ddkk komentáře u knih

Kdykoli se vydáme kamkoli na cesty autem, záměrně se vyhýbáme dálnicím a silnicím vyšších tříd. Chceme i cestou něco vidět, líp se seznámit s krajinou, vidět, jak jinde žijí lidé nejen ve velkých městech, ale i v mrňavých vesničkách. Cestovat po Francii po místních okreskách se nám vždycky vyplatilo. Vycházeli jsme z informací na internetu, z cestopisů i beletrie.

A teď je konečně i na našem trhu průvodce, který popisuje 24 tras vedených vedlejšími cestami. Je to první české vydání, které vychází z aktualizovaných anglických průvodců. Trasy jsou řazeny jednak geograficky zajímavými regiony od severu k jihu (Alsaská vinná stezka, Na pomezí tří zemí, Esence Normandie, Srdce Francie,...), jednak tématicky (Lesy a zahrady, Údolí a hory, Víno a moře, Riviérou po stopách umělců, Po stopách Katarů...). Myslím, že je z čeho vybírat.

Průvodce obsahuje spoustu aktuálních praktických informací, barevných detailních mapek a fotografií, tipů na místní aktivity i - samozřejmě, doporučení místních specialit. Na konci je opět obligátní rejstřík a přehled užitečných francouzských frází a slov.

Moc se nám líbí.

91 11.06.2023

Rozkošný příběh víly Vincencie, kterou očaroval zlý čaroděj Rulík Zlomocný a kterou se pokoušejí zachránit její kamarádky společně s hodnými keřovými skřítky, jsme četli několik večerů. Poučili jsme se o tom, jak vypadají některé keře a květiny, které máme na zahradě nebo rostou v lese a které jsou nebezpečně jedovaté. Taky jsme si je pak v reálu pořádně prohlédli a chlapečci se ujistili, že jsou vážně "smrtelně!" jedovaté. Nejen rulík, ale třeba i bobule tisu, přísavníku, břečťanu nebo hlohyně, ty všechny jsou teď před jejich osobními výzkumy snad v bezpečí. V knize je jich zmíněno více, třeba včetně konvalinky a muchomůrky...

Ocenili jsme i opakovací otázky na konci každé kapitoly a samozřejmě doslova snové ilustrace Evy Chupíkové. Moc hezká a poučná knížka...

91 11.06.2023

Petra Dvořáková si tedy umí pro své knihy najit témata! Zahrada je poměrně nedlouhý příběh (možná by spíš vydal na takovou trochu delší povídku) bývalého kněze, který cítí, že něco v jeho životě není tak úplně v pořádku. Aniž si to chce přiznat, tuší, že byl "obdarován" skutečně danajským darem...

Je to hodně smutný příběh, v němž se autorka - a myslím, že úspěšně, snaží vžít do situace hlavního hrdiny, který za to, co je, nemůže, ale musí se s tím nějak vypořádat. Je až děsivé, že by něco podobného mohlo potkat kohokoli z nás nebo našich blízkých...

I když si myslím, že je kniha místy zbytečně natahována, dávám za pět a doporučuji. Už kvůli jejímu tématu.

116 11.06.2023

Skutečný a zajímavý příběh, který jsem také poslouchala v audio podobě. Je zajímavé sledovat, jak fungovala soudobá francouzská justice a co vše se už tehdy překvapivě dalo vypátrat. Příběh se mi líbil, zkusím se poohlédnout i po filmu, který byl podle této události natočen.

76 11.06.2023

Mám slabost pro Marka Haddona. Jeho knihy nejsou prvoplánové, mnohdy nejsou ani optimistické ani prozářeny sluncem. A přitom se dokážou čtenáře mimořádně dotknout, tedy mne určitě... Ani u těchto povídek tomu není jinak. Jeho příběhy jsou často temné, plné neštěstí, ale i empatie a hlavně hlubokého pochopení autora...

Je fascinující, jak úsporný Haddonův styl dokáže prohloubit účinek toho, o čem píše. Pro mne to bylo doslova zhmotnění všech těch hrozných a nešťastných událostí i lidí, o kterých jsem četla. A přitom všem autor dokáže přesvědčivě využívat různorodých žánrů, pohybovat se v odlišných dobách i prostředích...

Haddonova sbírka povídek, zvláště pak povídka titulní, je skvělá. Zasluhuje si nejvyšší ocenění a samozřejmě doporučení.

