Edice komentáře u knih

Ať si kdo chce, kecá co chce, já mám chlapce MacAllisterovi ráda a tenhle díl mě potěšil stejně tak jako ty předešlé. Troufám si tvrdit, že se mi dokonce více líbilo číst o Ewanově emocionální ulitě a ukecané Noře... nebo o polonahém Ewanovi rubajícím stromy v lese a Noře ohánějící se mečem, než např. o jeho přenádherném bratru Bradenovi (když stejně všechny víme, že všichni bratři jsou nadpozemsky krásní) a jeho borce v ošklivých botách (kdo četl jejich knihu, tak bude vědět ;)). Jo jo, přesně tak.
Když si ještě přičtu cikány, Pohana, dobrodrůžo cestu (a trochu toho sexu na ní), zajímavě se vyvíjející intriky, brášiny MacAllisterovi (v Ewanových vzpomínkách dokonce v jiném světle) a spoustu dalších věcí, včetně skvělého písemného stylu MacGregorové... No já jsem naprosto spokojená.
Knížka se četla jedním dechem, nenáročně (což jsem momentálně opravdu potřebovala) a bez řečí mi dala přesně to, co jsem od ní očekávala a ani o píď méně. Po tomhle si asi budu muset hned obstarat další díl, ať se udržím v dobrém rozmaru. :)

4 03.06.2018

Tak jsem se také doprohlížela na konec dalšího svazku.

Začnu kresbou. Mně se zdála docela v pohodě. I když u některých částí jsem se pozastavila a ne příliš nadšeně kroutila hlavou. Trochu mě rozladilo, že nedokonalosti mě pleskly do očí zrovna u větších obrázků. Např. jindy pohledný Ajato v jednom okýnku věnovaném jen jeho kresbě z profilu vypadá... eeechhh.

A teď k příběhu. Komu tady přišlo Kanekiho mučení jako silnej odvar, ať anime zpracování raději ani nezadává do vyhledávače, protože voice actor se při mučících scénách skutečně vyznamenal. Tudíž mě při čtení sedmého svazku doprovázel i Kanekiho srdcervoucí křik, který se mi vynořoval z paměti.
Přihazuji plus určitě i za hlubší zářez do Kanekiho minulosti, jeho dětských let.
No a sama sebe musím poplácat po rameni, jak dobře se mi podařilo načasovat si spuštění Unravel při závěrečném souboji Jasona a Kanekiho. Hudba s četbou vyšla na vteřinu přesně a pro mě v tu chvíli dostalo dění v manze úplně jiný rozměr. Perfektní.

V malém bonusu, který často bývá na konci svazku, mě dobře pobavil kupodivu Jamori - postava, kterou já jindy moc ne-ee.

2 09.05.2018

Souhlasím. Šestý svazek je doposud nejlepším dílem této série. Kresba je oku lahodící a knížka je takovým nejmenovaným tutoriálem fungování ghoulího těla.
Společně s Šinoharou jsme si na to v klidu sedli a vyslechli si, jak to celé funguje, zatímco za námi se ostatní snažili uklidit Suzujův bordel.
Pocitově jsem začínala být nervóznější a nervóznější, protože na scénu nám vtrhl Jamori a nezapomněl při první možnosti předvést alespoň částečku své brutality... A ti co znají anime ví, kam tohle povede... Bože, jakákoliv souvislost s touhle postavou ve mně vyvolává nepříjemné pocity.
Svazek se i tentokrát v detailech lišil od anime. Já osobně jsem ocenila bližší seznámení s postavou Bandžóa, který se mi tu ukázal v ještě lepším světle, než v anime verzi. Mám toho ghoula vážně ráda a jsem zvědavá jestli ještě dostane nějaký čas na výsluní.
Takže jo, prohlídnuto, přečteno a už se mi tu otevírá další svazek a chuť znovu si něco... shlédnout.

3 04.05.2018

„Tu noc jsem pekl chleba, protože jsem nemohl usnout."

