cubeice komentáře u knih

Mé první setkání s Pratchettem a je až trestuhodné, že jsem se s ním tváří v tvář setkal až teď. Docela se divím, že pod vlivem té energie knížka sama nevyskočila a nenafackovala mi, když jsem si jí dovolil vzít do ruky tak pozdě od jejího vzniku. Tajně jsem doufal, že časový posun způsobený vyzařováním pyramid zpomalí čas a já dokážu přečíst všechny Terryho knihy za jediný den. Nestalo se, ale nelituji, pustím se do nich tedy v čase takřka reálném a postupně. Krásná imaginace, oscilující mezi moudrostí a absurditou, vtipné, plnokrevné dobrodružství. A pokud v hodnocení ostatních sečtělejších "pratchettovců" nepatří k těm úplně nejlepším, opravdu se těším na ty "lepší". Prostě pyramidální faraónská zábava* - * to znamená, že jsem se skvěle bavil až do poslední stránky, kde jsem tiráž knihy zpočátku omylem považoval za poslední nedokončenou kapitolu...

20 20.08.2019

Jednoznačně skvělý počin, kniha velmi čtivá a autentická, uvěřitelná a krásně zpracovaná. S jednotlivými (anti)hrdiny už je to složitější. Chvílemi jsem se při čtení skoro styděl sledovat jejich příběhy. Někde v podvědomí mi hlodá otázka, nakolik jsou autentické jejich "zpovědi". Ptám se, zda způsob života, pro který se rozhodli, je odvahou nebo naopak jejich selháním ve společnosti. U každého je příběh jiný, vzájemně se nepodobají, až mě překvapilo, kolik různých podob samoty a motivace k ní vlastně je. Tak trochu jsme se bál, abych nepociťoval touhu vydat se stejným směrem, ale to se nestalo, ani jeden příběh mě k tomu nenasměroval. Ani ne tak kvůli obtížím, které takový způsob života přináší (i když rozhodně to musí být v prvních letech a zimách nesmírně drsné), jako spíš kvůli motivacím, které je do "samoty" přivedli. Hodnocení je ale problematické a já jsem nebyl schopný ke spolehlivému závěru dojít. Navíc mi ani jeden z nich nepřipadá jako úplný samotář v pravém slova smyslu toho, co si pod tím pojmem představuji. Za cennou myšlenku považuji tu, že samota stejně jako svoboda je pouze v naší mysli. Na mnohé z mých pocitů odpovídá výstižný autorův úvod, ale docela bych uvítal jeho delší a podrobnější výklad a stejně tak by mě zajímal jeho vlastní příběh (v souvislosti s psaním této knihy a zážitky, které se s tím jistě pojily), ani ne tak nějaké zobecnění jako spíš podrobnější výklad "fenoménu", který dokázal objevit a prozkoumat a dost možná by byly hodně výmluvné aspoň črty ze života těch samotářů, kteří v knize nejsou nebo odmítli být. I když jejich nepřítomnost se dá pochopit a to odmítnutí je pro mě pravdivější než u těch, co v knize jsou, protože Ti se podle mě autenticity své samoty vzdali...

