efka.saf komentáře u knih

Málokterá kniha pro mě byla tak dokonale rozporuplná, jako právě Mrtvý muž přichází. Možná snad ještě Šelma, ale u ní tu rozporuplnost cítím až s odstupem času, kdežto u této knihy to na mě křičelo z každé stránky rovnou.

V prvé řadě musím říct, že kniha byla napínavá jako prase, akční a tajemná. Neskutečně mě bavilo ji číst a těšila jsem se na každou stránku, kterou přečtu. Atmosféra byla hutná stejně jako mlha, která zahalila celou Jezerní oblast a dala by se krájet na tenké plátky. A do toho všeho psychopatický krutý vrah, u kterého nevíme nic; kdo to je, jakou má motivaci, proč je tak krutý a jaký má vlastně cíl. Takže co se týče atmosféry, knížka byla bombová a kulervoucí. Ale co ten zbytek?

SPOILER!

Nemůžu si pomoct, ale spousta situací a jednání řady postav mi přišlo naprosto nesmyslné, nelogické a ano, nebojím se toho slova, doslova někdy debilní! Na úvod bych vybrala např. to, že žádný z policistů nemá střelnou zbraň, dokonce ani ti, kteří přijedou jako posila. Kdo ví, možná to tak anglická policie má, ale jestliže Gemma jede přes půlku Anglie zkontrolovat podezření, že nejkrutější sériový vrah, kterého kdy honila, opět terorizuje okolí, je přece naprosto logické, že si NEvezme žádnou zbraň. Že? A když se podezření potvrdí? No, všichni se vybaví vidličkami a klacky a za autoritativního PŠŠŠŠ!! vyběhnou do mlhy vstříc po zuby ozbrojenému psychopatovi s termovizí. To je přece logické, ne? A co mlha? Chvíli byla tak hustá, že si aktéři neviděli na nataženou ruku, vzápětí viděli na 10 metrů a hned na to už se řítili na čtyřkolkách mezi stromy stovkovou rychlostí. Proč ne... A poklonu musím vyseknout i vrahovi, protože jeho schopnost být prakticky všude a všechny likvidovat jako šváby, to už taky vyžaduje nadpozemské schopnosti.

No dobře, asi jsem to trochu předimenzovala, ovšem to autor vlastně také. Ale i přes všechny tyto připomínky, které ke knize mám, dávám 4*, protože si prostě nemůžu pomoct a sice za pravidelného kroucení hlavou, ale s příjemným mrazením v zádech, jsem knihu dočetla a jednoduše si ji užila.

9 26.01.2019

Uf, tak mám dočteno. Konečně. Hodně jsem se na tuhle knihu těšila. Detektivka odehrávající se na pozadí vzniku Československého státu vydaná ke stému výročí, co víc by si člověk mohl přát? No, něco by se určitě našlo...

Ačkoliv knihu nakonec nehodnotím nijak špatně, protože příběh mi ve své podstatě přišel poměrně slušně promyšlený, nic to nemění na tom, že pro mě bylo stále větší výzvou se knihou prokousat. Jinými slovy, nejednou jsem se do čtení musela opravdu slušně nutit.
Detektivní zápletka byla (logicky) velmi silně protkaná politickými událostmi té doby a celé to na mě bylo docela těžké čtení. Jsem zvyklá číst prakticky kdekoliv a za jakýchkoli okolností, tuto knihu jsem ale četla především v tichu a klidu, abych se mohla soustředit a nic mi neuniklo. Ačkoliv se zápletka nakonec pěkně rozuzlila, pravdou je, že sám vrah byl poměrně záhy znám a já pořád doufala v nějakou WOW třešničku na dortu, která bohužel nepřišla. Co se vyšetřovatele týče, závodčí Kališ byl docela sympatická postava, zavilá a odhodlaná, který spolu s Malíkovou tvořil nevšední vyšetřovatelskou dvojici.