Ale jó, já té knížce těch pět tentokrát dám. Myslím, že si je dokázala zasloužit.

Ze začátku na mě postavy chvíli opět působily zvláštně. Ale na rozdíl od prvního dílu, to zde opravdu byla chvilková záležitost.
Děj osvěžil příchod nových zásadních postav, popřípadě větší zastoupení těch, které již známe. Troufám si říct, že se nám tak do rukou dostali další hlavní aktéři. A rozhodně to stálo za to.

Pokračování příběhu bylo opět velmi melancholické, až v některých okamžicích působilo přímo smutně. Na druhou stranu text ukázal, jak je celá kniha vlastně milá, jemná a jak z jednotlivých stránek čiší láska. Závěr by se vzhledem k tomu, jak citlivě je kniha napsaná, dal označit, až za srdceryvný. Rozhodně dokázal zvednou hladinu dychtivosti, s jakou jsem otáčela poslední stránky.

„Ano," přikývl. Lhaní mu nikdy nešlo.
„Výborně," řekla jsem. Ve lhaní jsem byla přebornice.

Jako jednu z... Né. Jako nejsilnější kapitolu, která mě naprosto vytrhla z mé reality a donutila pečlivě vnímat každé slovo a veškeré pocity z něho plynoucí, považuji kapitolu číslo 28, psanou z pohledu Colea. Tenhle kousek skládačky dýchá svým vlastním životem.

Nakonec jsem si druhý díl užila snad více než ten první. Nejspíš i proto, že jsem většinu postav znala již z předcházející knihy a nemusela se tudíž sžívat s úplně novým osazenstvem, světem ani stylem autorčina psaní. Navíc jsem objevila spoustu nových krásných citátů a zjistila, že poezie může být krásná, i když se zde ukazuje jen v malých útržcích (Nutně si potřebuji přečíst nějaké Rilkeho básně!). Jsem ráda, že mi stačí pouze se natáhnout k poličce, vytáhnout z ní a následně s chutí začít číst třetí díl. :)

2 06.04.2018

Tuhle mangu jsem si opravdu užila. Je první, do které jsem se opravdu zažrala. Když už jsem ji nedržela otevřenou v rukách, tak na mě neustále dotíral pocit, že musím jít a otevřít ji.
Kresba i příběh mi sedly a stránkami jsem se tudíž probírala jako po másle. Hlavního hrdinu jsem prostě žrala a Ritě jsem nefandila o nic míň.
Manga pro mě byla příjemnějším zážitkem než ní inspirovaný film. Nadšeně se k ní budu v budoucnu vracet. :)

5 11.03.2018

"Na tváři nesem věčný úsměv smrti."

Před malou chvílí, za poslechu vhodně zvolené hudby, jsem dočetla Mrazení... Při včerejším čtení mi snad i nějaká slzička ukápla... A dnes jsem v očích chvíli opět cítila, teď již známou, vlhkost.

Jelikož jsem si knihu časem zamilovala, tak se mi do začátku mého komentáře příliš nechce, ale nezmínit své prvotní pocity z ní, by také nebylo fér.
Již si plně nedokáži vybavit, proč mi ze začátku Grace nebyla příliš sympatická. Něco mi vadilo v jejím přístupu k ostatním. Navíc tím jejím počátečním opakováním "Můj vlk. Můj vlk. Můj vlk" mi přišla dětinská. Nepřidaly tomu ani její vztahy s ostatními nebo jejich vzájemné chování, reakce (myslím tím především její kamarádky), které mi přišlo zvláštní.
Tento počáteční menší oříšek s Grace se mi naštěstí podařilo překročit při prvním silném okamžiku. A tím byla hrozba Samovi první proměny, kterou se Grace zdárně povedlo odvrátit.
Začala jsem si také uvědomovat, že zde bude roli silné, nezávislé postavy zastupovat právě Grace a Sam bude naopak tím citlivým avšak svým způsobem také silným článkem. Příjemná změna oproti jiným knihám.