15 26.03.2018

Murakamiho buď milujete nebo od něj v životě nepřečtete nic až do konce. Souhlasím s mnoha názory, které jsem si tady přečetl, opakuje se, děj jeho knih se posouvá vpřed jen velmi pomalu, většinou vypráví o (zdánlivé) každodennosti - rutině, nevýrazných, nezajímavých a celkem obyčejných postav, žádných hrdinů, spíše outsiderů, většinou ztrácejících, než nalézajících, jejichž vzpoura proti obyčejnosti - symbolický akt hrdinství - se odehrává skoro pokaždé v imaginárním světě, jehož existenci tušíme od počátku příběhu (pokud Murakamiho známe a milujeme). Jenže všechny ty ingredience bez chuti dohromady vytváří jedinečnou intenzivní chuť výjimečnosti, kterou nikdo jiný vytvořit neumí. Tato Murakamiho kniha je pro mě vyvrcholením jeho tvorby. Předem jsem věděl, co od něj čekám a také jsem to dostal. Ano, skutečně používá stejné prostředky, hodně podobné nápady, ale zde mi fungují mnohem konzistentněji než třeba v 1Q89. Je to jako když malíř maluje portréty, používá zdánlivě stejné prostředky, ale přesto je výsledkem jiná tvář a jiný kus duše portrétovaného člověka. "Obraz" (román) Komturova smrt je fascinující právě tím, jak jej autor vypráví a jak jeho skutečnou podobu dotváříte vlastní fantazií. Pro mě tedy zatím vůbec nejlepší Murakamiho kniha, skvělá práce překladatele a v neposlední řadě souhlasím s mnoha ostatními, že také obal této knihy se velmi povedl. Přidávám se také k pocitu ostatních v tom, že nedokážu přečíst dvě Murakamiho knihy po sobě a musím si udělat přestávku, než se pustím do další. Rozhodně se na ní ale těším...

14 17.12.2018

Pro mě osobně je to takový literární McDonald, při konzumaci to celkem chutná, ale za hodinu už nevím, že jsem to měl a rozhodně mi to v ničem neobohatilo, spíš naopak. Laciné vyprávění bez nějakého zajímavějšího nápadu, první polovina ještě ušla, ale pak se začaly vršit až příliš roubované málo pravděpodobné situace a příhody, že jsem skoro u každé stránky zvažoval, zda číst dál nebo odložit. Nakonec jsem to s velkým sebezapřením dočetl. Příběh vůbec neplyne hladce, dějové zvraty jsou i ve své obyčejnosti dost prapodivně náhlé a nezajímavé. Pokud tohle patří k nejúspěšnějším knihám současnosti, pak je mi nad českou literaturou opravdu smutno, protože podle mého názoru ztrácí jakoukoliv originalitu, hrabalovskou poetiku, myšlenku, která by stála za to, aby si jí čtenář uchoval v hlavě a zamyslel se nad ní, humor jsem v tom taky neobjevil. Žádná katarze, žádný opravdu silný příběh, který by chytil za srdce. A nejvíc jsem nepochopil kapitolu, kdy se pes Fido reinkarnuje do holuba, sere na lidi a hledá svou vyvolenou holubici Bublinu, která není Bublina. Svůj názor nechci nikomu vnucovat, ale to jsme se stali vážně tak skromní a nenároční, jiným slovem jednoduší, že nám stačí k nadšení tahle derivace telenovely (Ulice, Ordinace nebo jakékoliv jiného "dramatického" seriálu) v literární podobě?

