Přítel z domova
Veronika Doskočilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442340/mid_pritel-z-domova-6PX-442340.jpg
4
80
28
V malém americkém městečku Riverton ve státě Wyoming se koncem devadesátých let minulého století začíná odvíjet neobyčejný příběh. Jeho hlavními hrdiny jsou dva svérázní, naprosto odlišní staříci George a Paul, kteří se na konci své životní pouti potkali a zvláštním způsobem spřátelili v místním domově seniorů. Stále otrávený, pesimistický George vnímá pobyt v domově jako své největší zklamání a prohru. V době, kdy už od života opravdu nic nečeká, nemůže pochopit věčně dobře naladěného Paula, jehož osud, spojený i s předválečným Československem, byl až dosud pro všechny v domově velkou neznámou. Šokující a zároveň dojemné poznávání Paulovy minulosti zcela nečekaně mění poslední etapu Georgeova života… Poutavé vyprávění o stáří, smrti, lásce, přátelství, snech a očekávání.... celý text
Přidat komentář
Méně je někdy více... A v případě Přítele z domova se to zdaleka netýká jenom počtu stránek.
Moc mě zaujalo "o čem", ale pak stejně zklamalo "jak".
Pro mě chyběl knížce spád. Deníkové záznamy nesly četná opakování, opodstatněná u počátečních zápisků kluka, zčistajasna přestěhovaného do zcela cizího prostředí, vlekly se ale i pasáže, popisující potenciálně dramatické situace poněkud jednotvárným způsobem, vlastním celému textu.
Vývoj postav - těch málo postav, které nějakým vývojem prošly, byl předvídatelný a autorčina neochota zanechat jakýkoliv škrábanec na lesklé karoserii hlavního hrdiny vedla k neuvěřitelným klišé (oddanost vězňů apod.).
Nakonec bylo vše doslovně dořečeno a "moudra" a "krásné myšlenky" v množství větším než případném obraly závěr i o poslední špetku smířlivé nedokonalosti či tajemství.
Dlouho jsem nečetla knížku, která by se tak urputně domáhala čtenářových citů.
Ve mně je nevzbudila.
(SPOILER)
PŘEKVAPIVĚ VELMI PŘÍJEMNÉ ČTENÍ
Ačkoli tento typ knih nepatří do mé zájmové oblasti nelituji jejího přečtení. Právě naopak.
Popravdě jsem s ní jen kdysi doplnil objednávku, protože mne zaujala povedená obálka a autorka je z vedlejšího města, tak jsem ji chtěl i trochu podpořit.
Po letošním jaru a létu plném sci-fi a postapo ve mne hlodal červíček, který volal najdi ji a pusť se do čtení.
Přistupoval jsem ke knize spíš jako k žánru pro holky (nemyslím to zle).
Opak byl pravdou.
Po prvních řádcích mne výborně napsaná kniha zaujala a do konce mne nepustila.
Kniha je spíš deník/vyprávění/ George, který skočil sice v "luxusním", ale stále domově důchodců. George je nevrlý starý pán, který má rád samotu, svůj klid a nesnáší všechny pozitivní lidi.
I přesto si jej za kamaráda vybral Paul, který je naopak velmi velmi pozitivní a optimistický.
Jednotlivé kapitoly jsou nadepsány datem konkrétního dne a my sledujeme denní život v domově pohledem George a ve spojitosti s Paulem. Bohužel, tento nečekaně zemře, což zcela nečekaně nevrlého George zasáhne a ještě více se uzavře do sebe.
Ve věcech, které po Paulovi, který neměl rodinu, zůstaly, se najde ručně psaný deník, který si vedl od dětství a ve kterém popisuje svoje prožitky imaginárnímu příteli - Georgovi. Právě proto jej v domově dají nevrlému Georgovi. S počáteční neochotou do něj nahlédne a začte se. Potud takový klasický vyprávěcí román.
Po prvních odstavcích Paulova deníku si člověk řekne - Aha klasika. Předválečné Československo, židovská dívka, to je takový klišé, to bude nuda...
Pak čtete další odstavec, další stránku a říkáte si. To jako fakt? To jsem nečekal. Co bude dál? A hltáte stránku za stránkou, protože potřebujete vědět, jak toto dopadne.
Takže když to shrnu. Člověk jako já, čeká v nejlepším případě nudu nebo knihu typu - Neosloví, neurazí, ale opak je pravdou.
Kniha mne překvapivě silně chytla a autorka odvedla výbornou práci.
Je to vlastně poprvé, co si kniha sama řekla o přečtení a super.
Spletité hledání umění žít, nejen na sklonku života v domově seniorů. Hezky zpracované téma.
Příběh o přátelství, o stáří, o samotě, o hledání cesty k radosti, optimismu.
Autorka čtivou formou (i pomocí deníkových záznamů) zachycuje osud dvou protikladných mužů, kteří se na sklonku života setkali v domově důchodců.
