elenai komentáře u knih

Na knihu jsem se byla velmi zvědavá především kvůli tématu, jaké si autor vybral. A musím říct, že na prvotinu je to výborná záležitost. Je to čtivé, zábavné a rychle si najdete vztah k malému Samovi a jeho zálibě. Ne tak k jeho tátovi, který je zpočátku totální jelito a člověk se až trochu podivuje, jaktože sakra není víc poučen. Tady mi to trochu zavánělo účelností, ale vem to čert. Chtěla jsem nějaké pohlazení po duši a toho se mi dostalo. 85%

9 09.07.2022

Za mě to bylo trošku lepší než-li předchozí díl. Asi za to mohl restart uprostřed knihy, anebo docela originálně vypečený konec, ale zase tam bylo tolik much, že jsem se rozhodla tuto sérii čtenářsky ukončit jako trilogii. Co mi vadilo, byly nekonečně komplikované a spletité intriky a plány a já si občas říkala, kde na to autor sakra přišel, protože mi to nedávalo prostě smysl. RPG prvků mohlo být opět víc a více. Takže z LitRPG titulů je tato série za mě zatím nejslabší. 60%

5 27.06.2022

Mám velký problém s touto sérií, a to ten, že ji prostě nepovažuju za LitRPG. Těch prvků, kterými se tento žánr vyznačuje, se objevilo velmi poskrovnu. Stručně napsáno - prostě mi nepřijde, že je autor ve hře a kniha se žanrově spíš přikláněla k slabší hrdinské fantasy. K tomu byl děj místy dost zmatený a dialogy postav dost povrchní a často se opakující fráze, kterými chtěl autor zvýraznit své postavy, byly spíš otravné. Do toho malý chlapec Neo, co to jako mělo znamenat? Strašně by mě zajímalo, za jakým účelem byla tato nehráčská postava autorem vytvořena. Přesto všechno jsem knihu dočetla. A ano, celkem mě stále zajímá, jak se bude děj vyvíjet, takže do dalšího dílu půjdu taky. Ale chraň Johna Doea Temná strana, jestli to nebude aspoň o chlup lepší! 50%

6 18.06.2022

Ani nevím, z koho mi bylo víc zle - z neurotické matky, která zcela očividně upřednostnila jednu dceru před druhou, z lhostejného otce s krizí středního věku, kterou si vybíjí na své mladší dceři, anebo ze starší sebestředné sestry neschopné jakékoli empatie. Zkrátka a dobře, Lundákovi jsou rodina k pohledání. Tenhle dramatický příběh jsem zhltla během dnešního rána a všechno se ve mně svíralo. Kdybych mohla, sáhla bych do knihy, podala Báře ruku a řekla jí: "Pojď se mnou." Dvořáková mě opět dostala tím, jak dokáže nahlédnout do lidské duše a lehce psát o její spletitosti tak, abyste se nedokázali od čtení odtrhnout. Motiv vran mi zpočátku unikal, ale nakonec do sebe všechno hezky zapadlo. Vlastně, ne tak hezky. Rodičové, kteří o sobě někdy pochybujete, že jste špatní rodiče, přečtěte si tuhle knihu.

29 08.06.2022

Nezasáhla mě tak jako první kniha, ale moc ráda jsem se vrátila k příběhu dvou sester - Adriany a stále neznáme Navrátilky. V druhé knize už se s nimi setkáváme jako s dospělými ženami, které ve zdání štěstí nesou těžké břímě - že by kletba jejich matky nebo je to prostě osud? Inu, to ponechám na posouzení dalším. Každopádně, čím jsem se nechala totálně strhnout, byla atmosféra. Díky autorčině sugestivnímu popisu jsem měla pocit rozpáleného chodníku italských ulic pod vlastníma nohama, v nose jsem cítila slaný vzduch přístaviště v Borga Sud. A do toho plynuly osudy nejen hlavních postav, ale i těch, které byly s jejich životy přímo spjaty. O to víc mě zamrzel konec, chtěla jsem alespoň zdání ukončenosti. Ale kdoví, třeba se k nim autorka ještě vrátí a my se konečně dozvíme jméno naší Navrátilky.

