Pax, můj liščí přítel

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Od chvíle, kdy Petr zachránil Paxe jako malé lišče, z nich byli nerozluční přátelé. Jednoho dne se však stane nepředstavitelné: Petrův otec vstoupí do armády a přinutí ho vrátit lišáka do volné přírody. V dědečkově domě, pět set kilometrů od domova, si Petr uvědomí, že není tam, kde má být – s Paxem. A tak se, poháněný láskou, věrností a žalem, vydává navzdory blížící se válce na dalekou cestu, aby se se svým přítelem opět shledal. Ani Paxovi, který neochvějně čeká na svého chlapce, se však nevyhnou nebezpečná dobrodružství a překvapivá odhalení…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351074/big_pax-muj-lisci-pritel-UHD-351074.jpg 4.786
Žánr:
Dobrodružné, Pro děti a mládež

Vydáno: , CPress
Originální název:

Pax, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (32)

Kniha Pax, můj liščí přítel

Karolin77
15. září

Krásný příběh o chlapci a jeho lišákovi.
Knížka je určena pro mladší čtenáře,ale to neznamená, že nezaujme i ty starší.
Příběh mě bavil a ráda jsem se ke knize vracela. Člověk si u ní krásně odpočine a ještě si s hlavními hrdiny prožije jejich cestu.
Abych byla upřímná tak mě o něco více bavili kapitoly Paxe než Petra.( A ano nebudu lhát Paxe jsem měla i radši) Každý z nich tam měl vlastní dobrodružnou linku a každá z nich byla svým způsobem zajímavá.
Jak jsem říkala kniha je určena především mladším čtenářům okolo 11 let, tak v ní nenajdete moc popisů postav nebo jejich myšlenek.
Prostředí války je v knize zpracováno dobře je tam jen na pozadí.
Nakonec bych ještě chtěla pochválit nádherné zpracování knihy. Uvnitř se nachází pár úchvatných ilustrací a ta krásná obálka !
Určitě můžu doporučit :)

Sarah11
23. června

Paxe jsem dlouho odkládala, protože jsem si myslela, že bude příliš dětský a nebude mě bavit, ale musím říct, že tohle rozhodně není kniha (jen) pro děti, naopak si myslím, že k do ní musíte dozrát, abyste pochopili její hloubku.
Nesedla jsem si z toho teda úplně na zadek, ale rozhodně to byl příběh, který ve mně bude nějakou dobu rezonovat.


Hoousenka
06. února

Příběh mě uchvátil, ukrývalo se v něm tak akorát napětí, lásky, moudrosti i oddanosti, a to jak ze strany chlapce, tak lišáka - o dvou, a přeci ne dvou :). A je jen na čtenáři je objevit. Zaujal mě pohled na děj ze dvou úhlů, a mile překvapil, například jsem čekala že kdyžtak lišákův pohled bude trochu nudný, nicméně tomu tak rozhodně nebylo. I ponaučení je tam přistrčeno nenápadně, tak, jak to mám ráda. Takovéhle knížky by měly mít děti za povinnou četbu, a - jak už asi tušíte :) - rozhodně doporučuji

triatlet
05.12.2020

Příběh je podobenstvím o svobodě, o válce a míru, o víře v sebe sama. Petr se po smrti maminky upne na liščí mládě, které najde. Když Petrův otec vstoupí do armády, přinutí syna, aby lišáka vrátil do přírody. Jak se Petr a Pax vypořádají se zradou? Při hledání cesty k sobě se občas cítí zmatení.

Pejuška
29.04.2020

Nádherná knížka, která mě chytla za srdce. I když již nespadám do dětské kategorie, i tak stále ráda vyhledávám tyto knihy. Člověka přivedou k zamyšlení, co by se bylo stalo, kdyby se to nestalo. Jak by třeba pokračovala kniha, kdyby neměla takový konec, jaký má. Velice mě oslovilo, jak se paní Vola ujala Petra a učila ho, jak přežít v těžkých podmínkách, a on se jí za to odměnil tím, že jí pomohl se znovu vrátit do života. Obdivuju i Paxe, nevěřila bych, že jsou lišky tak chytrá zvířata. To, jak se stále díval na svého chapce, jak na něj nezapomněl, ale poznal i jiný způsob života, našel novou rodinu. Knihu vřele doporučuji k přečtení, nejen dětem, ale dospělým. Každý z nás si z ní něco odnese :)

sofi987
12.09.2019

Nádherný příběh o přátelství malého chlapce a lišáka. Veselý, smutný, vážný, hravý, hlavně ale dojemný. Příběh je doplněn krásnými ilustracemi. Knížku bych nedoporučila příliš mladým čtenářům, pro ty by mohla být možná příliš temná.