Suma sumárum, určitě tuto knihu doporučuji, protože krom originální zápletky nabízí také velmi zajímavé kulisy, kterými bylo válkou zdecimované Podkrkonoší. Tím se stává i velmi poučnou a nejednomu čtenáři jistě rozšíří historické obzory. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem již v rukách držela daleko čtivější knihy. Budiž nám všem ale útěchou, že vše dobře dopadlo a v závěru vzniklo ČSR! :D

9 02.01.2019

Bomba! Já jsem nadšená! Čapkovy povídky z obou kapes znám velmi dobře, miluji je a obdivuji. Obdivuji pointy příběhů i překrásný jazyk tak typický pro Karla Čapka. A ano, do komiksu tuto krásnou češtinu prostě nelze dostat, ať se autoři budou snažit sebevíc. Ano, asi to je jistý šrám na jinak dokonalé fasádě této knihy, ale co mi zde chybí v kráse jazyka, doplňují bombastické atmosférické kresby!
Ačkoliv jsem po knize sahala spíše ze zvědavosti a s vnitřním pocitem jisté svatokrádeže, nakonec jsem byla provedením unešená. Kresby jsou naprosto důstojné, velmi syrové a silně atmosférické. Cítím tíseň i veselí, teplo i zimu, slyším kapky deště bubnovat do chodníkové dlažby, slyším výstřely i výkřiky lidí. Možná je to tím, že krom Kačera Donalda jsem nikdy žádný opravdový komiks nečetla :-), ale ať tak či tak, tohle na mě prostě zapůsobilo.
Za sebe bych sice zvolila jiné povídky, ale je jasné, že každý z nás má v "obou kapsách" jiné favority. Spíš mě mrzí, že povídek v tomto komiksovém vydání není víc. Za mě tedy moc pěkné a věřím, že i sám mistr Čapek by byl spokojen.

9 09.11.2018

Zajímavá knižka... Ne úplně dobrá, ne úplně špatná. Byla jsem na ni zvědavá, spojitost s druhou světovou válkou mě zajímala, ale nejsem si jistá, jestli se zápletka trefila úplně do mého vkusu.

Určitě bych vypíchla nového zajímavého vyšetřovatele, jsem ráda, že se na scénu dostávají tací, kteří svůj život neustále neutápí ve flaškách levného šnapsu. I celý Priestův tým byl skvadrou sympatických lidí, kteří vždy nějak přispěli svou troškou do mlýna.
Příběh se velmi zajímavě rozjížděl, způsoby smrti byly děsivé a nechutné a já byla opravdu zvědavá, jak z toho autor vybruslí. Začátek odsýpal, ale ve druhé čtvrtině přišel útlum, kde jsem po knize sahala spíš z nutnosti. Po půlce kniha ovšem začala opět gradovat, až "vygradovala" do pompézního finále. Ale já na posledních stranách moc spokojená nebyla. Závěr byl typicky hollywoodský, což sice nemusím, ale přežiju, když funguje. Na mě nezafungoval. Chyběl mi tam nějaký špek, třešnička na dortu nebo něco podobně chutného, protože vše ostatní mi přišlo až příliš průhledné a nasnadě.

Neustále přemýšlím nad hodnocením knihy. Optimálně 3 a pů *, což mi Databáze neumožňuje, ale co s tím dál? 4 hvězdy jsou moc, 3 málo, takže asi se budu ještě chvíli v této škále pohybovat a uvidíme, jak na mě bude kniha působit s odstupem času a kde své hvězdičky nakonec ukotvím.
Každopádně ale knihu doporčuji, své fanoušky si rozhodně najde a i já po druhém díle určtě časem sáhnu.

9 08.11.2018

Ve všem souhlasím s uživatelkou hana8062. Knížka jako celek je moc povedená. Ilustrace jsou naprosto dokonalé a kouzelné, ale příběh je hodně jednoduchý a tak krátký, že v něm ani nejde rozvinout hlubší zápletku. Samotná myšlenka příběhu je ale poměrně zajímavá a poučná, jen v té krátkosti nevyznívá naplno. Na druhou stranu jsem si všímala řady metafor a jemných a něžných formulací, které příběhu hodně pomohly.
Pro malé děti a jejich rodiče tedy určitě vřele doporučuji, starším dětem už ale příběh stačit nebude. I tak jsem ovšem přesvědčená, že nad ilustracemi potěšeně vzdychneme všichni napříč věkem i pohlavím.

9 03.10.2018

Překrásné! Příběh této knihy je opravdu překrásný, hluboký, s ponaučením a posláním pro malé i velké čtenáře. Každá věková kategorie si z knihy odnese něco jiného, ale každý si určitě odnese něco; trošku jako v Malém princi. Navíc je tento kouzelný příběh doplněný nejkrásnějšími ilustracemi, co jsem v poslední době viděla. Dohromady je tedy kniha doslova malým uměleckým dílem, které čtenář bude hltat (skoro) všemi smysly.
Na druhou stranu ale souhlasím i s bibi.r. Jazyk je... tvrdý, suchý, formulace jsou stručné, výstižné, bez špetky obraznosti, vymazlenosti a květnatosti, což bych u takové knihy předpokládala. I přesto ale musím dát 5*, protože hloubka příběhu s tak okouzlujícími ilustracemi si to i tak zaslouží.

