ellescorpio komentáře u knih

Upřímně řečeno, pořád nevím, jak tuhle knížku hodnotit. Budu se opakovat, dost už tu bylo řečeno. Je to takový zvláštní hybrid mezi beletrií a publicistikou a postrádala jsem nějakou dějovou linku, která by držela kostru díla. Ze začátku jsem byla nadšená, ale u kapitoly Direktorium, kde byly šílené výčty jmen, názvů jsem měla fakt krizi, ale vzhledem k tomu, kolik to autora muselo stát sil (a co po zveřejnění následovalo - takže to asi fikce fakt nebude), jsem si řekla, že to dočtu. Střídají se opravdu brutální pasáže, kdy tuhne krev v žilách, s těmi hodně lyrickými, které mi daly dost zabrat. Je mi jasný, že pro našince neznalého jmen a lokací bude dopad jiný, než pro lidi z dané oblasti, kteří pod tím výčtem vidí konkrétní postavy a místa. Nicméně i tak je pro mě kniha opravdu šokující - ať už se týče praktik, módy, odpadů...

Tak já půjdu proti proudu a zatímco z Akta Enzo jsem byla opravdu nadšená, tak tohle mě teda nechytlo. Začátek a konec skvělej. To mezi tím mě fakt nebavilo, zejména historky z dětství. Jak už tu někdo psal, je to spíš román než thriller. Z detailů o lovu guga se mi teda solidně zvedal žaludek a říkala jsem si, že škoda, že tam zůstal jen jeden z výpravy. Po dočtení konce chápu, že ten dlouhej popis týhle nechutný akce tam prostě být musel. Možná ještě někdy dám šanci pokračování, ale Francie s Enzem je mému srdci bližší.

3 21.05.2021

Už podruhé mám u posledních knih Silvy problém s tím, že první půlka je naprostá pecka aspirující na jeden z nej počinů autora a druhá je naprosto neuvěřitelná. A nebaví mě, jak v každé knize je snad do písmene totožný popis osob Ústavu a Gabriela Černého září. Chápu, že pro někoho je to první kniha, ale mě úplně nebaví to číst po dvacáté. Zároveň mě zarazilo, že na začátku knihy Gabriel není úplně dobrý střelec a Chiara střílí lépe a na konci už je zas výtečný... Velké plus naopak za historickou čast.

3 26.01.2021

Nemastné, neslané. Po přirovnání k Bryndzovi a Marsons jsem byla hodně natěšená-tak ani omylem. Nezáživné, ne a ne se začíst a vůbec mě to nebavilo.

3 01.11.2020

Na knihu jsem se velmi těšila, ale jsem trochu zklamaná. První polovina skvělá, četlo se to samo, ale pak to bylo zdlouhavé, místy nezáživné. Pokud to srovnám s historickými romány jako Quo vadis, Agónie a extáze, Kámen a bolest, Jméno růže, které mě naprosto pohltily, tak tady musím dát hvězdiček míň.

3 15.03.2020

Deavera miluju, ale tohle pro mě bylo trochu zklamání. Bylo tam i pár chyb a děj v rámci kapitol strašně blbě navazoval, u Deavera jsem zvyklá, že se to čte jedním dechem, tady ne.

3 02.11.2019

Dějová linka 1969 skvělá. Pět hvězdiček. Posledních stran a dějová linka 1999 dvě hvězdičky a eaa jako cože? Absolutně neuvěřitelný a překombinovaný.

3 27.10.2019

Hvězdu dolů za, na můj vkus, utnutý a nedovysvětlený závěr. Jinak moc čtivé, prostředí staré univerzity bylo opravdu zajímavé.

3 22.07.2018

Podle zdejšího hodnocení jsem čekala fakt propadák, ale nakonec to nebylo až tak zlý.. teda až na posledních cca 70 stran, kde jsem měla pocit, že autorovy zmizely odstavce ne-li kapitoly, protože to vůbec nemělo hlavu patu. A už si i říkám, jestli to není autorovi blbý jet furt stejnej mustr-sériovej vrah, v dětství týranej matkou/otcem, děj v přítomnosti prokládanej minulostí a všichni jdou po Pearl jak vosa na bonbon. Asi jediný autor detektivek, kde mi všechny splývají.

