Přítel z domova

1 01. února

Krásná kniha co ve mě bude znít ještě dlouho a slzy u ní taky tekly.

17 01.12.2022

Méně je někdy více... A v případě Přítele z domova se to zdaleka netýká jenom počtu stránek.

Moc mě zaujalo "o čem", ale pak stejně zklamalo "jak".
Pro mě chyběl knížce spád. Deníkové záznamy nesly četná opakování, opodstatněná u počátečních zápisků kluka, zčistajasna přestěhovaného do zcela cizího prostředí, vlekly se ale i pasáže, popisující potenciálně dramatické situace poněkud jednotvárným způsobem, vlastním celému textu.

Vývoj postav - těch málo postav, které nějakým vývojem prošly, byl předvídatelný a autorčina neochota zanechat jakýkoliv škrábanec na lesklé karoserii hlavního hrdiny vedla k neuvěřitelným klišé (oddanost vězňů apod.).

Nakonec bylo vše doslovně dořečeno a "moudra" a "krásné myšlenky" v množství větším než případném obraly závěr i o poslední špetku smířlivé nedokonalosti či tajemství.
Dlouho jsem nečetla knížku, která by se tak urputně domáhala čtenářových citů.
Ve mně je nevzbudila.

3 02.11.2022

(+ SPOILER) PŘEKVAPIVĚ VELMI PŘÍJEMNÉ ČTENÍ
Ačkoli tento typ knih nepatří do mé zájmové oblasti nelituji jejího přečtení. Právě naopak.
Popravdě jsem s ní jen kdysi doplnil objednávku, protože mne zaujala povedená obálka a autorka je z vedlejšího města, tak jsem ji chtěl i trochu podpořit.
Po letošním jaru a létu plném sci-fi a postapo ve mne hlodal červíček, který volal najdi ji a pusť se do čtení.
Přistupoval jsem ke knize spíš jako k žánru pro holky (nemyslím to zle).
Opak byl pravdou.
Po prvních řádcích mne výborně napsaná kniha zaujala a do konce mne nepustila.
Kniha je spíš deník/vyprávění/ George, který skočil sice v "luxusním", ale stále domově důchodců. George je nevrlý starý pán, který má rád samotu, svůj klid a nesnáší všechny pozitivní lidi.
I přesto si jej za kamaráda vybral Paul, který je naopak velmi velmi pozitivní a optimistický.
Jednotlivé kapitoly jsou nadepsány datem konkrétního dne a my sledujeme denní život v domově pohledem George a ve spojitosti s Paulem. Bohužel, tento nečekaně zemře, což zcela nečekaně nevrlého George zasáhne a ještě více se uzavře do sebe.
Ve věcech, které po Paulovi, který neměl rodinu, zůstaly, se najde ručně psaný deník, který si vedl od dětství a ve kterém popisuje svoje prožitky imaginárnímu příteli - Georgovi. Právě proto jej v domově dají nevrlému Georgovi. S počáteční neochotou do něj nahlédne a začte se. Potud takový klasický vyprávěcí román.
Po prvních odstavcích Paulova deníku si člověk řekne - Aha klasika. Předválečné Československo, židovská dívka, to je takový klišé, to bude nuda...
Pak čtete další odstavec, další stránku a říkáte si. To jako fakt? To jsem nečekal. Co bude dál? A hltáte stránku za stránkou, protože potřebujete vědět, jak toto dopadne.
Takže když to shrnu. Člověk jako já, čeká v nejlepším případě nudu nebo knihu typu - Neosloví, neurazí, ale opak je pravdou.
Kniha mne překvapivě silně chytla a autorka odvedla výbornou práci.
Je to vlastně poprvé, co si kniha sama řekla o přečtení a super.

3 11.09.2022

Spletité hledání umění žít, nejen na sklonku života v domově seniorů. Hezky zpracované téma.

14 28.08.2022

Příběh o přátelství, o stáří, o samotě, o hledání cesty k radosti, optimismu.
Autorka čtivou formou (i pomocí deníkových záznamů) zachycuje osud dvou protikladných mužů, kteří se na sklonku života setkali v domově důchodců.

5 14.05.2022

Neurazila mne, ale ani nenadchla. Starých lidí si nesmírně vážím pro jejich vyzrálost, houževnatost a lidovou moudrost. Ale nechci tam být, nechci se k této životní etapě ještě obracet, a tak jsem četla, ale příliš mě to k četbě nepudilo. Příběh je docela originální a na prvotinu pěkně zpracovaný, ale v jedné pasáži mě docela zarazilo množství sprostých slov, která tam autorka nasázela. Co se mi naopak líbilo, byl Paulův přístup. I přes mnoho osobních tragédií nepřestal být pozitivní a nasával život a vše, co mu bylo nabídnuto, plnými doušky. Ke konci se pak radoval i z každodenních maličkostí, což by měl v současné době dělat každý z nás.

8 25.04.2022

V knize se neobjevuje mnoho postav, stěžejními postavami jsou dva staříci, kteří se seznámí v luxusním domově důchodců, jeden je věčně nerudný, cholerik, nespokojený se svým odžitým životem, druhý permanentně dobře naladěný optimista... Jejich životy nás provede tato milá kniha, líbilo se mi, jak autorka nechala vyznít tu konfrontaci obou životů ústředních postav, přátelský optimista Paul a jeho těžký smůlou a různými neštěstími prošpikovaný, ale velmi naplněný život oproti poklidnému nezajímavému životu bez lásky cholerika George .... při čtení této knihy se čtenář neubrání bilancování a myšlenkám nad vlastním životem a jeho naplněním.... Pěkné!