dRaco komentáře u knih

Nesmrtelná klasika, skvěle promyšlená od první stránky až po závěrečný doslov, která i po více než 80 letech nejenže obstojí v přímé konfrontaci s naprosto odlišným moderním pojetím detektivek (co do rozsahu a brutality), ale právě svým zpracováním akcentuje, že méně je často skutečně více.

31 03.03.2023

Řemeslně skvělé, strhující, smutné a pachuť v ústech zanechávající vyprávění, ve kterém zástup nesympatických postav prezentuje všechny lidské neřesti lépe, než Braunovy sochy v Kuksu. Brr.

18 07.08.2023

Při konfrontaci s celkovým hodnocením a nadšením z knihy si připadám trochu ztracený a osamělý jako Kya. Bylo to celkem milé čtení o nemilém osudu mladé dívky s krásným vykreslením bažiny a přilehlé krajiny, ale jinak mě to minulo. Žádná z postav ve mně (snad kromě Skokana) nedokázala vyvolat jakoukoliv emoci, přičemž chování některých z nich na mě působilo velmi neuvěřitelně. Vyšetřovací linie a soudní proces už pak balancují na hraně lehké parodie. Jako povídka v mnohem menším rozsahu by mi to přišlo skvělé, ale na celý román to má na můj vkus moc hluchých míst, která se zadrhávají jak člun v zátoce s mělkou vodou a nezachrání to ani skvělé popisy prostředí.

13 02.03.2023

Nejsem nadšenec do aviatiky a upřímně jsem před čtením této knihy ani ne(po)znal rozdíl mezi Boeingem a Airbusem, nicméně jako pasažéra mě samotné létání fascinovalo a stále fascinuje, byť s přibývajícími lety začíná iracionálně lehce převládat strach nad vzrušením. Od knihy jsem proto neměl velká očekávání, ale sympatický pan kapitán mě svým nadšením pro věc a uměním poutavě vyprávět doslova strhnul a já si užil i ty více technicky zaměřené části. Líbí se mi velmi jeho poctivý a zodpovědný přístup k práci. Toho si obecně cením bez ohledu na to, zda se jedná o pilota, prodavače nebo řidiče autobusu. Rozhovor je umně veden a dotýká se různých témat, která s letectvím souvisí a jsou pro nezasvěcené zajímavá.

10 15.03.2023

(SPOILER) Raker jak ho neznáme, tentokrát v roli Tisiphone. Honba za Healyho katem byla dobrá, místy skvělá. Prostředí mola neotřelé a opět výborně vykreslené. Jediné, co mi tam drhne a nepřipadá věrohodně vysvětlené, je přemisťování arkádových automatů – to na mě působí vyloženě na sílu přidané. Úsměvná je samozřejmě i Rakerova tradiční neozbrojenost, kdy po všem, co prožil a kolikrát byl v bezprostředním ohrožení života, u sebe stále nenosí ani rybičku. Ale to by pak byl čtenář ošizen o dávku napětí a rekvizity v podobě násad na hrábě by přišly o svou chvíli slávy. :-)

8 08.02.2023

Hartl je dobrým pozorovatelem života a vypravěčem, který umí skvěle pointovat komické situace, stejně jako v dramatických okamžicích vyzdvihnout životní priority. Čte se to dobře a v mnoha situacích se dokážu najít, přesto po dočtení ve mně kniha vůbec nerezonuje a po pár týdnech už zapomínám, o čem byla. Právě proto bych použil stejný štítek, který tu zaznívá v komentářích často - je to oddechová kniha. Ale dobrá oddechovka!

8 25.03.2021

V předchozích dílech docházel velbloudovi dost dech, jak by řekl Asad. Chlorid je určitě posun směrem vzhůru, nicméně kvalitám prvních čtyř knih, především pak Vzkazu v láhvi a Složky 64, nesahá ani po pupek. Téma sice otřepané, ale zajímavě zpracované. Chemie v týmu fungovala dobře a postranní linka taky šlapala, přesto mi čtení drhlo a až ke konci přešlo aspoň do klusu. Na další díl se ale těším byť upřímně asi více z nostalgie než zvědavosti.

7 07.08.2023

Inverzní Raker ve skvělé formě. A není to jen ta zjevná změna, že ztracené jsou tentokrát vzpomínky namísto tradiční osoby, ale pro mě i spousty drobných odlišností - méně Derryn, méně Annabel, žádný Healy a žádné přetahování s policií. Navíc (a zde půjdu proti proudu dle předchozích komentářů) na mě v tomhle díle nepůsobil David jako takový nesmrtelný akční hrdina, jak u něj bývá zvykem. Hlavní linka parádně plynula a návraty do minulosti měly výbornou atmosféru. Skládačka do sebe krásně zapadla, motivace i chování všech zúčastněných je celkem pochopitelné a cením i závěrečné střízlivé shledání. Celkově to byla skvělá jízda a s lehkým srdcem jí dám plný počet.