3 13.03.2017

Velké zklamání. Autorka mi byla doporučena jako excelentní v thrillerech, ale ouha. Naprosto průhledná zápletka zbytečně roztahaná na téměř 400 stranách a na můj vkus moc červené knihovny. Kdybych měla chuť číst o svůdném opáleném cizinci s pevnou čelistí, neústupnou bradou, mohutnými rameny, který je neskonale zdatný milenec a podobné cancy, tak bych nešla do sekce thrillerů, ale do červené knihovny.

3 05.12.2016

Dočtena česká verze, potěšilo mě, že to, že mě to nechytlo, nebylo mými nedostatky při předchozím čtení v angličtině. Na Deavera průměr. Dost mi to připomínalo Hořící drát. Hlavně mě moc nebaví fůra popisů technologií, zapojení atd. Jak to dopadne s Nickem se dalo čekat a obrovský počet stran mi tu spíš přišel ku škodě. Po Sběrateli kůží velké zklamání (těšila jsem se na Hodináře) a spolu s Pokojem smrti řadím Ocelový polibek mezi nejslabší Rhymovky.

3 09.11.2016

Ačkoliv to není z nejlepších Rhymů (minispoiler: furt jsem čekala hodináře a ono ne), tak rozhodně srdcová záležitost proto, že to byla první knížka, kterou jsem přelouskala anglicky (celou!). Jelikož česky vyšla o 5 měsíců později (takže jsem nemohla sáhnout po české verzi, jako u všech ostatních anglických) a já byla zvědavá, kam to povede po Sběrateli kůží, tak jsem zatnula zuby a přelouskala ji. No, anglickým čtenářům moc nezávidím, je tam fůra zkratek, které nám hezky překládají (třeba GC/MS-nechemik asi tápe, já to znám, a zkratky názvů policejních složek). Teď pádím do knihkupectví a jsem zvědavá, jak moc malý či velký mezery mám v překladu :)) Hodnocení poté!

3 19.10.2016

Značně smíšené pocity. Konec famózní. Jenže těch 400 stran předtím mě moc nebralo. Joona měl hrozně málo prostoru, Saga tam nebyla vůbec a jak Adam, tak Margot mi byli hrozně protivní. Přijde mi jako holý nesmysl, aby těhule lezla na místo činu, kde před chvíli vrah ubodal oběť, když si vezmu, že v obyčejné chemické laborce mají těhotné zakázáno sáhnout pomalu i na destilku. A navíc těch milion odkazů na to jak a kam nemůže napasovat břicho, jak sotva leze, brrr. Za to fakt jedna hvězda dolů.

Kdybych ji četla jako samostatnou knihu-super. Ale že jsem je četla chronologicky, tak jsem zklamaná, čekala jsem mnohem víc, tahle kniha mi přišla, jak když na ty předchozí ani nenavazuje... Jo, závěr překvapující, ale za mě trošku přitažený za vlasy a (nechci spoilovat) s tímto typem vraha a jeho pohnutkami jsem se setkala už v x thrillerech. Místy byl z Joony takový super hrdina (kdo má rád Harryho Holea, bude se mu to moc líbit, já do této sorty nepatřím). Na Písečného muže to nemá ani omylem, tam mi běhal mráz po zádech a i když to nebylo tak brutální, rozhodně to bylo mnohem víc nervy drásající!

