Není římského lidu

1 10. června

Nádherně zpracovaný příběh císaře Nera i básníka Petronia, protknutý pronásledováním prvních křesťanů. Výtečně zpracovaná starověká historie, která je velmi čtivá.

6 27. dubna

Už nikdy neuvidím Petronia jinak,než jak ho vykreslila paní Loukotková. Kdekoli jinde se s touto postavou setkám,mávnu rukou a řeknu si "ale co,to stejně není on"
V této knize miluju všechny postavy. I ty záporné..ale které jsou vlastně záporné?

17. dubna

Chviličku trvalo, než si mne kniha získala, na gymplu to šlo rychleji... ale určitě doporučuji, skvěle vykreslené dobové reálie a Petronius...

4 15. března

Ta kniha mě bavila v šestnácti a o sedmnáct let později jsem ji zhltla se stejným nadšením. Řím na pokraji zkázy, ve své surové a krvavé podstatě, plný jedu, úkladů a pletich. Moc svěřená do rukou nevyrovnaného a do sebe zahleděného člověka ohrožující všechny kolem. Nikdo si nemůže být jist svým životem. Jak poučné a jak současné. Ale stejně bych se ráda prošla v Petroniově exotické zahradě.

22. února

Vzhledem k tomu, že kniha Navzdory básník zpívá je jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, byla pro mě kniha Není římského lidu poněkud zklamáním. Mrzí mě to, protože paní Loukotková měla neskutečné nadání, ale prostě jsem se tady nedokázala začíst a nemohla jsem se ubránit neustálému srovnávání s NBZ, které jsem vždycky hltala a nemohla jsem se odtrhnout. Přiznám se, že u této knížky jsem se musela do čtení někdy i nutit a některé pasáže na mě byly tak rozvleklé a abstraktní, že jsem pak měla problém si knihu užít a přilnout k postavám a jejich osudům. Ale uznávám, že je asi problém ve mně, paní Loukotková byla jednoznačně mistryně ve svém oboru.

01. února

S antickým románem Jarmily Loukotkové jsem dlouho bojovala. Prakticky jsem se začetla až v poslední třetině knihy... Nicméně Petronia bych brala domů, charaktery autorka zachytila bravurně. Škoda jen těch zdlouhavých úvodních pasáží, které mě zdržovaly a trochu obtěžovaly.

6 12. ledna

Petronia Jarmily Loukotkové si prostě musíte zamilovat. Petronius srší vtipem, Petronius nevlastní otroky, Petronius hrdinně snáší tragický úděl samoty, Petronius je gentleman, Petronius se vrhá na pomoc spoluobčanům v hořícím Římě...
Až jsem si z toho všeho musela obstarat Satirikon.

1 08.10.2016

Poprvé jsem se po střední škole (nebo možná po základní? :)) vrátila k této autorce a opět jsem se do příběhu rychle začetla. Krásná čeština, chytlavý příběh, vypracovaná psychologie postav. Co víc si přát? :)

2 24.07.2016

Paní Loukotková byla bezpochyby velkou vypravěčkou a spisovatelkou s velkým S. I když se Není římského lidu řadí k jejím prvním románům, patří mezi její nejlepší - ten květnatý jazyk, ty básnické obraty, to je prostě radost číst. Na jednom poli se zde střetává zápas dobra (básník Petronius) se zlem v podobě Nera a jeho druhé ženy... Dozvíme se tedy, jak a proč císař zavraždil svého bratra, matku a první manželku, nebo co ho vedlo k tomu, aby nechal vypálit Řím...

1 15.07.2016

Tahle kniha mne v mládí velice nadchla. Dodnes vím, jak se mi moc líbila. Je to skvělá knížka a pro mne vedle Spartaka to nejlepší od této spisovatelky.

1 19.05.2016

Moje povinná četba, ke které jsem se nepovinně vrátila i po letech!

2 26.03.2016

Je zajímavé porovnávat román J. Loukotkové s Quo Vadis H Sienkiewicze. I když oba romány jsou o stejném historickém období a konkrétních postavách, tak jsou přece jen rozdílné, ale oba stejně poutavé a krásné.

13.01.2016

zajímavě barvitě psaný historický příběh

3 03.01.2016

Krásně napsaná historická kniha, kterou jsem před lety četla několikrát. Přestože postava Petronia je zde určitě značně idealizovaná, dávám nejvyšší hodnocení, neboť kniha je pro mě podstatně stravitelnější a čtivější než Quo vadis (i když ta se nejspíše víc blíží realitě).

1 01.01.2016

Četla jsem ji několikrát,nejen z povinnosti...

06.12.2015

Velmi pěkný historický román, skvěle popisuje nadvládu císaře Nerona.

17.11.2015

Mistrně vypíchnutý úsek římské historie. Krásně napsané.

