Dáma s hrnstjm komentáře u knih

Už to v jednom komentáři padlo: Prašina leží vedle Sedmikostelí (kdo znáš Miloše Urbana, rozuměj), já dodávám, že Prašina je jeho mladší a méně drsná sestřička. Námět Prašiny je zajímavý, ale hrdinové mi k srdci nepřirostli a celý příběh mi přišel "neučesaný," nejen po literární, ale i obsahové stránce. Věřím, že cílová skupina učesanost neřeší, u četby se pobaví a to je dobře. Líbilo se mi, proč Prašina vznikla a je to nesmírně lákavá představa pro určitý typ lidí (a noční můra pro jiné). Stejně jako u toho Sedmikostelí :-)
Chválím krásné ilustrace, ač je obecně v knihách nevyhledávám. Do dalšího dílu asi už nepůjdu.

12 02.07.2020

Zvláštní kniha od začátku až do konce. Po celkem děsivém úvodu s bezdomovci přichází panoptikum postav a jedna umělá Uma k tomu. Nejvíc se mi líbila právě kapitola Umina verze, která dala název celé knize a ve které se na dosavadní děj podíváme robotíma očima. A i v obecnější rovině Uma svými otázkami a vnímáním nastavuje našemu světu zajímavé zrcadlo. Na rozdíl od jiných čtenářů se mi nelíbily v knize fotografie, nebo lépe - přišly mi tam navíc. Ráda si o postavách udělám obrázek sama a nenechám si vnutit cizí představu.

7 22.06.2020

Příběh o zoufalosti. Kniha není obzvlášť napínavá a hlavní postavy mě nezaujaly, ale zápletka je rozhodně znepokojující. Líbila se mi hlavně dějová linka se statkem, působila na mě dost realisticky.

3 22.06.2020

Za mne přeakčněno, překombinováno, bylo tam toho tolik, že víc už by se snad nevešlo... Stalo se hodně nereálných šíleností, z nichž nejhorší byla "ukrajinská" epizoda a zapojední dvou dalších ženských postav mi přišlo taky dost mimo. Kniha je napínavá, dobře se čte, ale z obsahu na mě čiší snaha šokovat za každou cenu. Vadilo mi taky časté opakování skutečností z Hračkáře, knihy vyšly rychle po sobě, to snad ani ten nejhloupější čtenář nemohl úplně všechno zapomenout a málokdo se pustí do třetího dílu série bez četby předchozích.

8 14.06.2020

Autor je profík v udržování čtenáře v napětí, ty krátké kapitoly jsou adrenalinové peklo! Každá nabitá novou informací, zvratem nebo událostí a člověk prostě nemůže přestat číst (ještě jednu, ta je krátká... tak ještě tu další... a teď fakt poslední... cože, to už je zase po půlnoci??). Třetí díl se mi hodně líbil. Dějová linka v denících byla parádně vymyšlená, i když její obsah byl více než znepokojivý. Co se týče závěrečného rozuzlení na posledních 200 stránkách, trochu mě mrzelo, že tam hraje zase ohraná písnička ve smyslu toho, kdo je pachatel. To je v thrillerech dost častý motiv, doufala jsem, že autor přijde s něčím novým. I tak byla kniha skvělá, stejně jako celá trilogie. Největší problém mám s prvním dílem, kde mi vadily ty deníkové záznamy ve spojení s dítětem.

5 28.05.2020

Kniha je rozporuplná - na jedné straně nese vážné ekologické poselství, na druhé nás vrhá do chaotického a poněkud nelogického světa. Kdyby se tak autorka věnovala méně čajovým obřadům a více chronologii a topografii... protože vlastně nevíme, kde jsme a kdy jsme. Příběh sám o sobě není dostatečně silný na to, aby se nedostatek informací dal odpustit. Škoda, vidím tu nevyužitý potenciál. Nejvíc se mi líbily pasáže o skládkách. V závěru si autorka našlápla na případné pokračování, tak jsem zvědavá, jestli se někdy dočkáme.