3 06.09.2016

Můj třetí HH a upřímně řečeno zklamání.. Zbytečně se to vleklo, pořád změny, kdo ten vrah teda bude a za celou dobu mě to nepohltilo tak, jako třeba Levhart nebo Policie. Díky Levhartovi jsem bohužel od samého začátku tušila, kdo je vrah. Ale nápad na vrahův motiv zajisté zajímavý a určitě se nejedna dáma zamyslela :))

3 04.10.2015

První dojmy, strana 200/500. Lutz začíná vařit z vody a kvalita klesá. V knize je neskutečně moc hluchých míst a prázdných dialogů o ničem, přeskakovala jsem celé odstavce a bohužel začínám už teď tušit, kam se bude děj ubírat, ale třeba se pletu. Jsem ráda, že ji mám z knihovny a nekoupila jsem si ji (ostatně stejně jako zbývající Lutzovu tvorbu). Zbytek komentáře po dočtení. Bohužel ani zbytek knihy mě nepřesvědčil. Zatím Lutzova nejslabší. Zbytečně rozvleklé a těch chyb... Autor by si měl v první řadě ujasnit, že busta nemá prsa ani tělo, trochu více nastudovat, jakým způsobem pracoval Michelangelo, co se týče zadávání zakázek, dále jednou bylo auto starý 5-6 let, pak byl podobný model z roku 1955 a při třetí zmínce bylo staré dvacet let, tak sakra kolik? Co mě ovšem zvedlo ze židle, bylo používání radiokarbonové metody na deset let starý mramor!!! Když už chci něco použít a nemám o tom, ani šajn, tak si to ksakru nastuduju! Na objasnění:Tato metoda lze aplikovat pouze na kdysi živé organismy, protože pomocí ní určíme, kdy organismus zemřel. Vzhledem k tomu, že uhlík 14 má poločas rozpadu 5730 let, je tato metoda použitelná pouze pro velmi staré vzorky v řádech tisíců a desetitisíců let, pokud chceme určit cokoliv starého méně než 200 let, je to dost nepřesné. Navíc to lze určovat jen z organických sloučenin, případně je třeba, aby měly velké zastoupení, a mramor alias uhličitan vápenatý už anorganičtější ani být nemůže.

3 05.07.2015

Jsem v půlce knížky a pořád čekám, kdy se něco začne dít, takže na 5 hvězd to rozhodně nebude. Zatím mám pocit, že zápletka by vystačila na 100 stran a zbývajících 300 je nadbytečná omáčka plytkých zbytečných keců. Bohužel je toto společným jmenovatelem pro většinu ženských píšících thrillery... pokračování po dočtení. Zbytek knhy můj názor nijak nezměnil. Roztahané, psaní seriálů vy jí asi šlo líp. Rozhodně už od této autorky nic číst nebudu a už se těším až si spravim chuť na nějakém kvalitním thrilleru, kde nebudu přeskakovat odstavce zbytečných žvástů.

Pro mě nejlepší z nerhymovské řady. Spousta zvratů a detailní technické popisy jsou přesně to, co mě u Deavera tak baví :)

3 01.07.2014

Zpočátku mi poměrně dlouho trvalo se zorientovat ve jménech a často jsem se vracela do taháku na prvních stránkách. První polovina byla poměrně rozvleklá, konec byl ale super. Líbilo se mi o fous míň než první díl, přišlo mi, že ne vše bylo zcela vysvětleno.

2 04.05.2024

Jelikož mě knihy novinářů působících v zahraničí hodně baví, neubránila jsem se srovnávání s Tomášem Etzlerem, Janou Ciglerovou a Martinem Řezníčkem a popularizovanou geopolitikou Tima Marshalla, které mě opravdu nadchly. U Jiřího Justa mi opravdu nesedla forma, přijde mi, že o Rusku jako takovém a životě v něm jsem se toho příliš nedozvěděla. V knize je spousta útržků, na třech stranách autor projde legionáře, české pivo a Vrbětice, je zde spousta setkání a rozhovorů a kniha není až tak o Rusku, ale spíš o lidech, které tam autor potkal. Neříkám, že je to špatně, ale já čekala trochu něco jiného.

2 09.09.2023

Ačkoliv z dvou předchozích knih autora jsem byla nadšená, tohle bylo fakt zklamání. Neskutečně nesympatická obhájkyně, která mi pila krev svým chováním od první stránky. Konec těžko uvěřitelný. Špatný překlad, kde je tykání na místech naprosto nevhodných. V knize je asi 100x “kámo” a “zazubil se”, což mi fakt šlo na nervy. Škoda, snad bude další kniha autora zase slibný kus jako ty předchozí.

2 30.01.2022