"Musí to být hrůza, když zabíjíme. Určitě jsme ta nejhorší smrt ze všech."

Celý příběh je protkán melancholií, podivným smutkem, okamžiky, kdy se mi po zádech proháněl mráz, bolestivým pocitem nedostatku času, který byl hlavním hrdinům, ale né jen jim, dán...
Ale je také plný kouzelných i dojemných chvílí, lásky přesahující hranice jednoho druhu a především naděje.

Kniha je napsaná, tak upřímným a čistým stylem, že vám nakonec přiroste k srdci. Pokud k němu nepřirostla již na začátku.
Mně k srdci přirostla. Je a vždy bude první knihou, která mě dokázala dojmout. Moc se těším a jsem upřímně zvědavá na další díly.

5 09.03.2018

Během četby jsem reagovala různorodě. Někdy jsem knihou procházela jakoby otupěle. Jindy mi (a to třeba jen drobnostmi) vyrazila dech. Někteří kluci mi za ten čas přirostli k srdci. Při dočítání poslední kapitoly jsem dost přemýšlela nad tím, jaké by to bylo je potkat, jak ve skutečnosti asi vypadají a především jsem chtěla zjistit, jak vlastně dopadli. Mou poslední otázku mi zodpověděl doslov autora. A ten mě asi i nejvíc dostal. Když jsem dočetla i ten a knížku s konečnou zaklapla, jaksi to na mě, všechen ten obsah, plně dopadlo. Myslím, že celá kniha a s ní příběhy těch kluků se mi teprve pořádně rozleží v hlavě a s tím plně přijde i onen tíživý pocit, který mě už bezprostředně po dočtení nahlodává.
Přemýšlím, jaké to asi bylo. Setkat se s těmi kluky tváří v tvář a přímo od nich si tohle všechno vyslechnout.

5 11.02.2018

Skvělá, čtivá a vskutku zábavná jednohubka, která se dá v pohodě zmáknout opravdu za chviličku. Jsem ráda, že byla ještě lepší než jsem očekávala po letmém přehlédnutí stránek, když jsem ji v rukou držela poprvé. Navíc dost zaujala i ostatní členy mé rodiny, kteří si ji jeden po druhém také berou do ruky a tlemí se nad ní obdobně jako já.

2 11.02.2018

Tahle knížka pro mě byla milým překvapením a přesně tím, co jsem potřebovala. Příběh u kterého jsem se mohla nepokrytě bavit, který příjemně odsýpal, oplýval sympatickými hrdiny i fajn prostředím a díky tomu všemu mi často na tváři vykouzlil úsměv. Při čtení jsem cítila, že opravdu relaxuji a čtení si užívám způsobem, jakým už delší dobu ne. S Leou jsem sympatizovala - do značné části i díky její postavě, kterou máme nejspíš podobnou. To byla konečně ženská podle mého gusta. A Sam? K němu snad ani není nutné se vyjadřovat. Ten je případ sám o sobě. ;D
Jen ten konec mi přišel takový... nějaký... asi... snad... jakoby uspěchanější. Takové hup šup a najednou je konec a nazdar. A mně se přitom od těch dvou vůbec nechtělo odcházet. Při vracení knihy do knihovny jsem ji z rukou pouštěla se značnou nelibostí. :D

2 08.02.2018

,,Vy lidé. Vy všechno zničíte."

Já... Já tak nějak ani nevím co napsat. Teď, na konci po dočtení toho příběhu o věrnosti přátelství, o válce, o malém chlapci a jeho lišákovi, o dvou a přece jednom.
V mnoha momentech četby mě vyprávění nějakým způsobem zasáhlo. Byla... Jsem si toho plně vědoma a to mě fascinuje. Znovu a znovu si dokážu vybavit pocity prožívané při čtení. A to je úžasné!
Pro mě se ten příběh stal srdeční záležitostí ještě dřív, než jsem si to vůbec mohla uvědomit. Vím to. Protože tolik citu na mě doposud nedýchlo z žádné jiné knihy jako z této. Jsem vděčná, že jsem si ji mohla přečíst a v budoucnu se k ní vracet.