9 15.06.2018

Sice mi ještě pár stránek do konce knihy chybí, ale již teď vím, že kniha je naprosto unikátní! Je to fascinující souhrn informací ze světa přírody, o kterých našinec nemá povětšinou ani zdání. Je až neuvěřitelné, jak spolu souvisí věci, které bychom do spojitosti normálně nikdy nedali (jeřábi sabotují výrobu šunky ve Španělsku? Ale ano :)), i když každý, kdo se nad tím aspoň trochu zamyslí, musí dospět k názoru, že všechno v přírodě je dokonale provázané. Jak jsou ale tyto spojnice úzké a různorodé, to nám právě "lehce" nastínil P. Wohlleben (píši lehce, protože skutečnou provázanost určitě nikdy nedostaneme šanci poznat). V podstatě vše je součástí nějakého ekosystému a autor se nám snaží ukázat, že jakékoliv narušení tohoto ekosystému může pro nás mít fatální následky. Krásně vysvětluje, proč jsou některé druhy zvířat a rostlin ohrožené nebo proč má u nás kůrovec takové zně.

Když se rozhlédneme kolem sebe, např. na teplotní šílenosti, které nám aktuálně dávají pocítit svoji sílu, by nám už konečně mělo plošně dojít, že i když se člověk neustále snaží tvářit, že to umí vymyslet líp a ekonomičtěji, než ta "tupá" příroda, opak je pravdou a otázka zní, jestli pro nás existuje ještě nějaká cesta zpět. Za všechny ty miliony a miliony rozmanitých druhů rostlin, živočichů, hub či těch nejmenších z nejmenších, co s námi žijí na této krásné modré planetě, doufám, že ano.

9 05.06.2018

Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá. Schikanederův obraz Vražda v domě mě vždy oslovoval svojí ponurostí a syrovostí a byla jsem zvědavá na detektivku (samozřejmě fiktivní), která osvětluje jeho pozadí.

Čekala jsem ledacos, ale ne tak pěkný a doslova poetický detektivní příběh plný historických osobností dané doby. Stará Praha se mi téměř zhmotňovala před očima a cítila jsem štiplavý kouř vycházející z komínů. Oceňuji, že každá postava byla tak pěkně představena ve své vlastní kapitole a i prolínání minulosti a současnosti bylo doslova rafinované. Rovněž se mi líbil velmi krásný jazyk, se kterým si autorka očividně pohrála. Nevím ovšem, jestli tohle vše dokáží dnešní děti ocenit. Pokud už čtou, očekávají spoustu akce a krve, což zde rozhodně nenajdou. Proto se domnívám, že ačkoliv nám dospělým jsou obrázky v knize ze zásady odepřeny, kniha tedy musí nést označení pro děti, poetičnost této detektivky oceníme spíš my dospělí než většina dětí (které znám). Já tedy autorce za knihu děkuji.

9 04.05.2018

Už je to pár dní, co jsem knihu dočetla, a i když stále ještě zpracovávám dojmy z ní, nenapadá mě nic jiného než jednoslabičné WOW!!! Nádherně zamotané, lehce šokující a dokonale klaustrofobické! Většinou mám problém se do knížek pořádně začíst a prokousat se začátkem, který někdy trvá i do půlky knihy, tady to ale neplatilo. První polovina Závějí pro mě byla - prozatím - absolutním čtenářským vrcholem, co se týče tvorby Tess Gerritsenové. V momentu, kdy se celá skupinka ocitla v osadě Říše věčné blaženosti, jsem chvílemi zapomínala dýchat a ano - potupně to přiznávám, občas ve mě byla malá dušička. V polovině knihy se příběh zlomil a začal se již odvíjet směrem ke zdárnému konci, takže onen krásný klaustrofobický pocit vymizel, nutno ale podotknout, že právě konec a samotný závěr, tedy to, že nakonec je to "přece jenom trochu jinak", doceňuji až při zpětném hodnocení.

Někde jsem četla, že příběh se zdá býti lehce překombinován... Inu, mně se ani nezdálo. Nebo abych to upřesnila, příběhy T.G. vždycky začínají nenápadnou mrtvolkou, ale končí jako hodně zamotaný a složitý příběh se spoustou aktérů a mrtvol. Závěje mi tedy nepřišly nějak výrazněji překombinované, než kterýkoli z ostatních příběhů.