4 16.10.2015

Už je to nechutně dávno, kdy jsem tuto knihu četl, ale vzpomínám si, že jsem ji zhltnul na jeden zátah. Úchvatný zážitek z knihy si pamatuju dodnes.

2 04.10.2015

K této knize jsem se vrátila po dvaceti letech, a opět mě nadchla. Petronius byl opět elegantní, Nero opět nemožný, vyhrává Loukotková a její báječný styl.

8 09.07.2015

Loukotková napsala něco tak poutavého, že vážně uvažuju napařit jí pětku. Pěkně poctivě. Protože to mělo strhující napětí, popisy přesně tak akorát dlouhé, postavy přesně akorát vykreslené. Pokud na světě není římského lidu, není ani naše kultura. Kořeny i dědictví.
V Quo vadis stříkají potoky krve. A tady vidím najednou po tou krví spíš charaktery. Prostě přesně to, co mne u Sienkewicze přesvědčilo, že ho budu číst jenom jednou. Tady mne to donutilo číst pořád dál.
Zdědila jsem tohle nádherné vydání ze 75. po babičce a ta knížka má úžasnou atmosféru.
Takže prostě pětka se vším všudy s poklonou od nadšené čitatelky.

30.06.2015

Kniha byla ze začátku docela dobrá,ale čím blíž ke konci,tím víc mě nudila.Znovu ji číst rozhodně nebudu.

1 21.04.2015

Úžasná, zajímavá kniha... dobře se čte, historie podaná lidským přístupem.. určitě každému doporučuju k přečtení !

5 14.04.2015

Moc krásné, určitě souhlasím s tím, že je češtější než "Quo vadis", přečetla jsem to jedním dechem, ale když to porovnám, myslím, že Sienkiewicz byl blíž realitě. Ale paní Loukotkovou miluji, takže určitě souhlasím s tím, že jde o úžasnou knihu.

1 22.03.2015

Loukotkovou čtu moc ráda. Její styl je drsně vojácký i citlivě ženský.

1 25.02.2015

Velmi pěkně vyprávěný příběh z doby vlády římského císaře Nera o básníkovi - "soudci krásy" - Petroniovi. Řekl bych, že román je "češtější" než skvělý Sienkiewiczův "Quo vadis". A hlavně není tak krvavý. Určitě doporučuji k přečtení.

1 27.11.2014

Tahle kniha je moje srdeční záležitost. Do ruky se mi poprvé dostala, když mi bylo asi 17 a hned mě uchvátila. Je to pro mne jedna z nejkrásnějších knížek všech dob a ani vlastně nedokážu říct proč. Snad skvělé postavy, výborný styl psaní, kdy jsem se ani na chvíli nenudila a takřka básnické obrazy plné krásy. Jedním slovem: krása.

25.11.2014

Možná spíše než o čtení knihy se jednalo o nádhernou osobní vzpomínkou na dobu, kterou jsem nikdy nezažil. Pokud jste ještě nečetli, neváhejte, máte před sebou pozvánku zavzpomínat..

1 12.11.2014

Když jsem tuto knihu četla, bylo mi asi 14 a úplně mě dostala. Po přečtení jsem několik let nebyla schopná číst nic jiného než romány z antického Říma. O pár let později se mi ale dostalo do ruky Quo Vadis (divím se, že až po pár letech - takové zásadní dílo z tohoto období) a nemůžu si pomoci (nevím, jestli to bylo věkem nebo to tak prostě bylo), ale Sienkiewiczův Petronius se mi líbil mnohem víc. Připadal mi takový více "skutečný" a ne tak po všech stránkách dokonalý. Přišlo mi, jako by se J. Loukotková do Petronia zamilovala a toužila napsat svou vlastní, lehce zromantizovanou představu o něm. To ale na kvalitě díla nic neubírá. Dávám pět hvězdiček, protože svého času mě opravdu velmi okouzlila, ačkoliv na tom pomyslném (mém) piedestalu stojí Quo Vadis.

3 05.11.2014

Letopočet se nám láme, ubíhají první roky po narození Krista, Řím je "vůdčí mocností" tehdejšího světa a na císařský trůn usedá agresivní sedmnáctiletý Nero. První, kdo ho pozdravil, jako císaře, je jeho vychovatel, filozof Petronius.

Pro mě strhující příběh, vnoříme se do římských uliček, kde objevíme, tehdejší zkorumpovanou a "prohnilou" římskou společnost, zjistíme, proč na trůn usedl právě Nero, proč neměl rád svou matku, proč pronásledoval první křesťany a proč nakonec zapálil Řím. Celou knihou nás provází Petronius, který nám zároveň líčí i svůj osobní příběh, život plný zvratů, přestože sám touží pouze po milující ženě a klidném rodinném životě. Sám v sobě si nese vinu, za to, že jako první oslovil Nerona císařem a ze všech sil se snaží udržet tohoto vzpurného a zhýralého vládce v určitých mezích.