Ryze česky pojatý horror kterak se hlavní hrdina své zácpy zbavil. Opravdu. To české specifikum není žádné negativum ale naopak. Hrozně moc pomáhá a dává příběhu neopomenutelnou atmosféru. Boček tentokrát táhne celou káru příběhu sám, kolegu Zubíka nechal odpočívat a byť to jde z románu poznat, ani to není nic negativního. Něco tomu chybí, ve smyslu jejich společné tvorby (například nadbytek trojteček) ale nechybí nic příběhu. Ten v Bočkově (a Zubíkově) stylu koliduje mezi lehce švandrlíkovským, typicky čeksým humorem a ryzím horrorem, kde se Boček nebojí zacházet až do nechutných detailů (základní průvodní premisa zápletky je parádní). pokud bych měl něco vytknout, tak obsahově ve střední části výrazný ústup horroru v podstatě čistě detektivní linii (ovšem s krásnými a potěšitelnými odkazy) a možná kingovksy doslovný protažený závěr ve stylu "tak teď vám tedy řeknu jak to vlastně bylo" (nic z toho ale neovlivňuje kvalitu čtení a příběhu) a z technické stránky přemíru uvozujících vět mezi přímou řečí. "Prostě je tam toho," namítl trochu zklesle Eraserhead "tak nějak moc v každé půldruhé přímé řeči." Obecně vzato ale, tentokrát ze sólové, strany pana Bočka spokojenost. Docela bych si to dokázal představit jako film. který by nemusel být vůbec špatný. A jo, když už je v závěru knihy několik krátkých povídek autorovy dcery (oproti ostatním je Rodina jak obsahově tak formou velmi zajímavá a dobře napsaná), očekával bych ji její medailonek.

3 22.09.2016

Druhá nejlepší kniha, co jsem (již několikrát) četl. Nejlepší horrorová kniha, která kdy byla napsána. King v ní ze sebe vydal to nejlepší co se mu od té doby nepodařilo překonat a jen několika svými knihami se přiblížil alespoň na dohled. Tohle je čistá esence horroru. A pokaždé, když to čtu znovu a znovu, stále více docházím k názoru, že tím strašidelným v tom románu není to cosi nadpřirozeného, onen klaun, ale lidi samotní. To nadpřirozené TO je jen zrcadlo, které člověku King nastavil. Grandiózní počin.

15 19.09.2016

Já prostě pořád mám problém s tím, jak je tato a předcházející kniha (na kterou tato dějově přímo navazuje) "vložena" mezi původní druhý a třetí díl, neb je jasné (a od jistého okamžiku předchozí knihy nad slunce jasnější), co se musí stát aby všechno sedělo a rovnováha vesmíru byla zachována. To člověk tak nějak ztrácí chuť to číst a veškerý zájem, když bude všechno z těchto dvou knih doslova lusknutím prstu vymazáno. A to nijak nespoileruji, pokud není čtenář vysloveně blbý a vnímá význam jednotlivých slov, že k tomuhle na konci této knihy dojít prostě musí, zjistí už někde ve druhé kapitole předchozího dílu. Tolik k nejzávažnějšímu negativu. Tím trošku méne závažným je opět suchý závěr, vyvrcholení. Lumley jako kdyby se vyčerpal předchozím dějem a budováním a vytvářením zápletek a do závěru mu nezbyl žádný dech. Opět rozjede hned několik postavových rovin a pak je rychle ukončuje. NA to, kolik času jim věnoval až příliš rychle a jednoduše. Pozitivem je návrat do naší reality, o té "upírské" se tu jen občas někdo zmíní (v této části ještě méně než v té minulé). hezky tu jsou do částí a kapitol rozdělen osudy jednotlivých postav. Ale ono to prostě směřuje k nevyhnutelnému, celý příběh již od půlky předchozího dílu prostě nemá čím překvapit.

2 15.08.2016

Hluboce lidský příběh. Více než samotné putování se mi líbily autorčiny životní flashbacky. Díky nim je celá ta záležitost pochopitelnější a jaksi reálnější. Hrozně se mi na knize líbil fakt, že jsem si při čtení jednotlivých dní a zmíněných datumů snažil vybavit, co jsem v té době, před těmi 21 lety zrovna dělal já. Takhle ta kniha dostala úplně nový rozměr. Další její pozitivem je fakt, že jsem ve svém životě měl několikrát tendence podniknout něco takového, vydat se prostě na cestu, kamkoliv, kde bych byl sám (jsem docela samotářský člověk). Tohle je další ponouknutí to konečně podniknout.

1 24.07.2016

V podstatě odpočinkové čtení. Některé básně jsou takové hodně jednoduché, čtenář se u nich zřejmě nedokáže napojit na tu vlnu a sílu, která je autory nutila napsat. Někdy ale autoři dokáží zaseknout. Třeba první sloka (trefná a přesná) básně Dům předků od Georgese Rodenbacha mě úplně dojala:

Nezapomeneš na ten dům,
jenž viděl kvést tvé první chvíle!
Mateřský dům! Dny věčně milé
v něm patří k nejlepším tvým dnům.

Hodně dobrá je také Balada (Vánoce zvířat) od Charlese van Lerberghea.