Co se týče červené knihovny (nebo spíše prvků z ní, které si autorka téměř nikdy nedokáže odpustit), tento příběh zas až tak moc prostoru pro romantiku nenabízel, vzhledem k tomu, kde se odehrává, ale i tak se zde něco málo objevit dalo. To něco málo je ale tak krásně a nenásilně zabudováno do příběhu, že ani po této stránce nelze příběhu nic vytknout. Za mě tedy dokonalé počtení a dokonalý čtenářský zážitek!

9 02.09.2014

... na úvod jednu hádanku: Co mají společného Erik Axl Sund a strýček Pepin? Oba dva (tři) jsou exmplární Hrabalovští pábitelé, což je vzhledem k Sundově národnosti až dojemná náhoda. Ale teď vážně... Knížka Vraní dívka má své četné fanoušky, ale i řadu kritiků, mezi které se hodlám započítat i já. Doufám, že moje slova nikdo nebude brát osobně, protože je to jen můj osobní pohled na toto dílo a ten není zrovna dvakrát adorační.

Po celou dobu četby tohoto veledíla jsem si neustále říkala „Jakto????“ Jak je možné, že zrovna tato kniha se stala tak oplývaným a vyzdvihovaným bestsellerem? Nechápu, jak tohoto marketingového tahu autoři dosáhli, ale nebýt jej, jsem přesvědčená, že kniha, sama o sobě velice průměrná – či spíše podprůměrná, by zapadla v propadlišti severské literatury a moc psů by po ní nezaštěkalo. Téma samo o sobě docela dobré a zajímavé, ale spisovatelsky naprosto nezvládnuté. Měla jsem pocit, že autoři hulili buď moc nebo moc málo (a nebo co je nejpravděpodobnější, jednou tak a jednou tak). Kniha je naprosto nekompaktní, kriminální vyšetřování se zde objevuje jako boční a nedůležitá záležitost a vše se točí kolem psychických (a rodinných) problémů hlavních hrdinek Jeanette a Sofie. Obě postavy mi byly krajně nesympatické a velmi brzy jsem pochopila, že žádné vžití se do postav a vtažení do děje knihy se konat nebude. Moje představivost stagnovala a dala si dovolenou, protože na základě „popisů“ se prakticky nedala použít. Nálepka „Jen pro silné povahy“? Ano, proč ne, člověk musí mít už značné množství odvahy, aby tuto snůšku na sebe téměř nenavazujících kapitol dočetl až k závěru, kde opět nic (což jediné alespoň trochu odpouštím pod tíhou faktu, že autoři plánují trilogii. Tu ovšem napsal Larsson také a každý díl (i druhý) se vždy nějak logicky uzavřel. Srovnávat ovšem Sunda s Larssonem je asi totéž, jako srovnávat naivního malíře Ferdu z Dolních Kotěhůlek s Caravaggiem). Co se týče onoho zmiňovaného násilí, nějak nevím, na co se přesně naráželo. Já jsem nepostřehla ani jednu scénu, která by nějak vybočovala z „normálu“. Už mýma rukama prošla celá plejáda autorů a dobrá polovina z nich napsala a popsala daleko hrůznější věci, než tito švédští autoři. Když jsem byla na cca 250. straně a stále jsem se nemohla zbavit pocitu, že ještě dočítám úvod, knihu jsem už v podstatě odsoudila k maximálním dvěma *. Pak přišlo ono „šokující“ odhalení, které (pro mě) sice šokující bylo, ale tak necitlivě do knihy vložené, že jsem měla pocit, že se autorům někam při tisku ztratilo 50 stran.

I když nějakou knihu kritizuji, vždy se snažím najít i pár pozitiv. V případě, že by se jednalo o neznámou knihu, která by se mi náhodně dostala do ruky, bych asi nějaké klady našla, ale vzhledem k tomu, jaký humbuk kolem této knihy panuje a s jakým očekáváním jsem k ní přistupovala, mě v současné době žádná pozitiva, která by stála za zmínku, nenapadají. Pokračování si, předpokládám, přečtu, ale rozhodně už neudělám tu blbost, že bych si je se zářícíma očima a velkým očekáváním koupila, až zaplaví pulty knihkupectví s dalšími křiklavými nálepkami. Za mě ani ne 30%.