77 11.06.2023

Kam až může vést stalking, který nikdo neřeší? Co se může odehrávat v mysli pronásledované oběti i pronásledovatele? Sedmý případ Avy a Luca se tentokrát týká nevysvětlitelných bombových útoků s mnoha krvavými obětmi. Jsou nastraženy mimořádně rafinovaně a teroristé za nimi opravdu nejsou...

Autorka postupně paralelně s aktuálními děsivými útoky v Edinburghu odhaluje i předchozí děj, který se týká jedné slušné a do nedávna šťastné rodiny. Souvislosti jsou brzy docela zřejmé, ale na napínavosti to ději nijak neubírá...

Podle mne další povedený díl výborné série, který můžu opět doporučit.

98 11.06.2023

Výborná detektivka, kterou jsem nemohla odložit. Navíc se tentokrát odehrává v kraji, který dobře znám. Michaela Klevisová se nepopíratelně propsala do první ligy české detektivní literatury, protože - alespoň pro mne - každá její další kniha je zatím jen lepší a lepší...

Bylo to napínavé, řešení docela nečekané a bylo to navíc takové "naše" v tom nejlepším slova smyslu.

Doporučuji.

133 18.05.2023

Scarlett Wilkovou znám z její novinářské kariéry, hlavně z jejich výborných reportáží a rozhovorů pro Magazín MFD. Je skvělé, že své letité zkušenosti dokázala nyní využít při psaní knih.

Za knížkou Až uvidíš moře se musí skrývat spousta rešeršní práce, protože příběhy řeckých uprchlíků, žijících v Krnově, Ostravě a na Jesenicku jsou podloženy realitou, o které mnozí vůbec nic nevědí. Stejně tak o podmínkách a nedávné situaci v Řecku. Je vidět, že SW je svým založením novinářka, která si na získání podkladů pro knihu dala hodně záležet. A myslím, že se to vyplatilo. I když jí někteří asi budou vytýkat strohý novinářský styl, vůbec to nevadí. Naopak, tragické osudy českých Řeků i jejich přátel tak vyznívají mnohem plastičtěji a syrověji.

Pro mne skvělá kniha, kterou mohu doporučit.

121 18.05.2023

Karneval zvířat je něco jako taková trochu netradiční česká umělecká road movie. Nebo spíše road movie českých výkonných umělců. Já jsem se bavila. Bylo to vtipné, místy smutné a taky nostalgické.

Musím autorku ocenit hlavně za odvahu, protože je jasné, že čerpala z vlastních zkušeností a neváhala do příběhu vtáhnout skutečné existující postavy. Myslím, že by byla hodně zajímavá reakce těch, kteří se musí v příběhu určitě poznat. I když, jak jsem slyšela, Zuzana Dostálová upravila nejen jména hrdinů, ale "prohodila" mezi nimi i nástroje, na které hrají.

Je hodně smutné zjistit, jak málo si česká veřejnost a hlavně politici našich špičkových umělců váží. Je smutné, v jakých podmínkách mnozí z nich žijí, a přitom jsou to hudebníci, které nám mnohde mohou závidět. A je otázka, jestli jejich nelichotivý lidský obraz, který mnohdy úplně bourá jejich obraz umělecký, neplyne ze vší té marnosti...

Vůbec to není špatná kniha. Naopak, mně se moc líbila a mohu ji doporučit hlavně těm, kteří chtějí nakouknout pod pokličku života českých špičkových interpretů klasické hudby.

Á propos: doporučuji poslechnout si celý Saint Saensův Karneval zvířat, většinou známe jen část Labuť a to je škoda...

98 18.05.2023

Případy Kim Stoneové se nedají hodnotit jinak, než vesměs nejvyššími počty hvězdiček. Autorka umí a ve světě krimi literatury patří k těm nejlepším.

Příběh zločince, který tvrdí, že je nucen dělat to, co dělá, je poutavý a zatím jsem se s podobným námětem nesetkala. Ke konci nás Angela Marsons hezky povodí za nos, měla jsem pocit, že už je vše jasné, ale - nebylo. Taky zbývalo ještě pěkných pár stránek do konce...

Je to zase výborné čtení, ale přesto dávám tentokrát za čtyři. Trochu mi vadil styl, jakým se Kim vybavuje s kolegy. Možná si ji po tolika dílech už idealizuju, ale stejně, ráda bych ji pořád viděla více jako dámu...Samozřejmě, na kvalitě to příběhu vůbec neubírá

Doporučuji.

107 11.05.2023

Já nevím, už podruhé jsem si vybrala knížku JF a zase jsem trochu v rozpacích. Což o to, téma uvěznění v kómatu je hodně zajímavé, zvlášť, když takový člověk všechno kolem sebe slyší a dovídá se strašné věci. Jenže celý příběh Casey byl celkem předvídatelný, docela rozvleklý a nepříliš napínavý...