Můj názor na tuhle knihu je rozporuplný. Hodnocení rozdělím na několik elementů: téma 5*, zaujetí, láska ke stromům, nesporně autentický a hluboký vhled do jejich života 5*, informační hodnota a schopnost změnit smýšlení o stromech 4-5* (drobný ústupek - kdo má stromy rád, bude je mít rád dál a možná posílí jeho úctu k nim, kdo je rád nemá, ten knihu číst nebude), kvalita textu 3*, prostě mi přijde, že je v každé další kapitole hodně opakování a jen poskrovnu nových informací (dozvíte se hodně nového, ale taky se některé věci několikrát zopakují a v tomto případě mi to přijde spíš jako výplň, aby se dosáhlo požadovaného rozsahu a mohlo tak kvůli tomu padnout více stromů, aby se potisklo více papíru na knížku i na peníze za ní), kvalita překladu 2-3*, jako by mi v českém textu chybělo více zaujetí pro originální text nebo téma, které z toho vnímám spíš podvědomě, grafické provedení českého vydání 1*, to považuji za skutečný nedostatek, nevyhledal jsem německý originál (nevím, jestli je to u něj jinak nebo stejné a autor si to tak přál i s ohledem na mou poznámku ohledně spotřeby papíru výše), ale v českém překladu cítím, že jsem dal "hodně peněz za málo muziky", obálka je krásná, ale tím veškeré grafické přednosti končí, i za českou cenu bych čekal více, přímo se nabízí zařazení nákresů a hlavně fotografií lesů, stromů, živočichů atd., za to bych neváhal připlatit, i když si myslím, že za tu cenu by se toho člověku aspoň částečně dostat mělo, možná bych i potom vnímal ten text jako ještě atraktivnější a poutavější, je to obrovská škoda, že dostanete vlastně hezkou obálku a pak už jen prostý text (v grafickém slova smyslu) až se v tomto směru cítím být "skoro okraden", možná je to tvrdý názor, ale takhle láskyplně zpracované nevšední téma si zasloužilo mnohem větší péči, v tomto zpracování zůstalo jen uniformním textem - vypěstovaným lesem bez vůní, chutí a barev, kterým rád projdu, jsem rád, že jsem ho navštívil, ale výrazně si ho neužiji a nezapamatuji... P. S. Nové výpravné vydání z roku 2019 s mnoha fotografiemi už musím pochválit a přidat nějakou tu hvězdu za grafické zpracování, škoda, že v době, kdy jsem si knihu pořídil na výběr nebylo.

11 24.03.2018

Tak vám nevím, asi zase půjdu trochu proti proudu. Na začátku jsem si říkal, hezky to ten Jordan vysvětluje, co se to s námi v tom dnešním světě děje a jak se chovat, aby se to dělo tak nějak lépe. Ale... jsem skeptický k autorům, kteří se už v předmluvě (předehře) začnou chválit, že jsou lepší a úspěšnější než ostatní a později v tom nepokrytě pokračují (např. převýchova cizího nesnesitelného hyperaktivního dítěte během jednoho večera, když to jeho rodiče nezvládnou za celý jeho život atd.) Zkrátka po skvělé první kapitole jsem se v tom začal nějak ztrácet a to stále častěji. Interpretace biblických příběhů, na které autor klade celkem silný důraz, mi místy přišly taky silně subjektivní a mystifikační - ve smyslu přizpůsobené tomu, co chtěl autor prostě v té chvíli říct a zobecnil tedy svůj vlastní úhel pohledu, učinil jej místy dokonce univerzem (to platí o většině toho, co autor uvádí, nejen biblických textech) , a přitom to tak dle mého názoru rozhodně ve skutečně obecné rovině být nemusí a nabízí se nebo vysloveně existují i jiné výklady. Dost musím přemýšlet, jestli mi tahle kniha pro život vážně něco dala a upřímně musím říct, že si tím nejsem příliš jistý a spíše se kloním k tomu, že toho mnoho nebylo a to ani v jakémsi autorem zamýšleném sebeuvědomění vlastních chyb, přehnaných očekávání atd. podruhé. Celé mi to přijde jako když "pejsek s kočičkou vařili dort", dáme tam hodně dobrého a zajímavého, (rádoby) oduševnělého - bible, chvíli starý, chvíli nový zákon, Tolstoj, Dostojevskij, Solženicyn, Hitler, columbinští mladiství vrazi, Nietzsche, Jung, Freud, Faust, nejrůznější další díla, studie a výzkumy - spojíme to do přitažlivé formy, která se líbí nám čtenářům (přesněji však spíše jejímu autorovi) a celé to pak bude jednoznačně chutnat jako skvělý guláš. No jo, ale neměl to být původně ten dort? K tomu ještě jeden postřeh: autor vytváří 12 "jednoduchých" pravidel pro život jako protilátku proti chaosu, ale poté ta pravidla složitě na mnoha stranách a s použitím mnoha pramenů vysvětluje, rozvádí, vemlouvá a občas i omlouvá nebo ospravedlňuje a přitom právě to působí značně chaoticky, ač to má přesně být látka proti tomu. V konečném důsledku jsem vlastně ani nepochopil, komu je text vlastně určen. Pro tápající v dnešním světě není dost přímočarý, pro filozofii je nekoncepční, pro psychology málo návodný a pro obyčejného čtenáře příliš chaotický a složitý. Snad pro mladistvé intelektuály, ale ti už dnes dost možná fandí zábavnějším formám tvorby typu Velkého třesku. Za mě tedy ne více než dvě hvězdy a pokud se budu chtít o dnešním světě a našem omezeném fungování v něm něco skutečně dozvědět, desetkrát raději si přečtu nějakou z esejistických knih od Františka Koukolíka.

