dagmar7365 komentáře u knih

Jak se může do tak krátkého textu vejít tolik moudra, lásky a emocí? Fredriku Backmane, vy jste kouzelník se slovy (a překladatelka Helena Matocha bezpochyby též) :-)

11 16.10.2018

Vynikající kniha, obdivuji schopnost tak "věrohodně" popsat vnímání a prožívání z pohledu chlapce s Aspergerovým syndromem. Matematické úkoly byly super zpestřením. Vůbec se nedivím, že za ni Mark Haddon získal ocenění.

10 07.09.2023

Knihy od Odeonu mám moc ráda, protože je to takový dobrý mix literatury k přemýšlení a současně se krásně čtou. Tak to bylo i s Vnučkou Bernharda Schlinka, která kromě toho, že řeší soukromá dilemata - jak dobře známe toho, s kým prožijeme celý život? Do jaké míry se angažovat a nabízet pomoc? Kde jsou osobní hranice?; tak kniha otvírá i velmi silná celospolečenská témata, která jsou víc než aktuální.
Musím ovšem souhlasit s několika dalšími čtenáři, stejně jako oni jsem nepochopila, proč byl v knize takový doslov. Nebyl to doslov zasazující dílo do nějakého kontextu, jak bývá zvykem, shrnující literární vývoj autora, nebyla to ani interpretace Bernharda Schlinka, já jsem třeba postavu Kašpara vnímala úplně jinak, takže nechápu, proč tam byl. Bez něj by to bylo lepší. Po krásném pocitu z dočtené knihy zůstala nepříjemná pachuť.

10 25.07.2023

Další skvělá cestovatelská kniha plná zajímavostí. Moc se mi líbí styl, jakým Ladislav píše. Jeho schopnost sebeironie a vtipkování, které není ani na 350. str. otravným a nudným, je super. Těším se na další knihu.

10 11.01.2023

Tak to byl čtenářský zážitek! Bála jsem se, dvou věcí: že pokračování nebude zdaleka tak dobré, jako Klub nenapravitelných optimistů. A že se mi bude těžko navazovat, protože KNO si už detailně nepamatuji.
Obě obavy byly zcela liché. Jean Michel Guenassia velmi nenásilně a přirozeně přiblížil děj minulý a i z pokračování jsem stejně nadšena jako z KNO, možná i víc. Michel Marini dospěl, je mu 17 a víc, a tak je pro mě mnohem uvěřitelnější postavou.
Zaslíbená země i nadále sleduje životy hlavních postav KNO. Kromě Francie nás přenese i do Alžíru, Izraele, Ruska, ale i porevolučního Československa. Michel se na svém putování zastavil v povodněmi sužované Florencii...A vše je vylíčeno tak skutečně!
Do toho se jednotlivé postavy vyvíjí a proměňují, hledají své životní štěstí a lásku, a když už se zdá, že je mají, tak vše je jinak. Prostě skvělé čtení, ktré letos už asi nic nepřekoná!

10 30.05.2022

Očekávala jsem víc historie, cyklistky a skutečných událostí. Dostala jsem lovestory zasazenou do reálných kulis s několika skutečnými postavami. Jana Poncarová se asi nechtěla pouště příliš do fabulování historie, což vítám, ale proto, oč bylo méně faktů, o to více se uchýlila k popisu krajiny, hvězdné oblohy, přírody. Co dělala baronka za války? Kdo byl Richard a co se s tím stalo? Kdo byl Ernst? Střípky barončina osudu, které se jí podařilo posbírat pospojovala, pro mě, příliš chatrnou nití.

10 20.07.2021

Kniha, která bezprostředně po svém vydání vyvolala velkou bouři (ve sklenici vody). Po jejím přečtení musím říct, že úplně zbytečně.
Její hodnocení si zaslouží několik rovin:
1) Ano, Jan Novák zaujímá v knize k životu Milana Kundery občas hodně subjektivní stanovisko, často formou otázek, kterými zasévá do čtenářovi mysli semínka. Pochybností? Možná. Nedělá to ale nijak podprahově a je jen na čtenáři, jak se s tím popasuje. Kniha se věnuje i erotickým a sexuálním dobrodružstvím MK, jeho vztahu k ženám a tomu, jak se to promítá do jeho děl. Ano, tady by mohl JN ubrat, občas je to možná až zbytečné, ale je pravda, že sex, motiv pomsty a zrady hrají v jeho románech důležitou roli.