Příběh je podán milou, přívětivou formou, ale né přehnaně. Vyprávění nepůsobí lacině a příliš dětsky. Celek mi připadá opravdu vyvážený, schopný zapůsobit na těch pravých místech... Jak to jen napsat, abych byla spokojená - Já si jednoduše zamilovala i samotnou formu textu! Někomu může připadat obyčejný, ale mně ne. Pro mě je každá popsaná stránka té knížky kouzelná.

A i když to má být původně kniha pro děti a mládež, tak si myslím, že více zasáhne dospělé. V některých pasážích se mezi řádky skrývala až hmatatelná hrůza počínající války, která v tichosti provázela skoro celý příběh. A vlastně to byl právě stín války odehrávající se na pozadí vyprávění, ale i plně do něj zasahující, který mě občas úplně vykolejil a nechal slepě zírat na popsané stránky.

Kniha je obohacena o několik, na první pohled jednoduše vypadajících, kreseb, které hrají na jemnější notu a poukazují na stále dětskou tvář příběhu. Mně osobně někdy přišly až ironické, díky svému dětskému vzezření v kombinaci s dospěle vyhlížejícím obsahem textu. Jindy mi připadaly ve stejné kombinaci posmutnělé a já si, i díky vžití se do příběhu, přišla unavená, jakoby snad strhaná.
Prostě další příval pocitů, které se na mě již tak valily ze všech stran. :)

Co napsat na závěr?
Kniha dýchá citem na každé stránce, v každém obrázku, na řádcích i mimo ně. Je jen na Vás kolik toho citu objevíte.
Před Paxem jsem četla Malého prince a před ním Alchymistu. A s upřímným srdcem mohu sdělit, že právě Pax se mi nejvíce zapsal do srdíčka. Princ pro mě byl milou, dojemnou pohádkou. Alchymistovi jsem dokonce musela snížit hodnocení, protože už pro mě nedosahuje jeho plné výše.
A Pax? Ten mi toho dal skutečně nejvíc a stal se příběhem, který mohu nepokrytě milovat.

8 21.01.2018

Celá kniha mi přišla neskutečně miloučká a konec dojemný. :)

6 30.11.2017

Tak jsem se zase dostala k dalšímu dílu Ghoula a opět jsem si užila, jak kresbu, tak příběh.
Jelikož ve stylu kresby se nic nezměnilo, tak jen zmíním, že jsem si uvědomila, jak se mi líbí autorova kresba obličejů zatímco jeho vyobrazení rukou (které jsou na kresbu náročným úkolem) někdy vázne. Jsem zvědavá, jak se jeho schopnost kreslit bude s přibývajícími svazky zlepšovat. Některé kresby Tsukiyami jsem si opravdu vychutnávala. Dle mého má v manze mnohem lepší oblečení než v anime. ;)
... A to jsem se ke kresbě tentokrát chtěla vyjádřit ve zkratce. :D

A co se příběhu týče, tak tentokrát mě manga v tomto směru opravdu obohatila. Tsukiyama na obálce nám mohl napovědět, že se konečně objeví i uvnitř svazku a předvede nám pořádnou show. No a že to tedy nebyla jen tak ledajaká show! Arénová scéna byla tady mnohem bohatší než v anime. Manga nám opět prozradila více šťavnatých detailů, které na ní tolik miluji a mohu si je, jako ztracené puzzlíky zařadit do příběhové skládanky, kterou jsem započala skládat zhlédnutím anime. Takže ano, i v tomto svazku se dozvíte věci, které se do anime nevlezly, a už z toho důvodu stojí za to mangu číst.

Tákže, snad jsem to nějak shrnula. Určitě by to šlo napsat lépe, ale kdo má všechny ty myšlenky udržet a ještě zvládnout napsat v alespoň trochu srozumitelné formě, že? ;D

2 02.11.2017

Pro mě neskutečně milá kniha a skutečné pohlazení po srdci.