10 06.08.2019

Milá smířlivá, dojemná i vtipná kniha - tichá a krásná, jako slova Oty Pavla, kterého pan Formánek několikrát zmiňuje. Oba jsou mi tak nějak blízcí, jako kamarádi, které často nevídáme, ale vážíme si jich. A tahle jeho poslední je meditací nebo modlitbou člověka, který snad konečně porazil svého démona a našel smíření. V Bohu, v té modlitbě, tiché meditaci, v celém širém světě a ve všech lidech v něm, ať jsou jakýkoliv...

9 30.10.2020

Také jsem vyrůstal na Verneovkách a tenhle návrat k nim jsem si dopřál s velkou chutí. Užil jsem si to čistokrevné klasické dobrodružství každým písmenkem. Neustále jsem měl na paměti dobu, kdy tento příběh vznikl a tak beru s rezervou jistou prvoplánovost hlavních postav, jejich neochvějnou čest a neotřesitelný charakter. Ano, dnes už se tak jednoznačné charaktery v knihách nenosí, máme raději rozervané a nejednoznačné osobnosti, tápající a chybující a také trochu více akce a krve. I řešení některých nebezpečných situací a rovněž splnění toho zásadního úkolu je v této knize na dnešní poměry příliš náhodné. Tolikrát zmíněná prozřetelnost, která zasáhne, je opravdu to jediné, co mi na příběhu občas trochu vadilo. Ale celkově to její kvality zase tolik nesnižuje. Nadčasové a krásné dobrodružství.

9 30.06.2019

Pro mě velké překvapení. Neuchopitelný, těžko vysvětlitelný příběh, stejně jako řeka pod hladinou. A přesto fascinující a hlubší než většina jiných dnešních knih. Jako nevidíme dna řek (částečně kvůli čistotě vody, ale někdy i kvůli jejich hloubce nebo síle proudu na hladině) nelze ani u těchto příběhů napoprvé rozeznat všechna zákoutí a kameny minulosti, které tuto řeku (vědomí) formují. I tak vás to nutí číst dál a hledat v příbězích lásku, která je (pro mne) synonymem onoho vědomí, jež teče proti času. Vlastně i názor na tuto knihu se obtížně interpretuje. Je to takový český "Tulák po hvězdách Jacka Londona", nebo možná i jeho nepřímé pokračování. Jen neputujeme noční oblohou, ale řekou času a vědomí Pavla Koláře. Každopádně právě ve zdejším popisu Tuláka po hvězdách (https://www.databazeknih.cz/knihy/tulak-po-hvezdach-436166) jsem našel slova, která pro mě osobně i nejsrozumitelněji vystihují Řeku pod hladinou: "Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena." A musím říct, že mě příjemně překvapilo i to, jak citlivě dokáže pan Kolář pracovat se slovy a větami, možná stejně skvěle, jako se svaly, kostmi, vazy atd. Je jen škoda, že si tuto knihu asi nikdy nenajde tolik čtenářů, jako "bulvární romány" Hartla a spol. Díky pane Koláři!

