Cleo De Nile komentáře u knih

Překrásné vydání, za tu cenu to určitě stojí. Jen si neumím představit, že bych si to koupila v knihkupectví a táhla to pak domů, ještě že existují e-shopy jako jsou megaknihy.
Eragona jsem jako puberťačka milovala (no, milovala jsem spíš Murtagha, mám-li být přesnější :-D), a přišlo mi to jako naprosto vrchol fantasy literatury, jenže to jsem neměla moc s čím srovnávat. Po přečtení Pána prstenu už mi to tak originální a dokonalé nepřijde, ale i tak se jedná o napínavé a skvělé čtení, které vás naprosto vtáhne do děje. Safira i ostatní draci jsou úžasní, ti se Paolinimu povedli, a vztah mezi draky a jezdci se mi také líbil.
Jen je škoda, že se spouta lidí nechala odradit filmem.

"Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek." No řeknětě, holky, nezná to lákavě? Jenže ono to má samozřejmě háček... :-D Po "dětské" Vampýrské akademii jsem se obávala, jak se mi bude tahle série číst, ale strachovala jsem se zbytečně. Hned mě to vtáhlo do děje, Georginu jsem si okamžitě oblíbila, a to, že pracuje v knihkupectví spojeném s kavárnou, je velký bonus. Popis erotických scén je v pohodě, není to přehnané ani směšné, jak tomu často v některých knihách bývá.

1 06.06.2019

Přesně tenhle typ ukňouraných, sobeckých hlavních hrdinek, co musí být neustále středem pozornosti, nemůžu vystát. A že se jimi vody young adult literatury přímo hemží. Luce je vyloženě ukázková nesympaťačka, a to jsem jí první třetinu knihy celkem fandila. Daniel mě taky moc nezaujal, ale určitě byl lepší, jak Luce.
Jinak téma andělů (myslím, že v době, kdy kniha poprvé vyšla, se o nich v ya knihách dosud nepsalo vůbec) je hodně zajímavé, nápad cením. Napsané je to vcelku slušně, příjemně se to četlo a celkem to ubíhalo.

1 06.06.2019

Moje absolutně nejoblíbenější a nejmilejší knížka od Jacqueline Wilsonové - četla jsem ji několikrát, a vždycky mi bylo ze čtení už na začátku smutno, protože jsem věděla, jak to dopadne. Vztah Jodie a Pearl byl vykreslen moc hezky a reálně, jak to Jacqueline umí, připomínalo mi to vztah některých mých známých a jejich mladších sourozenců. Prostředí Melchester College se mi líbilo - tedy, líbilo se mi o něm číst, sama bych tam chodit nemusela :-)

1 06.06.2019

I když mi teď téma knihy přijde hodně zajímavé a důležité, jako malou holku mě tahle kniha moc nebavila, což je vzhledem k tomu, že se jedná o Jacqueline Wilsonovou, hodně zvláštní. Ani nedokážu říct, proč - možná to bude tím přehnaně sladkým (stejně jako název knihy), téměř idylickým koncem? Těžko říct. Budu si ji muset přečíst znovu, třeba na ni změním názor a stane se jednou z mých nejoblíbenějších.

Jak já jsem knížky od Jacqueline Wilsonové milovala - ne, oprava, stále je miluju. Bylo to asi to nejlepší čtení (spolu se Správnou pětkou od Enid Blytonové), co měli v naší obecní knihovně.
Ačkoliv se nejedná o moji nejoblíbenější knížku od téhle autorky, líbila se mi moc. Amaryllis byla hodně zajímavá postava, a jelikož umí autorka skvěle popisovat pocity a já se tak mohla vcítit do hlavní hrdinky Keiko, měla jsem na ni podobný názor jako ona.

06.06.2019

Velká škoda, že se původní dílo nejmenuje "My fair lady", a nebo že se film/divadelní hra nejmenuje Pygmalion, takhle si to bohužel přečte méně lidí, protože neví, že je to jedno a to samé. Mě to moc bavilo, Líza byla skvělá a moc jsem jí fandila. Její výslovnost mě kolikrát rozesmála, a kdybych nevěděla z divadla, jak to dopadne, myslela bych, že to dopadne jinak. Objevuje se zde i téma emancipace, když si Líza uvědomí, že nechce být jen Higginsovou loutkou.

2 06.06.2019

Nádherná knížka, na zamyšlení. Po opětovném přečtení jsem si uvědomila, že nejde ani tak o proměnu hlavní postavy Řehoře, ale spíše o proměnu jeho rodiny. Tak to alespoň vnímám já. Franz Kafka poukazuje na sobeckost, pokrytectví a zbabělost lidí, na to, jak jednoduše přehodí přes palubu někoho, kdo je na obtíž. Samotná hlavní postava je zde vykreslena jako klasický hrdina, který se zajímá hlavně o pomoc ostatním, a ne o sebe.

13 06.06.2019

Realismus se vším všudy, ty popisy oblečení na začátku dějství (které jsem okamžitě zapomněla, a všechno jsem si to představovala po svém) a poté i podrobné popisy scén k tomu holt patří. Maryši jsem moc fandila, a její postupná proměna byla vážně smutná. Jde vidět, jak snadno mohla (a stále může, i když to ve většině případů nesouvisí s vdavkami) tvrdohlavost rodičů zničit životy dětí.
Silné hanácké nářečí mi přišlo úsměvné, tak alespoň něco to trochu odlehčilo.

