dRaco komentáře u knih

V předchozích dílech docházel velbloudovi dost dech, jak by řekl Asad. Chlorid je určitě posun směrem vzhůru, nicméně kvalitám prvních čtyř knih, především pak Vzkazu v láhvi a Složky 64, nesahá ani po pupek. Téma sice otřepané, ale zajímavě zpracované. Chemie v týmu fungovala dobře a postranní linka taky šlapala, přesto mi čtení drhlo a až ke konci přešlo aspoň do klusu. Na další díl se ale těším byť upřímně asi více z nostalgie než zvědavosti.

7 07.08.2023

Řemeslně skvělé, strhující, smutné a pachuť v ústech zanechávající vyprávění, ve kterém zástup nesympatických postav prezentuje všechny lidské neřesti lépe, než Braunovy sochy v Kuksu. Brr.

18 07.08.2023

Inverzní Raker ve skvělé formě. A není to jen ta zjevná změna, že ztracené jsou tentokrát vzpomínky namísto tradiční osoby, ale pro mě i spousty drobných odlišností - méně Derryn, méně Annabel, žádný Healy a žádné přetahování s policií. Navíc (a zde půjdu proti proudu dle předchozích komentářů) na mě v tomhle díle nepůsobil David jako takový nesmrtelný akční hrdina, jak u něj bývá zvykem. Hlavní linka parádně plynula a návraty do minulosti měly výbornou atmosféru. Skládačka do sebe krásně zapadla, motivace i chování všech zúčastněných je celkem pochopitelné a cením i závěrečné střízlivé shledání. Celkově to byla skvělá jízda a s lehkým srdcem jí dám plný počet.

7 13.06.2023

Zlomené srdce asi nejlépe vystihuje závěrečný doslov, ve kterém se Tim vyznává z lásky ke stříbrnému plátnu. A ta je skutečně znát z celého příběhu a doznívá ve mně jako hlavní markant té snahy uplést zajímavou zápletku ve filmových kulisách. Na rozvláčné tempo v úvodní polovině a naopak zběsilou a místy překombinovanou jízdu v té druhé jsem u Rakera už zvyklý, stejně jako na jeho charakteristickou neozbrojenost, nesmrtelnost a nevyčerpatelnou odvahu. Ve výsledku mi to pak tentokrát připomíná spíše výpravný seriál bez nečekané pointy či překvapivého rozuzlení, než napínavý a strhující thriller. Na druhou stranu pořád je to skvěle napsané a sympatické čtení, Weaver je pro mě i ve své slabší poloze pořád vysoko nad průměrem.

4 26.04.2023

Nejsem nadšenec do aviatiky a upřímně jsem před čtením této knihy ani ne(po)znal rozdíl mezi Boeingem a Airbusem, nicméně jako pasažéra mě samotné létání fascinovalo a stále fascinuje, byť s přibývajícími lety začíná iracionálně lehce převládat strach nad vzrušením. Od knihy jsem proto neměl velká očekávání, ale sympatický pan kapitán mě svým nadšením pro věc a uměním poutavě vyprávět doslova strhnul a já si užil i ty více technicky zaměřené části. Líbí se mi velmi jeho poctivý a zodpovědný přístup k práci. Toho si obecně cením bez ohledu na to, zda se jedná o pilota, prodavače nebo řidiče autobusu. Rozhovor je umně veden a dotýká se různých témat, která s letectvím souvisí a jsou pro nezasvěcené zajímavá.

10 15.03.2023

Že se v metru ztratí kočárek, kufr, buben, vysvědčení nebo pes, to už asi nikoho nepřekvapí. Ale dospělý chlap ztracený během ranní špičky, to je výzva pro Rakera. A ten tak může začít zase tahat za trčící nitku a rozplétat imaginární klubko klamů a polopravd. To vše za doprovodu po vendetě prahnoucího sympaťáka od pohledu Colma Healyho. Je to už mé sedmé setkání s Davidem a tak se tentokrát žádné velké překvapení ohledně zahradníka ani ničeho jiného nekonalo, přesto jsem si opět užil skvělou jízdu (nejen metrem), tahle série mě baví moc.

7 13.03.2023

Nesmrtelná klasika, skvěle promyšlená od první stránky až po závěrečný doslov, která i po více než 80 letech nejenže obstojí v přímé konfrontaci s naprosto odlišným moderním pojetím detektivek (co do rozsahu a brutality), ale právě svým zpracováním akcentuje, že méně je často skutečně více.