2) Kniha je neskutečně obsáhlá, autor přípravami musel strávit ohromné množství času, vše má pečlivě ozdrojováno a mnohdy zachází do velmi podrobných detailů.

A s tím souvisí bod 3) Kniha byla pro mě nejpřínosnější v tom, že zachycuje dobu od nástupu komunismu do emigrace MK v roce 1975. Tím, jak se JN věnuje nejmenším detailům přináší velmi podrobný obraz o literárním světě tehdejší doby a přiznám se, že jsem byla velmi překvapena. Tady spatřuji největší přínos.

Soud nad MK, jeho potřebou kontrolovat svůj život, upravovat a opravovat minulost, ať si udělá každý čtenář sám. Sami si odpovězme, jak bychom se zachovali my, kolik je v každém z nás statečnosti, rozhodnosti, odvahy, jestli bychom byli Kunderou, Kohoutem, Havlem nebo Hrabalem. To ale podle mě není podstatou této knihy.
Jak název napovídá, je to zachycení českého života a doby a to se Janu Novákovi podařilo velmi detailně.

10 17.01.2021

Knihu Prašinu jsem začala poslouchat jako audioknihu a tak mě strhla, že jsem po ní sáhla i v papírové podobě, abych se rychleji dobrala konce. Vojtěch Matocha umí skvěle vytvořit napínavou atmosféru, děj plyne rychle, není v něm nouze o dobrodružství a dějové zvraty. Věřím, že dětský čtenář musí být nadšen. V recenzích bývá Prašina přirovnávána k Foglarovým knihám, mně příběh evokoval spíše Harryho Pottra - ať už složením party, z čehož vyplynula další linka příběhu ;-), uvědomováním si sebe sama, dospěláckými výzvami, kterým museli hrdinové čelit, místy až krutostí a syrovostí. Ale upřímně řečeno závěr mě zklamal. Nebyl až tak překvapivý, což je v pořádku, jako dospělák mám načteno víc a vnímám děj skrze své zkušenosti jinak než dětský čtenář, ale hlavně mi přišlo, že děj má jisté trhliny, zůstala spousta nevysvětlených věcí. Uvidím, jestli se rozhodnu pro pokračování.

10 24.07.2020

Vypůjčím si větu Květy Fialové: "Vinna je vždy oběť". Proto, pokud někdo čte Poslední DENÍK..., stěžovat si na deníkovou formu není úplně normální. A přesto!
Kniha je rozdělena na dvě poloviny - první je přepis rozhovorů Josefa Kubáníka s Květou Fialovou. Tato část shrnuje její život, a ze stránek je "slyšet" Květin hlas, jak komentuje různá období svého života, ale také herecké kolegy a přátele, mnohdy dost otevřeně a kriticky. To byla první věc, která mě zarazila a říkala jsem si: Je to nutné? Ti lidé jsou mnohdy mrtví, nijak se nemohou bránit, komentovat to. Pokud by to napsal Blesk, je to bulvární zpráva, když to vyjde z úst Květy je to...pravda?
Druhá polovina je pak deník Josefa Kubáníka zachycující poslední 3 roky Květina života, kdy už na tom nebyla zdravotně dobře. Odcházení je vždy smutné, sledovat, jak se milovaná osoba mění v někoho jiného musí být těžké, a tady se dostávám k mému největšímu ALE - skutečně je nutné předložit to čtenářům v tak detailní formě plné mnohdy velmi intimních detailů? Proč? Jaký to má účel? Co to má dát čtenáři? Myslím si, že láskyplné shrnutí na třech stranách by udělalo lepší službu. Mezi Květou a Pepíčkem se rozvinul nádherný vztah, z deníku je to velmi cítit, ztráta milované osoby bolí, ale proč to takto p(r)odávat?