7 13.06.2023

Že se v metru ztratí kočárek, kufr, buben, vysvědčení nebo pes, to už asi nikoho nepřekvapí. Ale dospělý chlap ztracený během ranní špičky, to je výzva pro Rakera. A ten tak může začít zase tahat za trčící nitku a rozplétat imaginární klubko klamů a polopravd. To vše za doprovodu po vendetě prahnoucího sympaťáka od pohledu Colma Healyho. Je to už mé sedmé setkání s Davidem a tak se tentokrát žádné velké překvapení ohledně zahradníka ani ničeho jiného nekonalo, přesto jsem si opět užil skvělou jízdu (nejen metrem), tahle série mě baví moc.

7 13.03.2023

Instantní norská depka o patologickém vztahu dvou bratrů na pozadí syrového prostředí horské vesnice a benzínky. Instantní ve smyslu, že na vás skočí hned a jen tak nepustí. Jinak je to dílo o sedmi výživných chodech, přičemž některé se přežvykují hůře a déle, než ty závěrečné. Nesbø ušel od Netopýra obrovský kus cesty a mě ty jeho loutkohry, kdy si čtenáře trochu potměšile vodí dějem a skrze přesně volené střípky nutí skládat nabízející se obraz, aby ho vzápětí zcela změnil, moc baví. A na Království mě nejvíce fascinoval Royův často až brutální pragmatismus. Skvělý román, který jsem si užil. A teď další Harry? :-)

7 13.04.2021

Raker je sympaťák a jeho postupné krájení jednotlivých vrstev cibule při hledání další zmizelé rodiny mě bavilo. Jen bych za sebe lehce ubral v detailech a rozsahu jednotlivých záblesků z jiných dějových/časových linek, protože ty velmi pomohly složit bez problémů celkový obraz dříve, než by se hodilo. Jinak opět skvělé popisy prostředí, především zatopená vesnice.

5 14.12.2022

První tři díly z této série jsou dobré, ale až Písečným mužem se Kepler poprvé v mých očích pomalu posouvá do skandinávské extraligy v oboru, ač to pořád ještě není top. Joona sympaťák jako vždy, Jurek správně hnusný a zajímavý záporák a krátce střižené kapitoly pomáhají držet dobré tempo. Jen ta zápletka je na mě opět hodně fantastická, ale v této sérii si už zvykám. Fajn čtení, těším se na další díl.

5 27.01.2022

Nezvykle syrové a stručné vzpomínání, zapsané skoro až deníkovou formou, které se právě svojí věcnosti stává dalším naléhavým svědectvím toho, co je jeden člověk schopen udělat druhému. Treblinka a údaje s ní spojené nejsou tak obecně známe, jako v případě Osvětimi, a je to pochopitelné – vždyť na (dle střízlivých odhadů) minimálně 700 000 obětí tohoto pekla připadá (dle údajů v knize uvedených) jen neskutečných 57 přeživších vězňů, kteří mohli předat své vzpomínky. Díky pane Rajchmane, že jste tak učinil.

Hodnotím výpovědní hodnotu, nikoliv samotný literární styl, který není v tomto případě vůbec důležitý, ač je pravda, že se mi to nečetlo moc dobře – často mi to připomínalo vzpomínání Dr. Nyiszliho v knize Byl jsem Mengeleho asistent. Ostatně oba soubory vzpomínek byly kompletovány ještě v průběhu války nebo velmi brzy po jejím konci.

5 12.10.2020

Zlomené srdce asi nejlépe vystihuje závěrečný doslov, ve kterém se Tim vyznává z lásky ke stříbrnému plátnu. A ta je skutečně znát z celého příběhu a doznívá ve mně jako hlavní markant té snahy uplést zajímavou zápletku ve filmových kulisách. Na rozvláčné tempo v úvodní polovině a naopak zběsilou a místy překombinovanou jízdu v té druhé jsem u Rakera už zvyklý, stejně jako na jeho charakteristickou neozbrojenost, nesmrtelnost a nevyčerpatelnou odvahu. Ve výsledku mi to pak tentokrát připomíná spíše výpravný seriál bez nečekané pointy či překvapivého rozuzlení, než napínavý a strhující thriller. Na druhou stranu pořád je to skvěle napsané a sympatické čtení, Weaver je pro mě i ve své slabší poloze pořád vysoko nad průměrem.