31 03.03.2023

Při konfrontaci s celkovým hodnocením a nadšením z knihy si připadám trochu ztracený a osamělý jako Kya. Bylo to celkem milé čtení o nemilém osudu mladé dívky s krásným vykreslením bažiny a přilehlé krajiny, ale jinak mě to minulo. Žádná z postav ve mně (snad kromě Skokana) nedokázala vyvolat jakoukoliv emoci, přičemž chování některých z nich na mě působilo velmi neuvěřitelně. Vyšetřovací linie a soudní proces už pak balancují na hraně lehké parodie. Jako povídka v mnohem menším rozsahu by mi to přišlo skvělé, ale na celý román to má na můj vkus moc hluchých míst, která se zadrhávají jak člun v zátoce s mělkou vodou a nezachrání to ani skvělé popisy prostředí.

13 02.03.2023

(SPOILER) Raker jak ho neznáme, tentokrát v roli Tisiphone. Honba za Healyho katem byla dobrá, místy skvělá. Prostředí mola neotřelé a opět výborně vykreslené. Jediné, co mi tam drhne a nepřipadá věrohodně vysvětlené, je přemisťování arkádových automatů – to na mě působí vyloženě na sílu přidané. Úsměvná je samozřejmě i Rakerova tradiční neozbrojenost, kdy po všem, co prožil a kolikrát byl v bezprostředním ohrožení života, u sebe stále nenosí ani rybičku. Ale to by pak byl čtenář ošizen o dávku napětí a rekvizity v podobě násad na hrábě by přišly o svou chvíli slávy. :-)

8 08.02.2023

Milý příběh, parádní ilustrace a délka ideální na čtení před spaním. Filmové zpracování máme doma moc rádi a tahle knížka je povedená.

10.01.2023

… aneb lesk a bída horolezectví. Fascinující příběh o jedné cestě z familoku přes Tatry na střechu světa. Jurek si šel jako beran za svým a jeho přístup, vytrvalost a fyzické výkony jsou obdivuhodné. Zároveň však tato publikace obnažuje mnohé nešvary, které tuto zálibu (sport, chcete-li) provázejí jako nesmyslná rivalita, občasná netečnost k osudu druhých či (z mého pohledu) často zbytečné tahání čerta za ocas.

Více mě bavila a oslovila první polovina knihy, která zachycuje Jurkovy začátky na skalách a první kroky polského alpinismus, to pro mě mělo příchuť nejen dobrodružství, ale i určitě romantiky. Od chvíle, kdy se nechal strhnout do souboje s Messnerem, to za mě ztratilo (paradoxně, protože ve skutečnosti to asi bylo právě naopak) tah na bránu a spíše to začalo akcentovat některé negativní pocity, než oslavu radosti z hor.

Ale právě to, jak autoři poskládali jednotlivé střepy mozaiky Kukuczkovy osobnosti a jednání, se mi líbí. Není to přehnaná glorifikace a tryzna, ale ani bulvární snaha o hledání kontroverzních názorů a témat. Text je psaný svižně a nenudí, přestože je třeba ho často zasadit do širšího kontextu, jak už to u biografií bývá. Kvalitní vazba doplněná o skutečně mnoho skvělých fotografií je parádním bonusem.

2 10.01.2023

Raker je sympaťák a jeho postupné krájení jednotlivých vrstev cibule při hledání další zmizelé rodiny mě bavilo. Jen bych za sebe lehce ubral v detailech a rozsahu jednotlivých záblesků z jiných dějových/časových linek, protože ty velmi pomohly složit bez problémů celkový obraz dříve, než by se hodilo. Jinak opět skvělé popisy prostředí, především zatopená vesnice.

5 14.12.2022

Tichou smrt jsem dostal do ruky se slovy „Ty máš rád detektivky, že? Zkus tohle.“. Zkusil jsem a upřímně nenadchlo. Hlavní postavy celkem nesympatické, děj jak dle šablony bez jakéhokoliv překvapivého nebo zajímavého momentu, závěrečné rozuzlení očekávatelné a vlastně dost banální. Za mě slabší průměr. Nicméně určitě nezavrhuji Petera Maye úplně, dle hodnocení to vypadá, že tohle bude jeden z jeho slabších kousků.

2 22.11.2022

Mám dojem, že pomoc od kolegů z Norska by spíše než Servaz potřeboval sám Minier, protože pro mě pokračuje Noc v trendu, který nastavila Tma a to není vůbec dobré. Oproti předchozímu dílu to zvedá jen Hirtman, kterému nelze upřít charisma. Jinak je to zase jen vlažné, chvílemi těžko uvěřitelné, přešlapování na místě se zmateným detektivem v hlavní roli.