6 26.10.2017

Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. A ať už bych tu napsala cokoliv, bylo by to v porovnání s ní vskutku malé. Proto se teď vrátím k dlouhému zamýšlení se nad ní.

4 24.10.2017

Panečku to byla jízda! Až pomalu nevím, jak se k ní vyjádřit. Jednoznačně mě kniha potěšila. A jednoznačně to bylo nad má očekávání. Ať už se jednalo o slohový styl autorky a její neskutečně kreativní hru se slovíčky nebo o samotný propracovaností nadupaný příběh, tak i o šikovný překlad. Moje první setkání se světem z pera nadané spisovatelky Leigh Bardugo bylo opravdu bravurním zážitkem, který jsem si rozhodně vychutnala.

Nevím jak ostatní, ale já si zamilovala každičkou ze šesti vran. Od nevypočitatelného Krkavce a jeho Mory přes smrtelně krásnou Grišu a nebojácného Fjerdana až po dvojici ostrostřelce a kupčíkova syna. Nepokrytě přiznávám, že se mi pod kůži neochvějně dostal každičký jeden z nich.

S každou vránou jste se mohli dostatečně seznámit, protože co kapitola, to vyprávění příběhu z pohledu jedné z nich. Všechny se nám tu poctivě vystřídaly (kromě Wylana, ale ten o svůj prostor rozhodně nebyl ochuzen). Díky tomuto chytrému rozdělení, které bylo napsáno, tak dobře, že se nestalo rušivým prvkem, jste se mohli dřív nebo později sžít s každým členem výpravy do Ledového paláce. A i když je Kaz hlavní postavou, tak vůbec nevadilo, že vše nebylo jen z jeho pohledu. Ba naopak, střídáním postav dostal příběh na dynamičnosti. Už jen proto, že když se nám vrány rozdělily, tak v tom nejnapínavějším momentu nás kniha přenesla z jedné na druhou a jednoduše nezbývalo nic jiného než napjatě číst dál a za všechny se na střídačku třeba modlit.

Po celou dobu pro mě příběh neztratil na tempu a ani jednou nezaškobrtnul. Jak jsem knihu jednou otevřela, zavírala jsem ji jen těžko a to s velkými nevolemi. Prostě jsem musela vědět, jak to bude dál! Rozhodně se mi nechtělo opouštět tu partu troufalých děcek z Barrelu na jejich cestě za splněním nesplnitelného.

Knihu jsem si užívala plnými doušky kdykoliv to jen šlo. Čtení mi kazilo jen jediné. A to neskutečný příval překlepů, zkomonělin jmen i celých slov. Na to, jak je kniha graficky a samozřejmě i obsahově vyvedená, tak tohle je pro ni nepěkná podpásovka. Toho kdo za tímhle mořem rušivých elementů stojí, bych prostě přetáhla přes... co já vím... přes prsty! Ale jelikož kniha za tuhle lajdácky odvedenou práci nemůže, tak jí kvůli tomuto určitě hodnocení neztrhnu.

Když to vezmu kolem a kolem, tak Šest vran s klidným (vlastně spíše zatraceně nabuzeným) srdcem mohu doporučit všem, kteří se nad knihou při pohledu na ni alespoň na chvíli pozastaví. Myslím si, že nebudete litovat pokud zapadnete mezi její stránky a křídla šesti vran. ;)