9 08.06.2022

Příběh zpočátku líbezný a sladký jako Liebeskindův cukr. Ústřední trojice má překrásné dětství. Všechno se ale změní, když jim do života vstoupí láska. A ta se snadno přetaví v nenávist. Protože ve vztahu můžou být jen dva, že ano. Holokaust byl v tomto případě jen nižší formou pekla, věřte tomu nebo ne. Z poslední části mě opravdu mrazilo. Celkově je kniha docela naturalisticky pojatá, autorka se vůbec s postavami nemazlí. Ty se přesto dokážou i v těch nejtěžších chvílích radovat. A styl vyprávění Jakuby Katalpy se mi moc líbí, hodně mi sedl, takže další knihy jsou pro mě povinností.

26 05.06.2022

Opět velmi dobrá "Picoultovka", i když ne úplně stoprocentní. Trochu mi vadilo chvílemi zbytečné natahování příběhu, linka detektiva Matsona se v půlce knihy téměř vytratila, chybělo mi jakékoliv vysvětlení ohledně Henryho a o konci radši nebudu ani mluvit, závěr byl celkem banální. Jistojistě můžu napsat, že se jedná o jednu z nejlepších knih o člověku s Aspergerem, ještě k tomu velmi poutavě napsanou. Nejlepší kniha od autorky to však není, ovšem líčením soudního procesu hodně zachránila, to ona prostě umí. Závěr pak čtenáře nutí si těžce domýšlet - jak to asi všechno dopadlo s Jacobem, Theem, Emmou, Oliverem a všemi ostatními? Ráda bych něčem věřila, ale ani víra někdy nepomůže. 90%

12 25.05.2022

Útlá knížečka poskytující spoustu užitečných a praktických informací, díky nimž přilákáte na svou zahradu divoké včely. Mimo jiné kniha uvádí, čím včely krmit, jak založit květnatou louku, jaké "domečky" jim zařídit a jako perličku uvádí některé z tisíců druhů včel. Za mě super projekt od Kazdy, těším se na další knihy.

6 18.05.2022

Neurazila mne, ale ani nenadchla. Starých lidí si nesmírně vážím pro jejich vyzrálost, houževnatost a lidovou moudrost. Ale nechci tam být, nechci se k této životní etapě ještě obracet, a tak jsem četla, ale příliš mě to k četbě nepudilo. Příběh je docela originální a na prvotinu pěkně zpracovaný, ale v jedné pasáži mě docela zarazilo množství sprostých slov, která tam autorka nasázela. Co se mi naopak líbilo, byl Paulův přístup. I přes mnoho osobních tragédií nepřestal být pozitivní a nasával život a vše, co mu bylo nabídnuto, plnými doušky. Ke konci se pak radoval i z každodenních maličkostí, což by měl v současné době dělat každý z nás.

5 14.05.2022

Tak tedy, tato kniha mi leží v knihovně už pár let. Velmi jsem si ji přála, takže byla moje. Se čtením jsem ale otálela, přece jen je to nedokončená trilogie a je to docela bichle. Jenže pak ji přečetl kamarád a po něm i kamarádka. Oba mi Kvotheho příběh doporučili všema deseti. Tak jsem se do toho s velkým očekáváním pustila. A možná bylo mé očekávání opravdu až gigantické, ale já z toho nepadla na zadek s pusou dokořán.

Ano, příběh je dobrý, originální a zajímavý. Jen v některých místech veeelmi zdlouhavý, začátek mě upoutal, potom přišla pasáž s Edema Ruh, tam mě to trošku uspávalo. Pak část v Tarbeanu, která mě opravdu chytla. Imre a okolí taktéž skvělé, byť tady už jsem měla občas taky problém se zdlouhavým Kvotheho vykecáváním. A nakonec posledních cca 150 stran a ty považuju za nejlepší z celého příběhu. Proč, to neprozradím. Jen to, že šlo o originální pojetí klasického příběhu o jisté bájné bytosti.

Hlavní hrdina mě spíš štval, než abych se na něj těšila. Svým chováním mi připomněl vlastnosti jednoho kamaráda, u kterého jsem je taky moc nemusela. Takže i to mi vadilo, ale ne nijak markantně.

Ale abych jen nedštila jedovaté poznámky - skvělé bylo celé učení na Univerzitě. Něco takového jsem ještě nečetla a hodně mě to bavilo, protože magie v tomto pojetí se opírala o něco vědeckého a skutečného. Rovněž tajemný Archiv stojí za zmínku, pro mě jakožto knihovnici hotový ráj. A v neposlední řadě humor, který je troušen po kapkách, ale když už se vyskytne, tak mě velmi pobaví. A také doufám, že se více podíváme na zoubek mytologii světa - Modří vědí, co myslím.