1Booklover
28.07.2019

Příběh o chlapci, který byl nucen, kvůli otcově nástupu do války, opustit svého lišáka. Petr (Chlapec) posléze zjistí, že nedokáže bez Paxe (lišák) být a vydá se ho hledat.
Pax se učí přežít ve volné přírodě, kde ho čeká spoustu nástrah. Petr nachází sám sebe a ani on to nemá na své cestě jednoduché.
Petr se setkává s podivnou paní jménem Vola, která Petrovi pomalu odkrývá své největší ,,strašáky".
Konec je trochu nečekaný, ale vše dobře dopadne.
Zamilovala jsem si charakter Voli a statečnost Petra. Moc se mi líbila myšlenka ,,dva a přece ne dva".
Jediné, co bych knize vytkla je trochu pomalý rozjezd. Jinak je kniha spíše odpočinková.

Osice
02.10.2019

Díky jedné z posledních dílen čtení minulého školního roku, která u nás v litvínovském čtenářském klubu probíhala a jejíž tématem bylo předvídání, se mi dostala do zorného úhlu kniha Pax: Můj liščí přítel. Sama bych po této knize nesáhla, protože nevyhledávám knihy se zvířecím hrdinou. Tehdy mne ale zaujalo, jak o knize mluvila jedna dívka z klubu. V následné diskuzi jsme se snažili všichni předvídat, jestli se chlapec Petr má ještě někdy šanci setkat se svým liščím přítelem Paxem. Nejvíce mne oslovilo, když zmíněná dívka prohlásila, že je kniha vyprávěna, jak z pohledu chlapce, tak z pohledu lišáka. Vylíčení jedné situace z pohledu více postav je právě tím, co mě na knížkách láká. Při samotném čtení jsem ovšem zjistila, že příběhem provází čtenáře vypravěč s tím, že se jeho pozornost střídavě upírá na chlapce a na lišáka. I přes toto zklamání jsem si ale čtení knížky užívala. Hlavním lidským hrdinou je chlapec Petr, který na popud otce opustí svého největšího přítele, lišáka Paxe a je nucen přestěhovat se daleko k dědečkovi, protože se blíží válka. Čtenář pak v jednom dějovém pásmu sleduje, jak se Pax vyrovnává s životem ve volné přírodě, touží po návratu chlapce, sbližuje se s dalšími liškami a postupně se osamostatňuje. V druhé příběhové linii je čtenář informován o těžkostech ale i radostech, které potkávají Petra v jeho snaze o opětovné setkání se svým zvířecím přítelem. Hlavní dějová zápletka ovšem nebyla tím, co mne na knížce tak zaujalo. Tím nejzajímavějším pro mě bylo setkání Petra s postarší ženou Volou, která již jednu válku zažila a která ji poznamenala tak silně, že se rozhodla žít sama v ústraní. Vola se již mnoho let snaží najít cestu sama k sobě a vyrovnat se s tím, co za války dělala. Hluboce mne zasáhly její myšlenky a nejvíc tato pasáž:
„Najednou jsem zoufale toužila vědět, kdo to byl. Odkud pocházel, co ho bavilo, kdo ho miloval. Ústa měl otevřená, jako by mi snad chtěl něco říct. V tu chvíli jsem si uvědomila: že i když to byl chlap, i když byl jiné rasy, i když vyrostl v úplně jiné zemi – možná jsme měli hodně společného. Myslím důležité věci, mnohem důležitější než která armáda nás odvedla. Dva, a přece ne dva. Ale já ho zabila, takže teď už jsme se to nemohli nikdy dovědět. Prohledala jsem ho, ale nehledala jsem zbraně, ale stopy po tom, kdo to byl.“ (ukázka ze str. 160)
Citovaná pasáž mne zasáhla dvojnásobně. Jednak rezonovala s tím, k čemu jsme na klubech s kolegyní směřovaly – ke snaze zamyslet se nad chováním postav a být k nim shovívavější a chápající. Jednak stála za mým největším AHA momentem v životě: konečně jsem pochopila, že můj opakovaný sen z dětství, ve kterém jako Vola prohledávám mrtvého muže, měl souvislost s úmrtím mé prababičky. Ve svém snu hledám u muže v zimním kabátě osobní věci, které by mi napověděly, o koho se jedná. Prohlížím mu kapsy a nacházím pouze svaté obrázky, jinak nic víc. A až po tolika letech mi došlo, že ty svaté obrázky odkazovaly na ty, které jsem viděla na mrtvém prababiččině těle při svém posledním pohledu do její rakve. Pochopení přišlo jako blesk z čistého nebe, když jsem se večer ve sprše vrátila v myšlenkách k této pasáži. Ano, ve sprše. Tam si totiž často přemýšlím o tom, co zrovna čtu.
Je podle mě škoda, že tato kniha je v knihovnách zařazována běžně jenom do dětského oddělení, protože toho může mnoho nabídnout i dospělému čtenáři.

1