10 11.11.2019

Kniha nenabízí žádný strhující děj, který byste hltali. To nejsou ambice Michela Houellebecqa. Hlavním hrdinou je finančně zajištěný muž v nejlepších letech, který by si mohl užívat života. A přitom jediné, co ho sužuje je deprese a pocit osamnění. S přibývajícími stránkami pocitu zbytečnosti, nicoty, prázdnoty a samoty přibývá. Florent-Claude bilancuje, noří se do vzpomínek a hledá, kdy se to všechno zvrtlo. V jeho úvahách se promítá krize celé současné společnosti. Žijeme v blahobytu jako nikdy dříve a přesto nás požírá deprese.
" Atmosféra globální katastrofy vždycky trošku ulevuje od katastrof individuálních, možná i proto jsou sebevraždy za válek tak vzácné."

10 12.10.2019

Kniha Mlýn ve mně zanechala rozporuplný pocit. Byla jsem na ni velmi zvědavá, protože chválu jsem slyšela ze všech stran. Nemohu jí upřít čtivost, ale to je asi tak vše. Příběh bratrů, kteří dají svému otci slib, že se za každou cenu postarají o mlýn je další z mnoha knih, které na pozadí rodinné historie zachycují události 20. století. A bohužel musím říct, že jsem četla lepší.
Mlýn klouzal často velmi po povrchu, nenořil se do hloubky, ať už popisem reálií nebo třeba detailnějším rozpracováním postav. Bratři byli jak z pohádky - stateční, silní, vysocí, spravedliví a čestní. Rodina držela neustále při sobě. Pan farář i ve chvílích nejtěžších se utěšoval tím, že přehazování hromad z místa na místo mu nahrazuje posilovnu (?!). Mnohé postavy a situace se na scéně objevily, rozehrály svou partii (např. důmyslný úkryt dokumentů), ale žádné dramatické využití situace nenastalo. Jakmile se děj překlopil do nedávné minulosti, tak mi autorova potřeba detailně popisovat věci, které si většina z nás ještě dobře pamatuje, přišla zbytečná. Nenastal u mě jásavý pocit ze ztotožnění - ano, to si pamatuju, ale spíš otázka - proč tomu věnuje tolik prostoru.
V neposlední řadě se mi nelíbilo ani rozčlenění knihy do tolika krátkých kapitol, jejichž názvy již předem vypovídaly o tom, co se stane. Po této stránce mi to přišlo jako kniha pro děti. A možná, že ano. Pro teenagery, kteří dobu vůbec nezažili, by Mlýn mohl fungovat jako skvělé seznámení s historií 20. století. Ale obávám se, že ti po knize nesáhnou.

10 17.07.2019

Medvědín je tak jiná od předchozích knih Frederika Backmana a současně je tam pořád cítit jeho rukopis a hlavně um, ve dvou větách vystihnout tak silné emoce, že bez krabice kapesníků se tato kniha nedá číst. Jako všechny jeho předchozí. Na co mnozí spisovatelé potřebují několik stránek, to Backman dokáže vložit do pár řádků. Stačí naznačit a pocit zoufalství, beznaděje, smutku, strachu, ale i naděje, úspěchu....je úplně hmatatelný. V hokejových kulisách se zde odvíjí hra, kdy oběť je označena za viníka a naopak násilník za oběť. Čtenáři znají pravdu, ale jinak je tento nerovný souboj postaven na tvrzení proti tvrzení. Obdivuji schopnost Frederika Backmana vcitít se do postavy dívky, která byla znásilněna, jejích pocitů a strachu oznámit to, protože "takto bylo ublíženo jen jí, když to řekne, tak ublíží spoustě lidí kolem sebe". Stejně tak zachycení vnitřní rozpolcenosti mezi klubovou loajalitou a pravdou.
Těším se na další jeho knihy.

10 24.03.2018

Geniální přítelkyně je pravý realistický román, již dlouho jsem žádný takový nečetla. Je napsán velmi čtivě, současně velmi zajímavým jazykem, autorka používá nevšední slovní obraty, které ale trefně zapadnou na své místo. Při jeho čtení jsem měla pocit, jako bych byla přímo v Neapoli v 50. letech 20. století, jako bych splynula s prostředím. Těším se na pokračování.