8 21.10.2017

Nejvíce se mi na knize líbily vyšperkované dialogy. Ty byly opravdu skvělé, jedinečně napsané. :) Co se mi na knize ještě líbilo bylo to, že se společně s hlavními hrdiny vyvíjely i další postavy, jako např. nejlepší přátelé našeho páru. Celý příběh navíc neztrpčovala žádná vyloženě záporná postava a tak to byla skutečná oddechovka. Úplně, ale úplně na konci jsem si říkala, že by se Pandora s Maxem už mohly dát konečně dohromady, protože tam opět došlo k malému nedorozumění, ale vzápětí se příběh stejně dobral svého šťastného konce, takže žádná výrazné pozdržení se tímto nekonalo. Maxe snad ani nešlo nemilovat. Pandora byla také fajn hrdinka, ale víc si mě získala její přítelkyně Cynthia, která se jako charakter v příběhu opravdu rozvinula.
Takže, kdo má chuť na opravdu milou oddechovku, s originálními námluvami a špičkovými dialogy plnými špičkování hrdinů, je tahle knížka tou pravou volbou. ;)

3 12.09.2017

Třetí díl a opět žádné zklamání. Tentokrát se nám příběh rapidně hnul dál. Akce tu rozhodně nechyběla.
Pokud mám zase mangu srovnávat s anime, pak manga vítězí. Stále je v ní děj obsažený i v první sérii anime, ale zde je doplněný o scény, které se do anime nevlezly nebo byly vynechány. To znamená spousta informací, scén, detailů a skutečností navíc. S každým dalším dílem je jich víc a víc, manga tudíž nenudí.
Kresba byla opět skvělá. Z bojových scén na mě přímo čišely emoce, napětí a ten hororový nádech. Skvěle jsem si je užívala.
Manga na mě s každým dalším dílem dělá větší a větší dojem. Zanechává ve mně jednoznačně více než anime, které mám samozřejmě také velmi ráda. Ale s nynějším porovnáním prostě vítězí manga. :)

5 07.09.2017

Nejdříve jsem začala číst Obraz Doriana Greye, ale četba mi zcela nesedla. Tak jsem se pustila do značně kratšího Cantervillského strašidla. A byla jsem spokojená. Je to krátký příběh napsaný se smyslem pro humor i jakýsi detail. Reakce rodiny Otisových mě opravdu pobavily. Nebohý Simon se s nimi, především s dvojčaty, značně natrápil. Konec příběhu byl opravdu dojemný, ale dílo si ponechalo svou odlehčenou atmosféru i nadále. Opravdu pěkné počteníčko. :)

Byla to opravdu čtivá jízda od začátku až do konce. Když jsem dočetla poslední stránku, marně jsem rozhodila ruce šátrajíc po druhém díle, který zatím nemám zakoupený. Ale co nejdříve bych se chtěla pustit do druhé knížky. Opravdu mě tenhle začátek skvělého příběhu zaujal. Vždy když jsem si vzala knihu do rukou, jsem se okamžitě začetla a ztratila nutkání dělat cokoliv jiného než číst, číst a číst. Opravdu se těším na další knihu, jak Černokněžníka, tak i dalších hrdinů pana Červenáka. Takhle odvázaná jsem z knihy dlouho nebyla. :)

5 04.09.2017

Jelikož patřím mezi ty, kteří začali s anime před mangou, tak děj, jako takový zatím znám. Ale věřím, že pro ty kteří anime před mangou neviděli, musí být tohle opravdové počteníčko, protože i já si mangu velice užívám a to jsem právě dočetla teprve druhý svazek. Samozřejmě, že manga není zcela stejná, jako anime, ale dá se zde porovnávat. Navíc se nám příběh dál rozjíždí.
Některé scény mě tu navíc pocitově dostaly mnohem více než v anime. Např. Když Kaneki vyruší Hinami při jídle. Ten její pohled... no prostě wau. Nebo, když se Hinami se svojí matkou setkají s Holubicemi v deštivé uličce. V manze je tato scéna, jak dojemná, tak brutální a zanechala toho ve mně víc než celý ten díl anime. Jsem neuvěřitelně ráda, že manga oplývá takovými silnými momenty.
S kresbou jsem spokojená. Zvláště scény s ghouli, kde jde o život mají ten správný hororový nádech, hmatatelnou atmosféru.
Už teď se nemůžu dočkat dalšího posunu v příběhu.

3 24.08.2017