9 03.07.2014

Čtvrtý příběh právničky Tóry od spisovatelky Yrsy Sigurdardóttir se dle mého názoru v ledasčem liší od příběhů předešlých, byť typické znaky Yrsina rukopisu jsou v řadě detailů nepřehlédnutelné. Především jsem toho názoru, že se nejedná o klasický detektivní román, ale v tomto případě se hodí spíše přihrádka mysteriózní thriller.

V knize poměrně dlouho trvá, než se příběh pořádně rozběhne, až v polovině nastává zlom a kniha začíná nabírat tempo. Opět je případ velmi složitý a odvíjí se zde hned několik linií, které se proplétají jako špagety v hrnci. A nebyla by to samozřejmě Yrsa, kdyby jsme se nedotkli událostí z dávné minulosti. Velmi silně se hlásí ke slovu ono tajemno a byť je (téměř) vše nakonec vysvětleno racionálně, tato mysterióznost čiší téměř z každé stránky knihy a to někdy tak silně, že jsem v určitých momentech měla mrazení v zádech.

Velmi oceňuji zasazení příběhu do Grónska mezi Eskymáky; led, sníh a mráz se stávají zajímavými kulisami tajemného a v konečné fázi velmi smutného příběhu (nakonec jsem opět cítila soucit téměř se všemi, kteří se něčeho dopustili - a nebylo jich zrovna málo :) ).

Myslím, že závěr knihy je možná více překombinovaný, než bych si u Yrsy představovala, na druhou stranu není ale nic ze závěru nějak extrémně nepravděpodobné. Rovněž mě mrzí, že ubylo humoru, který zprostředkovávala postava Matthiase; okřídlené výroky jím vypouštěné úplně zmizely, tak snad to bylo studeným Grónskem a ne tím, že se z něj stává typický domácí podpantoflák ;-).

9 27.01.2014

V případě této knihy mi yaoiyuri mluví naprosto z duše, a proto netřeba vše opalovat. Nicméně trochu toho povzdechnutí si neodpustím.

Na toto dílko jsem měla zálusk už celkem dlouho a díky čtenářské výzvě jsem po knize konečně sáhla a přečetla ji. A ve výsledku jsem opravdu zklamaná.
Vilu Tugendhat obdivuji už spousty let a měla jsem to štěstí do ní několikrát nakouknout. Je to skutečný funkcionalistický skvost a pokud bych někdy s neomezeným rozpočtem stavěla dům, inspirovala bych se v této úchvatné stavbě (takže nic).
Co se týče knihy samotné, čekala jsem víc. Větší spád, větší přehlednost, lépe propracované postavy, méně nevěry... Příběhem prošla řada postav, ale některé prostě zmizely. Asi bych si představovala vědět o jejich osudu víc. Konec působil ve finále děsně cukerínově a přesto useknutě. Ani styl vyprávění mě neuchvátil.

Nicméně vyloženě hanit knihu také nechci. Člověk si o vile udělá aspoň nějaký přehled a chápe, že osud její ani jejích obyvatel nebyl zrovna zalitý sluncem. Zajímavé jsou historické kulisy.
Jsem ráda, že jsem knihu konečně přečetla a hlavně, že jsem ji ve finále dočetla. K přečtení ji doporučuji, ale také doporučuji prohlédnout si Vilu Tugendhat osobně, to je pak teprve zážitek.

I já se k Harrymu vrátila po letech. A pokud je v tomto Databáze přesná, tak dokonce po 6. A upřímně? Nemám už sebemenší ponětí, o čem byla Policie, takže krom Harryho a Ráchel pro mě vlastně všichni byli úplní nováčci v policejním týmu i v příběhu.
Když jsem objevila Joa Nesba, byl pro mě téměř od začátku velkou srdcovkou a obýval nejvyšší stupně spisovatelského piedestalu. A tenhle příběh? Typický Nesbo. Příběh byl skvěle odvyprávěný, pekelně zamotaný, s výbornou zápletkou a dramatickým rozuzlením plným překvapení a zvratů. Tak co se změnilo? Jak je možné, že mě to vlastně nebavilo?! Po celou četbu jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že to já se jednoduše změnila. Zestárla jsem? Zmoudřela? Změnil se mi čtenářský vkus? Možná od všeho trochu. Nesbovky charakterizují vše, co jsem dřív na knihách zbožňovala. Dramatický příběh plný zvratů, akce, mrtvol a krve. A to už mi prostě přestalo imponovat. Bylo zde opravdu příliš mrtvol příliš drasticky sprovozených ze světa, příliš psychopatický pachatel, který se zase nějak moc točil kolem Harryho. I tomu bych přála trochu toho životního štěstí, ale zdá se, že mu není dáno.
Uvědomuji si, že můj komentář je spíš takové sentimentální zamyšlení než komentář řešící kvalitu knihy, ale nějak mi to nedalo. Co se tedy samotného děje týče, celkové hodnocení mluví za vše. Kdo má rád tento typ příběhů, nebude rozhodně zklamán. Je to výborná kniha s dramatickou zápletkou a stojí za přečtení. A i když mě vlastně nebavila a do čtení jsem se nutila, považuji to za subjektivní problém a ne vadu knihy. A také přesto, že mě vlastně zajímá, jak autor Harrymu zpacká život v budoucnu, necítím potřebu to v tuto chvíli zjišťovat. Snad zase někdy. Za dalších 6 let??? Kdo ví.

