derrry komentáře u knih

Sean je omlácenější, vyzrálejší, ale pořád stejně sarkastický a bystrý. Jen ta chuť zachraňovat svět a padnout za královnu mu nějak začíná chybět.Reálie 80. let v Irsku, ale autor ubral na politice a přidal na příběhu. Ten je sevřenější, vypointovanější, a pak si přijdou agenti - to se ne úplně povedlo.

3 29.10.2020

Zpívání v dešti z Molotovových koktejlů. Tahle kniha mě neskutečně bavila hlavně kvůli té lehce paranoidní atmosféře 80. let a severního Irska, se kterou se dá bojovat jen černým humorem. A hlavní postava jím oplývá víc než Bono altruismem. Pokud se na to dívám jako na detektivku, tak zápletka byla předvídatelná, pátrání chaotické a výsledek nemastný. Pokud se nechcete v ději ztratit, tak je nutné nastudovat si víc než text Sunday bloody Sunday (sorry Bono, fakt nic proti tobě).

4 29.10.2020

Spousta přirovnává k Dánovi. Za mě mnohem lepší, postavy sympatičtější, civilnější a smrtelnější než u Dána, styl a zápletka čtivější. Těším se na další díly

4 29.10.2020

Pokus o velký epický román 80. let, takže tam je všechno (jakože FAKT všechno), Marlowe má pravdu. Nejlepší byla kniha v těch intimních částech o nenávisti a lásce "normálního" bratra ke svému nemocnému dvojčeti. Úplně nejsilnější byla v okamžicích, kdy se snažil přetrhnout poutu a žít sám za sebe, ale krev prostě není voda. Takže by to byla krásná novelka do 100 stran, těch skoro 600 je už moc.

1 29.10.2020

Ze začátku mi to, nevím proč, připomínalo Spasitele. Ten začátek se četl hodně špatně, protože mi připadal nereálný, ale pak se to rozjelo. Sonny jako extra super kladná postava bledla ve srovnání s hloubkou pochybností a výčitek Šimona Kéfase. Ten vyvážil i trochu klišoidní děj ve stylu drsného Harryho (Eastwooda), nebo spíše Belmonda (?) a ke konci to už byla jízda na plný plyn. Stavím nad celou sérii holeovek.

7 29.10.2020

To takhle vezmete hell´s angels, místo harlejů jim dáte skůtry a místo road 66 nekonečné bílé pláně finského severu, ze Shakespeara si vypůjčíte znepřátelené rody a místo místo camorského boje o bílý prášek se bojuje o soby. Rozmáchlé a přitom strohé, epické se silnými postavami, kdy žádná není až tak dobrá. Jako severofil, který se jezdí opalovat k Severnímu moři oceňuji hlavně krásný a přesný popis severské přírody. Sámové mají cca 50 označení pro bílou a to řezání uší je je fakt základem rodokmenu.

29.10.2020

Ze života.. a bývá to ještě horší. Nejsem příznivec fyzického násilí, tak si čtu. Ale někdy by po autorech bylo fajn něco hodit. Aneb "autorská slepota je jako punk, taky nikdy nevymře". Doporučuji všem, kteří nejsou schopni přečíst internetové zpravodajství bez náběhu na infarkt. Krátké, úderné a svým způsobem i edukační.

8 29.10.2020

Někdy člověk před sebou musí utéct, aby se našel... Být cynikem, napíšu, že jediné, co tam chybí, jsou postižené děti. Jsem cynikem, ale líbí se mi tak křehkost příběhu a propracované postavy, jejichž příběh se vyjevuje postupně. Méně flashbacků by bylo lépe, někdy byly navíc a situace se stejně vyjevovala v dialozích. Oceňuji, že kniha nesklouzla do stereotypu červené knihovny.

3 29.10.2020

On to teda není sympaťák, ale když se blíží čtyřicítka... tak nějak ho chápu. Brutálně upřímné, skvěle popsané prostředí. Přečteno dvakrát a ne naposled.

15 24.10.2020

To jeden čeká hutné povídky ve stylu Kingovy "Poslední příčky žebříku" a ono... nic. Prázdné, ploché a tak nějak o ničem. Na to, o jaké téma se jedná.

4 24.10.2020