Ve výsledku se mi kniha vlastně dost líbila, i když jsem ji na své poměry četla strašně dlouhou a proložila ji dalšími dvěma kousky. Ale za to nemohl fakt, že bych se nudila, jen jsem honila čísla. :-/ Na druhou knihu se těším, i když si dám trochu odstup.

EDIT 10. 1. 2024: Tak uběhl nějaký čas a já nic. Děj první knihy si ještě pamatuju, ale už nemám chuť se nějak začítat do dílu druhého. Takže Patricka Rothfusse opouštím a přeji mu, ať trilogii někdy zdárně dokončí. Teď jsem se dívala do edičáku Arga, kde mu má vyjít nějaká snad novela s Bastem. Je očividné, že autor netuší, jak dál s hlavním příběhem.

8 05.05.2022

Rodičové, už jste někdy chytli amok skrze vaši ratolest? Tak si přečtěte tuto knihu. Hysterie mých dětí mi najednou přijde jako hudba lahodící mým uším. Být na místě Matějovy mámy, odvezou mě do Bohnic. Jsem slabý kus, který by se zhroutil hned po pár měsících. Ona se ale nedala a vytrvala ve svém úsilí začlenit svého autistického syna do běžného života nás ostatních. Záměrně neužiju slovo normální, protože v dnešní době už není normální vůbec nic. Ale zpět ke knize - připomněla mi, že mám velké štěstí v podobě dvou zdravých dcer a dávala jim najevo svou lásku, respekt, oporu a pocit, že když zatnou zuby, zvládnou toho víc, než by si myslely. Stejně jako to zvládla rodina Hoškových. Klaním se až k zemi, že z handicapu dokázali udělat přednost a nezbláznili se, i když to bylo nesmírně obtížné. Kniha samotná se mi líbí především po stránce estetické, silně uvažuju, že zakoupím něco z e-shopu Maappi.

7 25.04.2022

Perfektní kniha, která nemá 500 stran, ale i tak vypráví příběh, který vás nenechá lhostejnými. Osud se s Helenou příliš nemazlil, ona se přesto snaží se nějak poprat s minulostí, která tak ovlivňuje její přítomnost a pravděpodobně i budoucnost. Postupně odkrýváme pravdu o tom, jak to vlastně všechno bylo, proč seděla Helena 12 let za mřížemi. Ke konci mi při čtení v jednu chvíli dost zatrnulo, bylo mi po těle dost nepříjemně. Celkově je ten konec dost humusácký. Proč, to si přečtěte sami. Mně to zabralo ani ne dvě hodiny. Jen tak mimochodem, mít uprostřed pokoje vířivku mi přijde dost hipsterské, ale dala bych si taky říct.

15 18.04.2022

Díky takovým knihám mám chuť co chvíli vyběhnout na zahradu a ráchat si prsty v hlíně, studovat, co, jak a kde vysadit a radovat se z prvních jarních klíčků. Zahrada je dar a krása nesmírná a autoři vám zde předkládají mnoho užitečných rad a informací, jak s ní nakládat co nejláskyplněji, ale zároveň nejefektivněji. A o obrazovém materiálu snad ani nemá cenu mluvit, jaká je to pastva pro oči. Jak již bylo zmíněno, je třeba si některé věci přizpůsobit našemu klimatu, ale nadšený a šikovný zahradník si jistě poradí.

6 23.03.2022

Moje první Absyntovka, kterou jsem koupila se záměrem ponořit se více do tématu fast fashion a toho zpracovatelského řetězce kol a kolem. Před čtením jsem rozhodně neměla růžové brýle, ale to, co jsem se dočetla, mě naplnilo pocitem zmaru. Kdo sakra určil, že jsem měla tak velkou kliku a narodila se v Evropě? A miliardy lidí ji nemají a žijí v pro mě naprosto otřesných podmínkách, v nichž je obtížné naplnit byť jen základní lidské potřeby. Tohle bohužel podporujeme my, západní konzumenti, kteří už neví, za co by ty prachy utratili. No, bude to teď pěkné klišé, ale tohle by si měl přečíst každý.