7 23.10.2023

Poetická skladba plná tónů a zákoutí, která na první poslech (přečtení) nelze proniknout ani přes její útlost. Těžko hledat slova (tóny), kterými vyjádřit pocity z této literární události roku - snad melancholický úsměv, jistá sladkost a zároveň hořkost proudící ze slov, která možná nejsou vůbec vážná - z gest, která autor vykresluje před našima zavřenýma očima. "... pozoroval toulání peříčka a pocítil úzkost, anděl, na něhož ty poslední týdny myslel, mu dává znamení, že už je někde tady, napadlo ho, velice blízko. Možná to drobounké, sotva viditelné pírko upustil vyplašeně z křídla, než ho svrhli z nebe, jako stopu své tísně, jako vzpomínku na šťastný život sdílený s hvězdami, jako navštívenku, jež měla vysvětlit jeho příchod a ohlásit blížící se konec." (str. 63)

7 03.09.2020

Hypnoticky temná a krutá poezie v próze. McCarthy je mistr v tom, jak zasněným poetickým jazykem dokáže popisovat bezútěšnost krajin, temnoty lidských duší a jaksi nevzrušivě až snad lhostejně ty nejhorší činy, kterých jsou jeho antihrdinové schopni.

6 16.03.2024

Osobně s předchozími názory příliš nesouhlasím, přesněji s některými kritičtějšími poznámkami ano. Neříkám, že ta kniha nemá význam. Pokud opravdu někoho "probudí", uvede na správnou cestu, pak je to dobře. Některé části se čtou sice celkem obstojně, ale o jejím skutečném významu pro praktikující mám pochybnosti. Snad lékaři, biologové apod. vědci nebo zájemci o tyto vědy mohou ocenit rozsah nebo zaměření výzkumů, jejich výsledků, veličiny naměřené během cvičení a dokonce nejrůznější snímky mozku, obrázky, grafy. Nejsem vědec, tedy hodnotu těchto informací neumím posoudit. Ale... Jsem praktikující jógy a meditace a jako takový nemohu s čistým svědomím tuto knihu přijmout ani doporučit. Nesouhlasím s předchozím názorem, že autor neasociuje s žádným duchovním směrem, většina tohoto, co popisuje a vysvětluje je z tradiční jógy (nemyslím cvičení asán, to je jen jeden stupeň jógy) , i když do toho sem tam přimíchá něco z jiných směrů (třeba z Tajemství od Rhondy Byrne) a celé to zaobalí do "vědeckého pláště" a vědou prokázaných účinků. Ptám se však, opravdu potřebuje meditující člověk vědět o měřitelných fyzikálních a chemických procesech, které se s ním dějí během meditace (cvičení)? Nebo nás jen autor zahlcuje informacemi, které od skutečného zaměření meditace odvádějí naší pozornost v už tak přetechnizovaném a přeinformovaném světě? Opravdu Dispenzovi "studenti" s elektrodami na hlavě a tunelech magnetické rezonance dosahovali po několika dnech výsledků, jako skuteční jogíni a guruové po desítkách let? Občas taky analyzuji a rozumuji a za mě tedy poměrně nedůvěryhodné. Během meditace pro mě určitě není podstatné říkat si: aha, teď bych se měl přepnout z beta do alfa, teď se mi v mozku vyplaví tyto hormony a v takovém množství, že budu najednou šťastný a celý život bude dokonalý a splní se mi všechna přání, protože celý vesmír je jen elektromagnetické vlnění, kterým sám jsem a které jsem schopen řídit a ovlivňovat, dokonce tak, že budu bohatý a vyhraju v loterii, když ho správně ovlivním. Myslím, že zrovna tyto Dispenzovy "sliby" přímo odporují podstatě meditace, když slibuje jejím praktikováním získání nejrůznějších majetků, peněz, vysněného zaměstnání atd. Možná neškodí některé základní poznatky o fungování těla a mysli z knihy znát, ale podle mého názoru tu pro meditační praxi není mnoho podstatného, pro mě osobně je to spíše kontraproduktivní. Stejně tak zázračné účinky meditací, které popisuje na půl maximálně dvou stranách - opravdu někdo věří tomu, že během jedné meditace (tak, jak jí autor popisuje ani ne deseti minutové - v lepším případě opakované dle autora několik málo týdnů) dosáhne takových účinků, jak to uvádí například u čaker (kterým však říká energetická centra)? Opravdu někdo z praktikujících věří tomu, že se ty zázračné účinky projeví během několika hodin maximálně dnů? Opravdu se dají chronické i akutní bolesti po nejrůznějších nemocech a úrazech vyléčit během jedné jediné meditace? Z jistého pohledu mi tato kniha přijde i nebezpečná, autor se většinou nezmiňuje o možných kontraindikacích, o nebezpečích pro lidi trpící některými onemocněními, pro něž tedy popisované techniky nejsou příliš vhodné, stejně tak se jen okrajově zmiňuje o době, počtu opakování apod. atd. Za mě tedy ne. Většina knihy je dle mého jen oduševněle se tvářící balast a míchá se v ní několik nepříliš slučitelných, i když (možná) souvisejících oblastí. Z mého pohledu se jedná o čistě komerčně zaměřenou záležitost těžící z dávno známých nauk, která devalvuje jejich skutečnou hodnotu a slibuje lidem zázraky s minimálním úsilím. Nechápejte mě špatně, něco z toho, co autor v knize popisuje, opravdu funguje, ale vše to vyžaduje mnohem více přípravy, učení, cvičení a mnohem více kroků a času, než jak to pan Dispenza popisuje. Není to tak jednoduché, jak se z jeho knihy zdá. Učení, poznání, léčení, osvícení není měřitelné. Pokud chcete dosáhnout toho, co autor na stránkách knihy slibuje, doporučuji si raději přečíst spisy zaměřené na klasickou jógu nebo vybrané práce např. od Eduarda Tomáše a praktikovat pod dohledem skutečných a zkušených učitelů. Jednu hvězdu dávám za to, že by snad mohla kniha pomoci probudit lidi, kteří se právě zabývají vědou a potřebují vše vysvětlit jejími metodami, jinak neuvěří... P.S. zpočátku jsem název knihy nechápal, po přečtení úvodu jsem jej pochopil a vidím v něm přímé přiznání k tomu, že to, co autor popisuje, je velmi modernizována cesta jógy, i tak je však název velmi zavádějící a čpící prostou komercí...