8 03.05.2023

Tak tahle kniha je absolutní TOP! První čmelín jsem si koupila před čtyřmi lety, ale letos teprve podruhé máme zabydleno a čmelákům, těm kouzelným chlupatým medvídkům s křídly, jsem absolutně propadla. Když se kniha objevila na trhu, věděla jsem, že tohle musím mít. I tak jsem ale měla jisté obavy, jestli čtení nebude suchopárné a drobet nudné, ale chyba lávky! Tahle kniha je dokonalá po všech směrech. I když úvod mě trochu vyděsil :-) (autor popisující svou cestu ke zvířatům v dětství), tak pak už to byla jízda jak na horské dráze. Dozvěděla jsem se neskutečné množství informací o těchto úžasných tvorech a utvrdila se v tom, že nutně potřebují chránit a že u nás doma jdeme správným směrem. Autor psal velmi sympaticky, poutavě, kapitoly byly logicky členěné a v ideální délce a kniha přímo přetékala zajímavými informacemi. Osobně bych se nebránila např. menší obrázkové příloze z autorova života se čmeláky, jistě by toho šlo navybírat spoustu, ale to už by byla jen třešnička na dortu. Pro mě kniha představuje opět to nejlepší, co jsem letos (a celkově) četla.
Autorovi patří velké poděkování za jeho zápal, houževnatost a obecně za vše, čeho již se čmeláky dosáhl. Takoví lidé mi vždy zvednou náladu, protože díky nim vidím, že to s lidstvem jako takovým není ještě úplně ztraceno :-).

8 05.06.2022

(SPOILER) Na tuhle knihu jsem se nesmírně těšila. Horor odehrávající se v Beskydech je povinností na mém čtenářském seznamu. A konečně se na mě tento titul v knihovně dostal, takže radost převeliká.
Nejdřív jsem si ve vlaku přečetla dvě kapitolky pro navnadění s tím, že se jí budu věnovat až posléze, ale najednou už byla ruka v rukávě a nešlo s tím nic udělat. Co musím knize uznat, je čtivost a s tím spojená určitá nekomplikovanost. Autorka uměla hezky navodit atmosféru, a i když o strachu u mě nemohlo být řeč, párkrát jsem lehké napětí cítila. Osudy (ne)přátel v lese byly zajímavé a překrásně zmatené a já byla nesmírně zvědavá, jak z toho autorka vybruslí. A tady se dostáváme k mým menším výhradám. Vlastně mě konec s menším odstupem docela uspokojil, ale hned po dočtení byl pro mě spíše zklamáním. Přišel mi... možná až moc alibistický a také trochu děravý. Vím, že horory vybízejí k tomu, aby byla čtenáři ponechána jistá možnost dotvoření si příběhu v hlavě, mě to ale vlastně štve. Aspoň jednou by se mi líbilo, kdyby mi autor osvětlil vše a nenutil mě si domýšlet. Tak třeba příště.
Nicméně i tak knihu hodnotím vesměs pozitivně, jedná se o příjemnou oddechovku na dva líné letní večery v chatě uprostřed lesa. Nejlépe toho beskydského :-).

