ellescorpio komentáře u knih

Pokud milujete knihy této autorky a vládnete angličtinou alespoň B2, sáhněte po knize v originálu. Zápletka v této knize je nepřeložitelná, v češtině nefunguje a pořádně jsem vše pochopila až v redakční poznámce.

Následující část obsahuje spoilery:

Kniha mě bavila do 2/3 než došlo ke změně pohlaví vypravěče. Zprvu jsem vůbec nechápala, co to je, myslela jsem, že se vypravěč/ka převlékala za ženu a vůbec mi nedávalo smysl, proč se nikdo z vesnice nepodivuje nad tím, že je najednou muž. V angličtině to musí fungovat bezvadně, protože v ich formě není nijak rozlišené pohlaví, ale v překladu to vůbec nedává smysl. Chápu, že to asi jinak nešlo, ale bohužel to nefunguje.
Konec vyvolal více otázek než odpovědí a nedozvěděli jsme se kdo je Liam, jaká je jeho motivace, proč pachatel vraždil… Bohužel trochu zklamání.

Tohle byla lahůdka, dlouho jsem nečetla tak skvělou a propracovanou detektivku, z kategorie omezený počet podezřelých a všichni v jednom domě možná nejlepší, co jsem kdy četla. Neskutečně skvěle propracované mnohavrstevné postavy s temnými kostlivci ve skříni a autorka pomalu poodhalovala vrstvu po vrstvě. Dávno se mi nestalo, že bych byla do posledních stran napjatá jak kšandy, jak to tedy nakonec bylo a kdo a proč je pachatel. Líbilo se mi i pro český knižní trh netypické prostředí Španělska a atmosférou mi to lecčím připomínalo Ticho ve Sněžném městě.

Zároveň jsem i silně vnímala kulturní rozdíly, kdy mě překvapovalo, že vyšetřovatelé se úplně nepřetrhnou, pořád vysedávají po restauracích nebo někde popíjejí. Je i jiný styl komunikace, mnohem otevřenější, neumím si představit, že by u nás policejní vyšetřovatel přišel za psychiatrem, který ošetřuje jednu z podezřelých a řekne mu hele doktore, budem si tykat. Humor mě také trochu míjel, ten český je holt hodně specifický a shodu nacházím asi jen s Brity :-)

Celkově knihu hodnotím na plných 5 hvězdiček, byla opravdu skvělá (a že poslední dobou je to hledání jehly v kupce sena, strašně moc detektivek je na jedno brdo, ploché postavy, dějová linka jak přes kopírák a rychle useklý dramatický konec), takže vřele doporučuji a doufám, že nakladatelství vydá i zbylé dvě knihy z trilogie.

Zajímavá kniha, která otevírá téma, o kterém se často nemluví. Oceňuji otevřenost dotazovaných, muselo být těžké se takhle otevřít a mluvit o tak intimních zážitcích, které ale může být velkým přínosem pro ty, kdo si tím procházejí i pro detabuizaci tématu.

Místy jsem nechápala, kam až jsou schopny ženy zajít a přišlo mi to strašně na sílu, takové “poručíme větru dešti” a nedokázala jsem tu posedlost pochopit. Za co dávám hvězdičku dolů je způsob, jakým jsou rozhovory vedeny. Místy, zejména tam, kde si autorka s respondentkami tykala, rozhovor působil, jak když se dvě kámošky baví u kafe a autorka často víc mluvila o sobě, než se ptala.

Kniha měla skvěle našlápnutý začátek, ale bohužel se nepodařilo využít potenciál, který kniha měla. Konec byl hodně uspěchaný a nedotažený a celkově poslední třetina ztrácela dech a po počátečním nadšení přišlo trochu zklamání. Nejvíce mě bavil první díl, ten byl skvělý, druhý byl nejslabší, ten mi přišel jako oslí můstek ke třetímu dílu. Autorka se čte dobře, ale je to takové nenáročné čtení, nic moc převratného a v žánru se najdou lepší autoři. Bavilo mě ale prostředí studené Minnesoty, to je na podzimní a zimní čtení jak dělané.

Pudrová válka mě moc baví a určitě není tato kniha poslední, kterou si o Elizabeth, Heleně a později Estée přečtu. Bylo zajímavé, jak je kniha psána z úhlu pohledů obou protagonistek, ale nečetlo se mi to úplně příjemně a plynule i vzhledem k počtu postav a občas jsem se musela zastavit a uvědomit si, kterou rivalku teď zrovna čtu. Doporučuji i trilogii Barvy krásy Corinny Bomann, která se mi líbila víc, a Estée Lauder - sen o kráse. Všechny ženy byly bezesporu neuvěřitelné a muselo být nesmírně těžké v té době jako žena prorazit a před jejich úsilím a prací nezbývá než smeknout i po více než sto letech.