Neurazila mne, ale ani nenadchla. Starých lidí si nesmírně vážím pro jejich vyzrálost, houževnatost a lidovou moudrost. Ale nechci tam být, nechci se k této životní etapě ještě obracet, a tak jsem četla, ale příliš mě to k četbě nepudilo. Příběh je docela originální a na prvotinu pěkně zpracovaný, ale v jedné pasáži mě docela zarazilo množství sprostých slov, která tam autorka nasázela. Co se mi naopak líbilo, byl Paulův přístup. I přes mnoho osobních tragédií nepřestal být pozitivní a nasával život a vše, co mu bylo nabídnuto, plnými doušky. Ke konci se pak radoval i z každodenních maličkostí, což by měl v současné době dělat každý z nás.
V knize se neobjevuje mnoho postav, stěžejními postavami jsou dva staříci, kteří se seznámí v luxusním domově důchodců, jeden je věčně nerudný, cholerik, nespokojený se svým odžitým životem, druhý permanentně dobře naladěný optimista... Jejich životy nás provede tato milá kniha, líbilo se mi, jak autorka nechala vyznít tu konfrontaci obou životů ústředních postav, přátelský optimista Paul a jeho těžký smůlou a různými neštěstími prošpikovaný, ale velmi naplněný život oproti poklidnému nezajímavému životu bez lásky cholerika George .... při čtení této knihy se čtenář neubrání bilancování a myšlenkám nad vlastním životem a jeho naplněním.... Pěkné!
Tohle bylo vážně úžasné. Osudy George a Paula se protnou v pětihvězdičkovém domově pro seniory. Přesto, že je George protivný a životem znuděný dědek a Paul naprostý protiklad, vstřícný, optimistický, veselý a dobrotivý, každé ráno se setkávají na "jejich" lavičce, povídají si a tráví tak svůj čas v domově. Aniž by si to George uvědomoval přilnul mu Paul velice k srdci a při pátrání po jeho minulém životě, objevuje i svůj příběh a probouzí se k životu. Kniha je napsána jednoduchým stylem, přesto je velice poutavá, promyšlená a čtivá. Našla jsem si v ní spoustu krásných myšlenek a myslím, že každý si z ní to své může odnést. Je to prvotina mladé české autorky a já smekám.
„Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“
Ne, tohle není citát z románu, je to z Bible, z listu svatého Pavla Korinťanům. A proč to píšu na úvod svého komentáře ke knížce Přítel z domova, když to není ani náboženský příběh, ani „romantická love-story o dvou mladých hledajících se srdcích“? Protože láska (ve své pravé podobě, tedy ne jako pomíjivé vzplanutí, ale jako vnitřní „rozhodné rozhodnutí“ být v životě požehnáním pro druhé) je vždy přítomna tam, kde je hlavní hrdina Paul. A vlastně je tam přítomna i tehdy, když tam Paul už fyzicky není, stačí jen vzpomínka na něj. Láska v Paulově životě nemůže nebýt, protože bez lásky by jeho život byla jedna velká série životních ran bez žádného smyslu – a on by měl všechny důvody pro to, sedět na své důchodcovské lavičce a stěžovat si na osud. Ale to by nebyl Paul! Ten namísto toho udělá ještě svůj poslední dobrý skutek (tedy: svůj poslední skutek lásky), když svým optimismem prolomí důmyslnou bariéru kolem srdce svého přítele a probudí ho k životu – jako nějakou mrzoutskou, bezzubou, Wyomingskou Popelku. :-))
Moc se mi líbilo, jak byla kniha napsaná! Ve své prvotině se autorka nepředvádí tím, kolik toho už literárně dovede a jaké všelijaké slovní obraty, vypravěčské triky a vycizelované myšlenkové konstrukce umí použít. V jejím podání neslouží příběh k tomu, aby poukázal na její literární talent. Naopak. Její nesporný literární talent je ve službě vyprávění, které je snad právě proto tak přirozené, neokázalé a laskavé – ovšem bez toho, aby sklouzlo do sentimentu nebo banality. Myšlenkové poselství z románu netrčí, není nám servírováno pod nos, spíš se postupně odkrývá, nějak se v nás samo rodí, nenásilně, jak tak George a Lauru doprovázíme při jejich hledání. Kdybych měl svůj pocit vyjádřit jedním slovem, byla by to prostota. Ano, Veroničin první román je prostý, v nejlepším smyslu toho slova.
Ještě než jsem se do čtení pustil, hodně jsem si přál, aby se mi román líbil! A to proto, že se s velesympatickou autorkou maličko znám (kdo nemá to štěstí, nechť si představí slečnu Bakerovou a nebude příliš vzdálen realitě ;-), takže jsme měl strach z představy, jak jí budu muset do očí říkat, že dílo, do kterého vložila svůj čas a srdce považuji jen za nějaké nemastné-neslané povídání. (Jenže pravdu bych říct musel, a nejen proto, že se s Veronikou setkáváme v semináři zabývajícím se morálkou, etickými dilematy a okrajově tedy i tématem milosrdné lži. :-)) No, byly to plané obavy. Přítel z domova je dovedně napsaná kniha, krásná navenek i uvnitř, chytrá a přirozeně moudrá. Plná náruč hvězdiček, plným právem.