4 26.04.2023

Mám dojem, že pomoc od kolegů z Norska by spíše než Servaz potřeboval sám Minier, protože pro mě pokračuje Noc v trendu, který nastavila Tma a to není vůbec dobré. Oproti předchozímu dílu to zvedá jen Hirtman, kterému nelze upřít charisma. Jinak je to zase jen vlažné, chvílemi těžko uvěřitelné, přešlapování na místě se zmateným detektivem v hlavní roli.

4 22.07.2022

Anžto mám rád napínavé, zvrácené a svižné thrillery, tak mě Noční lovec moc bavil. Líbí se mi, jak jde Carter přímočaře po stopě vyšetřování a nezabředává do soukromí Huntera a Garcii, kteří i přesto tvoří sympatickou dvojici, byť v tomto díle s trochu sterilním vztahem. A kam autor chodí na ty brutální nápady, to radši nevědět.

4 09.10.2020

Na to, jaký potenciál zápletka má a jak velkoryse přistoupil autor k počtu stran, mě to vlastně emočně jen lehce lízlo. S Alešem se mi dařilo sympatizovat jen v první třetině knihy, poté se z něj v mých očích stává nevděčné přerostlé dítě, které má vlastně vše a neví, co chce. To naopak ví velmi dobře jeho dcery, kterým se ale také moc mých sympatií posbírat nepodařilo – ono ale s tou výchovou, které se jim dostávalo, jim to asi nelze vyčítat. Jak jsem u prvních dvou knih Patrika Hartla oceňoval reálné známé postavy, tady již na mě působily vyloženě rušivě (respektive otravně). V minulém roce jsem dočetl Nejlepší víkend a v komentáři jsem vyjádřil obavu, že si z něj již po chvíli nebudu nic pamatovat – ta se mi nyní potvrdila a mám bohužel dojem, že v případě 15 roků lásky to bude velmi podobné. Přes vše výše uvedené ale platí, že se to čte opět velmi dobře, Hartl je skvělý vypravěč.

Neskutečně smutné svědectví, u kterého mi často docházela slova i dech. Stále je pro mě zcela nepředstavitelné, co byla jedna lidská bytost schopna udělat druhé (nejen) v pekle Březinky a to vše v ďábelsky precizním systému se skvělou organizací práce. Klobouk dolů před panem Veneziou, že po tom všem našel chuť do života a založil rodinu. A také za to, že našel nakonec sílu o té hrůze podat nesmírně důležitou výpověď pro nás a následující generace. Na toto temné téma jsem přečetl více knih, ale žádná ve mně nezanechala takové emoce, jako právě tato, navíc doplněná o velmi silné kresby Davida Oléra.

3 03.10.2020

… aneb lesk a bída horolezectví. Fascinující příběh o jedné cestě z familoku přes Tatry na střechu světa. Jurek si šel jako beran za svým a jeho přístup, vytrvalost a fyzické výkony jsou obdivuhodné. Zároveň však tato publikace obnažuje mnohé nešvary, které tuto zálibu (sport, chcete-li) provázejí jako nesmyslná rivalita, občasná netečnost k osudu druhých či (z mého pohledu) často zbytečné tahání čerta za ocas.

Více mě bavila a oslovila první polovina knihy, která zachycuje Jurkovy začátky na skalách a první kroky polského alpinismus, to pro mě mělo příchuť nejen dobrodružství, ale i určitě romantiky. Od chvíle, kdy se nechal strhnout do souboje s Messnerem, to za mě ztratilo (paradoxně, protože ve skutečnosti to asi bylo právě naopak) tah na bránu a spíše to začalo akcentovat některé negativní pocity, než oslavu radosti z hor.

Ale právě to, jak autoři poskládali jednotlivé střepy mozaiky Kukuczkovy osobnosti a jednání, se mi líbí. Není to přehnaná glorifikace a tryzna, ale ani bulvární snaha o hledání kontroverzních názorů a témat. Text je psaný svižně a nenudí, přestože je třeba ho často zasadit do širšího kontextu, jak už to u biografií bývá. Kvalitní vazba doplněná o skutečně mnoho skvělých fotografií je parádním bonusem.

2 10.01.2023

Tichou smrt jsem dostal do ruky se slovy „Ty máš rád detektivky, že? Zkus tohle.“. Zkusil jsem a upřímně nenadchlo. Hlavní postavy celkem nesympatické, děj jak dle šablony bez jakéhokoliv překvapivého nebo zajímavého momentu, závěrečné rozuzlení očekávatelné a vlastně dost banální. Za mě slabší průměr. Nicméně určitě nezavrhuji Petera Maye úplně, dle hodnocení to vypadá, že tohle bude jeden z jeho slabších kousků.

2 22.11.2022