6 25.05.2020

Kniha skvěle doplňuje předchozí dva díly a zařazuje je do určitého kontextu, mimo jiné do kontextu chronologického, což hodně oceňuji. Po vyjasnění "kdo, kdy a jak" se propojí mnoho souvislostí a především druhý díl začne dávat zpětně mnohem větší smysl. Posel je krásný příběh, lehce znepokojivý tím, jak odhaluje lidskou povahu. Takový konec jsem nečekala, nepotěšil mě...

5 15.05.2020

Žila jsem v přesvědčení, že Svět podle Garpa je pojem, kultovní kniha, součást jakéhosi základního čtenářského rozhledu. S tímto velkým očekáváním jsem začínala číst a ze začátku měla dojem, že kniha můj dojem naplňuje. Po návratu z Vídně mi už ale přišlo, že příběh začíná drhnout... Je to asi opravdu tragikomická záležitost, ale vzhledem k tomu, že jsem ji četla v průběhu těžšího životního období, si asi budu pamatovat spíš ty tragické věci. Druhá polovina knihy je náročná, ale závěr o osudu jednotlivých postav se mi moc líbil. Takže sama pro sebe "mám splněno," ale ke knize se už vracet nehodlám.

Vydání Odeon 2008 - šílené překlepy a pravopisné chyby po celé knize... nechápu, jak toho mohlo tolik uniknout pozornosti, klidně i "Gael" místo "Garp"... to mi při čtení hodně vadilo.

4 13.05.2020

Fantasmagorická jízda Prahou se souvětími dlouhými přes půl stránky, ve kterých se absurdní informace nabalují jak sníh na sněhovou kouli poslanou z kopce. Zajímavý, neotřelý zážitek pro čtenáře s větší fantazií (a tipuji, že nekonečný a zmatený zážitek pro čtenáře s menší fantazií).

6 01.05.2020

Pro mne jedna z nejlepších knih, které se mi za poslední roky dostaly do ruky. Skutečný osud Franklinovy expedice ponechává velký prostor pro fantazii, čehož autor náležitě využil a velice se mi líbilo, jak si s tím poradil. Budu opakovat slova jiných, ale knihu i já považuji za vysoce čtivou, napínavou, takovou tu zlodějku spánku, která nedá pokoj, dokud nedojdete na poslední stránku. Postava Francise Croziera je krásně tragická, závěr celkem šokující, ale proč ne. Byl to skvělý čtenářský zážitek, ale chápu, že kniha nesedne každému.

23 01.05.2020

Druhá kniha Slámy v botách jde víc do hloubky. A často to nejsou kdovíjak radostné hlubiny spokojené rodinky, spíš naopak, až mě kolikrát zaskočilo, jak osobní věci do knihy zařadila. Vtip je stále ve velké míře přítomen a o trapnější situace není taky nouze. Bylo to moc pěkné čtení. Obě knihy jsem si koupila a jsou to přesně ty kousky, které člověk mnohokrát za život prolistuje, rozpůjčuje... žádné knihovní ležáky!

4 21.03.2020

To bylo tak milé, vtipné! Blog znám, ale ne od začátku a nenašla jsem čas ani chuť procházet jednotlivé příspěvky od začátku po proudu času. Raději jsem koupila knihu a je možné, že má jinou "atmosféru" než blogové příspěvky, já ale neměla s čím porovnat, takže považuju knihu za skvělé čtení. Téma mě zajímá a osobně se mě týká, permakulturu mě fascinuje. Autorka je prudce vtipná, tak trochu smolařka a děsně mě baví. V určitých směrech je kniha inspirující, kontrast město versus vesnice je popsán zajímavě. A ta bábi, která kontroluje všechno, co se v Domoušicích na políčku šustne a neváhá to náležitě okomentovat... tak podobný typ mám u své minizahrádky taky :-)