Ráda sáhnu po klasice světové literatury, ale s Pravidly mostárny jsem se bohužel spíš protrápila. Začátek byl skvělý a bohužel vzhledem k současné politice potratů USA až nepříjemně aktuální. Často jsem přemýšlela nad tím, kam se společnost za ty dekády (ne)posunula. Po odchodu Homera ze St. Clouds mě děj bavil méně a méně. Nesednul mi autorův styl psaní, který je hodně zeširoka, ale chyběla mi hloubka. Moc postav, často mi přišly až zbytečné, protože děj nijak neposouvaly a bohužel kromě dr. Larche mi vůbec nikdo nebyl sympatický. Homer mě zejména v poslední třetině strašně rozčiloval svým pokryteckým chováním. Nesedly mi ani časté skoky v čase a místě, které mi bránily se pořádně začíst. Po další knize autora už nejspíš nesáhnu.

Hledala jsem nenáročné letní čtení, čehož se mi dostalo. Nejvíc mě bavila Šárka a její vnitřní rozpory a byla jsem hodně zvědavá, jak se nakonec rozhodne. Naopak mě vůbec nebavila Kája, kde jediný, komu jsem fandila byla Pizda - mít na zakázku takovouhle bandu fušerů, tak jim nezaplatím ani korunu. Beáta byla naprosto šílená a snažila jsem se ji úplně přeskakovat. Celkově jsem občas měla pocit, že je tam všeho moc. Na divadle by to možná fungovalo, ale pro knihu těch absurdních situací bylo prostě “too much”. Jako Pražák jsem naopak kvitovala pražské lokace, to mě bavilo moc. Konec byl možná až moc otevřený, bavilo by mě zakončení, kde by bylo třeba o rok později. Takhle to byl jen popis jednoho týdnu bez nějakého hlubšího vyústění. Ale abych nebyla jen kritická, účel lehké letní oddychovky to splnilo do puntíku.

Skvěla a strhující kniha, která mi v hlavě zůstane hodně dlouho. Byť jsem podle anotace čekala něco trochu jiného a drsnost a syrovost mi místy vzala dech. Vykreslení všech postav a děje bylo excelentní. Dost jsem se toho dozvěděla o samotném Kongu a konfliktu ve Rwandě. Knihu určitě doporučuji, byla skvělá.

Perfektní jako vždy. Čím se Connelly odlišuje od ostatních autorů je to, že se řeší vždy řada věcí souběžně a podle mého je to díky tomuhle stylu vyprávění daleko autentičtější. Tato kniha byla opravdu povedená a pokud vás bavil seriál Odložené případy, rozhodně po téhle knize sáhněte.

Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě, kde mi chybělo téma knihy, kterou jsem nejprve viděla zfilmovanou (a jelikož se málokdy nejdřív dívám na filmovou adaptaci, byl to trochu oříšek).

Kniha byla skvělá. Čtivá, skvěle zpracovaná, dost jsem se toho dozvěděla o šecích, o kterých jsem do té doby měla znalosti homeopatického množství a nestačila se divit kreativitě a odvaze hlavního hrdiny. Od začátku do konce jsem se skvěle bavila.

Skvělý zážitek ze čtení, kde se kniha prezentuje jako autobiografická, mi bohužel na konci poněkud zhořknul, když jsem začala na internetu hledat fotky a další osud hrdiny a zjistila, že velká část hrdinových zážitků je pravděpodobně vymyšlená. Musí se ale nechat, že ať to bylo jak chce, autor z příběhu skvěle vytěžil.

Půjdu proti proudu, ale za mě je to hodně špatný. Na knihu jsem se strašně těšila a mnoho let googlila kdy už konečně vyjde. S Já, Poutník se to absolutně nedá srovnávat a skoro si říkám, jestli se kvůli neustálým odkladům dopsání neujal ghostwriter, protože tak markantní pokles kvality nemůžu pochopit.

Začátek vypadal nadějně, byť tam bylo mnoho nelogických kiksů, které by takto zkušený expert opravdu udělat neměl, ale přivřela jsem oko a četla dál, protože to bylo čtivé. Super příběh končí v druhé části v 18.kapitole. Dál jde kvalita prudce z kopce dolů. A to říkám jako milovník špionážního žánru, který má něco načteno. Pokud milujete Já, Poutník tak jako já, radši znovu sáhněte po něm.

Stejně jako všechny knihy autorky je to nesmírně chytlavé a čtivé, člověka to vtáhne a nepustí, je to nepravděpodobné a těžko uvěřitelné, ale nad tím přivřu oko, protože máloco z tohoto žánru mě tak moc vtáhne.

Mám moc ráda knihy od zpravodajů, ale tady mi moc nesedla forma. Chápu, že musí být těžké to ohromné množství a zážitků shrnout do knihy, ale tady to bylo tak neutříděné, až mě to nebavilo. Od knihy jsem čekala spíše popis současného života v oblasti, kterých je ale pomálu a je tam na můj vkus až moc rozhovorů s pamětníky. Tyto rozhovory vždy začínají jako přímá řeč v první osobě - to mi hodně nesedlo, protože jsem knihu poslouchala jako audio a pokaždé jsem sebou až cukla, jak mohl autor toto vše zažít a najednou přišlo poklesnutí hlasem a “říká pan xy,, Skoro všichni pánové měli tvrdý pohled, rovná záda a autor před nimi seděl v pozoru a obdobný popis se opakoval snad u všech rozhovorů.