8 13.04.2022

Autorce se v této knize povedlo něco opravdu obdivuhodného. Stvořila skvělou vyšetřovatelku s originálním a děsivým životním traumatem. Už to není rozvod, alkohol nebo ne příliš veselé dětství, jak jsme byli zvyklí. Tentokrát jde o únos z dokonalého života a následné tříleté fyzické a psychické týrání v tmavé kobce Bůh ví kde. A po třech letech? Útěk. Útěk zpět do života, který ale už nikdy nemůže být stejný jako před tím, protože Jude, naše hrdinka, se pod tíhou traumat změnila k nepoznání. A kdo by se nezměnil, že?
Kniha je opravdu dobrá. Měla švuňk, nepostrádala ve výše popsaném originalitu a četla se opravdu velmi dobře a to téměř od začátku. Samotná kriminální zápletka měla zhruba stejnou důležitost jako životní příběh Jude, takže chvíli jsme vyšetřovali a chvíli jsme se točili kolem ní. Na konec jsem byla hodně zvědavá, zajímalo mě, kolik se toho odhalí a kolik si autorka nechá jako odrazový můstek pro další díly, ale vesměs vše nejdůležitější bylo vysvětleno. Akorát se mi zdálo, že to autorka vysvětlila nějak moc rychle. Vlastně pif paf a bylo hotovo, což mi přijde škoda. Myslím, že závěr by si zasloužil vymazlit o pár stránek víc. A v případě hlavního záporáka mi přišlo, že se autorka inspirovala v jednom mém zamilovaném krimi thrilleru. Ale dobře, proč ne. Nebudeme si kazit jinak příjemný čtenářský zážitek přílišným šťouráním se kdo ví kde :).

8 11.04.2021

Myslím, že tohle je opravdu hodně povedená kniha, zvlášť, když vezmu v potaz, že se jedná o českého autora a ještě o jeho prvotinu. Ne že bych měla něco proti českým autorům (chraň Bůh), ale s tímhle žánrem se u nás tak často nesetkáváme.
Co bych vypíchla na úvod, tak je určitě příběh a zápletka jako taková. Myslím, že si autor vše hodně dobře promyslel a dílky skládačky do sebe postupně hezky zapadly. Myšlenkové pochody vraha byly taky skvělým okořeněním a letmý vhled do hlavy některých jeho obětí byl už jen třešničkou na dortu. Autorovi se podařilo přivést na svět i poměrně sympatické vyšetřovatele, i když jejich žárlivé připomínky a s tím spojené kyselé obličeje pro mě byly chvílemi až obtěžující. Dokonce se v knize setkáme i s pár vtipnými hláškami, což dozajista ocenit musím.
Na druhou stranu, trochu kritiky nikdy neuškodí. Začala bych obálkou knihy, která mi přijde otřesná, naprosto tuctová a nutno podotknout, že kdybych na knihu narazila v knihkupectví nebo v knihovně, díky obálce by mě nezaujala ani natolik, abych na ni setrvala několikavteřinovým pohledem. A pak rovněž musím souhlasit s uživatelem INCOGNITOREADER, a to opravdu téměř ve všem. Když jsem četla počeštěné jméno, vždy mi to přišlo, jako bych dostala od autora facku. "Jeee" výrazů tam taky bylo jako máku a i ty na mě působily mírně řečeno nepatřičně. Je mi jasné, že srdce milovníka aut by u této knihy plesalo radostí, ale já, automobilový diletant, jsem asi při pětašedesátem použití slov bílá captiva málem vyletěla z okna :). Co se týče vraha, tušila jsem jej skoro hned, jakmile se na scéně objevil. Nějak mi přišlo, že tam docela ční a že se to na něj dokonale hodí. Sice mě autor na chvíli svedl z cesty, ale mé podezření se nakonec potvrdilo. To ale určitě za nějaký problém nepovažuji. I tak byla cesta "k cíli" korunována slušnou spisovatelsko-policejní prací.
No ale co, i když pár připomínek by se tedy našlo, ve svém celku je kniha velmi slušně fungující thriller zasazený do rádobyamerického prostředí, které je pro tento typ vyšetřování nutností. Autorovi fandím a doufám, že bude i nadále psát v podobném duchu. Určitě si jej pohlídám.

8 10.03.2021

I když se knihy, které jsem za život nedočetla, dají spočítat na prstech jedné ruky, bohužel k nim musím přičíst i tento titul, u kterého mě to obzvlášť šokovalo a mrzelo. Ale ono to vážně nešlo! Bojovala jsem s knihou dlouho, ale stránky mi prakticky neubíhaly, příběh se mi neodvíjel ani před očima ani v hlavě, jenom jsem se plácala v ději, postavách a v polských názvech ulic či měst a vesnic. Kniha je extrémně popisná, postrádá téměř úplně přímou řeč. Takže asi proto jsem se do konce prostě nedoplácala. Viděla jsem ale film, který mě kdysi neskutečně zasáhl a i přes určitou kontroverznost hlavní postavy je pro mě Oskar Schindler hrdinou. Rozhodla jsem se tedy knihu nehodnotit, protože sama nemůžu unést, že bych tomuto titulu měla dát špatné hodnocení. Odkládám a tajně doufám, že někdy v budoucnu se k ní vrátím a tento legendární válečný příběh dočtu.

