Není římského lidu

Petronia Jarmily Loukotkové nelze nemilovat, ačkoliv realita tak růžová nebyla. Loukotková zjevně ze spoře dostupných informací vyzdvihla Petroniovy klady a potlačila zápory nebo se o nich zmínila pouze okrajově. Nevadí, její pohled jsem pozřela i s navijákem - až na to, že Petronius se pravděpodobně narodil v dnešní Marseille, nikoliv v Pompejích.

Četla jsem v mládí, román z prostředí antického Říma, mám v knihovně a slibuji si, že si ho opakovaně přečtu. Snad se k němu časem dostanu

Dobre napísaný historický román o živote v starom Ríme.

Knížku jsem četla opětovně . Jarmila Loukotková nám přibližuje dobu císaře Nerona a básníka Petronia. Svým dějově bohatým a barvitým líčením světa nás zavádí do antického Říma, kde prostřednictvím postav dovede postihnout dobovou atmosféru, takže čtenář se přenese jak v čase, tak i prostředí a zažívá společně s postavami život v tehdejší době. Přečteno opět na jeden zátah. Knížka se mi moc líbí a doporučuji k přečtení.

Kniha, ke které se roky vracím a vždy vracet budu. Petronius, ale i ostatní jsou stále tak živí a opravdoví jako při prvním čtení. Knihy Jarmily Loukotkové nikdy nezestárnou. Myšlenky jsou stále aktuální a takovými i zůstanou, protože se netýkají jen lidu římského.

Mám od p. Loukotkové přečteno téměř vše, její historické romány miluji a i po 40 letech se k nim vracím

Skvělá kniha!! Sienkewiczův Quo vadis je možná ve světě známější ale tahle kniha Jarmily Loukotkové za tou jeho, velice dobrou, nijak nezaostává. Možná dokonce naopak.

S neuvěřitelným talentem a s úžasnou fantazií napsaný román z těch pradávných římských dob za vlády narcistického císaře Nerona.
Román, který je zalidněn zajímavými postavami Petronia Arbitera, Poppaey Sabiny, Nealcé a dalšími. Včetně samotného Nerona samozřejmě.

Nade všemi ční Petronius Arbiter - úžasný románový hrdina. !! Určitě stojí za přečtení !!!

Od paní Loukotkové jsem četl zatím dvě knihy o Spartakově povstání a ty se mi hodně líbily, hlavně ten druhý díl. Bohužel o knize Není římského lidu to říct nemůžu. Kniha je na můj vkus psaná moc poeticky, filozoficky, spousta myšlenek, úvah... Pořád jsem čekal, jestli se příběh nějak rozjede, ale po 80 stranách mi došla trpělivost a vrátil jsem ji do knihovny.

Velmi čtivě napsáno, oceňuji nezacházení do krutých podrobností . Quo vadis je pro mě ale hlubší a hodnotnější. Asi by se tyto 2 knihy srovnávat neměly, nevím. Ale člověk se tomu těžko ubrání....

Životní osud Petronia za vlády císaře Nerona. Děj nabitý intrikami, vraždami a nezřízeným životem v Římě. Kdo tam byl vlastně šťastným? Kde se v lidech bere to zlo? Kniha na mě koukal jako šestá kniha zpráva ve třetí polici, díky ČV je dobré občas se podívat do vlastní knihovny, třeba narazí na dávno zapomenuté skvosty.

Brilantní dílo, ve kterém se velmi lehce vžijete do období vlády Nerona v Římě.
Oproti mnohým jiným dílům té doby autorka oplývá mnohými přednostmi.
Oproti Quo vadis a Židovské válce není zatížena náboženským motivem až fanatismem, řekl bych,
oproti Já, Klaudius zase čtenář dostane o něco větší porci důvtipu a břiskních dialogů, ve kterých vyniká síla intelektu, kterou mnozí jiní románoví autoři do svých postav nejsou schopni dostat.
Zkrátka zatím nejlepší román ze starého Říma, který překonává za mě i Tajemného Etruska a to je co říct, protože Waltari je za mě top!