U mně za tři.

86 05.05.2023

Čím jsou příběhy Joea a Ruize tak výjimečné, zábavné a přitom napínavé? Myslím, že především proto, že jsou Joe a Ruiz už dávno skutečné postavy z masa a kostí. MR neváhá vtahovat do případů, které oba nebo některý z nich řeší, i je samé. Víme o nich už tolik, že je nemožné se s nimi neztotožnit a nemít je rád.

Tentokrát to je natolik osobní, že je to možná spíš román o rodině Josepha O´Loughlina než detektivka. A přitom kriminální pátrání nechybí, je svižné, napínavé a konec je překvapivě nečekaný. Je to další výborná Robothamova kniha, která stojí určitě za přečtení.

105 05.05.2023

Tak nevím, jestli máme od Harryho ještě něco nového očekávat. Neuvěřitelně překombinovaný případ, kdy se slavný detektiv párkrát - samozřejmě v zájmu napínání čtenáře - seknul a musel si znovu vyhrnout rukávy, je sice zajímavý, ale už pěkný kus před koncem se dá tušit, kdo je pachatel. A mimochodem, to poslední Harryho "seknutí se" už bylo vážně trochu moc. Začínám si myslet, že i na něj, na alkoholika, došlo, že mu tak trochu měkne mozek, i když prý začal popíjet tak nějak kontrolovaně (netušila jsem, že to jde)...

Ale Nesbo je prostě dobrý spisovatel a dokázal napsat napínavý a celkem neotřelý příběh, ač v některých linkách nedotažený. Možná už má HH taky dost a jsem moc zvědavá, co hodlá vytáhnout z toho svého trezoru, kde prý má závěr série už dávno napsaný...

Souhlasím s komentáři níže (PetrCepek, Jiri7453) a přesto dávám za čtyři. Četla jsem bez přestání, bavila se a přiznávám, HH mám stále ráda.

111 05.05.2023

Další z výborných průvodců, který byl dočasně k mání za směšnou cenu - no, nekup to za pouhých 29 Kč! Byť ho Penguin Random House vydal už v roce 2016, zdá se být aktuálním ještě nyní, snad vyjma některých telefonních čísel, cen atd., což ale pro mne nehraje zas tak důležitou roli. Průvodce DK je jako obvykle přehledný, s barevně označenými oblastmi města i okruhů informací pro turisty. Našla jsem v něm řadu zajímavostí, spousty (cca 800) barevných fotek a srozumitelných mapek. Opět jsou tu i detailní dvoustrany nejdůležitějších památek, mnohdy s rozkládacími listy. Na konci je rejstřík ulic, rejstřík míst a stručný slovníček (s "dutch" výslovností!) podle okruhů zájmů. Vešly se i praktické rady turistům.

Pro mne skvělý průvodce na cestu do Amsterdamu, který má únosný obsah i hmotnost. Doporučuji.

92 26.04.2023

Kapitán Exner jako vždy noblesní, neodolatelný a důvtipný. Zapeklitý případ, který se opět odehrával mezi archeology a historiky, vyřešil bez větších obtíží a dokázal se vyhnout i problému, který mu málem způsobil fakt, že ČSSR nebyla tehdy součástí Interpolu. Ale co je taková podružnost pro Exnera!

Taky jsem se podivila nad názvem pokladu - proč právě Zlatý chlap? Kdo ví, možná jen důmyslná šaráda autora nebo jeho smysl pro humor...

Dávám plný počet i za četbu Tomáše Jirmana v Českém rozhlase.

102 22.04.2023

Že Cormac McCarthy píše fakt drsné příběhy, že si nebere žádné servítky a že to umí tak, že syrově, suše a bez přebytečných slov šokuje každou větou, není žádné tajemství. Ovšem Dítě boží se vymyká...Je ještě syrovější a drsnější než jsme si dosud uměli představit.

Příběh, který se odehrává v zapadákově někde v Tennessee, vychází ze skutečných událostí. O to více šokuje...Lester Ballard přišel úplně o všechno a o všechny, je osiřelý, opuštěný a osamělý. Nemá kde bydlet, nemá s kým promluvit. Chová se podle situace, přizpůsobuje se, chce přežít a vyhovět svým instinktům a potřebám. Chybí mu lidský dotek, teplo a láska...Jedna katastrofa stíhá druhou. A Lester postupně zabředá do hlubšího a hlubšího mravního bahna. Člověk si už ani nedokáže představit nic o moc horšího. Příběh nemůže skončit jinak než tragicky...