4 06.06.2019

Kouzelná pohádková hra, která spojuje fantastické motivy s nejdůležitějšími otázkami tehdejší společnosti. Děj se odehrává přibližně v době sedláckých nepokojů, kdy se usilovalo o zrušení roboty. Zobrazuje vztahy mezi šlechtou a poddanými, ale také opěvuje krásu naší přírody, českou lidovou slovesnost a vzdává hold moudrosti a citu prostých českých lidí, což jsou v tomto případě Mlynář, Hanička a babička, a velkou roli hraje lípa, symbol českého národa.

5 06.06.2019

Mé hodnocení možná ovlivnilo i to, že mi po celou dobu během čtení běžel před očima vynikající film s geniálním de Funésem. Jedná se o nadčasové (osobně znám takových lakomců více než dost), brilantní dílo, u kterého se navíc skvěle pobavíte. Už jen to, že se Harpagon stal synonem pro slovo "lakomec", mluví samo za sebe. Tohle mluví v autorův prospěch daleko víc, než ta nejvýznamnější a nejpozitivnější recenze.

4 06.06.2019

Tak tohle byla láska na první pohled. Často jsem se u knížky smála nahlas, což se mi poslední dobou moc nestává. Helenčina dětská naivita je kouzelná (třeba jak si myslela, že umírají jen staří lidé - kéž by tomu tak bylo). A prostředí divadla, ve kterém pracovali její rodiče, se mi moc líbilo. Moc ráda se ke knížce budu vracet.
A samozřejmě i divadelní hra s Bárou Hrzánovou je vynikající, možná ještě o chloupek lepší, než kniha, ale to jen kvůli Báře.

13 06.06.2019

Vlastně se ani nedivím, že si od nás k maturitě nevzal Hamleta skoro nikdo. Hamlet je napsán spisovným, vytříbeným jazykem, jehož uměleckost někdy i brání porozumění. Já jsem si ale příběh užila, a někdy bych ho ráda viděla i v divadelním zpracování. Moc se mi líbí Shakespearovy hrátky se slovy, a obzvlášť část s Hrobníky se i moc líbila, a pak samozřejmě Hamletovo polemizování nad životem. Je to vcelku náročnější četba, ale já se do ní ráda s chutí pustím někdy v budoucnu znovu.

7 06.06.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších knih z povinné četby. Ze začátku se to tváří jako veselý příběh o statečných zvířátkách, která si chtěla žít po svém, a vytvořit tak lepší společnost, než jaká je ta lidská. Jenomže ono to dopadne úplně stejně. A ta zvířatka vlastně nemusí být nutně jen zvířátka.
Já to nevnímám jenom jako kritiku komunistického režimu, ale jako kritiku společnosti celkově. A v hlavně mi utkvělo jedno z upravených přikázání, která byla na stěně stodoly - "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."

17 06.06.2019

Tahle kniha není jen o nemoci, jak si většina mých bývalých spolužáků naivně myslela. Což je s podivem, tady v tom případě člověk ani nemusí moc číst mezi řádky, aby mu to docvaklo.
Mě osobně nejvíc "bavil" ten spor člověk versus společnost - bezmoc jednoho člověka (Galén) s opačným názorem než má společnost je zde vykreslena na výbornou. Jedinec nemá proti davu šanci, zvlášť, když je dav zfanatizovaný, což je stále aktuální.

Srdcovka! Stejně skvělá jako seriál. Kdo by neznal Péťu, Zilvara nebo třeba Otakárka... Úsměvné vylomeniny Petra Bajzy a jeho kamarádů mě vždycky dokážou spolehlivě pobavit. Zejména Péťův jazyk, kterým se snaží napodobovat řeč dospělých (někdy úspěšně, ale většinu spíš ne), je brilantní a dodává knize na zajímavosti. Pasáž s Indií se mi v seriálu moc nelíbila, ale tady mě bavila skoro nejvíc. Jsem ráda, že mám knihu doma.

10 06.06.2019

Spolu s Vězněm Azkabanu je to můj nejoblíbenější díl z celé série. Tady už opravdu začíná přituhovat, už to není takové dětské a nevinné - jak by mohlo, když nám Harry, poznamený hrůzným zážitkem, kdy musel sledovat Cedrikovu smrt, dospívá. V kouzelnickém světě nastávají krušné časy, a Harry ani jeho přátelé to nemají jednoduché. Ne každý věří, že se Voldemort vrátil.
Moc se mi líbily všechny scény s Brumbálovou armádou, a na konci jsem si poplakala.

Podle mě nejslabší kniha ze série, a stejně to platí i pro filmové zpracování. To ale v případě J. K. Rowling stále znamená hodně vysokou kvalitu :-) Když jsem to četla poprvé, nemohla jsem uvěřit tomu konci, a celé té zápletce s "Moodym" (Hádám, že Harryho znají snad všichni, ale pokud ne, omlouvám se za případný spoiler.) Hodně jsem si oblíbila Fleur.

Ne neprávem jeden z nejoblíbenějších dílů Harryho Potter vůbec. Vždyť kdo by nemiloval Siriuse, kterému na plátně vdechl život výborný Gary Oldman. Kdo by si nechtěl umět vykouzlit svého vlastního patrona? A kdo by nechtěl navštívit všechny obchody v Prasinkách, prohlédnout si Chroptící chýši a zakončit to výborným medovým ležákem?
Ačkoliv se v tomto díle Harry setkává tváří tvář s člověkem, který udal jeho rodiče, je to stále ještě jeden z těch "veselejších" dílů. Vlastně poslední z nich.

Vím, že druhý díl patří mezi ty méně oblíbené, ale já jsem si ho doopravdy užila. I přes to, co se v knize událo, je to stále ještě jeden z těch "dětských" dílů, který je radostný a barevný, nemá takovou tu pochmurnou atmosféru, jako další pokračování.

06.06.2019