4 21.03.2020

Za přednost knihy považuji hlavně inspirativní a opravdu krásné fotografie. Vnitřní členění mi absolutně nevyhovovalo - rozdělení balkonových zahrádek podle "stylu" (asijská, italská, středomořská, do koktejlu, pro alergiky, pro lenochy...) mi přišlo dost zvláštní, ale asi to bylo tím, že jsem hledala informace napříč a tohle členění vedlo akorát k opakování informací a roztříštěnosti. Opakování již napsaného se táhne celou knihou. Kapitoly obecnějšího zaměření jsou pěkné, jednoduché pro začátečníky. Mojí nespokojenost s knihou ale vylepšila závěrečná část, kde je abecední seznam všech zmíněných rostlin s praktickými údaji o výsevu, zálivce aj.

4 21.03.2020

Líbilo se mi prostředí anglického venkova, vřesoviště, kamenné kruhy. Mně osobně kniha nepřinesla nic nového, vnímala jsem spíš klasické prvky z jiných detektivek a krimi seriálů. Prudce intuitivní vyšetřovatel s vlastními démony, šokující vraždy s nechutnými detaily, hříchy minulosti, osoba vraha... pořád dokola. Přijde mi, že autor se může vyšvihnout nad ostatní hlavně tím, že stvoří výjimečné charaktery - tady se o to asi pokusil u Tilly, což je celkem neobvyklá osobnost, ale na mě její jinakost nefungovala a nebyla mi ani sympatická. Postavy mě vlastně vůbec nebavily a ač to zní hrozně, nejvíc sympatickej mi byl ten vrah. A přišly mi divné některé slovní obraty, které měly asi zvyšovat napětí... když najdu něco šokujícího napsaného na papíře, opravdu se v místnosti ochladí? A zrychlí se mi dech natolik, že si toho všimnou ostatní osoby v místnosti? Ale co já vím, třeba to bylo překladem. Hodnotím průměrně.

11 04.03.2020

První česká kniha o zero waste? Spíš moravská, podle uváděných příkladů a odkazů :-) ale nebudu rýpat. Je to kniha pro naprosté začátečníky, k nimž se různé bezobalové vychytávky zatím nějakou záhadou nedostaly. Možná spíš pro starší/střední generaci, která tolik nepoužívá internet a třeba zapomněla na běžné věci ze svého dětství a mládí...? Největším přínosem pro mě byly některé internetové odkazy. Poznámky o autorčině podnikatelských aktivitách mi v knize přišly naprosto mimo (a že jich bylo). Zajímalo by mě, jestli někdo ze čtenářů udělá ten "pokus" a prohrabe po týdnu svůj koš se směsným odpadem (tipuji, že ne, všichni víme, co si tam házíme a že po týdnu to bude vždycky humus).

6 26.02.2020

Po literární stránce sice žádný skvost... ale obsah má velkou hodnotu a týká se nesmírně zajímavých věcí. Za nejhodnotnější považuji reflexi modernizace inuitské společnosti se všemi výhodami a nevýhodami, nejen v době autorčina pobytu, ale i v době dávno předtím. Skvělá je také předposlední kapitola, která se věnuje vztahům v tradiční rodině, porodům, pozici ženy-manželky, dětem. Jsem ráda i za seznámení s Kenojuak Ashevak (1927-2013), obyčejnou ženskou a zároveň úžasnou umělkyní, o které jsem nikdy dřív neslyšela, ale její tvorba je opravdu neotřelá a evidentně dost známá (koukněte na Google). Obdivuji autorku, že ochutnávala všechny místní kulinářské speciality... a že byla odvážná i v mnoha jiných směrech, vlastně už jen tím, že v roce 1984 si sbalila krosnu a sama odjela, kam jí srdce táhlo.