Považovat Lestera jen za odpudivého devianta je příliš prvoplánové. Za svůj nedlouhý život prožil vlastně jen a jen zlo, jak to asi mohlo dopadnout? Nezastávám se ho, protože činy, které spáchal, jsou neodpustitelné. Ale svůj díl viny nese i společnost, kterou nikdy nikdo neodsoudil.

Není to černobílý příběh o dobru a zlu, protože i to zlo má své příčiny a kořeny. Kdyby Lestrovi osud rozdal lepší karty, kdo ví...

Četla jsem knihu a viděla jsem i film ,který podle ní natočil James Franco v roce 2013. Je poměrně věrný předloze, a tak mě dost udivily vesměs negativní a zatracující reakce uživatelů ČSFD, z nichž, jak se zdá, nikdo předlohu nečetl...Trochu mi to připomíná reakce na knihu a film Nabarvené ptáče. Někdy si myslím, že je mnohem jednodušší cokoli kontroverzního bez mrknutí oka zatratit než se nad tím zamyslet...

Knize dávám plný počet a doporučuju těm, kdo se nenechají odradit.

94 21.04.2023

Byla jsem ráda, že jsem v teple, s čajíčkem po ruce a že mě nikdo nenutí vyrazit do nepohody tam venku. Četla jsem jednu z nejnapínavějších knih poslední doby a představovala si ten islandský vichr, metry sněhu, krutý mráz a podivnosti, které se v pustině kolem ledovce Vatnajökull odehrávají...

Kořist je skvělý, perfektně vystavěný thriller, v němž se jen zlehka prolíná nedávná minulost s přítomností. Tentokrát mi vůbec nevadilo, že si Yrsa znovu lehce pomohla nadpřirozenem (podobně jako v Pamatuji si vás všechny). Ty ledové prstíky k příběhu prostě patřily.

Trochu mě zaskočil jen ten stručně a věcně odvyprávěný závěr, ale i to jsem Yrse odpustila a dávám plný počet. A doporučuji.

94 20.04.2023

Určitě nejsem nekritickou Kingovou fanynkou, naopak, hlavně mnohé z jeho duchařských knih vůbec nemusím. Po téhle jsem sáhla hlavně kvůli neotřelému tématu, které mě dokonce donutilo vyhledat si o něm i něco víc...Bylo to ale hrozně dlouhé, občas dokonce nudné, plné zbytečné výplně. Škoda. U mne za tři.

84 12.04.2023

Tak tohle se Petru Čepkovi povedlo o hodně líp než Sametové iluze. Chlapci a děvčata ze sedmdesátých let už dospěli, něco zažili, nějak se vypracovali a mají leccos za sebou. Soudní jednání s údajným vrahem mladé dívky je jen začátek mnohem dramatičtějších událostí, které se začnou svižným tempem odvíjet poté, kdy se po několika letech ztratí další dívka...

Druhá část knihy je napínavá a plna zvratů, náznaků a falešných vějiček nastražených na čtenáře. Skoro do úplného konce věříte, vlastně s jistotou víte, kdo že je tím nechutným pachatelem, a přesto vás autor stejně překvapí...

Myslím, že knize hodně prospěl standardnější způsob vyprávění, než jaký Petr Čepek použil v předchozím románu. U mne tentokrát za čtyři.

88 12.04.2023

Bohužel nesdílím nadšená hodnocení některých čtenářů. Podle zdejších komentářů jsem čekala úžasný, rozvětvený román z nedávné minulosti. Jenže jsem byla doslova zahlcena nepřehledným dějem s mnoha postavami a neustálým přebíháním v čase. Musela jsem se hodně soustředit, abych neztratila orientaci a souvislosti a přiznávám, že mě to docela štvalo. Nebaví mě při čtení stále přemýšlet, kdo je kdo a co se už odehrálo a co se vlastně teprve odehraje...

Na druhou stranu mě potěšilo, že se někdo pustil do tak podrobného vylíčení naší předrevoluční i krátce porevoluční reality. Takových knih jsem zatím moc nenašla. Připomněla jsem si všechno, co se nás tehdy tak bytostně týkalo a na co se rychle zapomíná. A hlavně to, o čem naše děti už vůbec nic nevědí, protože jim to připadá jako středověk...Petru Čepkovi proto patří za to, jak podrobně a reálně, i s jak velkou dávkou osobních znalostí dokázal nedávnou českou minulost vylíčit, velké uznání.

82 12.04.2023