5 11.04.2021

Udělal jsem chybu, když jsem si jako první knihu série přečetl Sněhuláka. Kvůli tomu jsem od začátku věděl, kdo je v Netopýrovi netopýrem. Na druhou stranu mi to dalo jedinečnou šanci soustředit se na styl a způsob psaní. A stejně jako u sněžného muže musím říct, že i v tomto prvním díle mě skoro více než kriminální linka příběhu bavily příběhy jeho protagonistů - ty lidské příběhy, osudové historie i rozhovory jen tak o životě. Skoro si říkám, že bych si od Jo(a?) rád přečetl nějaký "obyčejnější" román, v němž by byl z jeho strany důraz kladený právě na lidský příběh a chyběla by ta "akčnější kriminální rovina". Za takové vnímání je myslím třeba pochválit také překladatelku. Celkově tedy příjemný čtenářský zážitek, spokojenost a odhodlání kráčet dále touto sérií v chronologickém pořadí.

5 09.03.2019

Některé věty a hlášky by se mohly tesat do stěn pyramidy, ale je jich nějak zbytečně moc. Občas mi to přišlo, že chce autor do každé věty vtlačit něco úderného, ale méně je někdy více. Zároveň je ta tvořivost i strhující. "Parfém" mě ale bavil víc.

4 27.10.2020

Dlouhou dobu mi to přišlo takové příliš idealistické a mentorské, ale teprve když to v poslední třetině začalo být poněkud osobnější, spojilo se mi to dohromady a začalo se mi to líbit.