3 21.07.2016

Harry Nekroskop je zpátky. Sláva. Tedy, nejde o nějaký epochální a monumentální návrat, jen se prostě Lumley vrátil mezi druhého a třetího Nekroskopa a nacpal do něj děj dalších dvou knih. Což je na jednu stranu fajn (vrátil se Harry, děj se přesunul zpátky do našeho světa a do toho upírského se podívá - alespoň v této knize - jen na krátký okamžik, vrátili se staří démoničtí, atmosféričtí a hrůzu nahánějící upíři, pryč jsou načančaná fantasy směšná upírská princátka, fantasy je pryč, příběh zase zcivilněl a "realisticky" zdrsněl). Na druhou stranu ale už prostě nelze přijít s ničím novým (a Lumley se o to, snad i díky časovému ukotvení příběhu, moc nesnažil), takže se v podstatě jen recykluje již napsané. Taky se nelze vyhnout problematice znalostí následujících událostí. To je u prequelů a příběhů vložených do středu již známého universa prostě problém, protože nutně víte, jak to musí skončit nebo co se musí stát aby fungovalo to, co již bylo řečeno, že se stalo poté. A tady je ten závěr, respektive vyřešení (tedy fakt, proč se v dříve odvyprávěném později událém příběhu neobjevují a nezmiňují věci k nimž dojde v této knize - tedy, proč si to, sakra, Harry nepamatuje), zjevný již po pár stránkách, po několika narážkách. A nelze se tomu prostě vyhnout, pípá a bliká to v hlavě neustále. Je však třeba říci, že se s další knihou Lumley vypořádal dobře, nepokoušel se vymýšlet tak velký oslí můstek jako v případě předchozí bratrské trilogie, prostě jen zasadil příběh mezi již dvě napsané knihy. A spokojenost závisí na tom, nakolik je čtenář schopen tuto skutečnost vypustit a ignorovat. Pak to funguje jako další minimálně průměrně uspokojivý nekroskopský příběh. I když zde Lumley s Harrym dělá ne zrovna sympatické věci.

1 18.07.2016

Dvě krátké povídky a jedna nověla, které se odehrávají v různém čase, ale všehcny se tak nějak nakonec točí nebo alespoň otřou o druhou světovou válku. Skvělé je, že kvalitativně a schopností zaujmout, jsou seřazeny vzestupně. První, nejslabší, povídka TŘEŠŇOVÝ OSTROV reflektuje samotný závěr, poslední dny války. Probérá nhned několik zajímavých i neskutečných témat té doby a místa (např. kamikaze), přesto je nejnezajímavější. (**). KRÁTKÁ HISTORIE JEDNÉ BARABIZNY má až absurdně komický kafkovský nádech. Odhaluje člověka v celé jeho nahotě. (***) U poslední, takřka románové věci, BLÁZNIVÝ DRAK se to zpočátku nezdá, ale nakonec je to stejně o druhé světové válce. Historický exkurz do života sourozenců a jejich rodiny. Silně dojímavé. Velmi zajímavé. (****)

03.07.2016

Ta kniha mi dala přesně to, co jsem od ní očekával. Lehce nezáživné části o pohnutkách a záměrech, spojené s nudným podrobným popisem určitých nezáživných pasáží cesty, prošpikované zajímavými, vzdělávacími a odhalujícími částmi, hlavně ze života a zvyků domorodců. Plusem navíc je slovenština, která tomu dodává příjemnější nádech. Kniha se zdá hrozně tenká, říkal jsem si, že v ní toho asi moc nebude, nakonec obsahovala zajímavých informací více, než by se vůbec zdálo.

28.06.2016

Jednoduchá, ale velmi funkční a napínavá jízda. Laymon toho plácá dohromady docela dost, aby to zaujalo a navíc přidává několik drsných věcí, čímž se staví po bok Ketchuma a Lee. A má to skvělý závěr. 3.5*

2 25.06.2016

Další zářez série antologií propagující domácí horror. I tentokrát se najde několik velmi zajímavých povídek, ať už jde o klasicky nejlepší povídku svazku dua Boček & Zubík odhalující spojitost horroru a husí kůže nebo další zajímavou povídku Ludmily Svozilové Pompadůrka. Mile potěšil i zářez novicky v antologii Terezy Kodetové. Naneštěstí se zde najdou i slabé povídky, např. pointou vyloženě zkažené Varování z říše mrtvých. Antologie si pořád zachovává punc zajímavosti. Třeba tím, že tentokrát některé povídky tématicky odpovídají obrázku na obálce (hned první dvě, plus částečně ještě poslední), dále tím, že dává prostor mladým autorům a autorkám, jimž v nejednom případě poskytuje vůbec první možnost veřejného publikování. A ukazuje, že i v této bolasti se dá narazit na zajímavé příběhy. Někteří autoři a autorky potřebují ještě vypsat, ale nápady nemají vůbec špatné (Duše v krvi, Pomsta nenarozeného). Za největší negativum a smutný fakt považuji zjištění, že každý další svazek má méně stránek. Tento má sotva stovku. Což je docela smutné.

2 11.06.2016

Tohle patří k těm z mé strany trošku rozpačitým životopisům. možná proto,ž e se autor snažil o definitivní verzi. Jako mám hrozně rád de Maupassanta, jeho dílo a díky této knize jsem se dozvěděl, že on sám je minimálně stejně zajímavý jako jeho dílo. Líbilo se mi propojení jeho životních kroků s jeho dílem, respektive ukázky, z čeho jeho jednotlivá díla vycházela. Kniha sama o sobě je plná zajímavých a v nejednom případě i zábavných informací (pravda, asi není moc slušné smát se u popisování něčí demence, ale Maupassant v té době fakt dost hlásil a já se při čtení těch pasáží smál nahlas). Ta kniha vás potřebuje naprosto celého. Četla se mi docela pomalu, nejednou jsem se vracel, abych pobíral souvislosti a nacházel kontext. Ta kniha je fajn, pro milovníky de Maupassanta velmi přínostná, ale z hlediska čtení nebyla tak příjemná, jak bych čekal.

10.06.2016