10 02.01.2018

Není nutné se moc rozepisovat, protože vše už bylo řečeno níže. Skvěle zachycená cesta, i ten rytmus knihy tomu odpovídal a "Ládík" (jak mu doma familiérně říkáme) zraje jako víno. Kdyby to šlo, dám klidně i 6 hvězd.

9 03.01.2024

Literární zážitek roku 2023. Je to přesně ta kniha, kdy jsem se nemohla odtrhnout, abych věděla, co bude dál. A současně s každou další stránkou mi bylo víc a víc líto, že se blíží konec a rozloučení. Ewald Arenz dokonale zachytil atmosféru jednoho léta, které vše změnilo, při čtení jsem měla úplně hmatatelný pocit, že jsem přímo propojená s Friedrichem, cítím jeho strach, když stoupá na věž, jeho rozpaky, když neví, jestli Beáte zavolat nebo ne, jeho zmatek ve svých pocitech...
Staré odrůdy jsem ještě nečetla, ale jdu si je urychleně sehnat a moc se těším.

9 01.10.2023

Výborná kniha psaná odlehčenou formou, při čtení jsem se občas bavila, občas se děsila a hlavně jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o životě s indiánskými příbuznými. Danka Štoflová má můj obdiv za to, jak vše přijala a zvládla.
Po dočtení ve mně zůstala jediná otázka, jestli se opravdu všechno stalo tak, jak je popsáno. Ale to je jen droboučký detail, který nijak nekazí skvělý dojem z celé knihy.
Howgh.

9 10.08.2023

Je pár knížek, u kterých mě opravdu mrzí, když je dočtu a s jejich hrdiny se jen velmi nerada loučím. Smažená zelená rajčata k nim s radostí připojuji.
Není to úplně snadné čtení, množství postav, střídání časových rovin, vyžaduje to od čtenáře plnou pozornost. Ale když ji knize dáte, odvděčí se vám krásným nostalgickým barvitým vybrávěním, plným života ve všech jeho podobách, radostech i smutku. Patricia Neal odvedla skvělou práci.

9 22.05.2023

(SPOILER) Neviditelné kořeny jsou dalším z řady románů, kdy na osudech jedné rodiny jsou nám přiblíženy hrůzy 20. století. Dalo by se říct, že kniha už není takovou senzací jako byl třeba Mlýn nebo Hana v době svého vydání. Od začátku je patrné, kam směřuje. A přesto jsem ji zhltla za pár dnů a styl Hynka Čapky se mi líbil. Ano, místy už to trochu zavánělo červenou knihovnou, ano, ten konec byl až moc ideální, ale svými věrohodnými popisy Zlína, Uherského Hradiště a Luhačovic mě jakožto rodačku z UH úplně dostal, byla jsem zvědavá, jestli nenarazím na zmínku o vlastní "buržoazní" rodině, protože se stavitelem Vágnerem by se určitě znali. A proto Hynku Čapkovi tyto literární poklesky promíjím, naopak jsem moc ráda za závěrečný happyend, asi jsem teď tak krásný příběh potřebovala. K úplné dokonalosti už chybělo jen dočíst se, že je román založen na skutečných osudech rodiny XY...

9 26.04.2023

V podstatě se ztotožňuji s recenzí Snoopi, na pozadí místy až naivního vyprávění staré paní, která vzpomíná na své mládí, kdy sloužila v Tokiu u středostavovské rodiny, se odvíjí velká historie druhé světové války. Jen tak lehce probleskuje a je jen na čtenáři, jak moc je vnímavý. A takové knihy mám ráda.

9 21.02.2023

Výborné strhující čtení. Kniha Delphine de Vigan mě okamžitě pohltila a nemohla jsem ji odložit. I když se zde řeší zmizení děvčátka, tak v žádném případě se nejedná o detektivku. Tento případ slouží pouze jako kulisa k vykreslení celé šíře problematiky sharentingu a natáčení a umísťování videí a fotografií vlastních dětí na internetu. Autorka udeřila hřebíček přímo na hlavičku a i konec knihy, který je vlastně z budoucnosti, je naprosto věrohodný.
Velmi aktuální a bolavé téma.

9 15.01.2023