drzaja komentáře u knih

Moderní zpracování mýtu o ušlechtilém divochovi, který převyšuje své souputníky nadáním i intelektem, zůstává nepochopen a zavržen. Vysoké hodnocení mě spíš zaráží, protože kniha je plná "zasmušilých větví objímajících ticho a sklánějících se ve třpytivém soumraku". Milostný scény bylo číst za trest a překlad nic moc. Kniha ok, ale fakt nechápu to všeobecné nadšení.

16 11.05.2021

Měla jsem z toho radost, radost ze hry, radost z toho, že někdo se nebojí experimentovat a při tom umí psát. Kronika obyčejného vztahu obyčejného spisovatele. Čtenář by měl přečíst víc než Honzíkovu cestu, než sáhne po tomhle. Hrozí šok ze všech těch Možností milostného románu.

14 10.04.2020

Opět to po Třeštíkové nikdo nepřečetl. Rozehraje se obří scéna, kde se řeší, kdo bude řídit auto, ale už ne, jak do něj vecpat tři děcka a čtyři dospělý. Když jedinej možnej řidič odjede s někým jiným, autorka už nevysvětlí, jak se ostatní dostali domů. Já chápu, že je to nenáročná oddechovka, ale dobrýmu spisovateli by se tohle nestalo, dobrýmu editorovi taky ne.

Chvílemi mě to úplně bolelo číst. Neustálé omílání historek ze Saturnina roztažené na neuvěřitelné množství stránek, nulový vývoj postav. Knížka nepřináší nic nového, kromě peněz na konto pana Macka, budiž mu přáno. Pro mě vážně otrava.

To je tak skvělý, číst knihu kde jsou uvěřitelný plastický postavy a žádný do očí bijící nelogičnosti v ději! Oceňuju zvlášť vykreslení toho, jak postavy vnímají jednu a tutéž situaci po svém, jak po jednom rozhovoru získá čtenář představu o tom člověku, o jeho motivacích a prioritách. Taky se mi líbil nápaditej překlad a pečlivá redaktorská práce. Elegantní detektivka pro náročnějšího čtenáře.

Hlavní hrdina neustále připomíná čtenáři, že mu brzy bude čtyřicet, ale o pětatřicetiletých kolezích se několikrát shovívavě vyjadřuje jako o těch mladých, jejichž světu nerozumí. Jeho vystupování a chování odpovídá šedesátníkovi. Proč nenapsat hrdinu rovnou jako šedesátníka? Na tom přece není nic špatného, horší je mít špatně napsanou hlavní postavu, špatně napsané vedlejší postavy a zápletku, kterou na konci vyřeší deus ex machina, protože si s tím autor nevěděl rady. A při tom autor psát umí velmi dobře, jen mu to nedrží pohromadě a motivace postav a jejich posouvání v ději působí dost přitaženě za vlasy.

9 10.02.2020

Já poznám dobrého spisovatele podle toho, že se v knížce nic nestane a při tom je napínavá a chci vědět, co se postavám honí v hlavě. Tady je to naopak. Flákneme tam Šumavu, to teď letí, nějakej ten odkaz na holocaust, to se dobře prodává. Jediná postava není ani vzdáleně při smyslech, ale hlavně do toho nacpat patnáct šokujících zvratů. A já se ptám proč. Ach jo.

8 25.12.2023

Tohle se fakt nepovedlo. Jak kdybych četla copy paste z wikipedie a aby to drželo pohromadě, tak tam autorka sem tam práskne větu, jestlipak tudy šla má prabába, jestlipak se potkali s mojí prabábou. Vypravěčka nemá vůbec žádnou osobnost a jako bonus nemá žádný vztahy s okolím, nula kamarádek, nula sourozenců, 50% rodičů mrtvejch, protože kdo by se crcal s nějakejma vztahama. Tenhle styl zpracování pamětí mně přijde fakt smutnej, nevyužitej potenciál a vopruz. Když budu chtít číst random články z wikipedie, budu číst random články z wikipedie, ne něco, co se tváří jako román.

6 06.12.2021

Mám ráda českou literaturu 21. století a řekla bych, že mám docela načteno. Hrdinka knihy Anežka je široko daleko nejodpornější postava český literatury 21. století, při čtení se mi z toho zvedal kufr. Ale nezasáhlo mě to, nedojalo, spíš mě to obtěžovalo. To ignorantství všech je v ostrým rozporu s tím, v jakým světě žiju já. A to bych řekla že se pohybuju v úplně stejnejch kruzích jako Julie. Je to podle mě docela rozšířenej jev v populární kultuře, popisovat všechny okolo jako zlý blbce, co sou na sebe hnusný, chovaj se k sobě pasivně agresivně a nemají jedinej funkční láskyplnej vztah. Se divim , že hrdinčiny rodiče nezahynuli dávno při automobilový nehodě, protože to je taky v každý druhý knize.

4 11.05.2021

Jste skvělý spisovatel a začnete psát ambiciózní román. Chcete v něm mít fakt hodně postav, ale zapomenete, že ten román píšete v průběhu padesáti let, proto se žádná z postav nijak nevyvíjí. Nevíte co s postavou? Vždycky je tu rakovina, nehoda nebo protržená hráz, která vás nechtěných postav zbaví líp než potratová klinika. Ta kniha je dnes zastaralá především tím, jak se všechny postavy chovají jako spisovatelovy loutky. To by se G.R.R. Martinovi nestalo.