5 26.02.2020

Začnu tím, že pochválím hlavní postavu - líbí se mi jeho skromnost, nepovažuje se za superhrdinu, naopak se dost často podceňuje, ale dokáže si vychutnat chvíle, kdy má intelektuálně navrch (a že jich je!). Nestydí se přiznat, že něco neumí a že něco nevyšlo. Až na několik momentů jeho chování působí vlastně přirozeně. Příběh je opravdu poutavý - drsný a nechutný, ale poutavý; nemůžete se dočkat rozuzlení. Možná je i trochu překombinovaný, co se hlavního záporáka týče. Už to tu párkrát zaznělo a i já se přidávám k pocitu, že konec byl uspěchaný. Autor se v knize často zmiňuje o amerických sériových vrazích, jsou to asi čtyři jména a chápu, proč na ně odkazuje (různě porovnává se svým případem), ale přišlo mi to už moc, byli snad v každé druhé kapitole. Celá teorie o predátorovi a jeho lovištích je (děsivě) zajímavá.

4 05.02.2020

Po přečtení mám neodbytný pocit, že se jednalo o úvod k něčemu obsáhlejšímu, což se ale neděje. Děsil mě ten drsný svět, kde jsou rodiče hrubí ke svým i cizím dětem a kde jsou potomci považováni za přítěž do té doby, než se zvládnou o sebe postarat sami. Škoda, že jsem se nedozvěděla, na základech jaké katastrofy byla tato hrubá společnost vybudována, náznaky jsou hodně všeobecné, třeba by to mnohé vysvětlilo. Ale asi to podle autorky nebylo důležité. O fungování společnosti se toho čtenář taky moc nedozví, ale jsem ráda aspoň za to pomyslné zrcadlo, kterému byla ke konci vystavena, i když ne v přímé konfrontaci. Pobavila mě (nad)přirozená úcta k předmětu, o jehož funkci a symbolice společnost neměla tušení. Tam v Sídle Rady s vitrážemi, v budově, která "stála jako zázrakem dál, pevná a neporušená; byla nezměrně stará."

6 20.01.2020

Pěkně rozehraný příběh s důstojným průběhem a zajímavou kritikou sociálního systému v Dánsku. Nebyly mi sympatické obě postavy vyšetřovatelů, především proto, že příliš nevybočovaly ze současného detektivkového klišé (chlapík se svými "démony" + ženská IT profík). Nepochopila jsem neustálé přeskakování mezi přítomným a minulým časem, těžko říct, jestli šlo o nápad překladatelky nebo snahu autora o větší napětí. Krátké kapitoly byly na čtení skvělé. Závěrečná akční scéna supermanovská, absolutně si ji nedokážu v reálu představit, ale to už je pomalu taky jedno z častých klišé. Hodnotím 3,5 * a zaokrouhluji nahoru, i přes vypsané výtky mě kniha bavila.

9 13.01.2020

Na knihu jsem čekala v naší knihovně neskutečně dlouhou dobu a opravdu jsem se těšila, autorku si lehce pamatuji ze studií a byla jsem zvědavá, co literárně vyplodila. Celkem přirozeně hlavní postavě propůjčila vlastní studentské a zájmové zkušenosti, jestli i "životní zvrat" při studiích, to nevím. Prolog je opravdu hrozný, pokládám řečnickou otázku, jestli to matka dvou dětí měla vůbec zapotřebí... Nápad není špatný, ale jednání hlavních postav hodnotím jako nesmyslné. Kdo by zůstával v domě hrůzy po několika prvních zkušenostech? Kdo by tam vydržel tolik let? Přece není přednější levné bydlení a stylový nábytek před bezpečím nejbližších... Víc než současnost mě bavily spíš části z minulosti domu. Rušila mě nedůsledná stylistika, třeba do jedné věty napsaná nespisovná a spisovná slova zároveň - vždyť takhle nikdo nemluví, buď tak nebo onak, ne? A zpětně mě rušila i jakási vedlejší "romantická" dějová linka, která se nakonec ukázala jako naprosto slepá (nebo aspoň jsem její přínos neodhalila).

7 02.01.2020