4 15.08.2019

Moje třetí kniha od Urbana a výsledek stejný jako u té první (Lord Mord), neurazí, ale ani nenadchne. Pan Urban umí vykreslit atmosféru, jeho popisy architektury jsou celkem přitažlivé. Škoda, že si nedal více práce se zápletkou a motivací hrdinů. Také šifra mistra Santiniho byla až moc jednoduchá na rozluštění, slušelo by jí trochu více tajemství. Přesto už za tu odvahu k takovému tématu a formě vyprávění si "Urbanovek" cením více než literárních kýčů od silně přeceňovaného Hartla, Viewegha a spol.

4 08.02.2019

Námět mě zaujal velice, dýchl na mě tajemstvím a atmosférou staré Prahy, která umírá a z níž se rodí nová, nám známá, bez tajemství a lhostejná k osudům svých obyvatel. Samotná kniha pro mě zůstala napůl cesty. Pocit zmaru ze stavebních strojů a prachu vznášejícího se nad mizejícím židovským městem postupně vyprchával s tím, jak autor znovu a znovu opakoval stejné prostředky, aby vyvolal v čtenáři ten správný dojem. Ale ono to ve mně postupně nějak zevšednělo a začal jsem lačnit po příběhu, který by strhnul, který by mi vyrazil dech svou hutnou atmosférou, jenže jsem se nedočkal. Několik epizod mi přišlo vysloveně mimo, neměly návaznost na hlavní děj a přišlo mi, že jen natahují stopáž, marně jsem čekal na to, jak souvisí s příběhem a jaké budou mít pokračování (např. záchrana ? nemocného dítěte). Ne nezajímavé, ale celkově mám pocit, že by z toho byla výborná novela nebo delší povídka do sbírky o Praze, která zemřela v minulosti. Na skutečně skvělý román sice zaděláno bylo, ale nakonec mi to přišlo až příliš rozvláčné a pomalé.

4 06.08.2018

Trvalo mi celkem dlouho, než jsem dočetl. Není to špatné, ale něco tomu chybí. Přijde mi to nedotažené. Pro napínavost příběhu mi střídání času přišlo pochopitelné a nevadilo mi, výrazněji překombinované do "rušivosti" mi to taky nepřišlo, tak asi spíš to natahování děje, několik slepých odboček, přitom skutečná cesta měla být první, která měla tátu napadnout. A zároveň to provázání z prvního příběhu do druhého mi přišlo jako nedotažený i když dobrý nápad. Když tak o tom přemýšlím, vlastně mi to celé přišlo jako průměrně provedený dobrý nápad.

3 04.05.2019

Hi-tech "napínák", řekl bych celkem klasický Forsyth, ale spíše jeho průměr, přestože se snaží, jako by to tentokrát postrádalo tu výživnou " vysoko oktanovou" šťávu. Chybí mi tu více napětí, vše plyne vlastně hladce a bez větších zvratů a zádrhelů, tím to ztrácí onu dynamičnost, kterou od autora očekávám. Těšil jsem se na to, že po souboji technologickém dojde i na nějaký souboj "intelektuální, ideologický, inteligenční", místo toho se to odbylo krátkou pasáží v rozsahu jedné strany soubojem na nože a je vyřešeno. Prostě žádná katarze, žádný přesah, žádná utkvělá myšlenka nebo vzpomínka. Škoda, potenciál to mělo.

3 11.04.2018

Krásný a silný příběh, který vnímán nejen jako dobrodružství, ale i jako podobenství. O vůli k životu, o síle lásky, která někdy zvítězí i nad potřebou svobody nahrazena oddaností a věrností. I když někde v hloubi srdce bude stále plát jiskra touhy. Nikdy úplně nevyhasne, snad svým způsobem živena právě ohněm nejčistšího citu, kterého jsou schopny zvířata stejně jako lidé (kteří, také z evolučního pohledu byli, jsou a budou zvířaty - nikoliv bohy - často horšími než ti nejdivočejší zástupci přírody - z pohledu duchovního).

2 21.04.2024