7 23.03.2022

Zpočátku jsem měla pocit, že čtu nějaký dívčí románek. Tak jsem si říkala, že se vracím do svých -náctin, kdy jsem tyhle věci ještě čítávala. A měla jsem trošku problém sžít se s hlavní postavou, svéráznou Emou. Pravděpodobně za to mohl věk této hrdinky, která má před maturitou. Pak jsem se ale postupně rozpomínala na svůj maturitní večírek, co jsem dělala, a hlavně jak jsem to měla s láskou já sama. O to tady totiž jde, dámy a pánové. O lásku - jak k ní přijdeme, proč ji ztrácíme a zase znovu nalézáme. Jo, je to klišé, ale díky Lukáškové poutavě sepsané a opravdu vás to donutí si zavzpomínat a popřemýšlet. A propos, pro mě je to také první covidová kniha. Možná si to mohla autorka odpustit, ale zase mě to tam nijak extra neprudilo a tak trochu to splnilo i svůj účel. ****1/2

8 17.03.2022

Velmi zvláštní a zároveň pozoruhodná kniha, přinesla mi ji kolegyně po sérii hovorů, co jsme vedly. Ty příběhy dětí, já tomu věřím, protože jsem poznala také jedno takové dítě, co vidí aury. Teď už je z něj dospělý mladý muž. Po stránce obsahové je ale kniha docela chudá. Některé zpovědi dětí jsou napsané na pár řádcích a za mě to působí mírně nevěrohodně, prostě jen aby se zaplnil prostor. Moje touha po rozšíření obzorů byla naplněna až v poslední části knihy a měla být umístěna spíš na začátek knihy, aby čtenář měl nějakou teoretickou znalost před tou empirickou částí.

5 13.03.2022

Neběhal mi mráz po zádech jako v Noci běsů, ale stejně bylo v té knize několik aspektů, z nichž mi bylo tak trochu ouzko. Parafrázuji známého autora, jehož citát byl na obálce jiné knihy, a který knihu hezky vystihuje: "Už nikdy se na metro nebudete dívat stejně." Autorka opět nechala trochu otevřenější konec, tedy šanci na pokračování, ale pochybuju, že se do pražského metra ještě podíváme. Jinak je kniha velmi originální a některé nápady opravdu neotřelé. Pravda, místy mi děj přišel trochu přitažený za vlasy a ten konec mohl být lépe ukočírovaný, ale i tak je to dle mého kniha světové úrovně, která by určitě nikde ostudu neudělala. ****1/2

9 07.03.2022

Nádherná kniha, která je plná užitečných a odzkoušených rad, které vám nezruinují peněženku a posunou vás o mílový krok blíže k souznění s biorytmem vaší zahrady. Pravda, hadník si asi pořizovat nebudu, byť se nám kolem domu užovky motají. :-D Přátelé, pokud chcete útlou příručku, která se krásně čte, investujte do této knihy.

6 05.03.2022

Zvláštní kniha, kterou jsem myslela, že znám díky mému hodně oblíbenému filmu, ale pletla jsem se. Působila na mě úplně jinak než film. Magicky a tajnosnubně, byla plná nevyřčených otázek a odpovědí. Cítila jsem při čtení takovou podivnou, ale ve výsledku hezkou náladu, asi za to může fakt, že jsem nedávno ztratila někoho mně hodně blízkého a tato kniha byla tak trochu balzámem na duši.

"Někdy je život tou nejhorší možností ze všech." - tato věta mnou rezonuje ještě několik dnů poté. Každopádně, nemůžu se dočkat, až se dostanu k dalším dílům série.

16 01.03.2022

No toto teda... Jsem docela dopálená. Co ten konec? Kde teď budu shánět další Mirkovy knihy? Ale vrátím se trochu nazpět. S Koniášem z Na ostří oceli jsem strávila několik bezesných nocí s pytli pod očima a ráno jsem horko těžko vstávala do školy. Ano, tato kniha je má nejoblíbenější, protože je nejpropracovnější. To o této tvrdit nemůžu. Bylo toho na můj vkus až příliš - příliš postav, dějových linek, zbytečných odboček. Závěr byl pak napsaný jen proto, aby to prostě nějak skončilo. A samozřejmě neskončilo, že. Čtenář si bude domýšlet x y konců sám. Netvrdím, že mě to vždy vytáčí, někdy je dokonce vhodné si zapřemýšlet, ale tady jsem chtěla dostat něco hmatatelnějšího. Ale možná to bude těmi roky, během kterých jsem na Koniáše dlabala, prostě už se našli inačí šamstři a tento gentleman mě necháva chladnější, než bych chtěla.

7 12.02.2022