Kumpáni
Jules Romains
Kumpáni zaujímají v Romainsově tvorbě zcela zvláštní postavení. Jsou knihou mladosti, půvabnou, plnou nespoutaného galského humoru, tak pevně zakotveného ve francouzské literární tradici od dob Rabelaisových, humoru vynikajícího bujností a fantazií. Romainsovou ctižádostí je dostat se pod krunýř konvence, nadlehčit tíhu života, prostřednictvím umění slova dosáhnout na chvíli jakési úlevy od všedních problémů. Humor Kumpánů je navíc nesen poezií, láskou k věcem pozemským, k drsné i něžné hmotnosti země. Kumpáni proto zůstávají stále svěží, jako byli v době, kdy vyšli poprvé.... celý text
Přidat komentář
Bom dia.
Tahle knížka je o kumpánech, což je cizí termín pro vzácné uskupení francouzských mužů, kteří spolu nemají sex, jen tak jezdí po vesnici na kolech a nekradou bagety. Tahle skupinka je navíc dost šibalská a když se ze začátku nalejou v hospodě, napadne je, že zničí dvě městečka, protože prostě proto. Zcela tomu rozumím. Já bych klidně hned zničil Prostějov a Rusko. A tak se postupně převlečou za sochu, nebo spustí falešné vojenské školení, což mi dost připomínalo slavné filmy s Les Bažantos. Kniha je dost taškařice, takže doporučuji nosit v tašce. Já ji tam nosil a dost jí to svědčilo, takže 7/10 a doufám, že to všem dává smysl.
V předmluvě ke knize je zmiňován J. Hašek a ano, román nejednou padá přesně do jeho stylu bláznivého humoru (i když tak nějak po svém). První kapitola je toho nejlepší ukázkou a je to ale , naneštěstí, právě ona, která je z celého románu nejzábavnější a nejzajímavější. Hned druhá kapitola zmate natolik, až si čtenář není jistý, zda čte stejnou knihu. Některé další kapitoly (v kasárnách, při kázání v kostele) se první částečně vyrovnají, ale román jako by již ztratil dech. Závěr je pak již jen pusté mlácení slovy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1920 |  Na březích Villete |
| 1972 |  Kumpáni |
| 2008 | Království těl |
| 1931 |  Psyché 1.díl: Luciana |
| 1938 | Lidé dobré vůle - Honosní |
Někdy jsem se smál, jindy zase nechápal. Partička vožungrů vymejšlí hovadiny jako každej, kdo se v pátek slušně vykropí. Moc jsem nepochopil, proč jim padly do oka zrovna tyhle dva zapadákovy, ale čert to vem. Na to se při páteční noci a velký outratě nikdy nekouká.
Kanadská noc v kasárnách? Proč ne. Ale trik se špičatym kloboukem a živou sochou? Jestli tohle místní obyvatele vystrašilo, tak si nezasloužej nic jinýho, než aby se jejich město připláclo k zemi obřím camembertem. To by se pak ten zapadákov líp rýmoval s tim včerejším Ambertem.
Když vožungři splněj svuj plán, vydaj se na čundr do hor. Chtěl bych vidět ty jejich ruksaky, jak se jim do nich vejde tolik flašek a žrádla na hostinu, která určitě zažene i pocity mokrejch střevíců a puchejřů o velikosti camembertu. Zase ten camembert, pořád mě pronásleduje a já v ledničce nemám ani jeden.
Půlku jsem toho nepochopil a půlkou jsem se celkem i bavil. Líbilo se mi, jak si vožungři uměj užít život a s ničim si nedělaj žádnou starost. Možná jsou to zakladatelé frantíkovský odnože nějakýho punku. Po návratu z čundru si určitě zalezli do svý nálevny a vymejšleli další hovadinu, ale o tom se nikde nepíše ani ťuk.
Tě pic