derrry komentáře u knih
Oproti Haně je to všechno předvídatelné a řečné "polopaticky". Ocenila bych větší napětí, vyjevování událostí v dialozích, situacích, skládání střípků do mozaiky, ne dva separátní příběhy, které se na konci trochu násilně protnou. Co fungovalo v Haně, tady nefunguje, i když se jedná de facto o stejný postup.
Jednohubka, první setkání s knížkou, která by propojovala scifi s historií. Ale bavilo mě to. Jen ty hrátky s časem pořád nechápu.
Myslím, že přesně tohle je důvod, proč nestanuji a v přírodě se pohybuji jen po vyznačených cestách. Taky proto, že baseball není můj sport. Minimum dialogů, hutná atmosféra, bzučení komárů a padající tma, kde se ozývají "zvuky". Žádné nadpřirozeno a přitom z toho běhá mráz po zádech. King byl na tohle vždycky machr a tady je to v koncentrované podobě.
Kniha je super, ale vybrat si jednu povídku, tak Tělo. Atmosféra babího léta, kdy něco končí. A v ospalém podzimním světle se u skládky lesknou vyhozené mince a píše se osud a někteří se utopí. Tak to je. Někteří lidé se prostě utopí. Pro mě celý příběh nemá slabé místo.
Vždycky mě ale berou "mory", když v krásně zpracovaném filmu "Stand by me" je ta osudovost mincí potlačená a místo příběhu o osudu je to příběh o přátelství. Ne, že by to bylo špatně, ale...
Ten konec se mi vybaví pokaždé, když koukám na Velkou Pardubickou. Je to skvělé, zápletka z dostihového prostředí, že by i Francis záviděl. A na to, že je to pro děti, tak je to docela drsná kniha.
Severská deprese v neředěné formě. Jeden učitel na cestě nikam a s odhodláním, co nepřipustí cestu zpět. Jinak to nemohlo dopadnout, ale je to síla.
Všichni detektivkáři se můžou jít vycpat.
Reportáž o důsledcích občanských válek na Balkáně v 90. letech a o tom, jak je více než dvacet let strašně málo z hlediska čehokoliv. Člověk je svou podstatou zvíře. Byl, je a bude.
Málokdy se stane, že nedočtu, ale tady to nešlo. Vůbec nechápu, proč číst o životě kluka na předměstí, kde se nic - nic - NIC - neděje. Někdo tyhle rozvláčné, rádoby životní fresky má rád. Neupírám, nesoudím, ale za mě - ne.
Za mě nejlepší díl v sérii. I proto, že se část odehrává ve východním Prusku a dějiny meziválečného Polska a Německa jsou tady výborně podané. Zhustěné a ta mlčenlivá atmosféra i národnostní problémy jsou místy mnohem lepší než Rathovo pátrání, protože zápletka je tak trochu jasná. Asi jako když se v české literatuře píše o Sudetech.
Navnadil mě článek někde na internetu a krátce před tím četba McKintyho. O Irsku ve druhé polovině 20. století přece nemůže být špatná kniha. Tak jo, může. Nevtipné, zápletky nijaké, prostě jeden puberťák, co neví, jak se životem dál. Tak zevlí, prudí, prodává drogy, podléhá kámošům, hledá kámoše, hledá kámošku, kámoška ho našla, pak spolu kámoší... kolik že to má stran? Tolik? Boooože.
Dobře napsané, netradiční prostředí, nicméně "Kalašovci" ví. Na propršené odpoledne akorát.
Nenadchlo. Nemastné, neslané. Místo katarze, sevřených a hutných textů, které "koušou", protože top autoři, spíše bezzubé batole. Ale četba proběhla krátce po "Chirurgovi" od Dvořákové, tak je tady možné ovlivnění. Nicméně, Hůlová i Epstein mají lepší.
Pro mě guilty pleasure, protože na severu na okrese radiana úspěch nese. Jo a chuligáni jsou tam taky. Esence všech těch inženýrských odyseií, zákonů pohybu a okresů na severu, které můžu vidět znovu a znovu. Jen ta pátá stanice... ta mi chybí. Hvězdičky jsou za styl psaní, ten má Dvořáková dobrý. Ale umí to lépe.
Milé, vtipné a veselé stripy o rodince metalistů a jedné hudební kapele. Na to, že se jedná o "blbý komiks" má kniha luxusní vazbu a obálku.
Zajímavě pojatá odborná publikace, která se dívá na počátky továrního průmyslu v českých zemích z hlediska disciplinace, hygieny, každodennosti. Potlačuje v souladu s aktuálními výzkumy dějiny techniky, technologií a do popředí staví otázky každodenní práce, vzdělávání a života továrních dělníků. Doporučuji všem studentům VŠ oborů historie.
Pro mě vrchol série. Hlavně proto, že Blaine je Blaine a potom v podstatě harlekýnka. Jenže v Kingově podání (takže tak).
Putování Středozemí, zbytky model i strach v hrsti prachu. Záchrana v Ludu a Eddie jako hrdina. Košaté, propracované, charaktery se vyvíjejí a příběh pokračuje.
(SPOILER) Roland si opět zvolil. Eddieho, který volit nechtěl a Oddetu, která volit nemohla. Průchody mezi světy, epické bitvy i křehké vzpomínky na dětství. Napsáno čtivě, způsobem, který nedovolí knihu odložit. Pořád nevím, jestli je to fantasy nebo dystopie.
Vyrazila mi dech. Bez tohohle až mediativního dílu by celá série byla o ničem. Brala jsem to spíše jako filozofický traktát, kdy žádná volba není správná, ale cesta musí být zvolena a Roland neustále volí. Protože jsou i jiné světy než tento a byl/nebyl jednou jeden chlapec.
Drží standard a laťku předchozích dílů, ale nejvíc mě nadchla ta poklona klasickým detektivkám. Žádné DNA, žádné mobily a kamery na ulicích, jen logika a pozorovací talent. Sean pořád hláškující a sakrastický. Prostě takový, jak ho máme rádi.