3 06.04.2020

Takzvaný laskavý humor je exkurze do myšlení z minulého nebo snad předminulého století. Moje žena špatně myla hrnky! Tak si je umej sám ty kašpare! Hrdina neumí zapnout ani automatickou pračku po přibližně třiceti letech singl života, stará se o něj sousedka. Musím to číst po kouscích, protože tahle exkurze do šovinismu je na mě moc. Ty vtipy o nejtenčí knize, tomu se vážně někdy někdo smál? Doufám, že svět už je jinde, protože já teda rozhodně.

3 28.01.2019

Knihu jsem si koupila na základě zdejších recenzí a lituju peněz. Tohle se mi stává málokdy, ale knížka je opravdu špatná, nepřehledná, blbě napsaná s trapnou zápletkou.

2 11.03.2024

Dvacítka, co bydlí u Týnskýho chrámu, má řidičák a po Praze jezdí vlastním autem. Tak určitě, sounds legit asi jako tříletý dítě, který chápe koncept hlásek a dokáže mluvit pozpátku. To to po vás fakt nikdo nečte? Je to úplně přes kopírák jestli to píše Třeštíková nebo Hartl, chvílema čtivá kniha a chvílema úplná fantasmagorie, chcu psát o miliónu postav, ale většině z nich musím zabít rodiče i sourozence při autoněhodě. OK, ale proboha, aspoň tu dvacítku příště nechte jet taxíkem, fakt vás moc prosím.

Bohužel jsem měla nejspíš od knihy přehnaná očekávání. Mému dojmu moc nenapomohl ani místy kostrbatý překlad, ale co mě nejvíc zaráželo, bylo jednání dospělých. Všechno vyschlo už před lety, farmy zkrachovaly, spousta lidí se za posledních pár let musela přestěhovat, ale jen jeden člověk z tisíce se snažil předzásobit vodou, všem ostatním došla prakticky okamžitě. A jak nejlíp využít láhev vody, získanou při rvačce v supermarketu? Umeju si jí hlavu. Já su ten poslední člověk, kterej by měl o inteligenci lidstva nějaký přehnaný představy, ale zase ocáď pocáď. Ovšem naprostá rezignace vlády na pomoc postiženým lidem mi přišla velmi realistická.

2 20.05.2020

Já čtu Radku Třeštíkovou moc ráda, jen mě mrzí, že ve svých knížkách vrší klišé na klišé. A asi to po ní nikdo ani nečte, protože znáte někoho, kdo ve dvaceti letech s překvapením zjistí křestní jméno svojí jediné babičky, se kterou se stýká celý život? to v životě nedělala hrdinka jediný projekt do školy na téma rodina? Při tom stačilo změnit málo a situace by dávala smysl. Paní Třeštíková je talent, potřebuje lepšího editora nebo redaktora, ale vlastně má to cenu pro nás pár náročnějších čtenářů? Nevím.

2 22.03.2020

Knihu jsem četla už před dvěma lety a pořád na ni myslím a pořád se k ní vracím v diskuzích s přáteli. Málokdy se vám dostane do ruky takto mimořádný počin. Ano, je vidět, že v některých místech chybí redaktorská práce, ale to vůbec nekazí celkový dojem. Výpovědi v kronice jsou z počátku krátké a s tím, jak se papír stával dostupnější se prodlužují. Každý kronikář se věnoval popisu počasí a výčtu ulovené zvěře na panském honu. Přesto je možné proniknout do psychologie a poznat povahy jednotlivých pisatelů. Bavila mě i rodová zarputilost a paličatost. Doporučuju přečíst všem.

2 14.02.2017

Překvapilo mě, že kniha byla napsaná v roce 2016. Kniha má docela nápaditou detektivní zápletku, ale styl vyprávění na mě působil mnohem zastaralejším dojmem. Hlavní hrdina někam šel, někoho potkal, na něco se zeptal, ten někdo odpověděl a hlavní hrdina pak šel jinam. Dlouhý to je jak polární noc.

1 06.01.2021

"Na to, že seš z vesnice, seš docela chytrá." Těmito slovy se mě snažil asi před dvaceti lety sbalit chlapec z města. Aby ne, když do dneška sou v literatuře všude vesničani vykreslovaní jako vožralí poloretardi, který by jezdili na bryčce, kdyby se nad nima někdo z města nesmiloval a nevěnoval jim prakticky nepojízdnou karosu z padesátejch let. Protože humor, neasi. Číst se to dá, ale vtipný to teda není.

31.01.2024

Ó, jaký to oduševnělý hrdina, když poslouchá vážnou hudbu. To musí být jistě vzdělaný a chytrý člověk. A on je. Studovaný, mnohem nadanější než jeho vrstevníci. Je již ve třiceti sirotkem, ani sourozence nemá. To je jasný že musel o sobě napsat, když je úplně klišovitou románovou postavou. Překvapilo mě, že je to autobiografie, řekla bych, že ten text spíš stvořila umělá inteligence. Osiřelejch milovníků Nietzscheho jsou plný knihovny, vskutečnosti neexistujou.

21.06.2021

Nevyužitý potenciál. Autor srší nápady, ale jeho postavy i svět se chová nelogicky. Ze semínka ohryzku, který upadne umírajícímu vyroste jabloň s má mrtvolou v koruně. Takové a další nelogičnosti mě rušily při četbě. Celkově je to jen pustá snaha šokovat bez hlubší myšlenky, která ve finále vůbec nešokuje. Maximálně tím, jak špatně je napsaná.

30.09.2016