Mám ráda staré lidi. Totiž, sama už dávno nejsem teenager, ale měla jsem je ráda vždycky – a odhaduji, že Veronika Doskočilová je na tom stejně.
Na úvodních stránkách její prvotiny jsem si vzpomněla na dialogy hlavních protagonistů Sorrentinova filmu Mládí, kteří sice vedou věčné disputace, ale váže je k sobě silné pouto. I zdejší přátelé, Paul a George, kteří se sejdou ve wyomingském „pětihvězdičkovém“ domově pro seniory, jsou zdánlivě rozdílní, stejně jako jejich životní peripetie.
Odhalování minulosti a její prolínání se současným životem bývá vděčným tématem pro literární zpracování. Má zároveň své nástrahy; nejen o životě v pečovatelských domech, ale ani o stáří a smrti obecně se často radši nemluví…
Vyprávění s vhledem do předválečné československé historie je ale tak poutavé, že si čtenáře rychle získá. Autorka své hrdiny neadoruje ani nelituje, nestaví pro ně vzdušné zámky, „jen“ ukazuje, čím si prošli, a s jakými pocity teď prožívají den za dnem.
Některé věty mi zněly trochu zvláštně, jako by skutečně vznikly na bázi angličtiny. A v nadšení mě brzdila středová pasáž, v níž George zprostředkovaně (a pro mě na úkor formy i uvěřitelnosti obsahu) získává informace o Paulově minulosti. Ale sdělení, které knížka přináší, je rozhodně potřebné.
Teda, chtěla jsem si dát lehčí oddychovku a ono to je šíleně smutný. To jsem si naběhla. Ale i tak, je to krásný příběh o životě a o tom, jak by nemusel zkončit.
Krásný, ale velice smutný příběh o přátelství, lásce, smrti a štěstí. Ze začátku se mi kniha nečetla zrovna dobře, ale zhruba v půlce mě svým dějem tak vtáhla, že jsem zbytek přečetla jedním dechem. 4*
Na prvotinu opravdu povedené, dobře promyšlené. Přes vážnější téma se zde objevují malé střípky humoru, které příběhu prospívají. Je tady i určité tajemství, byla jsem na konci vážně zvědavá, jak to s Paulem v jeho firmě dopadlo.
Kniha má velmi pěknou obálku.
Jedním slovem? Skvělé.
Dvěma slovy?? Prostě kouzelné.
Třemi slovy??? Dotýká se srdce.
Kniha, kterou musíte dočíst do konce sotva jste začali:o)) Autorka má stále schované překvapení v příběhu. Něco se možná dá očekávat, ale na potvrzení si musíte prostě počkat. Do konce. Není to jen o jedné konkrétní generaci, ale je to o životě. Každá generace čtenářů si z této knihy může něco vzít. A měla by. Každá, a zvláště pokud by ji četli mladí, i když by bez zkušeností daných životem možná nevěřili….
Moje sbírka osobních TOP knih je rozšířena! Myslím, že je to skvělý tip na dárek:o))
Originální příběh. I když očekávaná motivace. Krásný sloh i jazyk. Ale trochu mi tam něco chybělo. Možná sepětí s realitou?
Narazila jsem na tuto knihu díky recenzi v jedné čtenářské skupině a jsem za ní moc ráda, byl to jemný příběh, plný emocí a životních mouder. Myslím, že si ji budu dlouho pamatovat,všichni stárneme a čas tak rychle odbiji, každému z nás,též pohled na život se věkem mění.... V této knize bylo hodně impulsů k zamyšlení.
Omlouvám se, ale byl to hrozný kýč. Navíc nekonzistentní, asi nejsem fanoušek mísení žánrů (román v dopisech, případně deníkových záznamů). Nějaké věci byly načaté ale nikam dál nepokračovaly
Tak tahle kniha mě dostala. Už dlouho jsem nečetla tak krásnou knihu. Nádherný příběh, který zasáhne snad každého. Rozhodně doporučuji a nejen těm dříve narozeným.
Zpočátku jsem si říkala, že je škoda, že česká autorka zasadila děj do Ameriky. Brzy jsem ale pochopila, že to mělo svůj význam. Tento hezký příběh mě zaujal, protože i já si myslím, že je důležité na všem hledat to hezké. Jen mě mrzí, že o této knize se takřka nemluví, protože určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
přátelství láska smrt humor sny ze života senioři optimismus domov důchodců české romány
Přítel z domova
Kniha Přítel z domova je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 101x |
| Čtenářské výzvě | 34x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 91x |
| Chystám se číst | 104x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 1x |
Příběh Paula byl moc pěkně vymyšlený a také se mi líbil způsob, jakým se ho George postupně dozvídal. Ale veliký problém mám s tím, jak se George změnil na konci života. To je opravdu těžko uvěřitelné.