- Nudné popisné pasáže promineme třeba Zolovi, protože je čtenáři záhy vynahradí hlubokou psychologickou studií některého z hrdinů. Zde se žádná náhrada nekonala, takže byly jen na obtíž.
- Děj neustále skáče z jednoho na druhé. Přechody mezi kapitolami jsou velmi násilné - začtete se do děje, očekáváte další vývoj a bum - kapitola končí a vy se ocitnete někde úplně jinde.
- Kniha mě nezaujala obsahem, ani květnatým jazykem.

Tedy řeknu vám, tohle byla monumentální kniha jak hrom! :) Už delší dobu jsem se chystal, že si ji přečtu, ale až teď jsem se k tomu dostal. No a musím uznat, že čtení to bylo vynikající, i když historické romány nevyhledávám často. Starý Řím mě ale fascinuje už dlouho, takže jsem nedokázal odolat :). Ve finále to vidím na pět stars a doporučení :))).

Krásně a čtivě napsaná kniha, která zpracovává mně blízké téma vlády římského císaře Nera. Byl to určitě jeden z nejhorších vladařů té doby, ale paní spisovatelka jeho příběh napsala opravdu dobře a poutavě. Zajímavá kniha.

Styl paní Loukotkové je mi velice blízký, její knihy čtu s nadějí v lepší zítra.... V porovnáním s Quo vadis od Sienkiewicze, kde se zdůrazňuje kontrast mezi sílou víry pronásledovaných a divokými orgiemi Neronových pijáckých slavností, tady je doba pronásledování křesťanů popisována lidštěji, snad i díky pro mě velice milé, velice vzdělané a neméně a citlivé postavě Petronia a přesto, že se jednalo o lidské tragédie, spatříte v dějinách i trochu té naděje a lásky. Krásné čtení.

Jednou z mých nejoblíbenějších knih je Quo vadis, a proto jsem se na tuhle knihu moc těšila. Bohužel to pro mě bylo zklamání, chyběla mi tam hlavní dějová linka a to, aby příběh vtáhnul a nepustil. Autorka používá hodně básnický a květnatý jazyk a ačkoliv dokáže skvěle popsat prostředí, mně tam chybělo napětí, zvraty, chemie mezi postavami, výrazné charaktery. Knihu jsem měla jako audio, Pavel Soukup je velký profesionál, ale tady mi bohužel ten trochu až dokumentární styl příliš nesednul.

Před dávnou dobou jsem propadla Jarmilce a v poslední době i audioknihám, které mi dovolují zmnohonásobit čtení.

Miluju Jarmilku Loukotkovou a přečetla jsem většinu jejích knih, protože je jedna z mých nej. Tuto knihu jsem četla již dvakrát před mnoha lety a proto jsem měla velkou radost, že je vydaná jako audiokniha a skvěle (jak jinak?) načtená panem Soukupem. A co se nestalo? Při poslechu jsem si uvědomila, že Jarmilka je prostě někde úplně jinde, stejně jako Čapek, Dickens a jiní, tato literatura má velkou hloubku, moudrost, neuvěřitelnou slovní zásobu a hlavně přesah do jakékoliv doby. Je to jednoduše jedna z nejlepších historických knih vůbec, i když není zcela podle pravdy, ale ty myšlenky?!

Prostě a jednoduše, doporučuji z celého srdce. A jestli Vás stejně jako mě zajímají diktátoři, tak si možná také spojíte Nerona s Pepou Džugašvilim a jeho stihomamem a hrůzovládou. A Petronius? Ooooo! Senzace.

Po delším čase jsem si přečetla tuhle knížku znovu a opět mě dokonale uchvátila. Nejen autorčinými znalostmi o starověkém Římě, ale hlavně jejím stylem psaní, který tolik připomíná básně. Je čirá rozkoš se probírat stránku za stránkou tímto napínavým románem.

Velmi mě bavila. Sympatický hrdina, chytrý. Kličkování na hraně, všemocný tyran. Krásný historický román.