Některé kapitoly byly super (např. Šestidenní válka nebo ty o současném životě v Izraeli a peripetiích s bankami), ale místy jsem se dost ztrácela. Každopádně ale smekám před erudovaností autora a hluboké znalosti konfliktu této oblasti, který shledávám po přečtení jako mnohem mnohem komplikovanější, než jsem si kdy myslela.

Kniha je opravdu skvělá a domnívám se, že nižší hodnocení je zejména od čtenářů, kteří knihu četli v době vydání před pěti lety, kdy popisované bylo ještě scifi, neexistoval chat gpt a AI jak ji známe dnes. Jsem ráda, že jsem se k knize dostala až nyní, kdy už máme reálnou zkušenost s chatboty. Nejvíce mě bavila první polovina, která je věnována hlavně umělé inteligenci a smekám před autorem, protože v době, kdy knihu psal to muselo vyžadovat hodně velkou a hlubokou rešerši. Konec byl slabší než laťka, kterou kniha držela celou dobu a za to dávám půl hvězdičky dolů. Co se mi naopak líbilo bylo prostředí Hong Kongu, kdy jsem si opakovaně musela připomenout, že čtu opravdu Miniera a ne další díl čínských thrillerů Petera Maye, kterým se to hodně podobá a naopak se dost vymyká většinové Minierově tvorbě.

Tak tohle mě bavilo moc. Přišlo mi to jako Agatha Christie (mnohokrát jsem si vzpomněla i na Zlo pod sluncem, Smrt na Nilu a Vražda Rogera Ackroyda) vyprávěná stylem filmu Gentlemani. Vřele doporučuju milovníkům detektivek, které už málo co překvapí, protože tohle je úplně jiné a vážně skvělé.

Kniha byla opravdu skvělá a s napětím jsem čekala, kam mě zavede další kapitola. Moc se mi líbilo, že každá žena vyprávěla svůj příběh vlastním jazykem a každý příběh tak má odlišnou dynamiku a osobitost. Některé příběhy jsou na dřeň otevřené, jiné se drží tématu emigrace a do osobního života příliš nepustí.

Líbil se mi i mix soudobé emigrace a té předrevoluční, spousta věcí pro nás je dnes úplně nepředstavitelná, jako třeba to, že tehdy nebyla za žádných okolností cesty zpět a jaké oběti samotný odchod znamenal.

Překvapila mě nesnadnost bilingvnosti dětí, vždycky jsem si myslela, že se bez problémů naučí jazyky obou rodičů plus ten místní a mají ohromný benefit a překvapilo mě, že to často tak jednoduché není.

Za co dávám půl hvězdičky dolů jsou doslovy autorky na konci každé kapitoly, přišlo mi to navíc a až rušivé - často mi to kazilo můj vlastní dojem z příběhu. Spíše by mi možná sedlo nějaké uvedení, jak se s danou ženou autorka seznámila nebo tyto medailonky vůbec neuvádět.

Očekávala jsem něco jiného. Polud pominu 1.příběh, který byl skvělý, tak v těch ostatních mi to, co jsem očekávala, že bude gró knihy, přišlo takřka okrajové. Nepřišly mi ani moc dobré pokládané otázky. Některé postavy mi přišly až nesympatické.

Jedna z nejslabších špionážních knih, co jsem četla. Kdyby hlavní hrdinku hned zkraje nezachránil ten, koho měla chránit ona, kniha by skončila asi na stránce 30 (a možná by to nebylo na škodu). Neuvěřitelné, ploché, povrchní, takový béčkový akčňák převedený do knihy. Flashbacky z minulosti byly velmi rušivé a bránily plynulosti děje.

(SPOILER) Už dlouho se mi nestalo, aby mě v knize postavy tak strašně rozčilovaly. Začátek vypadal nadějně, byť to byla taková typická americká pohádka plná klasických klišé. Toskánsko, středověké město, vinice, Florencie, Londýn, Paříž, všechno splněno. Freddieho sebestřednost a zahleděnost do sebe, Lillian, která zničila život tolika lidem jen proto, že neměla koule na to říct něco na rovinu, Fiona, která se chovala jak matka Tereza a všichni byli strašný kámoši, i když si den předtím šli po krku. Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě a myslím, že se podobných titulů na dlouho vyvaruju.

Jako velký milovník Deavera jsem se na tuhle knihu neskutečně těšila, a to po mnoho let, Hodinář je jeden z mých nejoblíbenějších padouchů. Hodinářským jazykem bych řekla, že tady těch komplikací bylo až moc. Kniha byla promyšlená do posledního detailu, ale na mě už to bylo až moc překombinované a kvůli neustálému sledování a přemýšlení, jak to tedy je, kdo čím co sledoval, kdo koho najal mi nedovolilo se plně ponořit do knížky a užívat si ji plnými doušky. Deaverovy zvraty miluju, ale tady toho bylo až moc.