4 22.07.2022

První tři díly z této série jsou dobré, ale až Písečným mužem se Kepler poprvé v mých očích pomalu posouvá do skandinávské extraligy v oboru, ač to pořád ještě není top. Joona sympaťák jako vždy, Jurek správně hnusný a zajímavý záporák a krátce střižené kapitoly pomáhají držet dobré tempo. Jen ta zápletka je na mě opět hodně fantastická, ale v této sérii si už zvykám. Fajn čtení, těším se na další díl.

5 27.01.2022

Na to, jaký potenciál zápletka má a jak velkoryse přistoupil autor k počtu stran, mě to vlastně emočně jen lehce lízlo. S Alešem se mi dařilo sympatizovat jen v první třetině knihy, poté se z něj v mých očích stává nevděčné přerostlé dítě, které má vlastně vše a neví, co chce. To naopak ví velmi dobře jeho dcery, kterým se ale také moc mých sympatií posbírat nepodařilo – ono ale s tou výchovou, které se jim dostávalo, jim to asi nelze vyčítat. Jak jsem u prvních dvou knih Patrika Hartla oceňoval reálné známé postavy, tady již na mě působily vyloženě rušivě (respektive otravně). V minulém roce jsem dočetl Nejlepší víkend a v komentáři jsem vyjádřil obavu, že si z něj již po chvíli nebudu nic pamatovat – ta se mi nyní potvrdila a mám bohužel dojem, že v případě 15 roků lásky to bude velmi podobné. Přes vše výše uvedené ale platí, že se to čte opět velmi dobře, Hartl je skvělý vypravěč.

Velmi vlažný thriller, do kterého jsem se bohužel vůbec nedokázal po celou dobu zakousnout. Vleklo se to jako ranní kolona do Prahy a přestože již v podstatě všechny dílky do sebe zapadly 100 stran před koncem, bylo třeba to ještě detailně rozebrat formou únavných dialogů všech zúčastněných. Tohle mi nesedlo a asi nebudu mít motivaci zkusit ještě případné pokračování série.

1 03.12.2021

Instantní norská depka o patologickém vztahu dvou bratrů na pozadí syrového prostředí horské vesnice a benzínky. Instantní ve smyslu, že na vás skočí hned a jen tak nepustí. Jinak je to dílo o sedmi výživných chodech, přičemž některé se přežvykují hůře a déle, než ty závěrečné. Nesbø ušel od Netopýra obrovský kus cesty a mě ty jeho loutkohry, kdy si čtenáře trochu potměšile vodí dějem a skrze přesně volené střípky nutí skládat nabízející se obraz, aby ho vzápětí zcela změnil, moc baví. A na Království mě nejvíce fascinoval Royův často až brutální pragmatismus. Skvělý román, který jsem si užil. A teď další Harry? :-)

7 13.04.2021

Hartl je dobrým pozorovatelem života a vypravěčem, který umí skvěle pointovat komické situace, stejně jako v dramatických okamžicích vyzdvihnout životní priority. Čte se to dobře a v mnoha situacích se dokážu najít, přesto po dočtení ve mně kniha vůbec nerezonuje a po pár týdnech už zapomínám, o čem byla. Právě proto bych použil stejný štítek, který tu zaznívá v komentářích často - je to oddechová kniha. Ale dobrá oddechovka!

8 25.03.2021

Nezvykle syrové a stručné vzpomínání, zapsané skoro až deníkovou formou, které se právě svojí věcnosti stává dalším naléhavým svědectvím toho, co je jeden člověk schopen udělat druhému. Treblinka a údaje s ní spojené nejsou tak obecně známe, jako v případě Osvětimi, a je to pochopitelné – vždyť na (dle střízlivých odhadů) minimálně 700 000 obětí tohoto pekla připadá (dle údajů v knize uvedených) jen neskutečných 57 přeživších vězňů, kteří mohli předat své vzpomínky. Díky pane Rajchmane, že jste tak učinil.

Hodnotím výpovědní hodnotu, nikoliv samotný literární styl, který není v tomto případě vůbec důležitý, ač je pravda, že se mi to nečetlo moc dobře – často mi to připomínalo vzpomínání Dr. Nyiszliho v knize Byl jsem Mengeleho asistent. Ostatně oba soubory vzpomínek byly kompletovány ještě v průběhu války nebo velmi brzy po jejím konci.

5 12.10.2020