Dočteno. A upřímně, vůbec netuším, co si o této knize vlastně mám myslet. Tak trochu mám pocit, že s většinou věcí popisovaných v tomto díle jsem nesouhlasila. Nesouhlasím s kácením deštných pralesů, s vyvražďováním celých kmenů, s likvidací rostlin a živočichů ani s tím, co se z počátku knihy dělo hlavnímu hrdinovi. Ale nesouhlasím vesměs ani s tím, jak to uchopila skupina Mariposa. Ekoterorismus je stále terorismus, při nemž často trpí lidé, kteří v životě nic zlého neprovedli. S čím ale souhlasím, je tvrzení, že i matka příroda funguje systémem pokus - omyl a člověk (obecně vzato) je velkým omylem.
Chtěla bych napsat, že se mi kniha četla dobře, ale nečetla. Nebylo to ale tím, že by nebyla čtivá, ale téma pro mě bylo tak těžké, že jsem stránky skoro odpočítávala. Přesto se v knize objevuje řada velmi zajímavých myšlenek, hlavně ke konci. Oceňuji nenásilně podané informace o motýlech a jejich druzích. Oceňuji i to, že hrůzy, které tato knížka popisuje, jsou hojně prokládány poměrně dlouhými klidovými pasážemi, ve kterých má čtenář možnost si trochu oddychnout.
A jak vnímám hlavního hrdinu? I přesto, že jsem s řadou jeho činů nesouhlasila, strašně jsem mu fandila. Doufala jsem, že se pomstí i s úroky a nakonec se opět setká se svou milou a společně budou obdělávat políčko uprostřed džungle.

Suma sumárum, tahle kniha je pro mě kniha rozporů. I já si v některých věcech ve svém komentáři protiřečím, je to ale proto, že to takto cítím. Je to kniha s jednou z nejkrásnějších obálek, ale s nejšílenějším obsahem, které jsem doposud měla v ruce. A je to asi poprvé od odložení povinné četby ve škole, kdy jsem na sebe byla po dočtení téměř hrdá. Ani náhodou se k tomuto počinu už nevrátím, ale nakonec jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Určitě v každém čtenáři probudí plamínek vzdoru a potřebu nad tématem přemýšlet, což pozvedne její hodnotu o hvězdičku výš.

8 27.02.2019

Jo, tak tohle by šlo :). Po přečtení Vězněné, která pro mě byla velmi příjemným překvapením, jsem byla na Klub vrahů hodně zvědavá. A opět musím říct, že Pavel Renčín se s tím popral velmi dobře.

Čím víc jsem se do knihy začítala, tím víc jsem byla zvědavá, kam kniha vlastně dospěje. Přesto ale musím říct, že čtení pro mě nebyla taková jízda, jako u Vězněné. Nezaznamenala jsem takové ty "WOW" momenty, které mi v předešlé knize několikrát vyrazily dech a necítila jsem ani to stejné zběsilé nutkání číst. Po celou dobu čtení jsem si říkala, že knížku vidím na pěkné 4*, ale pak jsem se dočetla do konce, kde se mnou autor tak vy**bal, že jsem z toho byla úplně perplex :). A mé hodnocení se o tu poslední hvězdičku prostě zvýšit muselo! Obzvlášť bych chtěla vypíchnout několik posledních odstavců v epilogu, které byly velmi zajímavé a inspirativní, stejně jak autorům doslov.

Co se týče uvěřitelnosti příběhu, jasně, zde by se dalo dost polemizovat, ale Klub vrahů je jednou z mála knih, kdy je mi uvěřitelnost úplně šumák. Příběh šlape jako hodinky, je velmi dobře zkonstruovaný, vše na sebe nakonec navazuje a konec pro mě byl absolutně nečekaný. A dokonce dostal čtenář i trochu toho prostoru pro to, aby si zvolil závěr, po jakém jeho srdce prahne, i když rozumově je to asi dáno poměrně jasně.

Já osobně tedy knihu určitě doporučuji. Je to takové netradiční české dílko zahraniční úrovně a dovedu si knihu dost dobře představit na filmovém plátně. Zde se to skoro nabízí. A vlastně, svojí pointou mi toto dílo i jeden nesmírně kvalitní mysteriózní thriller/horor hodně připomnělo :).

8 13.02.2019